Má automobilový průmysl budoucnost?
V roce 1994, přibližně v době, kdy předávala česká vláda většinový podíl automobilky Škoda Mladá Boleslav německému koncernu Volkswagen, koupila německá firma BMW automobilové závody na výrobu luxusního britského vozu Rover. V britských médiích to vyvolalo velké zklamání. V novinách se objevovaly kreslené vtipy o tom, jak německý parní válec likviduje britskou ekonomiku. V posledních měsících se snížil odbyt vozů Rover přibližně o padesát procent. Automobilka Rover, pod vedením firmy BMW, se octla ve velmi vážné situaci. Je ohroženo celých 14 000 jejích pracovních sil. V souvislosti s touto situací se tento týden zamyslel deník Guardian obecněji nad budoucností automobilového průmyslu. Tyto řádky budou asi promlouvat ke každému, kdo denně tráví iritován dlouhé desítky minut v automobilu v přecpaných ulicích měst - ať britských, amerických, nebo třeba v Praze. JČ
Britští politikové nyní jezdí do Longbridge, sídla automobilky Rover, a předhánějí se přísliby, že automobilka nebude uzavřena. Avšak, píše deník Guardian, tito politikové se mýlí. Britský automobilový průmysl se nemůže vyhnout obrovskému množství ztrát pracovních míst. První na řadě k likvidaci je určena právě automobilka Rover.
Labourističtí ministři jdou ve šlépějích Margaret Thatcherové, které se snažila vybudovat "hospodářství, založené na automobilovém průmyslu". Dnes se však už nedá předstírat, že se věk automobilů pomalu chýlí ke konci. Století, kdy neustále rapidně rostl objem výroby automobilů, už skončilo.
A to dokonce i v Británii, která miluje svá soukromá auta jako snad nikdo. I zde už veřejně vyhlašuje ministr životního prostředí, aby lidé používali automobilů méně a zavádí opatření, aby k tomu došlo. Brzo budou do většiny britských měst zavedena omezení, která jsou běžná v celé řadě měst západní Evropy.
Třikrát za posledních třicet let se rozložila v Británii velká průmyslová odvětví, která měla být páteří ekonomiky. Přežila, menší a energičtější, ale jsou jen stínem své někdejší slávy. Nejprve zlikvidovala mezinárodní konkurence loďařství, pak ocelářství a nakonec uhelný průmysl. V důsledku rozkladu těchto průmyslových odvětví se proměnily celé rozsáhlé oblasti v opuštěná rumiště.
Tuto nedávnou průmyslovou historii nynější vláda ignoruje. Británie se chystá provést tutéž chybu s automobilovým průmyslem. Namísto toho, aby automobilky začaly vyrábět něco jiného, nebo namísto regenerace železnice a autobusových sítí Británie tvrdohlavě setrvává u výroby automobilů.
Jistě, dosud je to velmi silné průmyslové odvětví. Automobilový průmysl je největší britské průmyslové odvětví, zaměstnává 300 000 lidí ve výrobě součástek a automobilů, a další půl miliónu lidí pracuje v přidružených odvětvích. Avšak žádné z velkých středisek automobilového průmyslu nemá zabezpečenou budoucnost. Vezměme třeba město Cowley v hrabství Oxfordshire, které zaměstnávalo v sedmdesátých letech 23 000 lidí ve výrobě automobilů. Nyní zaměstnává jen 4000 osob na vysoce automatizovaných výrobních linkách.
Většina britských automobilek je nyní vlastněna v zahraničí. Rozhodování o jejich budoucnosti se činí mimo Británii. Často velmi daleko od Evropy. Severoamerické a japonské automobilky mají vlastní problémy. Jsou umístěny v zemích, které jsou nuceny vyvážet automobily, protože domácí trh automobilů už neroste.
Celosvětově existuje už dlouho přebytek vyráběných automobilů. Investice do moderní technologie vedly k výraznému poklesu pracovních sil. V roce 1982 vyráběl britský automobilový průmysl 877 00 aut ročně. Nyní, s daleko menším počtem dělníků, vyrábí 1 748 000 aut ročně. Průmysl mohl lehce vyrobit loni dva milióny aut, ale neexistují objednávky. Automobilka Ford musela před vánocemi přejít na čtyřdenní pracovní týden. V kontinentální Evropě je v automobilovém průmyslu přebytečná výrobní kapacita 25 procent.
Vyhlídky jsou nejisté. Zisk z obratu v automobilovém průmyslu dosahuje jen - a to jen v období hospodářského rozkvětu - tří procent. To zanechává velmi malý manévrovací prostor, jakmile začne klesat odbyt, jako se to stalo v případě automobilky Rover.
Británie je ve zvlášť obtížné situaci, protože většinu jejích automobilek vlastní cizinci. Je daleko lehčí pro cizí ředitele automobilek, kteří se octnou pod domácím politickým tlakem a pod tlakem domácích rozhněvaných zaměstnanců, aby udrželi při životě domovskou automobilku a zlikvidovali provoz v cizině, v Británii.
Některé automobilky si uvědomují, že musejí začít dělat něco jiného. Britské ministerstvo dopravy argumentuje, že železnice a autobusy jsou novým průmyslem budoucnosti. Firma General Motors v Americe vyrábí železniční lokomotivy a Británie je dováží. Automobilka Volvo prodala svůj provoz na výrobu automobilů, ponechala si však provoz na výrobu autobusů. Japonci se připravují na nový trh, na němž budou prodávat automobily s nulovými emisemi zplodin.
Přátelé Země požadují, aby došlo do roku 2010 k snížení automobilové dopravy o deset procent. V nadcházejících deseti letech dojde ke snížení počtu zaměstnanců automobilového průmyslu v Británii o 43 000, ale prý by mohlo vzniknout 130 000 nových pracovních míst rozšířením průmyslu autobusů, železnic a jízdních kol.
Průměr vlastnictví automobilů na 1000 obyvatel je v Evropské unii 372 , v Německu je to 456, v Rakousku 363, v Británii 381.
(V ČR bylo v roce 1998 registrováno 3,456 miliónů osobních automobilů - při asi deseti miliónech obyvatel vychází stejné číslo na 345,6. Návrh Dopravní politiky ČR ministerstva dopravy z dubna 1998 (v tu dobu tam byl ministr krátkodobé vlády Moos) předpokládá nárůst počtu osobních aut na 5,320 miliónu do roku 2020, uvádí Petr Holcner.)
V roce 1996 bylo na každou jednu míli (1,6 km) silnice v Británii v provozu 108 aut, v Německu 104, v Itálii 155, ve Francii 46, v Rakousku 46.