V důsledku rozkladu ruského hospodářství hrozí celosvětová ekonomická katastrofa
Tak argumentuje v týdeníku Observer z 30. srpna známý britský hospodářský novinář Will Hutton. Od samého počátku finanční krize, která vznikla loni v červnu v Thajsku, Západ není schopen porozumět této nejvážnější hospodářské hrozbě světové ekonomice od konce druhé světové války, varuje Hutton.
Západ diagnostikuje příčiny krize špatně a reaguje na ekonomickou krizi jen minimálním způsobem. Tím došlo k prohloubení problému. Reakce na nynější krizi v Rusku z minulého týdne byly typické. Prohlubující se celosvětové ekonomické problémy nyní jdou ruku v ruce s politickou neschopností vedoucích představitelů. Riziko světové hospodářské katastrofy je sice stále nízké, ale je to riziko, které každým dnem roste.
Západní pozorovatelé argumentují, že ruská ekonomika není velká. Její role ve světovém obchodním systému je malá. Její burza je zcela bezvýznamná. Její bankovní systém v podstatě neexistuje. Hlavní obavy by neměly být hospodářské, ale politické, vzhledem k tomu, že má Rusko stále obrovský potenciál jaderných zbraní. Západ nesmí ztratit nervy, obyčejně se argumentuje, a dávat pozor, aby hospodářská krize nevedla k politické krizi. Hrozba ruské hyperinflace a toho, že Rusko přestane platit zahraniční dluhy, je sice znepokojující, ale ve Spojených státech a na Západě to nevyvolá žádné významnější hospodářské komplikace. Můžeme udržovat od Ruska odstup.
Tento převažující západní konsensus naprosto nechápe podstatu dnešního hospodářského problému a podstatu převodového mechanismu, který teď vážně ohrožuje světovou prosperitu, argumentuje Will Hutton.
Ruská vláda a soukromé ruské firmy dluží v současnosti zahraničním vládám a bankám celkem 194 miliard dolarů. To, že si této skutečnosti západní komentátoři vůbec nevšímají, je pozoruhodné.
Ruská vláda už konstatovalal, ze nebude nadále platit úroky z obligací, konvertibilních na dolary, v hodnotě 40 miliard dolarů. Jak ruská ekonomika dále exploduje dovnitř, je velmi pravděpodobné, že se tato platební neschopnost rozšíří na celých 194 miliard dolarů.
Západní banky, které půjčily peníze Rusku, budou muset uznat, že jejich půjčky jsou bezcenné. To dále poškodí jejich už tak nevyrovnané účetnictví. Znamená to, že západní banky omezí poskytování půjček a budou méně ochotny poskytovat peníze riskantnějším podnikům. To posílí tendence vůči hospodářské stagnaci v Evropě i ve Spojených státech. Krize, která vznikla, je, kráce řečeno, finanční. Převodovým mechanismem je nový globální finanční trh, jehož nákaza se týká každého účastníka.
Události v Rusku mají velký význam v tom smyslu, že se v jejich důsledku dostává světový finanční systém ještě blíže na okraj propasti. Systém má nyní takovou strukturu, že ztráty, k nimž dojde v jedné zemi, jsou přenášeny do jiných zemí prostřednictvím změn ve finančních cenách, které výrazně zvětšují spekulativní trhy s tzv. deriváty.
Po celé jihovýchodní Asii vyvolal pád mén a trhů s akciemi a s obligacemi dramatický úpadek tamějších ekonomik. Zároveň vystavil kdysi solidní banky riziku bankrotu. V důsledku dlouhodobé stagnace japonského hospodářství existují nyní v Japonsku podle odhadů nesplácené podnikatelské dluhy přibližně ve výši 1000 miliard dolarů. Tato skutečnost vyděsila finanční trhy natolik, že prodávají japonské jeny a japonské akcie. Indonésie hrozí, že nebude schopna splácet své dluhy. Pákistán, který je silně rozhněván americkými útoky na Afghánistán a tím, že USA toleruje existenci indických jaderných zbraní, si také pohrává s tím, že vyhlásí nesplatitelnost svých dluhů. Obě tyto země pozorují velmi bedlivě, co se stane v případě Ruska a zda by mohly následovat ruského příkladu.
Velké západní investiční banky a makléřské domy, které vybudovaly nynější globální finanční systém, založený na absolutní svobodě kupovat a prodávat měny a přesunovat finanční aktiva z jednotlivých zemí a do zemí jiný co možná nejsvobodněji, argumentují, že taková svoboda je ekonomicky efektivní. Ale od té doby, kdy loni zaútočily finanční trhy na thajskou měnu baht, je zjevné, že svoboda finančních trhů je ekonomicky neefektivní. To byl závěr Johna Maynarda Keynese na základě zkušenosti z dvacátých a třicátých let tohoto století.
Finanční trhy a finanční instituce nejsou nevinnými pozorovateli, jak rádi předstrají. Ve skutečnosti jsou ústředními hospodářskými aktéry se znepokojující schopností jednat stádovitě, buď přehnaně optimisticky nebo přehnaně pesimisticky. V důsledku toho získávají měny, obligace i akcie iracionálně vysokou či iracionálně nízkou hodnotu. Tyto světové ekonomické mánie vytvořil samotný nynější globální ekonomický systém, v důsledku svých vnitřních nedostatků.
Klíčem k hospodářské stabilitě vždycky bylo pevně regulovat banky a finanční instituce, aby se chovaly opatrně a konzervativně, a vyloučit tendenci, kterou mají finanční trhy k tomu, aby půjčovaly příliš mnoho peněz, aby kupovaly příliš mnoho akcií, aby jich prodávaly příliš mnoho. Velkou chybou osmdesátých a devadesátých let bylo zanedbat tuto pravdu a věřit v samostatný úsudek trhů. Nyní sklidíme bouři.
Katastrofa sice hrozí, ale vedoucí představitelé Západu jsou, jak se zdá, strnulí v nečinnosti. Žijeme v éře, kdy se svět posmívá vládám a politickým představitelům a kritizuje je. Žijeme v epoše tržního individualismu globalizace, a v době darwinské víry v přirozený ekonomický vývoj. Finanční trhy získaly svou obrovskou moc nikoliv proto, že ji nevyhnutelně musejí mít, ale proto, že vládám bylo řečeno a vlády byly přesvědčeny, že finanční trhy takovou moc mají mít a že by ji neměl mít stát. Naším novým vládcem se stal soukromý sektor.
Všechno toto se zdá být daleko od každodenních starostí obyčejných lidí. Jenže hospodářská stagnace, přehnaný kolaps finančních trhů a rostoucí riziko, že i další země budou následovat příkladu Ruska a jednostranně vyhlásí platební neschopnost svých dluhů brzo přímo postihne nás všechny.
Ještě není pozdě, argumentuje Will Hutton, jednat a omezit riziko recese, ale to by vyžadovalo radikální změny v intelektuálním klimatu a vůli vést, která v současnosti chybí. Ale události mají svou vlastní hybnost a jsou schopny samy způsobit změnu. Už se stalo dost věcí, které výrazně zpochybňují hospodářskou ortodoxii několika minulých let. A to jsme teprve na začátku.
