Česká republika: Senát je k ničemu. Nízká účast voličů v nedávných senátních volbách není překvapující
Pokud je hlavním důvodem existence Senátu vytvořit silnou bariéru proti vládnímu zneužívání moci, pak by bylo lepší investicí přerozdělit prostředky, které dnes financují Senát, českému soudnictví, které dnes zápasí s finančním nedostatkem.
Nic není schopno lépe vytvořit bariéru vládnímu zneužívání moci než soudní systém, který je nezávislý a dostatečně silný na to, aby opravdu vyšetřoval státní korupci a zabraňoval jí.
(An English version of this article is available in the current issue of the Electronic New Presence weekly.)
Překvapující věcí týkající se nedávných českých senátních voleb není nízká účast voličů, ale to, že byl vytvořen takovýto volební systém.
Všechny studie, zabývající se volbami, ukazují, že
a) čím častěji se konají volby, tím je menší volební účast, a
b) čím méně důležité jsou volby, tím je menší volební účast.
České senátní volby splnily obě podmínky. Troje volby se v ČR konaly během kratšího období, než bylo půl roku (parlamentní volby a dvě kola senátních voleb) a obyvatelstvo si nemyslí, že má Senát na české politické scéně důležitou roli.
Po tragicky nízké volební účasti přibližně dvaceti procent voličů je zpochybněna sama existence Senátu. Určitým způsobem je český Senát napodobením amerického Senátu. Jako v Americe, senátoři jsou voleni na šestileté funkční období, volby se konají každé dva roky a pokaždé se volí senátoři do jedné třetiny křesel. Ale tady podobnost se Spojenými státy končí.
V Americe se konají senátní volby ve stejnou dobu jako volby do Sněmovny reprezentantů a existuje jen jedno volební kolo. Tak jdou v Americe voliči k volbám jen jednou, a ne třikrát jako v ČR.
Jiným důležitým rozdílem je množství moci v Senátech obou zemí.
Americký Senát je dokonce ještě mocnější než Sněmovna reprezentantů. Má výlučné právo ratifikovat smlouvy a schvalovat jmenování ministrů.
Kromě toho, všechny zákony, které navrhne americká vláda, musejí být schváleny Senátem i Sněmovnou reprezentantů. Naproti tomu je český Senát spíše jako britská Horní sněmovna, protože je pro parlament kontrolním orgánem, hlídacím psem.
Proč je v ČR zapotřebí takového hlídacího psa, vzhledem k tomu, že ten pes nemůže ani štěkat, ani pořádně kousat? Když se obejde většina západních demokracií a dokonce i středoevropské demokracie, jako je Maďarsko, bez Senátu, proč ho potřebuje Česká republika?
Nejzřejmějším argumentem je, že po tolika letech diktatury je důležitější než kdy předtím vypracovat účinný systém kontroly, který by zabránil návratu k autoritářské vládě.
Je však otázka, zda je senát nejlepší institucí, která může takovou kontrolu zajistit. Senáty fungují nejlépe tehdy, když se stanou institucí, která hájí regionální zájmy proti dolní sněmovně, která je založena na lidové moci. Například v Americe má každý stát určitý počet křesel ve Sněmovně reprezentantů, což je dané počtem amerických občanů, kteří žijí v tom kterém státě. Naproti tomu, každý stát má v Senátu dva poslance, a to bez ohledu na svou velikost. To zajišťuje, že mají malé státy stejné množství vlivu jako velké státy.
Když byly založeny Spojené státy, existovalo 13 nezávislých států s vlastními vládami, které se rozhodly po americké revoluci vytvořit novou zemi.
Avšak každý stát měl vlastní totožnost a chtěl zajistit, aby nová federace neohrožovala jeho zájmy. Spojené státy byly nejprve dokonce založeny jako volnější konfederace a federální forma vlády byla schválena teprve později, neochotně, když se ukázalo, že prostřednicvtím federace se dá vládnout jen obtížně.
Dnes se ve Spojených státech, občané malého státu, jako je Oregon - který má asi tolik obyvatel, jako má Praha, a jehož hospodářství je založeno na lesnictví a těžbě dřeba - obávají, že bez Senátu by velké státy jako New York - které mají tolik obyvatel jako Polsko a jejichž hospodářství je založené na průmyslu, na bankovnictví a na finančnictví - vždycky byly schopny prosadit svou vůli na úkor Oregonu.
Podobně i ve Spolkové republice Německo mají spolkové země nesmírně silnou regionální totožnost. Takže, když vznikla NSR, byla založena Spolková rada (Bundesrat) jako orgán, v němž byly rovným způsobem zastoupeny všechny spolkové země. Vedoucí představitel každé spolkové země zasedá ve Spolkové radě a tento orgán má právo vetovat veškeré zákony, které by mohly ovlivnit zájmy jednotlivých spolkových zemí. Mnoho těchto zemí bývalo samostatnými královstvími předtím, než v minulém století Bismarck sjednotil Německo.
Kdyby se Evropská unie proměnila v demokratický, federální evropský stát, pak by menší země jako je Švédsko, Dánsko a Lucembursko také pravděpodobně požadovaly určitý Senát, který by zabránil tomu, aby koalice Německa, Francie a Velké Británie Evropské unii plně dominovaly.
V malém českém státě neexistují obdobné regionální zájmy, jaké by vyžadovaly regionální orgán jako Senát. Pokud byla Česká republika součástí československé federace, dávalo smysl mít druhou parlamentní komoru, podobnou sněmovně národností, v níž měli Slováci stejné zastoupení jako Češi. Ale dá se totéž říci o Moravanech a Češích? Pochybuji. Avšak účelem dnešního českého Senátu ani není poskytnout Moravanům rovné politické zastoupení jako Čechům.
Pokud je hlavním důvodem existence Senátu vytvořit silnou bariéru proti vládnímu zneužívání moci, pak by bylo lepší investicí přerozdělit prostředky, které dnes financují Senát, českému soudnictví, které dnes zápasí s finančním nedostatkem.
Nic není schopno lépe vytvořit bariéru vládnímu zneužívání moci než soudní systém, který je nezávislý a dostatečně silný na to, aby opravdu vyšetřoval státní korupci a zabraňoval jí.
Soudnictví by také mělo být dostatečně silné k tomu, aby mohlo rušit zákony, které ohrožují základní demokratická a lidská práva, zaručená ústavou.
Kdyby řádně fungovalo soudnictví, malá a relativně homogenní země jako Česká republika by žádný Senát vůbec nepotřebovala.
Steven Saxonberg
Ministr zdravotnictví v akci
Jan Mezdříč
Odvolání ředitelky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV),
která FNKV vedla ku prospěchu pacientů, bylo vskutku bleskové. Došlo k
němu jeden rok po připojení tehdejší nemocnice ministerstva vnitra "Na
Míčankách" k FNKV. Pokud by ministr jednal rozvážně, v souladu se svým
vzhledem, už by si později asi nemohl odvolání dovolit. V pondělí se počala
rozjíždět petiční akce proti odvolání MUDr. Z. Roithové, současně vedoucí
pracovníci podepisovali dopis předsedovi vlády. Ministr měl, a nikterak to
netajil, určité informace o tom, co se chystá, a jednal podle zásady "Nejlepší
obranou je útok" a proti všelidové resoluci organisované ve FNKV shora (to
známe z dřívějška) použil ministr okamžité odvolání (to známe taky z dřívějška).
Spolu se zmrazením převodů státního majetku do soukromých rukou je to
druhý nejlépe viditelný krok ministra I. Davida.
Státem zaměstnaní a méně majetní soukromí lékaři vědí (jako
kibicové však nejlépe) o výhodnosti některých privatisačních projektů a
smluv. Zaplatíte 3 nebo 5 milionů, a dostanete hodnotu za, odhadem, 15
milionů. Je-li možnost použít objekt pro nezdravotnické účely - no, nekupte
to! Pokud je zdravotnická činnost povinná (což zajímá hlavně pacienta a též
ministra MUDr. Davida), nastává ovšem problém, jak splatit dluh a ten "barák"
nadále udržovat a zvelebovat včetně přístrojů (pokud tam nemá privatisátor
soukromou nestandardní = placenou pacientem, plastickou chirurgii či něco
podobného) - při nízké hodnotě bodu. Vždy co nejvíce "točit body" a pokud to
jde, pronajmout ordinace dalším lékařům. Pokud ani to dobře nelze, jděte
se, nejspíš, oběsit.
Za dřívějších ministrů se tomu všemu na počátku devadesátých let ponechal volný
průběh, nemluvě o usilovném a nekontrolovaném investování do státních
zdravotnických zařízení (který OÚNZ, KÚNZ či Fakultní Nemocnice nestavěly,
nebudovaly, nepořídily si přístroje?) a občas i k privatisaci transfusní služby.
Ještě za Klausovy vlády (od r.1995) došlo k regulaci počtu pojišťoven i
výkonů (za které dostává zdravotnické zařízení někdy peníze po vykázání
těchto výkonů přepočtených na body) a již nějakou dobu je, alespoň ve
státních nemocnicích, zmrazeno i toto vykazování. VZP vyplácí, a to se
značným zpožděním tzv. paušál. Ovšem dodavatelé energie, vody, léků,
infusí i rohlíků chtějí zaplatit, ale dostávají zaplaceno rovněž se značným
zpožděním. Lze tedy mluvit o zadluženosti státního zdravotnictví i o problému
financování zdravotnictví soukromého (viz ten "barák" výše).
Ministr MUDr. David zdědil resort ve stavu vskutku nejednoduchém. A
to dosud (od r. 1989) bylo řešeno, že aspirin si při chřipce zaplatíte, na jiné
léky si připlatíte, ale nebylo zcela řešeno, zda zdravotní pojišťovna či
ministerská kasa zaplatí vysoce specialisované a drahé výkony a které.
Pohled na téměř umírající holčičku vžene slzy do očí i leckterému otrlíkovi.
Statistika o počtu zemřelých či jen trpících v důsledku prodloužení čekací
doby na kardiochirurgický výkon či implantaci umělého kyčelního kloubu již
tak dojímavá není. Ani platby alergiků za desenzibilační léčbu (od r.1999)
Příplatky diabetiků (od r.1999) na úhradu insulinu jsou samostatnou
kapitolou. Nelze insulin nebrat, zneužít či si vědomě zanedbáním svého
zdraví přivodit cukrovku, takže diabetik je spolehlivým rukojmím českého
zdravotnického systému. Na druhé straně, je však nutno konstatovat, že
zhuntovat si zdraví kouřením, alkoholem či anaboliky je zcela tolerované a
léčba jde z kapes všech pojištěnců. Možná to jinak nejde, možná ano.
Nelze nevzpomenout delikátních národně-frontovních hrátek
kolem zdarma a podprůměrného zdravotnictví, ve kterém KSČ prosazovala
vedoucí posici, přednormalisační komunisté se chránili před normalisátory a
nestraníci odmítali, brali či zvažovali eventuální nabídku členství v KSČ,
lidovci usilovali, a také občas docílili významných posic pro své členy,
příbuzné či příznivce a zaměstnanci policie veřejné i tajné si zdravotníky
hýčkali či je špiclovali. A kromě toho všeho se plnily úkoly - plánovalo se a
plnilo zdraví...
Pana ministra MUDr. I. Davida po rychlém a již medialisovaném
odvolání MUDr. Z. Roithové z funkce ředitelky a po zmrazení převodů
nemovitostí do soukromých rukou, čekají problémy nelehké, s tím se netají.
Ale čeká jej, přinejmenším, i nejedna mediální bitva a ta může být (viz psaní
českých profesionálních novinářů o J. Kavanovi) horší.
Paní MUDr. Z. Roithové přeji to nejlepší, nejlépe návrat do FNKV po
konkursu.
Přeji si zejména a již dlouho, aby všem ministrům, co jich tu už bylo,
šlo o zdravotnický program pro lidi, včetně státních a soukromých lékařů, ne
pro zchytralou lobby soukromníků, jejíž zisk by byl vyvážen pauperisací
veřejného zdravotnictví.
A ani nevím, proč se k té vinohradské nemocnici musí pěšky mizernou
a strmou ulicí a nic tam nejede k bráně. Taky nevím, zda by Pražané ten
autobus k bráně FNKV jednou za hodinu chtěli či ne.
Jan Mezdříč
Jak se podepisuje petice pod nátlakem
Tak jsem se vcera vecer dozvedel, ze nam byla odvolana reditelka
Fakultni nemocnice Kralovske Vinohrady Zuzana Roithova. To byla pro mne
vcelku sokujici zprava. Vzdyt jeste odpoledne vypadalo vsechno tak nadejne a
nevinne!
Jedna z mych znamych mi referovala, jak podepisovala petici
zamestnancu za zachovani jejiho vedeni. Zamestnanci useku byli svolani, bylo
jim oznameno, jak dobre nemocnice hospodari, protoze audit dopadl vytecne,
ze se strednimu zdravotnimu personalu take dobre dari a je v teto, zejmena v
teto, nemocnici dobre platove ohodnocen, protoze na to nemocnice ma, coz je
take duvodem, proc jim vsem bude zvysen plat o 17 %.
Pak se agitator zminil o nejakych zaludnostech na ministerstvu,
ktere jsou namireny proti velevazene cerstve senatorce a objevila se petice
na podporu teto nejlepsi a nejsvetejsi reditelky, kterou kdy tato nemocnice
mela.
V koutku se sice objevil nejaky skarohlid, ktery nechtel podepsat s
tim, ze nemuze vubec objektivne posoudit, jakpak to vlastne pani reditelka
hospodarila, ale po argumentu, ze to tedy asi nedostane osobni ohodnoceni,
ktere mu jen tak mimochodem dela tak 1/3 celkove hrube mzdy, podepsal.
Inu reditelka, pardon, jiz jen senatorka, umi vest nemocnici se vsim
vsudy od hospodareni se hmotnymi statky po rizeni lidskych zdroju.
A pak se v tom vyznejte. Skarohlid nakonec podepsal, aby nemel
problemy, ale muze mit problemy s novym vedenim, prave pro to same
podepsani. To asi bude nestastny, skarohlid jeden. Preci jen se nakonec bude
muset odvolavat na nestastne a nedotknutelne pravo na vlastni nazor. Skoda,
ze bude timto zpusobem hajit neco, co jeho nazorem nebylo.
Mirek Vachek
01/12/98
Podělanost před silnějšími v české národní povaze?
Svět bez jaderných zbraní: Myslíme jinak
Za servilnost se žádných díků nedočkáme, naopak, bude brzy chápána jako samozřejmost ve všech dalších jednáních.
Zcela mimo zájem televizních zpravodajských relací proběhla tiskem zpráva, že Česká republika hlasovala proti návrhu rezoluce OSN požadující postupnou likvidaci jaderných zbraní, a to i přesto, že ministr zahraničí Kavan rezoluci krátce před hlasováním podpořil.
Rezoluce, kterou navrhla Irská republika, byla schválena drtivým poměrem hlasů 92:19, 32 států se zdrželo hlasování. Proti rezoluci hlasovaly pouze jaderné mocnosti a jejich satelity (ze států NATO konkrétně USA, Francie, Velká Británie a Turecko). Všichni ostatní členové NATO se zdrželi hlasování, naši spoluuchazeči o vstup, Polsko a Maďarsko, rezoluci podpořily.
Toto hlasování odkrylo dosud skrývané rozpory mezi státy NATO týkající se případné revize strategie prvního jaderného úderu, který nabyl na intenzitě po výměně vlády v Bonnu. Jak se ukázalo, velká většina států NATO má k této strategii výhrady a pravděpodobně ji považuje po rozpadu sovětského vojenského bloku za překonanou. Ostatně na příštím summitu NATO se bude o tomto bodu jednat.
S iniciativou požadující úplné jaderné odzbrojení do roku 2000 přišel na památném summitu v Rejkjavíku v roce 1986 Michail Gorbačov, a i když americkou stranu nepřesvědčil, odnesl si za to později alespoň Nobelovu cenu míru. Budoucnost ukázala krátkozrakost americké strategie - dnes jsou obtížně kontrolovatelné ruské jaderné rakety obrovským rizikem a hlavním důvodem, proč Spojené státy investují v zájmu udržení alespoň nějaké stability do Ruska miliardy dolarů.
Význam jaderných zbraní v dnešní době lokálních konfliktů a terorismu podstatně poklesl, jejich dostupnost se však drasticky zvětšila. Uvádí se, že každý stát, který je schopen postavit vlastními silami jadernou elektrárnu, obohacovat jaderné palivo nebo třídit jaderný odpad, je technologicky dostatečně vyspělý na to, aby sestrojil jadernou bombu, a takových států jsou na světě desítky (Česká republika mezi ně patří od konce šedesátých let), ostatní si mohou příslušné znalosti a odborníky koupit. Jadernými zbraněmi disponují i státy, které jsou politicky nestabilní, nebo se nacházejí v nestabilních oblastech, a u nichž se nedá vyloučit riziko, že se zde najde někdo příliš ochotný je použít - Čína, Indie, Pakistán, Jižní Afrika nebo Izrael. Definitivní jaderné odzbrojení také sníží pravděpodobnost, že se tyto zbraně dostanou do rukou teroristickým skupinám.
Ačkoliv to stratégy v zelených uniformách nebude zajímat, z hlediska etického jsou jaderné zbraně dokonce ještě odpornější než zbraně chemické nebo biologické. Dokonce i jejich zkoušky ohrožují všechno živé na této planetě, bez rozdílu na hranice. Každý máme v kostech malé množství radioaktivního stroncia, které četné jaderné pokusy v padesátých a šedesátých letech rozptýlily v atmosféře, a které sice málo, ale statisticky měřitelně, zvyšuje pravděpodobnost, že onemocníme leukémií. Riziko je velmi malé, ale kdo ví, třeba by bez amerických, ruských nebo francouzských jaderných pokusů (těch ostatních bylo zanedbatelně) mohl Josef Lux nerušeně vařit v české politice a Miloš Holáň by byl hvězdou NHL.
Stát, který buduje svůj jaderný arsenál, si bere jako rukojmí celou zeměkouli. Jeho případný dokonce i omezený jaderný konflikt bude stát tisíce, ne-li milióny životů i tam, kde s tímto konfliktem nemají nic společného. A nemusím snad připomínat, že třeba Indie a Pakistán jsou prakticky ve válečném stavu už padesát let. Větší konflikt, třeba Spojených států s Čínou, by znamenal možná konec civilizace, možná vymření veškerého života, ale to nám může být jedno.
Vraťme se k podivnému hlasování České republiky. Vzhledem k ruským raketám za humny by jaderné odzbrojení mělo být i v našem zájmu podobně, jako je v zájmu Polska nebo Maďarska. Oba tyto státy se však nebály svůj postoj otevřeně vyjádřit. České ministerstvo zahraničí argumentuje potřebou respektovat strategii NATO, do kterého brzy vstoupíme. To je legrační argument, vždyť většina států NATO se zdržela hlasování. Důvodem tedy bude něco jiného. Jak prozradil německý ministr zahraničí Fischer, Američané u Němců velmi silně lobbovali, nicméně neuspěli. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že stejným způsobem přesvědčovali i naše zástupce. A ti nakonec, bez ohledu na projev ministra Kavana, přijali americký postoj.
Myslím, že by měl někdo ministerstvu zahraničí připomenout, že je placeno z našich daní proto, aby hájilo naše zájmy. Pokud tedy současná vláda na rozdíl od vlád Polska a Maďarska nemá zájem na jaderném odzbrojení, ať to řekne na rovinu a ministr zahraničí nechť si odpustí alibistické projevy (a já ji potom nebudu volit). Pokud se však chová takto, myslím, že ji nebude volit vůbec nikdo.
Tedy někdo možná ano. Máme, jak se zdá, podělanost před silnějšími v národní povaze. Jakmile Spojené státy nebo Evropská unie trochu zadupou, v první řadě naši novináři a poté i politici vyjdou těmto požadavkům vstříc, bez ohledu na to, jaký to bude mít pro nás dopad. Příkladů je mnoho, stačí si vzpomenou na tahanice kolem vysílání Svobodné Evropy na Blízký východ (aby bylo jasno, nekritizuji toto vysílání, ale způsob, jakým bylo zavedeno - u nás bez nás), nebo zcela nově záležitost kolem ochrany domácího trhu před dotovaným vepřovým (ministr zemědělství zavedl opatření zcela v souladu se všemi dohodami, a přesto novináři brečí, co s námi Brusel udělá). Ostatně, proč vůbec my potřebujeme do USA víza a Američané k nám nikoliv? Až zavedeme víza pro Rumunsko a Bulharsko, jak naše politické špičky slibují do Bruselu, první, co tyto státy udělají, bude reciproční opatření.
Je třeba si uvědomit, že za servilnost se žádných díků nedočkáme, naopak, bude brzy chápána jako samozřejmost ve všech dalších jednáních. Ačkoliv jsme vůči Spojeným státům z visegrádských zemí nejvstřícnější, na rozdíl od Polska a Maďarska jsme nebyli zařazeni mezi země, do kterých je možné bez licence exportovat špičkové americké technologie. Přesto, že toto rozhodnutí ohrožuje konkurenceschopnost našeho průmyslu, nikdo se nám neráčil sdělit, proč k tomu došlo. Slyšel jsem dokonce, že nás Američané chtějí zařadit mezi země, kde se nedostatečně dodržují autorská práva, a to přesto, že je například počítačové pirátství u nás mnohem nižší než v Polsku či Maďarsku a nepřetržitě a dost prudce klesá.
Žijeme ve světě, kde každý musí v rámci pravidel prosazovat své zájmy. A pokud budou naši představitelé jinak řečnit a jinak hlasovat, nebude nás nikdo brát vážně a brzy to pocítíme i na své peněžence, ne-li ještě mnohem hůře.
Petr Paleta
PS: Prosím pana Paříka, aby spočítal, kolik zeměpisných názvů jsem dnes použil a oznámil mi, zda jsem překonal svůj minulý rekord.
Pinochet: Generálovi v Londýně nařizují: přestaňte nadávat a vypadněte z kliniky
Chilští činitelé se zoufale snaží nalézt generálu Pinochetovi v Londýně ubytování, poté, co soukromá klinika, na které se zdržuje, konstatovala, že ho bude žalovat, jestliže okamžitě neodejde, napsal včera
Klinika Grovelands Priory Hospital v Southgate v severním Londýně se snaží už čtrnáct dní přesvědčit Pinocheta, aby ji opustil.
Lékaři, kteří se starali o bývalého chilského diktátora, konstatují, že není nemocný a zaměstnanci kliniky už mají dost chaosu, který působí Pinochetův pobyt na klinice. "Grovelands není hotel a ani to není vězení," konstatoval jeden pracovník kliniky.
Také se vyskytují stížnosti, že generál Pinochet, který je zvyklý na to, že na zahraničních cestách pobýval v pětihvězdičkových hotelích, je velmi nepříjemný a vybíravý pacient, který si rád pořád stěžuje a nadává. Frustrace na klinice dosáhla v pondělí vrcholu: ředitel kliniky Grovelands vydal ultimátum:
Během velmi chladného a velmi formálního jednání bylo sděleno generálovým společníkům, že si klinika nepřeje, aby v ní Pinochet dále zůstával a že jeho postel potřebují jiní pacienti. Klinika, která účtuje za jeden den pobytu 330 liber (16500 Kč), uvedla, že využije "všech prostředků, které má k dispozici", aby se Pinocheta zbavila.
Posléze vydala klinika prohlášení, že se připravuje "generála Pinocheta propustit z ošetřování". V prohlášení se dále praví: "Bylo řečeno už před čtrnácti dny při veřejném soudním slyšení, že je generál Pinochet dostatečné zdravý na to, aby se mohl účastnit soudního jednání o kauci. Už nepotřebuje lékařskou ani zdravotnickou péči. Vedení kliniky to připomnělo jeho poradcům a doufá, že si generál Pinochet najde alternativní ubytování co nejdříve.
Ředitel kliniky David Cole konstatoval, že klinika nebude váhat a Pinocheta bude soudně žalovat, pokud z kliniky neodejde. Jednou možností je žalovat Pinocheta za nedovolený pobyt v soukromých prostorách.
Britský ministr obrany George Robertson konstatoval po jednání s chilským ministrem zahraničních věcí, že rozhodnutí o tom, zda má být Pinochet vydán do Španělska, přísluší čistě ministru vnitra Jacku Strawovi a není to záležitost, o níž by měla jednat celá britská vláda.
Britská vláda i britští průmyslníci bagatelizovali zprávy, že jsou ohroženy britské vojenské vývozy do Chile - v současnosti mají hodnotu jen asi 1 miliónu liber (50 miliónů korun) ročně. Generálovi stoupenci zveřejňují podrobnosti o spolupráci vlády Margaret Thatcherové a Pinochetovy vlády ve válce o Falklandské ostrovy, aby tím vyvinuli na britskou vládu větší tlak.
Klausovy zahraniční cesty a jeho soukromé výdělky, přestože je ve státní funkci
Pane Culiku,
nekolikrat uz poukazoval na Klausovy zahranicni cesty, spojene
vzdy se soukromou prednaskou. Snad prave z nich prameni jeho lonskych
800 tis. vydelku za publicistikou, vedle vice nez milionoveho rocniho
platu.
Dela to stale, viz.:
Václav Klaus svým letem poškodil podle opozice české zájmy (LN 28.11.1998). Letěl letounem British Aerospace do Varšavy na mezinárodní fórum organizované touto společností.
BA je v tendru na dodavku vojenskych letounu Armade CR. Takze se tu misi
hned dva duvody, proc nemel delat to co udelal.
Jednak ten, ze je placen za vedeni poslanecke snemovny a jeji
reprezentaci. Chtela snad byt PSP reprezentovana na teto konferenci?
A dale ten, ze mu tak byla firmou BA prokazana laskavost ve forme
dopravy a honorare za vystoupeni, kterou je v nasi kulture zvykem
oplacet. Protoze nepredpokladam, ze by ODS usporadala mezinarodni forum
a pozvala na nej zastupce BA, bude se muset revansovat jinym zpusobem.
I kdyby byla Klausova patecni cesta soukroma, totiz pokud si vzal
dovolenou, zustava pochybnost, zda lze u tak vysoko postaveneho, dokonce
ustavniho cinitele, tolerovat tento druh soukromych aktivit?
Chapu potrebnost toho, aby vysoci predstavitele statu, reprezentovali
Ceskou republiku na vyznamnych mezinarodnich setkanich a konferencich.
Pokud ale nekdo tohoto prava opakovane zneuziva tak jako pan Klaus, mel
by byt podroben kontrole.
Doporucil bych, aby jeho zahranicni cesty schvaloval zvlastni vybor
parlamentu, v nemz by byly zastoupeny vsechny parlamenti strany. Proste
by mu schvalovali prikaz ke sluzebni ceste.
A dale bych doporucil, aby ho tento vybor poveril vypracovanim zpravy z
kazde jeho zahranicni cesty. Ta by obsahovala text jeho prednasky a
seznam kontaktovanych osob.
Zajimalo by me, jak je to s pracovni dobou predsedy parlamentu- musi,
tak jako poslanec byt jen na parlamentnich schuzich, nebo ma pracovni
povinnosti i mimo tyto terminy?
Marek Houša
Neočekávaně velká účast: Masarykovci v New Yorku
Na pietni vzpomince na Tomase G. Masaryka
v newyorske Narodni budove na Vychode 73. ulice Manhattanu minulou
nedeli 29. listopadu 1998 se seslo neocekavane mnoho lidi. Vetsina ucastniku vsak byli starousedlici s vyjimkou
pana generalniho konzula Petra Gondalovice a velvyslance CR u OSN Vladimira Galusky a
jeho zeny.
Prvnim na poradu techto oslav 80. vyroci zalozeni CSR byl Dr.
Vlado Simko, ktery poukazal na zname okolnosti pobytu prveho prezidenta
CSR a jeho rodiny v New Yorku a prinos Spojenych statu a New Yorku ke zrodu CSR.
J. Vasata (nynejsi president SVU - ne, to neni ten restaurater, ten
prednedavnem zemrel) promitl reprodukce 80 originalnich fotografii, ktere po
leta strezila pani Ruzena Bunzova, dlouholeta administratorka ctvrtletniku Spolecnosti pro vedy a umeni Promeny. (Výborného časopisu, pozn. JČ)
Puvodne fotografie vlastnila socharka
Helena Zelezna v Italii, Ruzenka je pak prevezla do New Yorku a
predany dr. Jaroslavovi Opatovi pri prilezitosti jeho prednasky
"Evropa a svetoobcan TGM" konane v Narodni Budove 12. dubna 1997. Jsou
dnes soucasti archivu Masarykova ustavu v Praze.
Velikym prekvapenim bylo,
ze fotografem mnoha techto snimku ze zacatku tricetileti nebyl nikdo jiny nez
Ivan Herben, legendarni sefredaktor povalecneho Svobodneho slova. Nikdo z
nas, jeho zaku, netusil, ze on fotografoval TGM v Lanech na zacatku jeho
proslavene novinarske kariery.
Ještě k jaderné energetice
O ředitelích zeměkoule
(Jiný příspěvek k této debatě od Ivana Vágnera je zde.)
Pan Jírovec vychází ze špatných filosofických podkladů a dochází tak i
ke špatným závěrům. Realitu pan Jírovec přestal vnímat pravděpodobně v
okolo roku 1950. V té době se předpokládalo, že počítač bude velký jako
dům a bude napájen právě zmíněnou atomovou elektrárnou. Doba se poněkud
posunula a dnes se počítač vejde třeba do kapsy. Není to vinou pouze
technického pokroku - i dnes by se našlo mnoho ředitelů zeměkoule, kteří
by stavěli počítače jako domy a potažmo jaderné elektrárny, které by je
zásobovali energií. Dnešní doba naštěstí stále více respektuje osobu a
její potřeby. Zákonitým produktem je potom počítač PC. Podobně to bude
i v energetice. Základní produktem zde do budoucnosti budou energeticky
soběstačné domy pro bydlení (sám takový stavím). Dále ekologické
prostředky individuální i nákladní dopravy. Energeticky nenáročné
technologie recyklace materiálů a výroby. Nazval bych to personálními
energetickými prostředky.
V současné době jsou základními stavebními kameny tohoto přístupu malé
kogenerační jednotky, tepelná čerpadla, solární články, úsporné
spotřebiče a změna životního stylu. Prostředky vložené do této oblasti,
místo do výstavby Temelína, by nepochybně potřebný instalovaný výkon
ušetřily. (Co by ovšem potom dělali ředitelé zeměkoule to nevím.)
Nepovede-li se tento krok, nepomohou ani elektrárny pana Jírovce.
Výroba energie založená na štěpení jádra nemá šanci do budoucna
uspokojit rostoucí nároky spotřební společnosti. A systémy založené na
jaderné syntéze jsou pro lidstvo velmi pravděpodobně dosažitelné stejně,
jako vývoj kosmické sondy k Jupiteru pro mravence. Takový je asi rozdíl
v dimenzích ale i v poznání reality vesmíru.
Závěrem bych upozornil na několik faktů spojených s bezpečností JE,
který se týkají právě JET.
1. Kvalita řídících systémů. Ty jsou v JET založeny na výpočetní
technice bez jištění klasickými systémy. Mimo značného množství chyb v
řídícím kódu (zcela jistých) bude působit lidský faktor, který může
chyby umocnit.
2. Technologická nekázeň při výrobě a montáži komponent. (Zdokumentovaná
i v tisku)
3. Vliv záření na strukturu materiálu. (Křehnutí oceli, ovlivňování
funkce polovodičů řídícího systému).
I v případě, že elektrárna bude fungovat bez není vyhráno. Stavba
představuje neodstranitelný zásah do přírody jak fyzicky, tak i
radioaktivním zamořením materiálu a okolí.
Pravdu má pan Jírovec pouze v jedné věci. Elektrárna nemůže vybuchnou
jako atomová bomba. Radioaktivní zamoření po havárii, s vypařením části
chladiva a aktivní zóny, je ovšem srovnatelné.
Ing. Jan Trhlík
