Já se začátkem té otázky nesouhlasím. Je třeba si přečíst dokumenty zahraniční politiky této vlády. Odkazuji, i když je stručná, na zahraničně-politickou část vládního prohlášení, především odkazuji na detailní zahraničně-politickou koncepci ČSSD, s kterou jsme šli do voleb a závěrem odkazuji na můj projekt, který jsem předal celý ČTK na začátku týdenní porady se všemi našimi velvyslanci na ministerstvu zahraničních věcí z minulého pondělí. Tam vidíte, že naše zahraničně politická linie od doby před volbami, přes vládní prohlášení až do praxe, kterou chceme uskutečňovat, se nezměnila. Ty principy jsou stejné.
Jsou tři hlavní priority: vstup do Evropské unie, dokončení procesu vstupování do Severoatlantické aliance a dobré, těsné vztahy se všemi sousedy a spolupráce v rámci střední Evropy. To vůbec neznamená, že už pak nečtete další odstavce.
V dalších odstavcích jasně říkáme, že chceme, aby česká zahraniční politika byla aktivní v evropském měřítku a pokud možno i ve světovém měřítku. Kritizovali jsme i minulou vládu za určité podcenění vztahů s rozvojovými zeměmi, se zeměmi na východ od našich hranic, se zeměmi mimo Evropu. Zdůrazňuji potřebu rozvoje těchto vztahů a přímo jmenujeme konkrétní zemějak v Africe, tak v Asii, tak v Latinské Americe, což ani dřívější vláda nedělala. A zástupci řady těchto vlád, jejich velvyslanci v Praze za posledních několik dní vyjádřili nesmírně uspokojení, že konečně česká politika přestává být eurocentristická, ovšem ani nebyla moc eurocentristická, byla soustředěná často především na Brusel, Německo a Spojené státy americké. Naše zahraniční politika chce být daleko vyváženější. To v těch principech je od samého začátku. Nedochází k žádné změně. O globalizačních tendencích jsme hovořili, máme to v programu, je to v mém projevu. Odvodil jsem z toho nutnost daleko aktivnější role České republiky v multilaterálních organizacích právě kvůli tomu, že nepodceňujeme dopad globalizačních tendencí, na rozdíl od některých mých předchůdců. Samozřejmě, základní hodnoty budeme aplikovat na spolupráci s jinými zeměmi tak, jak je aplikujeme ve střední Evropě, ovšem s vědomím, že to nelze dělat polopatisticky. Protože politické a kulturní prostředí v zemích od nás vzdálenějších je přece jen odlišné a bylo by naivní a do vlastního pupku zahleděné, kdybychom tuto jinou kulturu nevnímali, anebo ji posuzovali čistě podle našich vlastních zápecnických kritérií.
For Iran, 1.3 to 1.8 billion Kč annualy means that Iran is in thirty-first place on the list of
countries, CR does business with -- Iran represents about 0.3 percent of all Czech exports. That
is not really so significant, I think.
Co se týče Íránu, ČR do této země vyváží ročně zboží v hodnotě 1,3 - 1,8 miliardy Kč. Írán je na jednatřicátém místě v žebříčku zemí, s nimiž ČR obchoduje. Írán přestavuje asi 0.3 procenta českého vývozu. To není zrovna nejvýznamnější podíl.
Daniela Drtinová jako archetypický symbol druhořadosti
Pane Culiku,
s Vasim clankem vcelku souhlasim, az na tento odstavec:
Odmítám představu, že český národ degeneroval v bandu primitivů - to
prostě není možné. Stále pevně doufám, že jen došlo jakýmsi
nepochopitelným spiknutím k tomu, že se dostali na čelná místa ve
sdělovacích prostředcích hloupí lidé a že lidi, s inteligencí, soudností
a přehledem se časem v České republice prosadí a že se situace vrátí k
normálu.
Diskutabilni se mi zda byt myslenka o nepochopitelnosti toho spiknuti.
Nedavno jsem si uvedomil, ze vsechny ty slabe vykony prakticky ve vsech
oblastech zivota vubec nemusi byt selhani systemu, ale jeho normalni
projevy. Vertikalni, hierarchicky polovojenska struktura spolecnosti je
extenzivni model. Jeho vyhodou je kratkodoba stabilita, protoze stavi na
prumernem vykonu velkeho mnozstvi jednotlivcu. Pouziva techniku povelu
shora dolu a zpetne vazby jsou omezene. Prave proto je system nezavisly
na individualnich schopnostech, iniciative, motivaci a nalade lidi.
Tato prednost je zaroven i slabinou takove struktury spolecnosti. System
klade na jednotlivce tak nizke naroky, ze muze byt nekdy problem odlisit
prumer od sabotaze. Nadprumerny vykon se jevi shora jako zbytecna
komplikace a zdola jako nebezpecne zvysovani normy. Domnivam se, ze
system nevytvari podminky pro vyuziti nadprumernych vykonu, ale naopak
klade prekazky a demotivuje, protoze je tak konstruovan. Spousta realne
i potencialni "pary" pak unika bez uzitku.
Je pochopitelne, ze dobre adaptovany clen teto pyramidy klade temer
rovnitko mezi amaterismus a profesionalitu. Predstava zasadniho zvyseni
normy jej pravem desi, protoze to vyzaduje neumerne usili a znacnou
psychickou odolnost. Takovou predstavu povazuje za naprosto absurdni
blouzneni. Zkusenost s jinym systemem mu vetsinou zcela chybi. Nevyuzite
schopnosti, iniciativu a napady vidi pouze v jednotlivych pripadech mene
adaptabilnich jedincu a tak si neuvedomi, kolik to muze delat v souhrnu.
Jeste zavaznejsi slabinou je samovolna degenerace systemu. Clovek totiz
neni na dlouhodoby pobyt v tomto prostredi staven. Ma podivne potreby.
Individualni uplatneni, prace, ktera ma smysl, moznost neco ovlivnit,
byt vyslechnut, respektovan, atd. Oslabene zpetne vazby systemu zrejme
zpusobuji vetsine lidi utrpeni frustrace podobnych potreb. Nasli jsme si
ruzna nahradni reseni, ale rodina, zahradka a chalupa vse nenahradi.
Nasleduje pocit odcizeni, pasivita, rezignace. Nevyhnutelne dochazi k
celkovemu kulturnimu i ekonomickemu upadku spolecnosti.
Jednou z nevetsich potizi je nasledek izolace. Prave proto se nemuzeme
zbavit iluze, ze ten nas svet je jediny z moznych. Proto si pestujeme
iluzi o vykonne a nedegenerujici pyramide. Staci ji vylepsit soukromym
vlastnictvim, volnym trhem a zahranicnim kapitalem.
To je jako kdyz obdelavate pole parem volu a zjistite, ze u sousedu se
maji lip. Kouknete pres zed a vida! Oni pouzivaji traktor. I opatrite si
ho taky a pritahnete na pole. Mlatite do nej klackem jako do volu a ono
nic. Pak vam nejaky chytrak vycucne nadrz a vam dojde pozde, ze kradl.
Marne vam nekdo radi, ze selzou-li vsechny pokusy o oziveni stroje, je
na case precist si navod. A ze u sousedu se neporadaji ranni apely a
vubec to maji jinak zorganizovane. Pole zarusta plevelem a tak se radeji
vratite k osvedcenym volum.
Proto mi mluvi z duse Vase slova:
PROČ PROBOHA NEJEDOU NĚKTEŘÍ NOVINÁŘI Z ČT NA ROK NA DVA NĚKAM DO SVĚTA, TŘEBA DO AMERIKY, DO BRITÁNIE, DO NĚMECKA?
Že by to na nich nezanechalo žádné stopy? Nevěřím. Neměl by být
podmínkou k přijímání do redakce zpravodajství ČT alespoň dvouletý pobyt
v západním zahraničí? (Podtrhuji, nikoliv v RUSKU!)
Původní reportáž pro Britské listy:
Local Street Party, Praha 29.8.1998
Dlouho připravované "povolební setkání mládeže" Local Street Party, které uspořádalo několik ekologických a autonomistických skupin, se dnes uskutečnilo v centru Prahy. Na Palackého náměstí se postupně shromáždilo několik tisíc účastníků, kteří tančili na hlasitě reprodukovanou hudbu ve stylu "techno" a "house".
Na místě srazu byly volně k dispozici nebo ke koupi propagační materiály různých alternativních uskupení, ochránců zvířat, anarchistů, ekologických skupin, stoupenců krajní levice apod., a podepisovaly se nejrůznější petice, např. proti novele trestního zákona (tzv. drogovému zákonu), proti pokusům na zvířatech, za zrušení pohotovostního pluku policie.
Policejní síly, které bděly nad akcí v mimořádně vysokém počtu, byly rozděleny do tří skupin. Pro službu přímo na Palackého náměstí vyčlenilo vedení zkušené policisty, ve vzdálenosti cca. 500 m byli připraveni pro případ zásahu mladší policisté a ještě dál čekali v autobusech dohola ostříhaní příslušníci speciální zásahové jednotky, podobné, jaká při květnové Global Street Party působila jako nechvalně známé "bicí komando". Přestože část účastníků kouřila marihuanu a patrně byly k dostání i lehké halucinogenní drogy, policisté proti demonstrantům nezasáhli.
Po osmnácté hodině se průvod účastníků vydal na plánovaný pochod centrem města. V Resslově ulici byl průvod zastaven a po téměř hodinovém vyjednávání mezi organizátory a policií bylo dohodnuto, že místo původní trasy, která měla vést Vodičkovou ulicí a přes Václavské náměstí (tedy kolem restaurací KFC a McDonald's), bude pokračovat Ječnou a Jugoslávskou ulicí na náměstí Míru. Několika účastníků jsem se ptal, zda toto - podle mého mínění poněkud alibistické - řešení akceptují, a ve všech případech jsem dostal kladnou odpověď: hlavní je nenechat se vyprovokovat.
Akce skončila kolem 22. hodiny. Kromě ojedinělých případů (jeden případ poškození policejního automobilu) nebyly hlášeny žádné konflikty mezi účastníky a policií.
Podle informací Českého rozhlasu se po skončení Party část účastníků, v počtu několika desítek až stovek osob, vydala k provozovně McDonald ve Vodičkově ulici. Zde uspořádali blokádu restaurace a posléze došlo ke střetu s policií. Než jsem se na místo dostal, ekologičtí aktivisté již byli odstraněni a všechny provozovny McDonald's a KFC střežily skupiny policistů, vesměs v civilu. K žádným škodám na majetku restaurací nedošlo.
Myslím si, že z dnešní akce lze učinit několikerý závěr:
- Policejní zákrok byl tentokrát zřejmě proveden daleko profesionálněji než při Global Street Party v květnu - chci věřit, že se neopakovalo ani týrání zajištěných osob. Je legitimní ptát se, zda by téhož výsledku nebylo možno dosáhnout levněji, ale je třeba zdůraznit, že policejní akce tentokrát nepůsobila jako demonstrace síly, což je pro image policie velmi dobře.
- V demokratické společnosti je běžné, že každý má právo nenásilnou formou vyslovit souhlas s čímkoli, vládní politikou počínaje a Pythagorovou větou konče. Toto právo nelze upírat ani odpůrcům amerických restauračních řetězců. Restaurace pana McDonalda, stejně jako žádný jiný soukromý subjekt, nemá právo na to, aby ji policie chránila před demonstrací aktivistů kteréhokoli směru; policie však musí dělat to, co jí ukládá zákon, tj. chránit bezpečnost osob a majetku.
- V tomto světle si dovolím vyslovit vážné pochyby o představě, kterou vyslovil v pátečním Právu (v jinak velmi dobrém článku) Petr Uhl, totiž že policisté by měli být vychováváni tak, aby se naučili s mladými lidmi diskutovat a snažit se pochopit, jaké jsou jejich motivy. Obávám se, že tato cesta vede právě tam, kam se česká společnost nesmí dostat. Kdybychom resignovali na požadavek apolitičnosti policie, není důvodu, proč bychom nemohli svěřit ochranu veřejného pořádku jednotkám domobrany, aventuálně skinheadům - nepochybuji, že posledně uvedení by se tohoto úkolu zhostili mistrně.
Praha, 30.8.1998
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
V důsledku rozkladu ruského hospodářství hrozí celosvětová ekonomická katastrofa
Tak argumentuje v týdeníku Observer z 30. srpna známý britský hospodářský novinář Will Hutton. Od samého počátku finanční krize, která vznikla loni v červnu v Thajsku, Západ není schopen porozumět této nejvážnější hospodářské hrozbě světové ekonomice od konce druhé světové války, varuje Hutton.
Západ diagnostikuje příčiny krize špatně a reaguje na ekonomickou krizi jen minimálním způsobem. Tím došlo k prohloubení problému. Reakce na nynější krizi v Rusku z minulého týdne byly typické. Prohlubující se celosvětové ekonomické problémy nyní jdou ruku v ruce s politickou neschopností vedoucích představitelů. Riziko světové hospodářské katastrofy je sice stále nízké, ale je to riziko, které každým dnem roste.
Západní pozorovatelé argumentují, že ruská ekonomika není velká. Její role ve světovém obchodním systému je malá. Její burza je zcela bezvýznamná. Její bankovní systém v podstatě neexistuje. Hlavní obavy by neměly být hospodářské, ale politické, vzhledem k tomu, že má Rusko stále obrovský potenciál jaderných zbraní. Západ nesmí ztratit nervy, obyčejně se argumentuje, a dávat pozor, aby hospodářská krize nevedla k politické krizi. Hrozba ruské hyperinflace a toho, že Rusko přestane platit zahraniční dluhy, je sice znepokojující, ale ve Spojených státech a na Západě to nevyvolá žádné významnější hospodářské komplikace. Můžeme udržovat od Ruska odstup.
Tento převažující západní konsensus naprosto nechápe podstatu dnešního hospodářského problému a podstatu převodového mechanismu, který teď vážně ohrožuje světovou prosperitu, argumentuje Will Hutton.
Ruská vláda a soukromé ruské firmy dluží v současnosti zahraničním vládám a bankám celkem 194 miliard dolarů. To, že si této skutečnosti západní komentátoři vůbec nevšímají, je pozoruhodné.
Ruská vláda už konstatovalal, ze nebude nadále platit úroky z obligací, konvertibilních na dolary, v hodnotě 40 miliard dolarů. Jak ruská ekonomika dále exploduje dovnitř, je velmi pravděpodobné, že se tato platební neschopnost rozšíří na celých 194 miliard dolarů.
Západní banky, které půjčily peníze Rusku, budou muset uznat, že jejich půjčky jsou bezcenné. To dále poškodí jejich už tak nevyrovnané účetnictví. Znamená to, že západní banky omezí poskytování půjček a budou méně ochotny poskytovat peníze riskantnějším podnikům. To posílí tendence vůči hospodářské stagnaci v Evropě i ve Spojených státech. Krize, která vznikla, je, kráce řečeno, finanční. Převodovým mechanismem je nový globální finanční trh, jehož nákaza se týká každého účastníka.
Události v Rusku mají velký význam v tom smyslu, že se v jejich důsledku dostává světový finanční systém ještě blíže na okraj propasti. Systém má nyní takovou strukturu, že ztráty, k nimž dojde v jedné zemi, jsou přenášeny do jiných zemí prostřednictvím změn ve finančních cenách, které výrazně zvětšují spekulativní trhy s tzv. deriváty.
Po celé jihovýchodní Asii vyvolal pád mén a trhů s akciemi a s obligacemi dramatický úpadek tamějších ekonomik. Zároveň vystavil kdysi solidní banky riziku bankrotu. V důsledku dlouhodobé stagnace japonského hospodářství existují nyní v Japonsku podle odhadů nesplácené podnikatelské dluhy přibližně ve výši 1000 miliard dolarů. Tato skutečnost vyděsila finanční trhy natolik, že prodávají japonské jeny a japonské akcie. Indonésie hrozí, že nebude schopna splácet své dluhy. Pákistán, který je silně rozhněván americkými útoky na Afghánistán a tím, že USA toleruje existenci indických jaderných zbraní, si také pohrává s tím, že vyhlásí nesplatitelnost svých dluhů. Obě tyto země pozorují velmi bedlivě, co se stane v případě Ruska a zda by mohly následovat ruského příkladu.
Velké západní investiční banky a makléřské domy, které vybudovaly nynější globální finanční systém, založený na absolutní svobodě kupovat a prodávat měny a přesunovat finanční aktiva z jednotlivých zemí a do zemí jiný co možná nejsvobodněji, argumentují, že taková svoboda je ekonomicky efektivní. Ale od té doby, kdy loni zaútočily finanční trhy na thajskou měnu baht, je zjevné, že svoboda finančních trhů je ekonomicky neefektivní. To byl závěr Johna Maynarda Keynese na základě zkušenosti z dvacátých a třicátých let tohoto století.
Finanční trhy a finanční instituce nejsou nevinnými pozorovateli, jak rádi předstrají. Ve skutečnosti jsou ústředními hospodářskými aktéry se znepokojující schopností jednat stádovitě, buď přehnaně optimisticky nebo přehnaně pesimisticky. V důsledku toho získávají měny, obligace i akcie iracionálně vysokou či iracionálně nízkou hodnotu. Tyto světové ekonomické mánie vytvořil samotný nynější globální ekonomický systém, v důsledku svých vnitřních nedostatků.
Klíčem k hospodářské stabilitě vždycky bylo pevně regulovat banky a finanční instituce, aby se chovaly opatrně a konzervativně, a vyloučit tendenci, kterou mají finanční trhy k tomu, aby půjčovaly příliš mnoho peněz, aby kupovaly příliš mnoho akcií, aby jich prodávaly příliš mnoho. Velkou chybou osmdesátých a devadesátých let bylo zanedbat tuto pravdu a věřit v samostatný úsudek trhů. Nyní sklidíme bouři.
Katastrofa sice hrozí, ale vedoucí představitelé Západu jsou, jak se zdá, strnulí v nečinnosti. Žijeme v éře, kdy se svět posmívá vládám a politickým představitelům a kritizuje je. Žijeme v epoše tržního individualismu globalizace, a v době darwinské víry v přirozený ekonomický vývoj. Finanční trhy získaly svou obrovskou moc nikoliv proto, že ji nevyhnutelně musejí mít, ale proto, že vládám bylo řečeno a vlády byly přesvědčeny, že finanční trhy takovou moc mají mít a že by ji neměl mít stát. Naším novým vládcem se stal soukromý sektor.
Všechno toto se zdá být daleko od každodenních starostí obyčejných lidí. Jenže hospodářská stagnace, přehnaný kolaps finančních trhů a rostoucí riziko, že i další země budou následovat příkladu Ruska a jednostranně vyhlásí platební neschopnost svých dluhů brzo přímo postihne nás všechny.
Ještě není pozdě, argumentuje Will Hutton, jednat a omezit riziko recese, ale to by vyžadovalo radikální změny v intelektuálním klimatu a vůli vést, která v současnosti chybí. Ale události mají svou vlastní hybnost a jsou schopny samy způsobit změnu. Už se stalo dost věcí, které výrazně zpochybňují hospodářskou ortodoxii několika minulých let. A to jsme teprve na začátku.
Fiasko americké rozvědky?
Američany zničená továrna v Súdanu "nebyla vybudována na výrobu zbraní", tvrdí americký inženýr
Tvrzení Spojených států, že mají "nezvratitelný důkazů", že vybombardovaná továrna na léčiva al-Shifa v súdánském Chartúmu vyráběla komponenty pro nervový plyn VX bylo o minulém víkendu značně otřeseno, napsal týdeník Observer. Šíří se totiž důkazy, že americká rozvědka v této věci selhala.
Henry Jobe, americký chemický inženýr, který vypracoval plány na stavbu této továrny pro jednoho súdánského podnikatele, sdělil listu Obsever: "Továrna byla navržena a vybudována jako továrna na léčiva. Nezamýšleli jsme dvojí použití. Je ovšem možné, že posléze mohla být změněna. My jsme ale o možném použití na výrobu chemických zbraní nikdy nehovořili."
Jeden čelný pracovník americké rozvědky konstatoval: "Nemáme žádné důkazy, neviděli jsme žádné výrobky, nic, co tato továrna vyrábí."
Jediný důkaz, jímž Američané dosud ospravedlňují svůj raketový útok v Súdánu, je ten, že prý Američané mají vzorek půdy, který byl získán nedaleko továrny. Jenže tento vzorek, který prý obsahuje stopy komponentu nervového plynu VX jménem Empta, nechtějí Američané nikomu dát k dispozici.
Súdánský ministr vnitra zpochybnil, kde mohli Američané ten vzorek půdy vzít. Uvedl, že celá oblast kolem továrny a-Shifa je vyasfaltovaná a vydlážděna, kromě záhonů na pěstování růží.
Kromě toho, západní vědci poukázali na to, že tytéž komponenty se používají pro výrobu chemických zbraní a piva, a že hořčičný plyn se složením podobá látce, která se dává do inkoustu propisovaček, aby se v ní netvořily chuchvalce. Poukázali také na to, že třešňová příchuť, užívaná v cukrářství, je také jedním z komponentů pro výrobu nervového plynu VX.
Organizace pro zákaz chemickým zbraní konstatovala minulý týden, že látka jména Empta se používá pro legitimní komerční účely, včetně výroby fungicidů. Odborníci poukázali také na to, že chemická struktura látky Empta se velmi podobá Fonofosu, insekticidu, který se prodává v Africe.
Zdá se, že informace, že zničená súdánská továrna měla něco společného s teroristou bin Ladine, jsou také pochybné. Začátkem letošního roku totiž továrnu koupil súdánský podnikatel Salah Idris, který nesympatizuje s islámem a není známo, že by měl styky s bin Ladinem.
Raketovým útokem na Afghánistán ohrozily Spojené státy afghánské liberály
Do jaké míry to připomíná hrůzu někdejšího návratu ze Západu do komunistického Československa. O kolik je ta hrůza v případě afghánského režimu intenzívnější.
Autobus právě projel Chyberským průsmykem, přejel hranici do Afghánistánu, svědčí reportáž týdeníku Observer z 30. srpna 1998. Všem cestujícím bylo nařízeno vystoupit z autobusu. "Mnišští vojáci" s opasky plnými munice a se samopaly v rukou prohledávali cestující. Hledali zbraně, zlato, a "neislámské" materiály a předměty.
Bylo jí čtyřiadvacet let, svou ženskost skrývala od hlavy k patě, tak dokonale, že i oči měla skryté za závojem. Ale udělala strašlivou chybu. Bylo vidět její nehty na rukou a ty byly namalované červeným lakem na nehty.
Zmocnil se jí jeden vousatý ozbrojenec. Manžel jí nemohl jakkoliv pomoci. Ruce se mu třásly. Ostatní cestující v hrůze civěli mlčky.Příslušník talibánských milicí vytáhl kleště na stříhání hřebíků a dívce uštípl malíček u kořene ruky, tak, že celá její ruka byla nyní zbarvena na červeno, nikoliv lakem na nehty, ale krví.
Svědkem tohoto činu byla, pokračuje reportáž týdeníku Observer, jedna inteligentní a krásní afghánka, jejíž sen, stát se lékařkou, nemůže být nikdy realizován, protože v režimu, který nyní vládne v Afghánistánu, musejí ženy sedět doma jako majetek svých mužů. Tato žena vypočítává některé věci, které Talibán zakazuje: "Žádné fotografie. Ani fotografie dětí. Žádné vzdělání pro dívky. Žádné obrázky. Žádný lak na nehty. Žádné vysoké podpatky. Žádný make-up. Žádné prsteny. Žádný parfém. "
"A co peníze?"
"Na co peníze, když nesmíte jít ven z domu, nesmíte jít ani na trh. Nic. Nic.Nic."
Tato žena nenávidí "mnišské vojáky", a tak její odsouzení amerického raketového útoku na Afgánistán , to čemu říkají vtipálkové "destruktivní angažovanost", se zdá na první pohled pozoruhodné.
"Američané udělali opravdu velkou hloupost, když zaútočili na Afghánistán," konstatuje. "Posílili pozici Talibánu."
"Obrovská hloupost" - to je zhodnocení amerického raketového útoku, které je slyšet v Afghánistánu ze všech stran. Jeden britský pracovník humanitární organizace v Kábúlu uvedl: "Americký raketový útok byl velkým překvapením, protože bych si býval nikdy nemyslel, že udělají Američané něco tak pitomého."
Farsal Quasi, hlavní reportér anglického deníku Khyber Mail potřásl hlavou v zoufalství, když neviditelný imám vyvolával z mešity v Peshawar, v hlavním měste severozápadní provincie, "Modlete se za zničení Západu!!".
Americký útok byl hloupost, protože velmi ztížl život liberálním muslimům. Před týdnem nikdo nikdy neslyšel o žádném Osamovi bin Ladinovi. Teď se prodávají na tržišti plakáty s jeho portrétem. Islámským fundamentalistům se v Pákistánu nikdy nevedlo. V posledních volbách získali osm procent. V důsledku amerického zásadu budou nyní populárnější.
Shrnul to celé jeden Afghánec, žijící v exilu v Peshawaru. "Útok ukazuje, že Američané nerozumějí tomu, jak Afghánistán funguje. Jeden Arab, který tam žije, mi řekl:'Stačilo by, aby mi Američané dali jedinou střelu s plochou dráhou letu a já jim dám kůži z hlavy a tělo Osama bin Ladina."
Tito kritikové americké politiky nejsou přátelé Talibánu. Talibán nemá vliv jen v afghánských horách. I za hranicemi, v Pákistánu, v Peshawaru, platí jeho zákon. Výše zmíněné afghánské ženě hrozil příslušník Talibánu nožem, když hovořila o právech žen. Ukázala mu svůj nůž a řekla: "Já mám nůž taky."
Americký útok na afghánské základy je plný ironice. Americká armáda věděla, kde základny jsou, protože je pomohla vystavět proti sovětským jednotkám. "Teroristé" používají příručky amerického námořnictva, přeložené do arabštiny, jak rozmontovávat zbraně a dělat zaminované pasti. Tyto příručky dostali islámští fundamentalisté v osmdesátých letech, kdy byli proti-sovětští "klaďasi" a nikoliv nynější protiameričtí "záporáci".
Afghánští teroristé jsou podle reportérů týdeníku Observer uvolnění, světa znalí, dokonale obeznámení s nejmodernější technologií, včetně satelitních telefonů, počítačů a internetu. Naproti tomu Američané, přijíždějící do Afghánistánu, mají prý sice v obličeji výraz spravedlivého rozhořčení, o zemi, do níž přijíždějí, však nevědí nic.
Ideologická bitva je připravena. Zaprvé viní Američané Afghánce z terorismu. Zadruhé z rozšiřování narkotik - Afghánistán dohání Barmu jako druhý největší vývozce heroinu. Zatřetí, potlačování lidských práv, zejména zákaz školního vzdělání pro dívky. Začtvrté, Američanům vadí úsilí Talibánu vytvořit širokou vládní koalici.
Avšak Talibán a jeho přátelé po světě tuto americkou kritiku nevnímají. Vidí raketový útok jako čin zkorumpovaného a degenerovaného prezidenta, kterého svedla židovka. Je to pro ně symbol, že se Izraeli podařilo svést Spojené státy.
V Pákistánu a v Afghánistánu je židovství Moniky Lewinské konečným důkazem amerického sionistického spiknutí. Cílem tohoto spiknutí je zničit islám. Ale islám bude proti tomu bojovat. "Modlete se za zničení Západu," vyzýval muezzin v pátek v nejohnivější mešitě v Peshawaru. "Nechť je Západ rozdělen na kusy, abychom na něj mohli zaútočit, tak, jak to Západ udělal islámu."