Moře nudy a oceány arogance v Literárních novinách

(Autorka je známa.)

Vazeny pane Culiku,

ve včerejších Literarnich novinach (10.2.) se objevil clanek Tomase Hajka "More bidy" a "Oceany beznadeje". Nese charakteristicke rysy mnoha podobnych textu. Prislovi pravi: Pomalu pada kapka, ale vyhloubi jamu velikou, takze po dopadu mnoha techto otravnych kapek na muj mozek jsem se nastvala a  posilam Vam uryvky s komentarem.

Autor pro nekoho mozna poeticky, pro me rozplizle a nudne lici vznik socialistickeho hnuti: "Socialista se narodil v polovine minuleho stoleti ve starem Rakousku, kde svetem zapomenuto zilo si mesta Praha."

Moc uz si dejiny delnickeho hnuti nepamatuju, ale nezda se mi, ze by se Fourier, Owen nebo Proudhon narodili ve starem Rakousku.

"Socialista nepochybne soucitil s chudym proletariatem a soucit se menil v blize nezacileny hnev vuci tem, kteri chudi nebyli. Socialista byl romanticke povahy, nebot se rad toulal volnou prirodou, rad pozoroval more, predevsim more severska. Snad i proto jej oslovovalo "More bidy" ve mestskych slumech a tovarnich halach, rad bloudil zamyslen kolem "Oceanu beznadeje" sede kazdodennosti prumysloveho delnictva..."

V podobne hlubokem analytickem duchu clanek pokracuje, az autor dojde k vyvodu:

"Individualismus silnych a uspesnych byl vzdy silny a zivotaschopny, ale teprve kdyz se vnitrne usebral socialisticky kolektivismus urazenych a ponizenych, ziskal svet na rovnovaze. ..To bylo na prelomu minuleho stoleti."

Svet se bohuzel dostaval bolestne do urcite rovnovahy mnohokrat uz drive, staci si precist jakoukoliv ucebnici dejepisu; kdyz si byli silni a uspesni prilis jisti a prilis utahli srouby, urazeni a ponizeni se bourili.

Pak nefunkcni rozplizla vsuvka o zazitcich ze sledovani filmu Titanic. Mozna ma nejaky hlubsi zamer, ale ten jsem nepochopila.

Dale se autor zabyva vztahem myslenek Socialisty devatenacteho stoleti a myslenek soucasnych socialistickych stran. To jsem napsala velmi eufemisticky, autor totiz vubec nedefinuje zakladni pojmy a cely text plyne v nicnerikajich metaforach:

"Socialista devatenacteho stoleti najednou uvidel, ze slovo Socialismus jeste neztratilo smysl. Podle jeho soudu Socialista si ted musi sednout k psacimu stolu a napsat varovny clanek o tom, ze lide si maji dat pozor na falesne buzky, na Zlata telata, na modlosluzebnictvi. Musi usilovat, aby lide videli svet nezkreslene. Pozor na "More bidy" a "Ocean beznadeje", tentokrat jen v lidskych dusich. Pozor na ten druh svobody, ktery vede k narcisismu a sebeuspokojeni."

Avsak co je noveho a "socialistickeho" na brojeni proti modlosluzebnictvi? To by nakonec i Mojzis ci Kristus museli byt socialisty, jak se o tom psalo v "happy sixties..."

Co je noveho a objevneho na tomto textu? V dobe, kdy je v CR skoro pul milionu lidi bez prace a ani levice, ani pravice nevi, jak situaci resit, mi ironizovani "oceanu beznadeje" v nekterych lidskych dusich pripada nevkusne a neeticke.

Myslim, ze vetsine ceskych uspesnych lidi chybi urcita pokora, soucit s urazenymi a ponizenymi a schopnost si uvedomit, ze o jejich uspechu nerozhodly jen jejich osobni vlastnosti, ale i jine faktory.

Pozor na ten druh svobody (a uspechu), ktery nevede k zodpovednosti.

Poznámka JČ: Ale nejdůležitější je myslím to, že tito lidé, opakující své ideologické poučky, nemají ponětí, co se děje ve vnějším světě, jaká éra vzniká a jak se na ni - bez ideologicky uspokojivých pouček - připravovat a jak předvídat.