Solidarita s trpícími: Havlovo dilema
Projev presidenta Havla při přijímání čestného doktorátu na Glasgow University nevybočuje z normálu. Trochu Charty 77 a pak solidarita s disidenty (momentálně se nosí Barma a Čína) a pozastavení nad apatii Čechů, kteří se starají "pouze o vlastní zahrádku, vlastní domeček, vlastní dvoreček" a nechápou, proč se máme starat o duchovní postavení Tibetu, mezinárodní postavení Tchajwanu, nějakou paní Su v Barmě a nebo posílat polní nemocnici do Kosova.
Jak naivně toto poselství působí, když trochu nahlédneme pod povrch. Takměř ve stejný den, kdy president promluvil se v britském tisku objevila zprava o rakouské iniciativě zavřít hranice pro uprchlíky před politickým a ekonomickým marasmem ve vlastní zemi. Visa, zátarasy na hranicich (s jakou slávou jsme ty ploty po roce 1989 odstraňovali) a vyhrožování hospodářskými sankcemi, když si domorodci neudělají pořádek, to znamená nepřijmout opatření k tomu, aby jim lidi neutíkali za hranice.
Havel promluvil o tom, že je třeba "rekonstruovat lidskou solidaritu", čímž má na mysli "solidaritu s trpícími, smysl pro soužití mezi různými etniky a národy. Má na mysli "solidaritu jako jeden z principů, na nichž by měla být založena společenství nejen státní, ale i mezinárodní".
Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude presidentův mravní imperativ solidarity slučovat s realitou. Pokud by to totiž Václav Havel myslel doopravdy, pak by musel v první řadě připustit, že nemorální je už sama snaha české politiky vtěsnat se do EU, tedy do skupiny států, které tvrdí, že je třeba dveře před potřebnými přibouchnout a zavřít na všechny možné zámky - viz návrh na zrušení práva na asyl.
Přímo dojemně působí v presidentově projevu zmínka o polní nemocnici pro Kosovo. Její vyslání je, pokud je mi známo, součástí plánované vojenské akce proti Srbům. Někdo přispěje letadly, jiný vojenskou nemocnicí. Český občan se možná pozastavuje nad smyslem této akce nikoli z nedostatku solidarity s utrpením lidí, ale kvůli absurditě celé akce. Rozstřílet a rozbombardovat a pak poslat felčara s fáčem a skalpelem.
Troufám si tvrdit, že základním problémem tohoto světa není nedostatek demokracie, ale existenční beznaděj valné části světové populace. Ostatně sama "Železná lady" dala světu najevo, že není diktátor jako diktátor a že je od Španělska nezřízeně ošklivé osočovat Pinocheta z jakéhosi teroru a vražd. Zvlášť když Spojenému království pomohl ve válce o Falklandské ostrovy.
President Havel naznačuje, že má, pokud jde o současný stav světa, jak čelit ohrožením "mnoho a mnoho nápadů". Je třeba doufat, že si je nenechá pro sebe a že nezůstane u hesel o solidaritě, která měli ve slovníku už jeho předchůdci.
V den Havlova projevu vyšla Britských listech zpráva o tom, že Německo vrátilo z hranic do ČR 75 poloudušených uprchlíků z Kosova. Jako by to byl nějaký odpad, který si má zaopatřit Praha, když si nedala sama pozor. Má český president nějaký nápad, co s nimi? Nabízí se solidarita s trpícími.
Havlova starost o Samona Rushdieho poněkud zavání pokrytectvím, protože český president používá na různé umělce různý metr. Rushdie vytvořil pomocí prostředků, které ovládá, dílo (možná umělecké, možná ne), kterým naštval zastánce islámu do té míry, že se rozhodli, že ho zabijí. Havel to nepochybně považuje za barbarské, a tak vehementně obhajuje Salmonovo právo na svobodu projevu. Když ovšem vytvořil (svými prostředky) dílo - možná umělecké, možná ne - srandista (či finanční oportunista) Knížák, tak - naštval zastánce svobody projevu do té míry, že týž ho zažaloval. Náboženští a političtí potentáti nemají moc smysl pro humor, to je známé. V Česku jsme ovšem tak nějak kulturnější, neznáme fatwu, a tak to spraví nějaká ta koruna odškodného.
Chtěl bych se ještě zastavit u Havlovy narážky na čínské disidenty a morálku obchodování s Čínou. Domnívám se, že je čas, aby se svět konečně něco dozvěděl o tom co se v Číně opravdu děje, jaké názorové proudy a politické skupiny tam bojují o moc a jaké je riziko, že dojde k balkanizaci Číny, pokud současná vláda ztratí nad zemí kontrolu. Co když byl nechvalně známý vojenský zákrok proti demonstrantům v Pekingu přiměřený vážnosti situace. V Číně je miliarda lidí a jakmile si začnou (za účelem vznešených cílů) vyřizovat mezi sebou účty, tak je těžko někdo zastaví. V Havlově vlastním podhradí neváhá policie namlátit lidem kvůli takové prkotině, jako je ochrana výlohy u McDonalda. Můj ministerský předseda pak považuje za přiměřené zabránit zamezit studentům pomocí pepřového spreje, aby v uctivé vzdálenosti od Suhartovy limusiny vystavili nápis "Svobodu projevu".
Poznámka JČ: K té Číně a k masakru na náměstí Nebeského míru. Nazvěte mě zatraceným idealistou, jenže si nemyslím, že má nějaký režim právo být postaven na bzť jediné smrti nevinného člověka.
