Veřejnost se postavila proti Havlovi
(An English version of this article is available here in the Electronic New Presence magazine.)
Podle průzkumů veřejného mínění, který minulý týden provedl český Institut pro průzkum veřejného mínění, důvěra veřejnosti ve Václava Havla poklesla jen na 46 procent - je to dosud nejnižší míra. Podle jiného nedávného průzkumu se domnívá 55 procent Čechů, že by měl prezident uvažovat o tom, že by odstoupil.
Na první pohled se mohou zdát takovéto výsledky poněkud překvapivé: vždyť až donedávna vkládalo svou důvěru v Havla až 80 procent občanů. Avšak zkoumáme-li tento problém podrobněji, ukazuje se, že tyto výsledky průzkumu veřejného mínění jsou logické. Havel je člověk, který byl vždycky daleko více uctíván v zahraničí než doma.
Samozřejmě, význam jednoho či dvou průzkumů veřejného mínění není dobré přehánět, avšak rok 1998 byl pro Havla těžký rok. Pokles jeho popularity je velmi silně spojen s událostmi loňského roku.
Na začátku roku 1998 zvolil parlament Havla znovu prezidentem rozdílem jediného hlasu, přičemž jeden poslanec byl ve vazbě - čekal tam na soud v trestní věci, v níž byl později osvobozen. Mnoha českým občanům to ovšem nevadilo, protože inkriminovaným poslancem byl celostátní terč nenávisti, Miroslav Sládek, šéf extrémně pravicové Republikánské strany.
Avšak veřejnosti vadilo, jak se chovala Havlova manželka Dagmar v parlamentě den po Havlově znovuzvolení. Hrubým způsobem umlčela pískotem mluvícího poslance, také člena Republikánské strany. Takové činy nepřijímá příliš pozitivně národ, který se chce považovat za kulturní a civilizovaný.
Nepopulární manželka Dagmar je hlavním faktorem klesající popularity Václava Havla. Nedávná tvrzení, že Dagmar byla Havlovi nevěrná se zaměstnancem prezidentské kanceláře, Havlově věci příliš nepomohly. Ještě více zhoršilo jeho pověst rozhodnutí, žalovat ty osoby, které tyto dohady zveřejnily. Je dost dobře možné, že celý skandál byl vymyšlen záměrně proto, aby oslabil prezidenta, který se snažil vystupovat v posledním roce politicky aktivněji.
Druhý skandál, v němž prezidentská kancelář omylem obvinila Helmuta Zilka, bývalého vídeňského starostu, že byl spolupracovníkem komunistické tajné policie, byl také velmi pravděpodobně pastí, kterou připravili Havlovi političtí nepřátelé. Avšak ať už byly tyto události zaměřeny jako přímé útoky proti Havlovi nebo ne, Havlův image jimi byl poškozen.
Loni se také Václav Havel soudil s obuvnickou společností. Žaloval ji, že vydala satirický billboard. To, že ji Havel žaloval, vnímala česká veřejnost také velmi kriticky. 5 miliónů korun odškodného, které soud udělil prezidentské dvojici, bylo sice věnováno na dobročinné účely, ale možná měl Havel tyto peníze investovat do efektivního PR pro Hrad. Česká veřejnost vnímala žalobu manželů Havlových jako poněkud zavilou: cožpak nejsou schopni porozumět vtipu?
Z 55 procent českých občanů, kteří řekli v průzkumu veřejného mínění, že by Havel měl pomýšlet na rezignaci, 18 procent se zmínilo o tom, že hlavním důevodem jejich nespokojenosti je to, že Havel celkově přišel o prestiž. 12 procent občanů je nespokojeno s údajným vlidem Dagmar na jejího muže. Ale daleko nejčastějším důvodem znepokojení veřejnosti, který uvádělo 52 dotazovaných osob, byly Havlovy zdravotní problémy.
Poté, co se Havel podrobil v roce 1996 operaci rakoviny a v roce 1998 dvěma operacím perforovaného střeva je prezidentův znepokojující zdravotní stav skoro pořád ve zprávách. Pokaždé, když dostane prezident chřipku, jako například uprostřed prosince, objeví se to na titulní straně většiny deníků. Sdělovací prostředky i veřejnost jsou mesmerizovány lékařskými zprávami.
Jeden nedávný průzkum veřejného mínění se dotazoval, zda se lidé domnívají, že by Havel měl rezignovat, a samozřejmě, každý veřejný činitel, který má vážné zdravotní problémy, by měl uvažovat o odstoupení. Česká republika byla svědkem takovéto události v roce 1998, kdy šéf křesťanských demokratů a bývalý ministr zemědělství Josef Lux oznámil, že odchází z politiky, protože je nemocen leukémií. Všichni občané samozřejmě začali porovnávat Luxovu situaci s Havlovou situací. Vládne všeobecná obava - i když ji nikdo nevyjadřuje veřejně naplno - že zůstane-li Havel prezidentem příliš dlouho, Česká republika by mohla být obtížena břemenem středoevropského Jelcina.
