Pan Stroehlein mi delší dobu mluví ze srdce, pokud komentuje politickou nevyzrálost českého intelektuála a katastrofální stav českých
medií. Do kritiky schválených VÚSC (2. únor 99) by se ale pouštět neměl - chybí mu totiž zkušenost dostatečně lokální a historická.
1. Systém 8 krajů dobře nefungoval, už proto, že vznikl r. 1960 násilnou redukcí staršího systému, který jakž takž respektoval
přirozená centra. Většinou znamenal , že přežilo jen každé druhé krajské centrum. To, které mělo smůlu ( v některých případech
bylo i o pár tisíc obyvatel větší než ono vyvolené) , bylo odsouzeno dlouhodobě chátrat bez investic, s daleko menším
rozsahem bytové výstavby a horší zdravotní péčí. Jak to hezky pověděla paní doktorka mé mamince, když mne přiváděla
s těžkým astmatem do poradny na pravidelné kontroly: "Lázně letos? Paní, my nejprve zajistíme lázně hradeckým dětem, pak
teprve se může dostat na vás pardubické". A tak to bylo ve všem. Interhotel Labe se v rodném městě se musel stavět jako
"Ubytovací a stravovací zařízení Městského národního výboru", aby nebyl zakázán krajským úřadem. Transkripce
medicínského příběhu pro pana Stroehleina: "Jak můžete tuto úroveň péče chtít, když pocházíte z Tucsonu? Kdybyste byl
obyvatel Phoenixu, tak možná ŠVíte, Tucson býval regionálním centrem kdysi, v dobách Cochisových, ale dnes ? (jistě, pan
S. nepochází z Arizony, jejíž místo- i dějepis mám zase v hlavě coby apačolog zase já, ale momentálně mám daleko do
knihovny pro mapu, tak používám příkladu z hlavy Š.)
2. Bývalý systém 8 krajů byl zrušen de iure, ale nikoliv de facto a poznamenává neblaze i lokální ekonomiku. Zahraniční
podnikatel si pořídí od ochotných českých úřadů mapu s vyznačenými krajskými městy . Ta ostatní, ač stejně velká či
srovnatelná (Liberec býval většinu času i větší nežli Ústí nad Labem) na této mapě buď nejsou vůbec, nebo v podobě
nepatrných teček. Logicky proto očekává větší týlovou podporu, úroveň vzdělanosti a snaží se tam umístit svůj podnik. Jenže
skutečná mapa vzdělávacích a kulturních institucí, dopravních toků, týlové podpory je bohatší o několik dalších spádových
center. Ta zůstávají stranou zájmu a trpí. Podobně stát se opírá o tzv. dekocentráty ministerských úřadů důsledně umisťovaných
v bývalých krajských městech.
3.Tento stav se přičetl k faktické diskriminaci v letech 1960-1989 a vyústil ve velmi nemorální situaci: důsledek nerovného
uspořádání (relativní zaostávání měst, které se nově emancipují) je někdy vydáván za příčinu k vychvalování či znovu
nastolení nespravedlivého aranžmá. Zatímco restituce nám říkají , že křivdy mají být, seč to jde, napraveny, čili
kompenzovány, vzdychání za starými kraji je přitakáním spoušti, kterou za sebou zanechaly.
4.Pan Stroehlein tak snad činí v domnění, že v demokratických poměrech by větší regiony nepůsobily diskriminaci uvnitř sebe
samých, neboť demokratické mechanismy by uvnitř regionů bránily převálcování jedněch druhými. Pokud je tomu tak, pak je
to jediný omyl, kterému rozumím, přesto i tady se rozejdeme:
zmíněnou naději nechovám, a to právě z důvodu, na něž žehráme
s p. Stroehleinem společně: v české společnosti demokratické akcenty určující nejsou a - v tom jsem skeptik - hned tak
nebudou. Ustavení makrokrajů by se přes noc stalo prostředkem nesmírných křivd. Jestliže tedy - a to mi je velmi
sympatické - p. Stroehlein odmítá regiony jako prostředek na čerpání grantů, ví jistě o hlubším smyslu samosprávy . I jeho
zmínka o naději probuzené regionálním tiskem ukazuje stejným směrem. Tak proč si nevšimne faktu, že kříšení bývalé aranže, kdy jedno stotisícové město omezí všechny kvoty jiného stotisícového města, je spíše cizo- nežli samosprávou?
5.Snad jsem ale příliš pozitivní. Snad neplatí bod 4) a pana Stroehleina, kterému asi současná česká regionální zkušenost
nechybí , nehnaly ušlechtilé sny (v českých podmínkách opravdu jen sny) demokratické, ale docela (s)prostě se orientoval
podle (sprosté) mapy zmíněné v bodě 2) a navštěvoval místa velkých skvrn na mapě (big spot site tourism zní docela
půvabně). Přirozeně se tam musel setkat s žehráním na nové rozvržení VÚSC, které velkým skvrnám odebraly polovinu
spravovaného území!
Závěr
Bez potřebných dimensí (historie , granularita pozorování) by se cizinec neměl vyjadřovat až tak razantně k místním poměrům, zvláště
přemáhá-li zbytek imperiálního komplexu, který si nese jako část své nativní kultury a který ho může svádět k povýšeným soudům .
