Prozrazený špión byl obětí fiaska iráckého spiknutí
Na to, že je šéfem citlivé špionážní mise ve východní Evropě, šéf rezidentury MI6 v Praze Christopher Hurran nepůsobí jako konvenční postava tajného agenta, napsal v neděli 7. února týdeník Sunday Telegraph.
Hurran je bývalý armádní důstojník a je to první otevřeně homosexuální šéf špionážní pobočky. Nevyhýbá se světlu ramp. V pražských diplomatických kruzích je dobře znám svými velkými večírky, které pořádá v předměstské vile, kde bydlí se svým dlouholetým venezuelským milencem. Hurrana je také možno lehce poznat ve středověkých ulicích města Prahy, neboť ho tam často vozí v černém londýnském taxíku.
"Je to jediná možnost, jak mohu pohodlně jezdit na dlouhé vzdálenosti," svěřuje se Hurran, který měří skoro dva metry, svým kolegům a přátelům. "Na konvenční způsob dopravy mám příliš dlouhé nohy."
Ale i když se mohou zdát podrobnosti jeho soukromého života poněkud výstřední, na Hurranových profesionálních prioritách není nic zvláštního. Podivným obratem osudu se někdejší špionážní bojiště studené války stala nyní ohniskem úsilí svrhnout iráckého diktátora Saddáma Husajna.
V tomto kontextu se stal Hurran obětí profesionálního soupeření, které stále existuje mezi východoevropskými a západními rozvědkami, i když v současnosti jsou prý údajně spojenci.
Cynickým manévrem, vypočítaným tak, že to mělo zlikvidovat kariéru britského agenta, nejen odhalil Karel Vulterin, bývalý šéf české rozvědky Christophera Hurrana jako šéfa britské pobočky MI6 v České republice, ale také ho udal, že je aktivní homosexuál. Je obtížnější si představit škodlivější útok na profesionální pověst vysokého zpravodajského důstojníka, zejména vzhledem k tomu, že lidem v Británii připomínají špionáž spojená s homosexualitou jména Burgesse a Blunta, agentů, kteří přešli na stranu Sovětského svazu.
Důvod pro tento nediplomatický konflikt mezi dvěma údajně "přátelskými" rozvědkami lze nalézt v ambiciózní britské špionážní operaci, kterou řídil z Prahy Christopher Hurran, a jejímž cílem bylo proniknout do jádra Saddámovy hlavní tajné policie, Muchabaratu.
Hlavní město České republiky se stalo nepravděpodobným ohniskem pokusů svrhnout Saddáma Husajna, poté, co americká CIA - v reakci na naléhání Kongresu, aby byl režim iráckého diktátora destabilizován - využila služeb staré propagandistické mašinérie studené války, Rádia Svobodná Evropa, k vytvoření Rádia Svobodný Irák, které pravidelně vyzývá Iráčany, aby povstali a svrhli Saddáma Husajna.
Operace CIA na Irák zapůsobila. Brzo poté, co začalo vysílat Rádio Svobodný Irák, nařídil Saddám Husajn, aby se vydalo 100 000 liber na vyhození ústředí Rádia Svobodná Evropa do povětří.
Peníze byly přesunuty Džábiru Salimovi, 43, šéfovi irácké rozvědky působícímu v Praze. Vedení Saddámovy rozvědky v Bagdádu však nevědělo, že na Salima se už zaměřila britská a americká rozvědka. Christopher Hurran byl přesvědčen, že by bylo možno Sálima "obrátit" a přesvědčit, aby začal pracovat pro Brity.
V souladu s protokoly zahraniční práce rozvědky, které požadují, aby domácí bezpečnostní orgány měly odpovědnost za sledování osob na vlastním území, požádal Hurran českou rozvědku, BIS, aby sledovala Sálima. Britská rozvědka doufala, že bude možné Sálima přesvědčit, aby se stal dvojitým agentem.
Kdyby se to Hurranovi podařilo, bylo by to pro Západ velkým úspěchem v získávání informací proti Iráku.
Avšak dříve, než Hurran a jeho kolegové tuto akci ukončili, Sálim zmizel. Toho si povšimlo oddělení MI6 na britském velvyslanectví. Jeho pracovníci se dotázali BIS, jestli vědí, kde Sálim je. Po trapné pauze zatelefonoval Vulterin Hurranovi a sdělil mu, že Češi Sálima "ztratili".
Bylo zahájeno hledání. Britští a američtí agenti pročesávali špionážní bazary po celé Evropě ve snaze najít chybějícího Iráčana. Za několik dní byl Sálim nalezen. K velkému hněvu šéfů britské rozvědky bylo zjištěno, že Iráčan emigroval do Německa.
Podle oficiální verze odcestoval Sálim do Rakouska, protože jedno z jeho sedmi dětí potřebovalo lékařskou pomoc, a tam ho přesvědčili Němci, aby emigroval. Existuje ale také tvrzení, že Sálim zpanikařil, když mu bylo nařízeno, aby vyhodil Rádio Svobodná Evropa do povětří.
Navzdory zprávám, které byly nedávno zveřejněny, Sálima neodvezli na tajné, bezpečné místo na venkově nedaleko Londýna. Byl odvezen na tajné místo na německém venkově, a tam setrvává od té doby, co prozradil irácká zpravodajská tajemství svým novým německým spojencům.
I když Sálim poskytl cenné informace o irácké špionážní službě, včetně podrobností o spiknutí, jehož cílem mělo být zničení ústředí Rádia Svobodná Evropa, britští a američtí špióni zuřili, že jim Češi zkazili výjimečnou příležitost infiltrovat Saddámovu špionáž. V důsledku české nekompetence si nyní Sálim buduje nový život v Německu, namísto toho, aby byl ve válce proti Saddámu Husajnovi vysoce ceněným západním špionážním agentem.
Pro Christophera Hurrana to byla poslední kapka. Během jeho dvouletého pobytu v Praze bylo náplní jeho práce jednat s Čechy a jemně dávat pozor na to, aby pomáhali, když to bylo zapotřebí. MI6 jim pomáhá už léta, poskytuje jim výcvik a pomáhá i při operacích. MI6 doufala, že se jim podaří z BIS vytvořit užitečného člena špionážní komunity NATO, vzhledem k tomu, že se má Severoatlantické společenství nyní rozšiřovat na východ.
Zdálo se, že jsou to dobré investice. Češi byli kdysi ve špionáži velmi dobří. Během druhé světové války zavraždili českoslovenští agenti ve spolupráci s britskými Reinharda Heydricha, říšského protektora Čech a Moravy a člověka, který se podílel na projektu koncentračních táborů.
Avšak vnitřní spory uvnitř dnešní české rozvědky velmi vážně záporně ovlivnily její účinnost. Hurran dospěl k názoru, že za to může Vulterin. Tak učinil nezvyklý krok. Poslal Čechům protestní dopis. Nebylo překvapivé, že jedna jeho kopie byla adresována Vulterinovi, šéfovi BIS.
Ale druhá kopie byla odeslána Jaroslavu Baštovi, sociálně demokratickému ministru, odpovědnému za zpravodajské služby. Problém byl vynesen mimo svět zpravodajských služeb.
Hurranova stížnost šla do české vlády. Ministři nabídli Vulterinovi možnost, aby odstoupil. Odmítl. Propustili ho. Aspoň na veřejnosti zůstaly důvody jeho propuštění tajné. Ale soukromě sdělili ministři novinářům, že v důsledku stížnosti MI6 na Vulterina mohli těžko učinit něco jiného.
V Bezpečnostní informační službě Vulterinovi kamarádi ve vedení připravovali pomstu. Jejich neženatý šéf seděl doma, kde bydlí se svou starou matkou. Britové nejen odstranili Vulterina, ale také potrestali BIS tím, že odhalili její neefektivnost. Rozhodli se zaměstnanci BIS v této chvíli prozradit Hurranovo jméno, adresu a sexuální preference zpravodajství české bulvární televize Nova?
Jak byly ty informace zveřejněny, zůstává tajemstvím, ale Hurran byl odhalen.
Avšak, k všeobecnému překvapení se šéfové britské špionáže v Londýně rozhodli ponechat Hurrana ve funkci. Mezi kolegy má Hurran pověst pracovitého a talentovaného důstojníka. Vzhledem k tomu, že byl Hurran šéfem pražské pobočky MI6, byl znám kolegům diplomatům a českému politickému establishmentu jako agent MI6. Vedení rozvědky v Londýně nevidělo důvod, proč ho odvolávat.
Bude obtížnější ignorovat škodu, kterou skandál způsobil západnímu úsili destabilizovat Saddáma. Hurranova kariéra bude jistě pokračovat, ale je obtížné si představit, jakým způsobem mohou západní protiirácké aktivity v Praze pokračovat. V tom případě je jediným vítězem celé této trapné záležitosti Saddám Husajn.
