Česká televize o Jozefu Tisovi
Kterak z dobrého materiálu sestříhat špatný film

Jak promarnit příležitost k natočení mimořádného dokumentu, ukázala ČT v padesátiminutovém filmu Tisovy stíny, který pro tvůrčí skupinu Jana Šterna připravili režisér Dušan Trančík a stálý spolupracovník Reflexu Andrej Bán.

Materiál, který tvůrci pro film získali, je zcela unikátní: o osobnosti a osudu slovenského prezidenta Józefa Tisa hovoří nezávisle na sobě a ze svých pohledů důstojník americké CIC John Spiegler, který Tisa v roce 1945 v německém Altöttingu zatýkal, tehdejší Tisův žalobce Anton Rašla, jeho obhájce Ernest Žabkay a velvyslanec Slovenska ve Vatikánu Anton Neuwirth. Film je zarámován tendenčním protisovským kázáním slovenského kněze pátera Laba a prokládají ho záběry na oslavy tisovských výročí na různých místech Slovenska.

Základním nedostatkem filmu je resignace tvůrců na autorský komentář. Ve filmu není vůbec žádné průvodní slovo, a protože se titulky se jmény protagonistů objeví pouze jednou, na začátku, i pozorný a vnímavý divák je rychle dezorientován. Je symptomatické, že ani jednou nedávají autoři slovo historikům, kteří by mohli dát sice artikulovanému a velmi působivému, ale nutně zaujatému vyprávění aktérů tehdejšího procesu objektivnější rámec, nebo přinejmenším korigovat věcné omyly.

Jako u prakticky všech pořadů vyráběných v České televizi, ani v Tisových stínech není čas na hlubší analýzu - jakoby i zde bylo příkazem jedenadvacítkové "Stručně, prosím!" Ve filmu nezbylo místo ani na podrobnější Tisovu biografii, několik vět před závěrečnými titulky průměrně orientovanému divákovi nemůže stačit. Podobně se autoři pouze dotkli otázky vzahu Jozefa Tisa a Edvarda Beneše. "Tiso musí viset!" opakoval prý Beneš. Ale jaké byly Benešovy skutečné motivy? Byl přesvědčen, že Tiso je zločinec, anebo by pro Beneše prezident Slovenského štátu hlavně živou vzpomínkou na sérii vlastních politických selhání v roce 1938, kterou se snažil stůj co stůj zničit, stejně jako usiloval o odsouzení Emila Háchy? To se z filmu nedozvíme.

Dojem z dokumentu kazí i řada drobných či větších nedostatků, vesměs technického rázu. Střihy z místa na místo jsou chaotické, bez titulků a bez vysvětlení souvislostí. Neobyčejně nekvalitní je zvukový záznam některých rozhovorů. Bez nápadu je i osvětlení, buď neefektní difuzní, nebo rušivé zadní šikmé světlo. Málo profesionální je i práce kamery.

Lze shrnout, že Tisovy stíny, přes mimořádnou atraktivitu (a aktuálnost) námětu nedosáhly ani průměrné dokumentaristické kvality, příčemž největší část viny za bídné vyznění filmu padá na závěrečné zpracování a editaci natočeného materiálu. Nechce se věřit, že by čeští dokumentaristé nebyli schopni odvést perfektní práci - Tisovy stíny spíš působí dojmem, jakoby skvělému záměru ve finále došel dech; jak byvá v České republice zvykem, že došly peníze, čas nebo obojí, anebo prostě tvůrce opustil počáteční elán.