Otevřený dopis poslancům a senátorům ČR

Vážené dámy, vážení pánové,

v době, kdy se president republiky Václav Havel snaží prostřednictvím sdělovacích prostředků získat z Vašich řad nejméně deset poslanců (senátorů), kteří by podle Článku 58 Ústavy České republiky navrhli jeho oblíbence na funkci českého presidenta, považuji za nutné informovat Vás o tom, že těžko najdete ve světě lepšího kandidáta než mě.

Jelikož podstatná část mého životopisu je, díky laskavosti českého majitele Britských listů Jana Čulíka, české veřejnosti v podstatě známa, dovoluji si na tomto místě zmínit několik dalších předností, které mě, jak doufám, opravňují k tomu stát se druhým prvním občanem v historii ČR.

Za svou největší přednost považuji to, že mě prakticky nikdo nezná. Nejsem tedy nikomu za nic zavázán, snad výjimkou svého bývalého šéfa, který mi kdysi dal práci. To je ale již dávno a z jeho strany nehrozí nebezpečí, že by mě, jako presidenta snad mohl vydírat.

Z politiků znám pouze Václava Havla a to dobrých třicet let. Bylo to u příležitosti studentské stávky , na půdě staroslavné Karlovy university. Seděl jsem tehdy v lavici geologické posluchárny na Albertově, hned vedle schodů po nichž sestupoval ke katedře, a protože před ním byl nával, na okamžik vedle mě postál. On si to jistě nepamatuje a tak ani zde nehrozí nebezpečí nějakého zneužití či nátlaku.

Jelikož si uvědomuji důležitost určité kontinuity ve zmíněné funkci, uvádím dále, že mám velmi kladný vztah k divadlu, zejména k malým scénám. To ovšem nikterak neznamená, že bych si neuvědomoval poslání divadel budovou či významem velkých (Národní, Vinohradské, Cimrmanovo). Mám rovněž velmi kladný vztah k herečkám. Zejména k jedné, s níž jsem v roce 1993 asi deset minut mluvil v Činoherním klubu. Nejde o Janu Švandovou, tu znám jen od vidění z Internetu. Ta dříve zmíněná by jistě dobře representovala republiku jako velvyslankyně. Budu-li zvolen presidentem, jsem rozhodnut využít Článek 63, písmeno e, Ústavy ČR a pověřit ji vedením nějakého zastupitelského úřadu. Po předání pověřovacích listin bych s ní totiž mohl setrvat v delším neformálním rozhovoru a zeptat se jí tak nějak lidsky, jak se zrovna má - co děti, rodina a o co všechno se takový president zajímá.

Jelikož předpokládám, že ve světě zneklidněném Clintonovou aférou může někdo výše uvedený záměr dávat do kontextu nepřípustné erotické avantýry, jsem připraven veřejně prohlásit, že jsem s danou ženou nenavázal žádný sexuální vztah. Vážení poslanci a senátoři, jsem ochoten zajít ještě dál než americký president: zmíněná divadelní diva ani neví, jestli mě vůbec napadlo o takové alternativě uvažovat.

Pokud jde o můj program legislativní, zamýšlím prosaditi částečnou změnu Ústavy ČR, najmě zrušení Článku 60. Vycházím z toho, že jen hlupák by odmítl složit presidentský slib poté, co byl zvolen. Ačkoli jde o možnost velmi nepravděpodobnou, použití Článeku 60 by vrhalo na Vaši poslaneckou a senátorskou práci špatné světlo - nominovali jste hlupáka. Ujišťuji Vás, že Vám toto nebezpečí z mé strany nehrozí. Ujišťuji ty, kteří mě navrhnou a zvolí, že tento článek budu naprosto ignorovat. Všech ostatních článků ústavy budu dbáti, jak se na presidenta sluší a patří.

Vlastní úřad presidentský bych chtěl vésti s ohledem na kapsu daňových poplatníků. Stěžejním bodem zde je návrat ke starodávnému zvyku panovníků chodit v přestrojení mezi lid. Doba je pravda jiná a tak hodlám chodit v přestrojení do úřadu a v civilu mezi lid. Hlavní výhodou této změny je značná úspora při návrhu a výrobě poštovních známek. Presidentské přestrojení a maskování by totiž mohlo přejít i na mé nástupce a známky by tedy mohly zůstat pořád stejné. Navíc by nehrozilo nebezpečí, že lid pozná, že s ním je v krčmě zakamuflovaný president. Zamýšlené uspořádání rovněž umožní podstatnou redukci presidentovy ochranky. Odmaskovaný president ji nebude potřebovat.

Pokud jde o vozový park, navrhuji Octavii. Viděl jsem tento vůz na obrázku a domnívám se, že je pro Hrad postačující, zejména pokud se před železničním přejezdem zpomalí nebo i  zastaví.

Úřad presidentský jsem ochoten vykonávat za úhradu rovnající se polovině současného presidentského platu. Moje osobní režie je relativně malá a těžko podstatněji vzroste, jelikož se nehodlám soudit se svými sourozenci o majetek.

Úvahy o personálním obsazení své kanceláře považuji za předčasné. Jedinou výjimkou snad je post tiskového mluvčího. Ten bych zřejmě nabídl panu Pecinovi z Britských listů.

Pokud jde o zahraniční politiku, netrpím xenofobii. Nezavrhuji žádnou z velmocí, přestože intuitivně tíhnu k rozvojovým zemím. Tato skutečnost by měla být hodnocena velmi positivně už jen proto, že jak některé prameny naznačují spadá ČR právě do této kategorie.

Na rozdíl od mnoha současných politiků mám positivní vztah k německému živlu. V dětství jsem byl totiž vystaven záplavě germanismů, jimiž moji mateřštinu doplňovala spolubydlící prateta. Měla německé školy a předky, nicméně její věta z nejoblíbenějších "Je tady hrozný elent" svědčí o jejím pochopení pro české poměry.

Za další plus považuji svoji náklonnost k tenisu. Přestože mám výhrady k Václavu Klausovi, moje ochota utkat se kdykoli s kýmkoli by mohla přispět ke zlepšení vztahů mezi tímto politikem a Hradem.

Závěrem ještě uvádím, že nejen splňuji, ale dokonce překračuji ústavní očekávání týkající se věku kandidáta. Nevidím tedy žádné překážky, proč by moje kandidatura nemohla být navržena a posléze stvrzena volbou. Presidentský slib mohu složit tak do dvou týdnů po volbě. Musím totiž rozvázat svůj současný pracovní poměr a opatřit si oblek a nějakou kravatu.

Děkuji Vám předem za Vaši volbu.