úterý 15. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize o Jozefu Tisovi:
  • Kterak z dobrého materiálu sestříhat špatný film (Tomáš Pecina) Sdělovací prostředky:
  • Je čas na otevřenou debatu o stavu českých médií (Andrew Stroehlein, Lidové noviny) Čína a jiné země jihovýchodní Asie:
  • Internet v autoritářském státě Vyjadřovací styl:
  • Český a anglický způsob psaní (Andrew J. Horton)
  • Američtí autoři trpí povrchností a ignorantstvím (OČ) Znovu k jaderné debatě:
  • Co s jadernou energií ? - II (Jiří Jírovec)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Je čas na otevřenou debatu o stavu českých médií

    Andrew Stroehlein

    Vyšlo v Lidových novinách dne 14.12. 1998. Ve srovnání s verzí v LN mírně jazykově upraveno. JČ

    Přestože je pravda, že česká média nedusí žádná skutečná politická cenzura, neznamená to, že zde cenzura vůbec neexistuje. Rozsáhlá redakční autocenzura je přítomna v každém mediálním zdroji: v rozhlase, v televizi či v tisku. Svým způsobem je to normální a přirozené - vždycky je k dispozici více slov než stránek, na které je lze umístit (s výjimkou internetu). Existuje však jedna oblast, kde je redakční autocenzura křiklavá, znepokojivá a pro rodící se demokracii zhoubná: česká média nekritizují česká média.

    Pod svícnem je ticho

    Noviny nekritizují jiné noviny, rozhlas neanalyzuje problémy televize, noviny se nevěnují omylům v rozhlasové žurnalistice. Netvrdím, že se občasný skandál jednoho média neobjeví na stránkách nebo ve vysílání jiných médií. Média ale zabraňují uveřejňování přesných analýz a konstruktivní kritiky.

    Důvodů je mnoho. Jedním z nich je to, že média často na průzkumech a analýzách spolupracují a žádná ze stran nechce urazit druhou. Zadržení článků je v tomto případě podobné situaci, kdy ochrana komerčních zájmů zabraňuje deníkům psát kriticky o firmách, které v nich inzerují. Takováto cenzura je snad částečně pochopitelná, ale je znepokojivá a poškozuje vývoj demokratické společnosti.

    Rodina drží pospolu

    Další důvod tkví v charakteru české novinářské komunity. Žurnalistické a vydavatelské kruhy jsou v České republice neuvěřitelně malé a soustředěné do Prahy. Tento úzký okruh přátel, známých a kolegů zabraňuje novinářům, aby kritizovali jiná média. Přeci nekousnete do ruky, která by vás mohla v budoucnosti živit.

    Ve větších zemích to není takový problém. Pokud například ve Spojených státech rozhněváte mediální establishment v New Yorku, můžete se ucházet o práci ve Washingtonu, Atlantě, Los Angeles nebo Chicagu.

    Praha skutečně nemá dostatečné množství kritických novinářů a kapitálových zdrojů na to, aby se vzájemná mediální kritika stala běžnou. Čeští novináři spíše připomínají malou rodinu než skupinu profesionálů: samozřejmě, že to pod povrchem mezi sourozenci trochu vře, ale kdo by otevřeně kritizoval otce, kterého podporuje matka?

    Demokracie trpí

    Ať už jsou důvody jakékoliv, nedostatek kritiky v českých médiích poškozuje nejen kvalitu samotných médií, ale celkově také podmínky demokracie v mladé republice. Bez kritického pohledu na sebe sama se česká média nemohou zdokonalit. I v malých rodinách se problémy musí pojmenovat a otevřeně prodiskutovat, než je možné je vyřešit. Česká média poskytují fórum pro nejrůznější společenské problémy - kromě problémů na vlastním poli.

    Vývoj demokracie v České republice je zpožďován neexistencí médií, která by byla dostatečně silná na to, aby se konfrontovala s veřejnou kritikou a pozitivně na ni reagovala. Otevřená, tolerantní a demokratická společnost potřebuje zdravá, otevřená média, schopná věnovat se každé otázce ze všech úhlů, tak, aby čtenáři mohli co nejkomplexněji chápat svou společnost a voliči měli dostatek informací pro rozhodování. Jakýkoliv seznam tabuizovaných témat zabraňuje veřejné debatě a tím i samotné demokracii.

    Je potřebné, aby čeští žurnalisté umožnili svobodnou debatu o kvalitě jednotlivých médií i českého mediální trhu jako celku. Otevřená kritika jednoho média druhým by neměla být chápána jako podlý útok rádia A na noviny B nebo novin B na televizi C. Měla by být chápána jako diskuse mezi profesionály, kteří mají zájem na zlepšení stavu žurnalistiky a celé společenosti.

    Andrew Stroehlein,

    redaktor The New Presence



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|