úterý 15. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize o Jozefu Tisovi:
  • Kterak z dobrého materiálu sestříhat špatný film (Tomáš Pecina) Sdělovací prostředky:
  • Je čas na otevřenou debatu o stavu českých médií (Andrew Stroehlein, Lidové noviny) Čína a jiné země jihovýchodní Asie:
  • Internet v autoritářském státě Vyjadřovací styl:
  • Český a anglický způsob psaní (Andrew J. Horton)
  • Američtí autoři trpí povrchností a ignorantstvím (OČ) Znovu k jaderné debatě:
  • Co s jadernou energií ? - II (Jiří Jírovec)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Od 1. ledna si bude čtvrtina diabetiků v ČR připlácet na inzulín. Svaz diabetiků se zřejmě v té věci obrátí na ústavní soud. Zdravotní pojišťovny budou nyní hradit inzulín do inzulínových per v plné výši pouze dětem, diabetikům s intenzívní léčbou a lidem, kterým zdravotní stav neumožňuje aplikovat si inzulín stříkačkou. Z 25.000 diabetiků léčených inzulínem bude mít léčení plně hrazeno pojišťovnou jen 6000, ostatní budou doplácet z vlastní kapsy nejméně 60 korun měsíčně.

  • V ČR ukončil návštěvu španělský premiér Aznar. Uvedl, že příprava ČR na vstup do Evropské unie je pomalá.

  • Ve Vidní jednala FBI s policisty z brněnského krajského úřadu vyšetřování o případu "Moravské akademie", kde údajně trápili "problémové děti", svěřené jim do péče, američtí manželé Glenda a Steven Roachovi.

  • Ve věku 72 let zemřel v neděli 13. prosince v Praze novinář, publicista a sociální demokrat Přemysl Janýr. Členem sociální demokracie se stal v roce 1945. Patřil mezi organizátory obnovené Československé sociální demokracie v roce 1968. Po okupaci roku 1968 emigroval do Rakouska a žil ve Vídni. Koncem roku 1989 se po jedenadvaceti letech v emigraci vrátil od Československa a jako člen vedení ČSSD opět pomáhal při její obnově. V roce 1950 byl Janýr odsouzen za velezradu a špionáž k deseti letům vězení a strávil několik let v jáchymovském vězeňském táboře. Podmínečně byl propuštěn v roce 1955 a směl potom pracovat jako pomocný dělník.

  • Prezident Václav Havel měl o víkendu kvůli viróze horních cest dýchacích mírně zvýšenou teplotu, v pondělí byl podle ošetřujícího lékaře už bez teplot.

  • Pirátskou výrobnu ilegálních kopií audiokazet zneškodnila policie v Praze 4.

  • Generální ředitel České televize Jakub Puchalský poskytl Britským listům podrobné zdůvodnění, proč propustil produkčního pořadu Nadoraz Jana Šterna.

  • Reakce. Vyjadřovat se bez obalu, jakou to má cenu? Muj clanek v anglickem originale byl priostren prekladem pana Culika. Pouzil jsem formulaci "disparaging" ne "arrogant". Ac se vyznamova spektra dotykaji ve smyslu opovržlivý - pohrdavý, v kontextu slo o vyznam "přezíravý". Pan Culik mne sice pozadal o preklad, ale nez jsem se o nej mel cas pokusit, uz se stalo. Ale odvedl to celkem dobre = je jeste jeden bod kde preklad poznamenal vyznam = slovo 'apparent' znamena jak zjevný/zřejmý, tak zdanlivý! To snad umi jen anglictina. Original najdete na ENP. Vaclav Pinkava

  • Jírovec o feminismu je vedle. Vazeny pane Culiku, J. Jirovec je se svym tvrzenim, ze se zeny v CSSR mely dobre a ze problemy sem vnesly pouze zapadni feministky, uplne mimo. Jestli jemu pripada normalni, ze rozdil mezi platy muzu a zen ve stejne profesi a se stejnou kvalifikaci byl pred prevratem 25% (ted to asi nebude lepsi), mne se to normalni nezda.

    Podivejte se na platy profesi, kde prevladaji zeny a kde muzi. Rozdily jsou velke v neprospech "zenskych" profesi. Je ale napr. prace zdravotni sestry nebo ucitelky opravdu mene narocna nez prace TIRaka nebo hornika?

    Zeny take nejsou dost dobre na to, aby zastavaly vladni funkce, ale na to, aby vykonavaly ruznou malo viditelnou praci v komisich, funkce poradkyn atd. jsou dobre dost.

    U nas neni feminismus spolecensky prijatelny, ale myslim, ze  se uz zacinaji etablovat prvni podnikatelky i dalsi uspesne zeny. Na zacatku asi budou slovne uznavat "pany a vladce", ale budou se chovat dostatecne sebevedome - umerne svym schopnostem. Vyvoj lze zpomalit, ale ne zastavit.

    Tady se vetsinou pod pojmem feminismus predstavuji nejkriklavejsi pripady, napr. ze se zena urazi, kdyz ji nekdo pomuze do kabatu nebo otevre dvere, a feministky jsou predstavovany jako agresivni neprijemne typy. Myslim, ze podstata feminismu je v necem jinem. Zena by se nemela chovat jako nepovedeny muz, ale pokud ma stejne schopnosti jako muz, nemela by se nechat odstrcit agresivnimi muzi jen proto, aby ji nekdo nenarkl z nezenskosti.


  • Austerlitz 2005.Vazeny pane Culiku, zdravim z Brna a posilam Vam link na nas novy server, ktery se tyka znameho regionu okolo Slavkova. Prosim, zda by se dala udelat pozvanka na tuto zajimavou akci a zaroven o Vas nazor na uroven serveru. Anglicke i ceske materialy budeme stale doplnovat. http://www.austerlitz-region.cz/austerlitz2005/programe.htm. Miroslav Jandora.

  • Dobré články o školství. Ondřej Hausenblas doporučuje dobré články o školství na adrese http://it.pedf.cuni.cz/~uclisty/

  • Česká televize: Vedoucí zpravodajství Zdeněk Šámal umlčel Janu Bobošíkovou. Moderátorka Jana Bobošíková poskytla 23. října 1998 Britským listům rozsáhlý a závažný rozhovor. Svědčí v něm znepokojujícím stavu redakce zpravodajství této veřejnoprávní instituce a vysvětluje, proč se rozhodla odejít. Odvetou za její vystoupení v BL i v jiných sdělovacích prostředcích jí Zdeněk Šámal zakázal vstup na obrazovku."Vážený pane Čulíku, možná by vás zajímalo, že mám písemný zákaz moderovat, natáčet šoty a chodit na porady, podepsaný panem Šámalem. To vše pro mé názory v tisku," napsala nám J.B. 27. 10. 1998.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Česká televize o Jozefu Tisovi
    Kterak z dobrého materiálu sestříhat špatný film

    Jak promarnit příležitost k natočení mimořádného dokumentu, ukázala ČT v padesátiminutovém filmu Tisovy stíny, který pro tvůrčí skupinu Jana Šterna připravili režisér Dušan Trančík a stálý spolupracovník Reflexu Andrej Bán.

    Materiál, který tvůrci pro film získali, je zcela unikátní: o osobnosti a osudu slovenského prezidenta Józefa Tisa hovoří nezávisle na sobě a ze svých pohledů důstojník americké CIC John Spiegler, který Tisa v roce 1945 v německém Altöttingu zatýkal, tehdejší Tisův žalobce Anton Rašla, jeho obhájce Ernest Žabkay a velvyslanec Slovenska ve Vatikánu Anton Neuwirth. Film je zarámován tendenčním protisovským kázáním slovenského kněze pátera Laba a prokládají ho záběry na oslavy tisovských výročí na různých místech Slovenska.

    Základním nedostatkem filmu je resignace tvůrců na autorský komentář. Ve filmu není vůbec žádné průvodní slovo, a protože se titulky se jmény protagonistů objeví pouze jednou, na začátku, i pozorný a vnímavý divák je rychle dezorientován. Je symptomatické, že ani jednou nedávají autoři slovo historikům, kteří by mohli dát sice artikulovanému a velmi působivému, ale nutně zaujatému vyprávění aktérů tehdejšího procesu objektivnější rámec, nebo přinejmenším korigovat věcné omyly.

    Jako u prakticky všech pořadů vyráběných v České televizi, ani v Tisových stínech není čas na hlubší analýzu - jakoby i zde bylo příkazem jedenadvacítkové "Stručně, prosím!" Ve filmu nezbylo místo ani na podrobnější Tisovu biografii, několik vět před závěrečnými titulky průměrně orientovanému divákovi nemůže stačit. Podobně se autoři pouze dotkli otázky vzahu Jozefa Tisa a Edvarda Beneše. "Tiso musí viset!" opakoval prý Beneš. Ale jaké byly Benešovy skutečné motivy? Byl přesvědčen, že Tiso je zločinec, anebo by pro Beneše prezident Slovenského štátu hlavně živou vzpomínkou na sérii vlastních politických selhání v roce 1938, kterou se snažil stůj co stůj zničit, stejně jako usiloval o odsouzení Emila Háchy? To se z filmu nedozvíme.

    Dojem z dokumentu kazí i řada drobných či větších nedostatků, vesměs technického rázu. Střihy z místa na místo jsou chaotické, bez titulků a bez vysvětlení souvislostí. Neobyčejně nekvalitní je zvukový záznam některých rozhovorů. Bez nápadu je i osvětlení, buď neefektní difuzní, nebo rušivé zadní šikmé světlo. Málo profesionální je i práce kamery.

    Lze shrnout, že Tisovy stíny, přes mimořádnou atraktivitu (a aktuálnost) námětu nedosáhly ani průměrné dokumentaristické kvality, příčemž největší část viny za bídné vyznění filmu padá na závěrečné zpracování a editaci natočeného materiálu. Nechce se věřit, že by čeští dokumentaristé nebyli schopni odvést perfektní práci - Tisovy stíny spíš působí dojmem, jakoby skvělému záměru ve finále došel dech; jak byvá v České republice zvykem, že došly peníze, čas nebo obojí, anebo prostě tvůrce opustil počáteční elán.

    Praha, 9.12.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html


    Je čas na otevřenou debatu o stavu českých médií

    Andrew Stroehlein

    Vyšlo v Lidových novinách dne 14.12. 1998. Ve srovnání s verzí v LN mírně jazykově upraveno. JČ

    Přestože je pravda, že česká média nedusí žádná skutečná politická cenzura, neznamená to, že zde cenzura vůbec neexistuje. Rozsáhlá redakční autocenzura je přítomna v každém mediálním zdroji: v rozhlase, v televizi či v tisku. Svým způsobem je to normální a přirozené - vždycky je k dispozici více slov než stránek, na které je lze umístit (s výjimkou internetu). Existuje však jedna oblast, kde je redakční autocenzura křiklavá, znepokojivá a pro rodící se demokracii zhoubná: česká média nekritizují česká média.

    Pod svícnem je ticho

    Noviny nekritizují jiné noviny, rozhlas neanalyzuje problémy televize, noviny se nevěnují omylům v rozhlasové žurnalistice. Netvrdím, že se občasný skandál jednoho média neobjeví na stránkách nebo ve vysílání jiných médií. Média ale zabraňují uveřejňování přesných analýz a konstruktivní kritiky.

    Důvodů je mnoho. Jedním z nich je to, že média často na průzkumech a analýzách spolupracují a žádná ze stran nechce urazit druhou. Zadržení článků je v tomto případě podobné situaci, kdy ochrana komerčních zájmů zabraňuje deníkům psát kriticky o firmách, které v nich inzerují. Takováto cenzura je snad částečně pochopitelná, ale je znepokojivá a poškozuje vývoj demokratické společnosti.

    Rodina drží pospolu

    Další důvod tkví v charakteru české novinářské komunity. Žurnalistické a vydavatelské kruhy jsou v České republice neuvěřitelně malé a soustředěné do Prahy. Tento úzký okruh přátel, známých a kolegů zabraňuje novinářům, aby kritizovali jiná média. Přeci nekousnete do ruky, která by vás mohla v budoucnosti živit.

    Ve větších zemích to není takový problém. Pokud například ve Spojených státech rozhněváte mediální establishment v New Yorku, můžete se ucházet o práci ve Washingtonu, Atlantě, Los Angeles nebo Chicagu.

    Praha skutečně nemá dostatečné množství kritických novinářů a kapitálových zdrojů na to, aby se vzájemná mediální kritika stala běžnou. Čeští novináři spíše připomínají malou rodinu než skupinu profesionálů: samozřejmě, že to pod povrchem mezi sourozenci trochu vře, ale kdo by otevřeně kritizoval otce, kterého podporuje matka?

    Demokracie trpí

    Ať už jsou důvody jakékoliv, nedostatek kritiky v českých médiích poškozuje nejen kvalitu samotných médií, ale celkově také podmínky demokracie v mladé republice. Bez kritického pohledu na sebe sama se česká média nemohou zdokonalit. I v malých rodinách se problémy musí pojmenovat a otevřeně prodiskutovat, než je možné je vyřešit. Česká média poskytují fórum pro nejrůznější společenské problémy - kromě problémů na vlastním poli.

    Vývoj demokracie v České republice je zpožďován neexistencí médií, která by byla dostatečně silná na to, aby se konfrontovala s veřejnou kritikou a pozitivně na ni reagovala. Otevřená, tolerantní a demokratická společnost potřebuje zdravá, otevřená média, schopná věnovat se každé otázce ze všech úhlů, tak, aby čtenáři mohli co nejkomplexněji chápat svou společnost a voliči měli dostatek informací pro rozhodování. Jakýkoliv seznam tabuizovaných témat zabraňuje veřejné debatě a tím i samotné demokracii.

    Je potřebné, aby čeští žurnalisté umožnili svobodnou debatu o kvalitě jednotlivých médií i českého mediální trhu jako celku. Otevřená kritika jednoho média druhým by neměla být chápána jako podlý útok rádia A na noviny B nebo novin B na televizi C. Měla by být chápána jako diskuse mezi profesionály, kteří mají zájem na zlepšení stavu žurnalistiky a celé společenosti.

    Andrew Stroehlein,

    redaktor The New Presence


    Internet v autoritářském státě

    Ve vězení v čínské Šanghaji čeká na proces v těchto dnech třicetiletý čínský prodejce softwaru. Jeho zločin? Podvracení státu tím, že poskytl 30 000 čínských e-mailových adres prodemokratickému internetovému časopisu Big Reference, který je vydáván ve Spojených státech.

    Čína se nadšeně připojila k internetové revoluci a  vydává velké finanční prostředky na budování kabelových sítí a na připojování škol a univerzit k internetu. Blížíci se proces je však varováním, že si čínská vláda stále myslí, že dokáže ovládnout čínské občany a diktovat jim, aby využívali internetu jen k vládou schváleným činnostem.

    Čínskou komunistickou vládu zejména znepokojuje to, že čínští disidenti mají možnost spolupracovat s kolegy v zahraničí a využívat internetu k navazování přímých kontaktů s uživateli počítačů po celé Číně. Před nedávnem se čínská policie neúspěšně zlikvidovat internetovou stránku Tunel, disidentský internetový časopis, který obsahuje zprávy z Číny, ale je redigována ve Spojených státech.

    V praxi už čínská vláda internetovou válku prohrála. Pravidelná vydání časopisu Big Reference jsou stále zasílány na přibližně čtvrt miliónu e-mailových adres v Číně.

    Čínská vláda sice dokázala zablokovat pro čínské uživatele známé mediální stránky jako je deník New York Times anebo zpravodajství BBC, avšak za pouhou hodinu se dokáže každý čínský občan, který zpočátku s internetem neumí vůbec zacházet, napojit v mnoha čínských internetových kavárnách například na stránky londýnské Tibet Information Network.

    Pro ty, kteří chtějí číst na internetu jen čínsky, nabízí internet obrovské množství tajwanských časopisů, které jsou v Číně zakázány. A celá řada zpravodajských stránek na internetu poskytuje podrobné informace o zatýkání více než dvou desítek čínských disidentů, členů Čínské strany pro demokracii, k němuž došlo v minulých dnech.

    Právě prostřednictvím internetu se do Číny letos poprvé dostaly informace o útocích a znásilňování etnických Číňanek v Indonézii, během květnových protisuhartovských nepokojů, které vůbec nepřinesly čínské sdělovací prostředky. Vlna odporu, která vznikla mezi čínskými intelektuály, nakonec přiměla čínskou komunistickou vládu, aby o dva měsíce později poslala do Indonésie protestní dopis.

    V Číně nyní existuje 1,2 miliónu internetových adres. Každou z nich často používá několik lidí. Podle čínské vlády bude mít přístup na internet do roku 2000 5 miliónů Číňanů. Za první pololetí letošního roku se v Číně prodalo 1,5 miliónu počítačů. V porovnání s loňskem je to vzrůst o 27 procent. Tento vzrůst prodeje počítačů má pokračovat.

    Peking se sice bojí internetových disidentů, avšak většina nových čínských uživatelů internetu využívá počítačových sítí pro stejné účely jako lidé na Západě: Z analýzy čínského vyhledávacího zařízení Sohoo je největší zájem o stránky o počítačích a o internetu, o zábavu a o sport. Téměř všichni uživatelé vyhledávacího stroje Sohoo mají vysokoškolské vzdělání, a téměř polovina z nich pracuje u soukromých nebo zahraničních firem. Vyhledávací stroj Sohoo se ovšem vyhýbá internetovým stránkám, které považuje čínská vláda za politicky podvratné.

    Když se poprvé dostaly do Číny informace o internetu, čínská vláda se domnívala, že se jí snad podaří vytvořit interní čínskou internetovou síť, která by byla izolována od světa. Posléze si ale vládní činitelé uvědomili, že zakázat přístup k jednotlivým stránkám na internetu není možné.

    Malajsko - internet rozbíjí monopol vládní moci

    Poté, co byl v září zatčen Anwar Ibrahim, do té doby náměstkem malajského ministerského předsedy Mahathira Mohammeda, okamžitě vznikla internetová stránka na jeho obranu. Dnes už existuje šedesát takových stránek, a jednu z nich navštívilo už celkem více než 2,5 miliónu uživatelů internetu.

    Malajské sdělovací prostředky jsou pod přísnou vládní cenzurou. Deziluze občanů s vládními médii je tak velká, že mnoho lidi přestalo kupovat denní tisk.

    Internet má v Malajsku obrovský vliv, navzdory tomu, že tam neexistuje více než 50 000 registrovaných uživatelů. Tito uživatelé, hlavně mladí příslušníci středních vstev, stahují informace z internetu a distribuují je daleko širšímu publiku, většinou při pátečních bohoslužbách v mešitách.

    Avšak vliv je často daleko přímější. Jak informoval jeden organizátor internetových stránek, trvá hodinu až dvě zorganizovat prostřednictvím internetu demonstraci.

    Jakmile se demonstrace rozejde, na internetu jsou z ní hned zveřejněny zprávy a fotografie.

    Internetové stránky se také staly masovými diskusními fóry. To okamžitě vyvoláva vznik soupeřících provládních internetových stránek.

    Vláda je dost bezmocná ve snaze zabránit šíření informací - někdy i falešných informací - prostřednictvím internetu. V srpnu byli zatčeni tři uživatelé internetu a obžalováni, že zveřejnili falešné informace o rasových nepokojích, avšak zveřejnění těchto zpráv vyvolalo v malajské společnosti velké znepokojení a panické nakupování zásob potravin. Ukazuje to, jak vlivný je v Malajsku internet.

    Některé jiné země v jihovýchodní Asii, zejména Vietnam a Singapur se intenzívně snaží zamezit šíření materiálu, který se nelíbí vládě. Stát kontroluje internet prostřednictvím serverů, skrze něž musejí uživatelé internetu projít, mají-li získat přístup k mezinárodnímu internetu. Avšak trvá jen několik vteřin propojit se s proxy servery, které nebyly zakázány, a jejich prostřednictvím získat přístup k zakázaným internetovým stránkám.

    V Indonésii, kde reformní hnutí destabilizovalo třicet let vládnoucí diktaturu prezidenta Suharta využívali protestující studenti internetu k získávání informací o tom, co se děje a k navazování kontaktů po celé zemi.

    Tisk je v Indonésii nyní otevřenější, a tak je tam internetu už využíváno méně.


    Český a anglický způsob psaní

    Andrew J. Horton

    This article is available in English in The Electronic New Presence.

    Velmi mě zaujal váš článek o anglickém a českém stylu psaní. Vyučoval jsem ve střední Evropě angličtinu čtyři roky, včetně anglického psaní pro zkoušku First Certificate, takže to, co jste ve své článku uvedl, silně rezonovalo. Velmi živě vzpomínám na to, jak jsem se rozčiloval na studenty, kteří tvrdošíjně odmítali rozdělovat svůj text na odstavce, psát tak, aby následující věta logicky vyplývala z předchozí věty a vytvořit svým textem souvislý názor. Tito studenti se dokonce zdáli mírně pobaveni představou, že by od nich někdo někdy takové věci měl požadovat.

    Několik reakcí:

    1. Zmiňoval jste se o středoevropském stylu psaní. Myslím, že je to širší - je to spíš evropský způsob psaní. Domnívám se, že španělský způsob písemného vyjadřování má víc podobností s češtinou než s angličtinou.

    2. Sám nemluvím španělsky, ale jeden kolega mi kdysi vysvětloval charakteristické rysy španělského stylu. Vzpomněl na to, jak byl v hospodě s jakýmsi Španělem a o něčem mluvili. Můj kolega vyjádřil určitý argument, a aby ho podpořil, řekl, "Dám vám příklad." V této chvíli se na něho Španěl podíval nevěřícně, možná i v absolutní frustraci, a postěžoval si, že "Vy Britové pořád musíte uvádět příklady. Proč sakra prostě jen neřeknete, co máte na mysli."

    Myslím, že jste mohl tuto věc přidat na váš seznam. Přísnost, s níž vedeme argumentaci, může způsobovat, že se naše argumentace jeví dosti formální, škrobená, a příliš lineární, srovnáme-li ji, řekněme, se španělským stylem argumentace.

    3. Přemýšlím, pro jaký účel je český styl psaní nejvhodnější? Je vůbec vhodný k něčemu? Obyčejně se uznává, že francouzština je jazykem diplomacie a slyšel jsem, jak někteří lidé argumentují, že ruština je nejlepší, jazykem pro filozofii, protože se vyjadřuje velmi přesně. Z anglického hlediska se zdá být český styl nevhodný pro spolehlivou argumentaci. Pro co je tento styl vhodný? Jsou situace, kdy by český styl psaní byl konstruktivněji užitečnější než anglický styl psaní?

    4. Myslím, že anglický styl převládne. Do značné míry je to asi proto, že je to styl, který se nejlépe hodí pro podnikatelské analýzy. Je to styl, který převládne, protože v podnikatelské sféře je jeho užívání výhodnější z hlediska zisků.

    Český styl mě dovádí k šílenství. Nikdy jsem nebyl schopen sledovat jeho logiku a nikdy jsem se nemohl přimět uvažovat o jeho zvláštnostech jinak, než jako o slabostech textu a slabostech autora. Vždycky jsem ale přemýšlel o tom, jestli náhodou nemá český styl nějaké utajené kouzlo, které je mi odepřeno, protože myslím přísně vědecky. Konec konců, všichni slovenští studenti, které jsem učil, dávali přednost tomuto "evropskému stylu", i když jim byly předloženy příklady "dobrého", jasného anglického stylu. O co tedy přicházíme?


    Američtí autoři trpí povrchností a ignoranstvím

    O.Č.

    Vážený pane Pinkavo,

    přiznávám se, že mně vaše články o vyjadřování ve střední Evropě zaujaly natolik, že jsem se rozhodl - z vašeho pohledu - celou věc ještě více "zatemnit". Omlouvám se, pokud mé formulace budou nepřesné a s překlepy, přístup na internet mám pouze ve škole a jsem limitován časem.

    Jde mi o tom, že rozdíl mezi středoevropským a angloamerickým vyjadřováním je podstatně hlubší, než bylo v článcích uvedeno. Studuji VŠE, angličtinu ovládám pouze na nízké úrovni. Mohu pouze porovnat mezi překlady. Přesto je až překvapivé, jak se původní anglické texty na jedné straně a německé texty na straně druhé podobají.

    Číst anglickou filozofii (studuji filozofii jako vedlejší specializaci) je v podstatě velice zábavné - texty od Hobbese, Huma, Locka i Berkeleye jsou jednoduché a Němec by řekl, že povrchní. Naopak Kant, Schiller a samozřejmě Hegel jsou podstatně složitější (ale na druhou stranu jsou svým způsobem i více provokativní).

    Zajímavá je situace v ekonomii. Celá VŠE "používá" americkou literaturu a čerpá z ní. (např. Samuelson, Kottler...) Píšu diplomku týkající se etiky, a proto čtu různá pomezní pojednání etika - ekonomie. Řeknu vám, že američtí autoři jako Etzioni píší sice jasně, ale zdá se mi, že i poněkud hloupě.

    Jinak řečeno, i když jsou evropské texty nesnadné, přesto se mi zdají podstatně relevantnější, než texty americké, které trpí určitou povrchností a ignorantstvím.

    O.Č.


    Co s jadernou energií ? - II

    Jiří Jírovec

    Článek "Co s jadernou energií ?" (BL, 27.11. 1998) vyvolal dosti živou diskusi a tak se pokusím některé informace dále doplnit.

    Typy reaktorů v kanadských jaderných elektrárnách

    Všechny kanadské jaderné elektrárny používají reaktory CANDU, které existují v několika modifikacích lišících se výkonem a dobou konstrukce. Jako moderátor používají těžkou vodu. Jejich předností je velká flexibilita palivového cyklu - mimo jiné v nich lze "spalovat" plutonium pocházející ze zlikvidovaných jaderných zbraní.

    Možností jak uspořádat jaderný reaktor (palivo, moderátor, přenos tepla) je celá řada. Každý systém má své přednosti a nedostatky. Reaktory CANDU se pohybují na světové špičce měřeno poměrem skutečně vyrobené elektrické energie a projektovaného výkonu. Není bez zajímavosti, že srovnatelně dobrý výkon podávají i reaktory v Jaslovských Bohunicích a Dukovanech.

    Těžba uranu a jeho zpracování

    Aleš Zeman rozšiřuje diskusi o jaderné energii do oblasti, která je velmi zajímavá a stála by sama o sobě za důkladný rozbor. Vše, co napsal, je pravda.

    Ve zmíněném článku však poněkud splývá minulost a současnost. Od doby, kdy se těžil uran v Jáchymově, Příbrami nebo kanadském Elliot Lake uplynulo několik desítek let a za tu dobu se podstatnou měrou rozšířilo naše poznání a změnily technologické postupy. S nimi se mění i dopad těžby a případného dalšího zpracování suroviny. Případ Port Hope je ukázkou toho, jak bylo životní prostředí ovlivněno technologiemi používanými před padesáti lety.

    Aleš Zeman v závěru svého článku poznamenává: "Skládka (nízkoradioaktivního materiálu v Port Hope) je do dnešního dne tam, kde by neměla být a žádný odborník s ní nehne, dokud nedojde k politickému konsensu (na úrovni komunálních úřadů) a rozhodnutí (nějakým větším výborem), kde by skládka mohla byt bezpečněji umístěna."

    Mohu tuto informaci trochu doplnit. Kanadská federální vláda financovala projekt v ceně asi 20 miliónů kanadských dolarů, který doporučil přemístění odpadu z Port Hope na pozemek Atomic Energy of Canada v Chalk River. Protože ten spadá pod jurisdikci sousedního mesta Deep River, bylo zorganizováno referendum, které, světe div se, souhlasilo s umístěním odpadu na vlastním záhumenku. Protože v Deep River bydlí značná část zaměstnanců AECL, vázali představitelé města svůj souhlas na slib vlády, že udrží stavy AECL na určité úrovni. Komise representující vládu dohodu podepsala, ale vláda pak studovala těch několik stránek tak dlouho, až stanovený termín prošel. Důvod byl čistě politický - vláda hodlala snížit rozpočet AECL a nějaký starosta ji přece nebude diktovat. Odpad tedy zůstal tam kde je a možná, že se z oblasti Port Hope ani nehne, protože tamní politiky napadlo, že by za použití svého záhumenku mohli od federální vlády, která odpad "vlastní", něco dostat.

    Srovnání rizik výroby elektrické energie z různých zdrojů

    Toto srovnání je velmi komplexní záležitost, protože je zapotřebí vyhodnotit každou technologie tak říkajíc "od a do z" a použít při tom metodiku, která umožní porovnání technologií navzájem Nemám bohužel při ruce jiný odkaz než na knihu "Energy Risk Assessment", (Gordon and Breach Science Publishers, 1983), kterou napsal Herbert Inhaber. Mnohé v ní je samozřejmě zastaralé, ale i tak dá čtenáři představu o způsobu myšlení na němž je odhad rizika založen.

    Vrátím se ještě jednou k článku Aleše Zemana. Je pravděpodobné, že část čtenářů utvrdil v jejich přesvědčení, že jaderná energie je škodlivá - viz zmíněné zamoření. Ti ostatní se, doufám, budou ptát: Co je zamořeno a v jaké míře? O jak velkou oblast jde? Jak je ovlivněn život obyvatel kteří v ní žijí? Jak se Port Hope srovnává s jinými lokalitami? Třeba s přístavem města Hamilton, ležícím na opačné straně od Toronta v samotném závěru jezera Ontario, vzdušnou čarou tak 100 km od Port Hope. Aleš Zeman by mohl o tomto přístavu, jehož vody a dnový sediment jsou "obohacovány" nejrůznějšími odpady ze dvou velkých oceláren Stelco a Dofasco, lecos zajímavého napsat. Chci tím naznačit, že nejde o černobílou situaci, ale o mozaiku informací, k níž tato diskuse svým dílem přispívá.

    Pokrok a jaderná energetika

    Jan Trhlík ve svém článku dosti podivnou představu ohledně ředitelů zeměkoule (ať už jimi míní kohokoli), kteří by prý stavěli počítače jako domy a k tomu atomové elektrárny, aby je měli čím napájet. Jeho výčitku, že se pro mě pokrok zastavil kolem roku 1950, lze samozřejmě obrátit - co on sám o jaderných elektrárnách ví?

    Je pravda, že kdysi byl počítač velký jako dům, protože tehdejší technika nedovolovala nic jiného. To ovšem neznamená, že si lidé nemysleli, že to nemůže být jinak a že pro to nic nedělali. Právě naopak - a proto máme počítače na stůl, na klín nebo do kapsy.

    Kdo chce, ten vidí, že i jaderná technologie prodělala obrovské změny. Nevím od čeho je Jan Trhlík inženýr, ale i člověk bez většího vzdělání jistě pochopí, že nemůžeme zmenšit třeba Airbus na velikost jednomístného letadla a chtít pořád přepravovat 300 lidí najednou. To, že se nezměnila velikost jaderného reaktoru ještě neznamená, že se kolem něj čas zastavil.

    Řídící systémy, měřící technika, použité materiály, technologie udržby, výroba palivových článků, ochrana životního prostředí, ochrana zdraví pracovníků - to vše se průběžně zdokonaluje. Vzhledem k přísné regulaci patrně rychlejším tempem, než tomu je v jiných průmyslových oborech.

    3Kolik (elektrické) energie je světu zapotřebí 3

    Tuto otázku jsem odbyl velmi vágním výrokem, že svět je energeticky vyhládlý a hledá nové zdroje. Netroufám si odhadnout o kolik megawattů se jedná, ale i ekonomicky neozbrojenému oku je patrné, že to bude hodně.

    Světová spotřeba energie je v současné době rozdělena velmi nerovnoměrně. Podle říjnového čísla National Geographic spotřebovávají USA s Kanadou dvakrát tolik energie než Evropa, desetkrát víc než Asie a dvacetkrát víc než Afrika. Bude-li se chtít Asie a Afrika alespoň trochu dotáhnout na zbytek světa, bude muset mít energetické zdroje. Vzhledem k tomu, že Amerika ani Evropa nebudou ochotny omezit spotřebu ve prospěch těchto kontinentů, budou tyto země nuceny budovat vlastní zdroje. Vzhledem ke stavu životního prostředí i postupnému úbytku fosilních paliv lze k jaderné energie těžko najít dostupnou alternativou.

    Jakkoli nelze nic namítat proti úsporám elektrické energie, je nepochybné, že ani USA a Kanada se nevyhnou budování nových kapacit, protože budou potřebovat rezervy, které jim umožní udržet co nejplynulejší zásobování spotřebitelů elektrickou energií. Každý výpadek sítě má za následek výpadek počítačů, bez nichž se zde už neobejde vůbec nic.

    Úspory energie a životní styl

    Jan Trhlík rovněž napsal, že dnešní doba stále více respektuje osobu a její potřeby. Myslím si, že to není ani přibližně pravda. Dnešní doba je naopak charakteristická tím, že nerespektuje jednotlivce. Tlačí ho všemi dostupnými prostředky do spotřebitelsko-dlužnického houfu. Ačkoli to zní paradoxně, nabídka vytváří trh, nikoli poptávka. Spotřebiteli často nezbyvá než koupit výrobek nebo službu, o kterou by nezavadil, kdyby měl možnost volby. V okamžiku, kdy koupí, se kruh uzavírá a spotřebitelův krok z nouze se promění v důkaz poptávky použitý v dsalším reklamním kole.

    V Kanadě a USA jsou velmi populární dodávky (pickup trucks). Protože vzpomínka na naftovou krizi sedmdesátých let dávno kdesi zapadla, tlačí výrobci všemi reklamními prostředky spotřebitele k nákupu vozidel se stále většími a žíznivějšími motory. Jednotlivec nemá žádnou volbu, kromě nekoupit vůbec.

    Ministerstvo dopravy vydává každoročně publikaci v níž je uvedena spotřeba všech modelů motorových vozidel prodávaných v Kanadě. Stránka dodávek začíná Chevroletem. Průměrná městská spotřeba 22 nabízených modelů - 16.2 litrů/100 km. U nyní populárních SUV je to podobné. Průměr spotřeby čtrnácti modelů firmy Ford je 16.8 litrů/100 km. Jeep (16 modelů) je na tom o něco lépe se 14.8 litrů/100 km . Tento energetický barbarismus se zakrývá řečmi o životním stylu a spojováním slova výkon s moderností.

    Doprava v Kanadě a USA může sloužit jako dobrý příklad neuvěřitelného plýtvání energii. Jenže tento stav nelze změnit tím, že občas někdo jede do práce nebo na nákup na kole, nebo ujde tu a tam pár set metrů pěšky. Musala by existovat koncepce, ekonomicky přijatelný model (v tomto případě hromadná osobní doprava, doprava nákladů po železnici) a politická vůle nejen k jeho vypracování, ale i k jeho realizaci. Problém není v tom, že by neexistovala technická řešení, ale právě ve sféře politicko-ideologické. V konfliktu celospolečenských a individuálních zájmů.

    Cena úspor

    Šetřit, ať to stojí, co to stojí, nedává příliš smysl. Je jistě možné obdivovat energeticky soběstačný dům, ale pořád se musíme ptát, kolik taková věc stojí, jaká je návratnost investice a kolik lidí si to může dovolit.

    Stejně tak je možné mechanicky znásobit počet "ideálních" domů počtem ušetřených kilowatů a argumentovat, že by to vydalo třeba na jeden Temelín. Jenže jak píše Marcel Derian, k dosažení tohoto stavu by bylo nutné použít mnoho materiálů, které by se musely s velkým výdejem energie vyrobit. Jde ovšem nejen o materiálovou a cenovou bilanci, ale i o to, kolik času je k dosažení takového stavu zapotřebí.

    Temelín

    Můj článek se Temelína týká jen okrajově. Nevím o něm dost, abych tuto stavbu mohl vynést nebo zatratit. Proto jsem pouze zdůraznil nutnost poctivé a zevrubné analýzy toho, jak dál. Abych pravdu řekl, doufám, že se Temelín začal stavět na základě slušné analýzy a že v současné době jde o to rozplizlou stavbu zkonsolidovat.

    Nemohu posoudit, do jaké míry je či není spolupráce s firmou Westinghouse pro projekt výhodná. Proč právě tato firma a ne jiná, za jakých podmínek byla smlouva podepsána a k čemu vlastně dodavatele zavazovala, by měla veřejnost vědět.

    Reaktor samotný je konstrukčně osvědčený. Použitý řídící systém musí být dostatečně spolehlivý, aby reaktor udržel v provozu, protože každý výpadek produkce je velmi nákladný. Lze si jen těžko představit, že by řídící kód nebyl důkladně testován a případné chyby nebyly odstraněny před uvedením elektrárny do plného provozu.

    Řídící systém musí rovněž umožňovat okamžité zastavení jaderné reakce a odvedení nadbytečného tepla z reaktoru, pokud to okolnosti vyžadují. Jakým způsobem se toho dosáhne je celkem jedno. Pokud je mi známo, reaktory CANDU mají tři na sobě nezávislé bezpečnostní systémy: zasunutí grafitových tyčí, injektáž sloučenin boru a gadolinia a vypuštění těžké vody (moderátoru) do prostoru pod reaktorem.

    Obecná ekonomická hlediska

    Ivan Vágner nadhodil problematiku zaměstnanosti u  středně a vysoce náročných technologií a dává do protikladu uhelné a jaderné elektrárny. To je nepochybně velmi rozsáhlé téma, které by mělo stát Britským listům za pozornost.

    Jde vlastně o otázku kam s nimi - tedy s lidmi, kteří nebudou kvůli provedené změně najednou zapotřebí. Musím připustit, že nemám dost dobrou představu, do jaké míry se podobnými otázkami zabývá česká vláda.

    V Kanadě se význam míst vyžadujících dobrou kvalifikaci často zdůrazňuje s tím, že kvalifikovaní lidé nemají problém přejít jinam, pokud jejich místo zanikne a navíc přitahují potenciální zaměstnavatele.

    Likvidace elektrárny po ukončení jejího provozu

    Náklady na tento proces (decommissioning) je těžké odhadnout. Záleží totiž na tom, co má být jeho výsledkem. Vezměme třeba jadernou elektrárnu Pickering u Toronta, která kapacitou pokrývá 20% spotřeby elektrické energie v Ontariu. Je umístěna na pozemku odhadem 1x5 kilometrů na břehu jezera Ontario. Vlastní elektrárna je umístěna v budově, která má plochu asi 200x300 metrů. V ní je osm sil, kazdé s jedním reaktorem a výměníky tepla, oddělená hala s turbogenerátory a další pomocné provozy.

    Doplňme ještě celkový obrázek konstatováním, že naprostá většina radioaktivního materiálu (kontaminace) je uvnitř sil, v reaktorech, výměnících tepla a jen v nepatné míře mimo ně. Většina nezastavěné plochy elektrárny se s radioaktivitou nepotkala a je čistá.

    Protože vyjmutím paliva a moderátoru z reaktoru a přerušením oběhu chladící vody zmizí hlavní zdroj vzniku a přenosu radioaktivního materiálu, nebude patrně příliš nákladné uvolnit nekontaminované nezastavěné plochy pro normální použití a omezit další činnost na zastavěný prostor.

    Co bude následovat, záleží na tom, jak daleko se chceme přiblížit k "zelené louce", na níž se kdysi začalo stavět. Za minimum lze považovat stavební a bezpečnostní zajištění budovy, měření radioaktivity v jejím okolí a likvidace případných úniků radioaktivních materiálů mimo kontrolovaný pozemek. Maximem je demolice budovy, odvezení kontaminovaného materiálu na vhodné úložiště a asanace prázdného pozemku.

    Pokud vím, náklady na uložení z Port Hope v Chalk River (řádově několika set tisíc kubických metrů zeminy) byly odhadnuty na 200 miliónů dolarů. Množství materiálu ze zrušené jaderné elektrárny bude nepochybně menší, ale bude různě kontaminovaný a manipulace s ním bude vyžadovat víc než buldozér a nakladač. Kdyby byly náklady 10x větší, šlo by o 2 miliardy dolarů. To je samozřejmě dost peněz, ale toto částku je třeba dát do souvislosti s množstvím vyprodukované elektrické energie.

    Pickering pokrývá, jak již bylo řečeno, dvacet procent spotřeby elektrické energie v Ontariu. Finanční objem tohoto trhu je asi 10 miliard dolarů ročně. To je v přepočtu 2 miliardy pro Pickering. Předpokládejme, že prvních dvacet let nepotřebuje elektrárna velké opravy a že po zbytek její životnosti bude zisk a náklady na  udržování elektrárny v chodu zhruba vyrovnaný. To znamená, že z hrubých 40 miliard dolarů, které tato elektrárna vydělala může kolem 5% padnout na její kompletní likvidaci.

    Upozorňuji však na to, že náklady na likvidaci jaderné elektrárny jsou těžko odhadnutelné, protože nikdo neví jaké technologie budou k dispozici a jaké předpisy budou v platnosti za patnáct, dvacet let.

    Jiří Jírovec

    PS Omlouvám se, že jsem čtenářům, kteří mi poslali dopisy, neodpověděl jednotlivě. Vzhledem k časové zaneprázdněnosti jsem to nezvládl.


    Pokračování debaty o jaderné energetice přineseme zítra.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|