Česká republika: Senát je k ničemu. Nízká účast voličů v nedávných senátních volbách není překvapující
Pokud je hlavním důvodem existence Senátu vytvořit silnou bariéru proti vládnímu zneužívání moci, pak by bylo lepší investicí přerozdělit prostředky, které dnes financují Senát, českému soudnictví, které dnes zápasí s finančním nedostatkem.
Nic není schopno lépe vytvořit bariéru vládnímu zneužívání moci než soudní systém, který je nezávislý a dostatečně silný na to, aby opravdu vyšetřoval státní korupci a zabraňoval jí.
(An English version of this article is available in the current issue of the Electronic New Presence weekly.)
Překvapující věcí týkající se nedávných českých senátních voleb není nízká účast voličů, ale to, že byl vytvořen takovýto volební systém.
Všechny studie, zabývající se volbami, ukazují, že
a) čím častěji se konají volby, tím je menší volební účast, a
b) čím méně důležité jsou volby, tím je menší volební účast.
České senátní volby splnily obě podmínky. Troje volby se v ČR konaly během kratšího období, než bylo půl roku (parlamentní volby a dvě kola senátních voleb) a obyvatelstvo si nemyslí, že má Senát na české politické scéně důležitou roli.
Po tragicky nízké volební účasti přibližně dvaceti procent voličů je zpochybněna sama existence Senátu. Určitým způsobem je český Senát napodobením amerického Senátu. Jako v Americe, senátoři jsou voleni na šestileté funkční období, volby se konají každé dva roky a pokaždé se volí senátoři do jedné třetiny křesel. Ale tady podobnost se Spojenými státy končí.
V Americe se konají senátní volby ve stejnou dobu jako volby do Sněmovny reprezentantů a existuje jen jedno volební kolo. Tak jdou v Americe voliči k volbám jen jednou, a ne třikrát jako v ČR.
Jiným důležitým rozdílem je množství moci v Senátech obou zemí.
Americký Senát je dokonce ještě mocnější než Sněmovna reprezentantů. Má výlučné právo ratifikovat smlouvy a schvalovat jmenování ministrů.
Kromě toho, všechny zákony, které navrhne americká vláda, musejí být schváleny Senátem i Sněmovnou reprezentantů. Naproti tomu je český Senát spíše jako britská Horní sněmovna, protože je pro parlament kontrolním orgánem, hlídacím psem.
Proč je v ČR zapotřebí takového hlídacího psa, vzhledem k tomu, že ten pes nemůže ani štěkat, ani pořádně kousat? Když se obejde většina západních demokracií a dokonce i středoevropské demokracie, jako je Maďarsko, bez Senátu, proč ho potřebuje Česká republika?
Nejzřejmějším argumentem je, že po tolika letech diktatury je důležitější než kdy předtím vypracovat účinný systém kontroly, který by zabránil návratu k autoritářské vládě.
Je však otázka, zda je senát nejlepší institucí, která může takovou kontrolu zajistit. Senáty fungují nejlépe tehdy, když se stanou institucí, která hájí regionální zájmy proti dolní sněmovně, která je založena na lidové moci. Například v Americe má každý stát určitý počet křesel ve Sněmovně reprezentantů, což je dané počtem amerických občanů, kteří žijí v tom kterém státě. Naproti tomu, každý stát má v Senátu dva poslance, a to bez ohledu na svou velikost. To zajišťuje, že mají malé státy stejné množství vlivu jako velké státy.
Když byly založeny Spojené státy, existovalo 13 nezávislých států s vlastními vládami, které se rozhodly po americké revoluci vytvořit novou zemi.
Avšak každý stát měl vlastní totožnost a chtěl zajistit, aby nová federace neohrožovala jeho zájmy. Spojené státy byly nejprve dokonce založeny jako volnější konfederace a federální forma vlády byla schválena teprve později, neochotně, když se ukázalo, že prostřednicvtím federace se dá vládnout jen obtížně.
Dnes se ve Spojených státech, občané malého státu, jako je Oregon - který má asi tolik obyvatel, jako má Praha, a jehož hospodářství je založeno na lesnictví a těžbě dřeba - obávají, že bez Senátu by velké státy jako New York - které mají tolik obyvatel jako Polsko a jejichž hospodářství je založené na průmyslu, na bankovnictví a na finančnictví - vždycky byly schopny prosadit svou vůli na úkor Oregonu.
Podobně i ve Spolkové republice Německo mají spolkové země nesmírně silnou regionální totožnost. Takže, když vznikla NSR, byla založena Spolková rada (Bundesrat) jako orgán, v němž byly rovným způsobem zastoupeny všechny spolkové země. Vedoucí představitel každé spolkové země zasedá ve Spolkové radě a tento orgán má právo vetovat veškeré zákony, které by mohly ovlivnit zájmy jednotlivých spolkových zemí. Mnoho těchto zemí bývalo samostatnými královstvími předtím, než v minulém století Bismarck sjednotil Německo.
Kdyby se Evropská unie proměnila v demokratický, federální evropský stát, pak by menší země jako je Švédsko, Dánsko a Lucembursko také pravděpodobně požadovaly určitý Senát, který by zabránil tomu, aby koalice Německa, Francie a Velké Británie Evropské unii plně dominovaly.
V malém českém státě neexistují obdobné regionální zájmy, jaké by vyžadovaly regionální orgán jako Senát. Pokud byla Česká republika součástí československé federace, dávalo smysl mít druhou parlamentní komoru, podobnou sněmovně národností, v níž měli Slováci stejné zastoupení jako Češi. Ale dá se totéž říci o Moravanech a Češích? Pochybuji. Avšak účelem dnešního českého Senátu ani není poskytnout Moravanům rovné politické zastoupení jako Čechům.
Pokud je hlavním důvodem existence Senátu vytvořit silnou bariéru proti vládnímu zneužívání moci, pak by bylo lepší investicí přerozdělit prostředky, které dnes financují Senát, českému soudnictví, které dnes zápasí s finančním nedostatkem.
Nic není schopno lépe vytvořit bariéru vládnímu zneužívání moci než soudní systém, který je nezávislý a dostatečně silný na to, aby opravdu vyšetřoval státní korupci a zabraňoval jí.
Soudnictví by také mělo být dostatečně silné k tomu, aby mohlo rušit zákony, které ohrožují základní demokratická a lidská práva, zaručená ústavou.
Kdyby řádně fungovalo soudnictví, malá a relativně homogenní země jako Česká republika by žádný Senát vůbec nepotřebovala.
Steven Saxonberg
