Ještě jednou k argumentaci Táni Zajícové
Vážená paní Zajícová,
je zajímavé, že já s Vámi v celé řadě Vašich argumentů souhlasím. Proto je překvapivé, že docházíme k naprosto odlišnému závěru. Rád bych proto rozebral ty body, ve kterých se lišíme.
Německo skutečně patří mezi největší zastánce vstupu východoevropských zemí do Evropské unie (EU), a to jak na vládní úrovni, tak na úrovni výzkumů veřejného mínění. Je to pro ně výhodné z mnoha důvodů. Levná pracovní síla z těchto států jim konkuruje již teď, a vstupem těchto zemí do Unie by tato konkurence dostala určitý řád (nové země by musely dodržovat například ekologické normy Unie). Svoji roli hraje jistě i fakt, že Němci nemají úplně ty nejlepší zkušenosti se zahraničními, zejména tureckými dělníky, a při vší ostudě, kterou v této zemi naši krajané již stihli způsobit, by radši zaměstnali Východoevropany. Německo by navíc přestalo být hraniční zemí Unie (a možná i "schengenského prostoru"), takže by pro něj odpadly starosti s hlídáním hranic, imigranty atd. Němečtí podnikatelé by také měli slušné šance na rozdílu ceny práce (byť dočasném) vydělat.
Naopak největšími odpůrci rozšíření EU jsou jednak chudé země "jižního křídla" (Řecko, Portugalsko a částečně Španělsko), které by přišly o část obrovských dotací od Unie, a dále překvapivě Belgie, která má obavy z konkurence v těžkém průmyslu a nemůže obchodem s novými členy vydělat tak snadno jako Německo.
Nicméně o rozšíření Unie je již fakticky rozhodnuto a závisí na kandidátských zemích, kdy přijmou evropskou legislativu a budou připraveni i po ekonomické stránce. V případě nejnadějnějšího kandidáta, Slovinska, se mluví o vstupu v roce 2002. Česká republika by to mohla stihnout skoro stejně rychle, pokud to však vláda konečně začne považovat za hlavní prioritu naší politiky.
Neřekl jsem, že by obchodní výměna se státy NAFTA nepřinesla ČR prospěch. Tvrdím, že naše obchodní výměna s těmito státy není významná. Česká republika je členem Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA), má celní unii se Slovenskem a je vázána s asociačními dohodami s Evropskou unií. Princip zóny volného obchodu spočívá v tom, že si její členové poskytnou navzájem ty nejlepší obchodní podmínky, jaké poskytují třetím zemím (neznamená tedy nutně zrušení cel a ostatních obchodních bariér). Pokud by se některá země stala členem dvou zón volného obchodu, fakticky by to znamenalo splynutí těchto zón, s čímž ovšem musí souhlasit všichni jejich členové (tedy opačný problém, než popisujete). A není příliš pravděpodobné, že by po vstupu ČR do NAFTA k takové mnohostranné dohodě došlo. V takovém případě by pro nás bylo samozřejmě rozhodující mít co nejlepší podmínky s největšími obchodními partnery, tedy zachovat současný stav.
Ve svém předchozím článku jsem ukázal, že hrubý národní produkt na osobu v Německu nebo Francii přibližně odpovídá úrovni ve Spojených státech (Švýcarsko ponecháme jako raritu stranou). Tvrdíte, že by se měl srovnávat národní produkt za celou (západní) Evropu. Nevidím žádný důvod, proč při porovnání ekonomické politiky USA a Německa brát v úvahu třeba Portugalsko, které šlo svou vlastní cestou a navíc je členem Unie poměrně krátkou dobu. Můžeme klidně porovnat národní produkt západní Evropy se severní Amerikou, ale není mi jasné, co by se z takových čísel dalo odvodit.
Nicméně průměrný hrubý domácí produkt na obyvatele čtyř největších ekonomik EU (Německa, Francie, Británie a Itálie) činí 23 tis. dolarů na osobu, což zhruba odpovídá číslu které uvádíte. Je to přibližně o 15 procent méně, než ve Spojených státech (údaje světové banky za rok 1996, http://www.worldbank.org). Z toho nelze vůbec nic vyvozovat, už jenom proto, že od té doby poklesl kurs dolaru vůči západoevropským měnám zhruba o těch patnáct procent, a dnes budou tato čísla úplně jiná. A také proto, že je zde započteno východní Německo, ale k tomu se ještě dostanu. Nakonec, v Evropě se dodržuje o něco kratší pracovní týden, než v USA. Patnáct procent je prostě příliš malý rozdíl na nějaké kategorické závěry.
Nevidím ani žádnou závislost mezi ekonomickou úrovní země a počtem uprchlíků. Německo, které je na tom z evropských mocností nejlépe, přijímá daleko nejvíce uprchlíků ze všech zemí Unie, Francie je druhá v pořadí. A kromě toho, Německo v posledních osmi letech investovalo těžko představitelnou částku více než biliónu (tisíce miliard) marek na to, aby jeho východní část (bývalá NDR) dosáhla západní úrovně. Přes noc zrušili jakoukoliv ochranu východoněmeckých podniků, což vedlo k obrovské nezaměstnanosti, která se snižuje jen pomalu. Mimochodem, tento v podstatě úspěšný ekonomický experiment ukázal, že samotný volný trh není v podobných případech tím nejlepším řešením. Některé úspěšné východoněmecké podniky byly zakoupeny a posléze uzavřeny svými západními konkurenty (jako příklad může sloužit výrobce špičkové optiky, světoznámá firma Karl Zeiss v Jeně).
Vyšší nezaměstnanost v Evropě je způsobena především hodně vysokými platy. Jaká by asi byla nezaměstnanost v USA, kdyby byl průměrný hrubý plat 3750 dolarů jako v Německu? Z toho jasně vyplývá, proč je poměrně složité vytvořit mimo období konjunktury nová pracovní místa. Ukazuje to také sílu německé ekonomiky, která je schopná tuto úroveň udržet i přes výše zmíněné obrovské výdaje spojené se sjednocením Německa (a to je jeden z důvodů vyšších daní).
Vysoké daně na benzín nemají příliš společného s ekonomickou politikou, ale jsou ukázkovým příkladem rozdílu mezi americkou a evropskou životní filosofií. V Evropě převažuje názor, že je třeba určitým způsobem zvýhodnit hromadnou dopravu před individuálním automobilismem. Důvodů je několik, jednak jsou evropská města často spoutána svojí historií a záplava automobilů je může zadusit, ovšem Evropané mají také mnohem kritičtější vztah k ničení životního prostředí. V Německu se dokonce mluví o podstatném zvýšení daně na benzín, aby jeho cena podstatně stoupla, snad až k pěti markám za litr(!). Nejde o to, že by německá vláda potřebovala výnos z této daně, ale aby se automobilismus ekonomickými prostředky omezil.
Skutečně velmi rád vám vysvětlím, proč Air France létá s Boeingy i Airbusy, a promiňte mi tu jízlivost. Oni se totiž zcela zjevně rozhodují podle toho, který z výrobců jim nabídne lepší podmínky a jejich většinový vlastník, stát, jim do toho soudě podle výsledku příliš nemluví. Americké aerolinky se mohou rozhodnout "zcela svobodně" mezi Boeingem a Boeingem, protože "papíry" pro schválení letecké způsobilosti Airbusu leží hodně dlouho na FAA (podobné případy jsou skutečně zdokumentovány, i když jak jsem tvrdil minule, na obou stranách).
Ještě bych se rád v krátkosti vrátil k pěti bodům The Heritage Foundation. Možná jste jej ani neměla zveřejňovat, protože skutečně nádherně ukazuje americký pohled na věc (a také proto, že již není aktuální - některé body již vyřešila česká dohoda o zamezení dvojího zdanění s USA). Pokud to trochu zjednoduším, milostivě nám dovolí exportovat do Spojených států sýr a sníží daně svým expertům, kteří nás laskavě přijdou naučit číst a psát, a to všechno proto, aby donutili zlou Evropskou unii snížit cla na americké zboží. Někdo by jim měl jaksi vysvětlit, že máme jednu z nejvyšších počítačových gramotností v Evropě a úspěšně vyvážíme auta. Co potřebujeme především, jsou obchodní partneři, ne protektoři.
Samozřejmě, zjednodušil jsem to až moc. Ale nějak tam nevidím ty obrovské výhody pro nás. Zato je až příliš patrný politický záměr autorů tohoto plánu vrazit klín mezi východoevropské země a Evropskou unii a oddělit tak svého možného ekonomického konkurenta od přírodních zdrojů Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Česká republika by se opět stala pěšcem v mocenské hře velmocí, a na to si po minulých zkušenostech musíme dát velký pozor.
Ve vašich dalších tvrzeních jsem našel jen ideologické poučky a žádné věcné argumenty, a proto, když dovolíte, na ně nebudu reagovat. Skutečně nevidím, proč by měla být "evropská ekonomie v procesu pomalu postupující krize, která pohltila komunistický svět". Amerika má v ekonomice trochu navrch, ale to má už nejméně sedmdesát let. Zasahování státu do ekonomiky je v (západní) Evropě asi nižší, než si myslíte, a postupně se snižuje (příklad: deregulace telekomunikací od roku 1998). Ani vlastně nevím, co Evropě vytýkáte - sociální politiku, měnovou unii, relativní uzavřenost určitých segmentů trhu (většinou s nízkou přidanou hodnotou), vysoké platy, přísné ekologické normy, dotace na rozvoj infrastruktury méně vyspělých regionů nebo státní podíly v některých firmách? O všech uvedených bodech je možné diskutovat, protože mají své klady i zápory. Mám však dojem, že krizi v Evropě vidíte spíše proto, že její ekonomická politika příliš neodpovídá vašim názorům, než na základě rozboru faktů.
Abych Vaše přesvědčení trochu nahlodal, zkusím Vám vysvětlit, že z ekonomického hlediska není "svobodný", tedy bezcelný obchod nutně nejlepší řešení. Zastánci volného obchodu tvrdí, že pouze v případě volného obchodu má spotřebitel správnou ekonomickou informaci, aby mohl rozhodnout, který výrobek je lepší. To ale není pravda. Pokud stojí zahraniční i tuzemský výrobek třeba stovku, z ceny domácího výrobku se spotřebiteli část oklikou vrátí z daní, které zaplatil tuzemský výrobce. Ve skutečnosti je tedy tuzemský výrobek o něco levnější, a je ekonomicky oprávněné zatížit zahraniční výrobky určitým clem. Potíž je v tom, že cla jsou většinou mnohem vyšší, než by měla být na základě této úvahy. Dále je možné uvažovat nad tím, v jakých případech má smysl taková cla skutečně zavést a kdy je lepší se jim na základě reciprocity vyhnout, ale to bychom zašli moc daleko. V každém případě tvrzení, že "jedině svobodný obchod vede k ekonomické prosperitě" není věcně správné.
Na závěr si trochu si rýpnu: Až budou Američané vydělávat za hodinu práce tolik, co Němci, a při stejném pracovním úsilí, jaké vynakládají Francouzi, můžeme se bavit o evropské krizi. A když už jsme u těch krizí, máte představu, co se stane, až si desítky miliónů amerických investorů konečně spočítají, že jejich hýčkané akcie v rodinném portfoliu mají jenom asi tak šedesátiprocentní hodnotu ve srovnání s tím, na čem staví dnes svůj rozpočet? A víte, jaký nápis měl předposlední Newsweek na obálce? Crash '99. O Evropě se v tom článku jaksi nemluvilo...
Petr Paleta
