Podělanost před silnějšími v české národní povaze?
Svět bez jaderných zbraní: Myslíme jinak
Za servilnost se žádných díků nedočkáme, naopak, bude brzy chápána jako samozřejmost ve všech dalších jednáních.
Zcela mimo zájem televizních zpravodajských relací proběhla tiskem zpráva, že Česká republika hlasovala proti návrhu rezoluce OSN požadující postupnou likvidaci jaderných zbraní, a to i přesto, že ministr zahraničí Kavan rezoluci krátce před hlasováním podpořil.
Rezoluce, kterou navrhla Irská republika, byla schválena drtivým poměrem hlasů 92:19, 32 států se zdrželo hlasování. Proti rezoluci hlasovaly pouze jaderné mocnosti a jejich satelity (ze států NATO konkrétně USA, Francie, Velká Británie a Turecko). Všichni ostatní členové NATO se zdrželi hlasování, naši spoluuchazeči o vstup, Polsko a Maďarsko, rezoluci podpořily.
Toto hlasování odkrylo dosud skrývané rozpory mezi státy NATO týkající se případné revize strategie prvního jaderného úderu, který nabyl na intenzitě po výměně vlády v Bonnu. Jak se ukázalo, velká většina států NATO má k této strategii výhrady a pravděpodobně ji považuje po rozpadu sovětského vojenského bloku za překonanou. Ostatně na příštím summitu NATO se bude o tomto bodu jednat.
S iniciativou požadující úplné jaderné odzbrojení do roku 2000 přišel na památném summitu v Rejkjavíku v roce 1986 Michail Gorbačov, a i když americkou stranu nepřesvědčil, odnesl si za to později alespoň Nobelovu cenu míru. Budoucnost ukázala krátkozrakost americké strategie - dnes jsou obtížně kontrolovatelné ruské jaderné rakety obrovským rizikem a hlavním důvodem, proč Spojené státy investují v zájmu udržení alespoň nějaké stability do Ruska miliardy dolarů.
Význam jaderných zbraní v dnešní době lokálních konfliktů a terorismu podstatně poklesl, jejich dostupnost se však drasticky zvětšila. Uvádí se, že každý stát, který je schopen postavit vlastními silami jadernou elektrárnu, obohacovat jaderné palivo nebo třídit jaderný odpad, je technologicky dostatečně vyspělý na to, aby sestrojil jadernou bombu, a takových států jsou na světě desítky (Česká republika mezi ně patří od konce šedesátých let), ostatní si mohou příslušné znalosti a odborníky koupit. Jadernými zbraněmi disponují i státy, které jsou politicky nestabilní, nebo se nacházejí v nestabilních oblastech, a u nichž se nedá vyloučit riziko, že se zde najde někdo příliš ochotný je použít - Čína, Indie, Pakistán, Jižní Afrika nebo Izrael. Definitivní jaderné odzbrojení také sníží pravděpodobnost, že se tyto zbraně dostanou do rukou teroristickým skupinám.
Ačkoliv to stratégy v zelených uniformách nebude zajímat, z hlediska etického jsou jaderné zbraně dokonce ještě odpornější než zbraně chemické nebo biologické. Dokonce i jejich zkoušky ohrožují všechno živé na této planetě, bez rozdílu na hranice. Každý máme v kostech malé množství radioaktivního stroncia, které četné jaderné pokusy v padesátých a šedesátých letech rozptýlily v atmosféře, a které sice málo, ale statisticky měřitelně, zvyšuje pravděpodobnost, že onemocníme leukémií. Riziko je velmi malé, ale kdo ví, třeba by bez amerických, ruských nebo francouzských jaderných pokusů (těch ostatních bylo zanedbatelně) mohl Josef Lux nerušeně vařit v české politice a Miloš Holáň by byl hvězdou NHL.
Stát, který buduje svůj jaderný arsenál, si bere jako rukojmí celou zeměkouli. Jeho případný dokonce i omezený jaderný konflikt bude stát tisíce, ne-li milióny životů i tam, kde s tímto konfliktem nemají nic společného. A nemusím snad připomínat, že třeba Indie a Pakistán jsou prakticky ve válečném stavu už padesát let. Větší konflikt, třeba Spojených států s Čínou, by znamenal možná konec civilizace, možná vymření veškerého života, ale to nám může být jedno.
Vraťme se k podivnému hlasování České republiky. Vzhledem k ruským raketám za humny by jaderné odzbrojení mělo být i v našem zájmu podobně, jako je v zájmu Polska nebo Maďarska. Oba tyto státy se však nebály svůj postoj otevřeně vyjádřit. České ministerstvo zahraničí argumentuje potřebou respektovat strategii NATO, do kterého brzy vstoupíme. To je legrační argument, vždyť většina států NATO se zdržela hlasování. Důvodem tedy bude něco jiného. Jak prozradil německý ministr zahraničí Fischer, Američané u Němců velmi silně lobbovali, nicméně neuspěli. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že stejným způsobem přesvědčovali i naše zástupce. A ti nakonec, bez ohledu na projev ministra Kavana, přijali americký postoj.
Myslím, že by měl někdo ministerstvu zahraničí připomenout, že je placeno z našich daní proto, aby hájilo naše zájmy. Pokud tedy současná vláda na rozdíl od vlád Polska a Maďarska nemá zájem na jaderném odzbrojení, ať to řekne na rovinu a ministr zahraničí nechť si odpustí alibistické projevy (a já ji potom nebudu volit). Pokud se však chová takto, myslím, že ji nebude volit vůbec nikdo.
Tedy někdo možná ano. Máme, jak se zdá, podělanost před silnějšími v národní povaze. Jakmile Spojené státy nebo Evropská unie trochu zadupou, v první řadě naši novináři a poté i politici vyjdou těmto požadavkům vstříc, bez ohledu na to, jaký to bude mít pro nás dopad. Příkladů je mnoho, stačí si vzpomenou na tahanice kolem vysílání Svobodné Evropy na Blízký východ (aby bylo jasno, nekritizuji toto vysílání, ale způsob, jakým bylo zavedeno - u nás bez nás), nebo zcela nově záležitost kolem ochrany domácího trhu před dotovaným vepřovým (ministr zemědělství zavedl opatření zcela v souladu se všemi dohodami, a přesto novináři brečí, co s námi Brusel udělá). Ostatně, proč vůbec my potřebujeme do USA víza a Američané k nám nikoliv? Až zavedeme víza pro Rumunsko a Bulharsko, jak naše politické špičky slibují do Bruselu, první, co tyto státy udělají, bude reciproční opatření.
Je třeba si uvědomit, že za servilnost se žádných díků nedočkáme, naopak, bude brzy chápána jako samozřejmost ve všech dalších jednáních. Ačkoliv jsme vůči Spojeným státům z visegrádských zemí nejvstřícnější, na rozdíl od Polska a Maďarska jsme nebyli zařazeni mezi země, do kterých je možné bez licence exportovat špičkové americké technologie. Přesto, že toto rozhodnutí ohrožuje konkurenceschopnost našeho průmyslu, nikdo se nám neráčil sdělit, proč k tomu došlo. Slyšel jsem dokonce, že nás Američané chtějí zařadit mezi země, kde se nedostatečně dodržují autorská práva, a to přesto, že je například počítačové pirátství u nás mnohem nižší než v Polsku či Maďarsku a nepřetržitě a dost prudce klesá.
Žijeme ve světě, kde každý musí v rámci pravidel prosazovat své zájmy. A pokud budou naši představitelé jinak řečnit a jinak hlasovat, nebude nás nikdo brát vážně a brzy to pocítíme i na své peněžence, ne-li ještě mnohem hůře.
Petr Paleta
PS: Prosím pana Paříka, aby spočítal, kolik zeměpisných názvů jsem dnes použil a oznámil mi, zda jsem překonal svůj minulý rekord.
