pondělí 31. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Původní rozhovor s českým ministrem zahraničí:
  • Jan Kavan: "Česká vláda schválí vysílání Svobodné Evropy do Iráku" Česká republika:
  • Daniela Drtinová jako archetypický příklad druhořadosti? (Vojtěch Polák) Reportáž:
  • Local Street Party, Praha 29.8.1998 (Tomáš Pecina) Ekonomika:
  • V důsledku rozkladu ruského hospodářství hrozí celosvětová ekonomická katastrofa (Observer) Fiasko americké rozvědky?
  • Američany zničená továrna v Súdanu "nebyla vybudována na výrobu zbraní", tvrdí americký inženýr (Observer) Drastický život v islámském totalitarismu:
  • Raketovým útokem na Afghánistán ohrozily Spojené státy afghánské liberály (Observer)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Bez vážnějších incidentů skončila v sobotu ve 21. 30 na náměstí Míru ekologická demonstrace Local Street Party.Viz reportáž Tomáše Peciny v tomto čísle Britských listů. ČTK komicky informovala, že akce byla zaměřena "proti ekonomické globalizaci a situaci v pražské dopravě". (Mimochodem, pražská hromadná doprava je v porovnání se situací třeba v britských a amerických městech neobyčejně dobrá: autobusy, metro i tramvaje jezdí podle dokonalých, jasných jízdních řádů zcela na čas.) Snad známkou provinčnosti poměrů, a možná dosud i nepřipravenosti společnosti na jiný názor, je, jak rozsáhlý prostor této demonstraci věnovaly sdělovací prostředky. ČTK má svou domovskou internetovou stránku už několik dní věnovánu tomuto tématu. Všechno se zastaví, protože se pár ekologických aktivistů či anarchistů rozhodne uspořádat demonstraci? - Akce se účastnilo podle odhadů dva až čtyři tisíce lidí. Policie zasáhla proti některým radikálním demonstrantům více než hodinu po oficiálním ukončení demonstrace, kdy se zhruba stopadesátičlenná skupina vydala do centra. Demonstranti prošli přes Václavské náměstí a Můstek na Národní třídu a ve Spálené ulici se rozběhli směrem na Karlovo náměstí. V Lazarské ulici proti nim vyběhli policisté s plexisklovými štíty. Několik demonstrantů srazili na zem a naložili do přistavených policejních dodávek. Asi hodinu stálo od jedenácti hodin v noci přibližně 150 nejvytrvalejších aktivistů před restaurací McDonald's ve Vodičkově ulici. Provozovnu chránil kordon zhruba 150 policistů. Krátce po půlnoci byla Vodičkova ulice průjezdná a aktivisté se rozešli. Jeden z organizátorů Local Street Party podal trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy na ministra vnitra Václava Grulicha, který ve čtvrtek oznámil, že se u Prahy připravovaly dvě desítky lidí na boj s policií.

  • Prezident Václav Havel zastává názor, že ČR musí přijmout rizika spojená s vysíláním Rádia Svobodná Evropa do Íránu a do Iráku. "Nemůžeme dost dobře chtít od jiných, aby šířili poselství svobody, když jde o nás, a odmítnout sami šíření poselství svobody, když jde o někoho jiného," uvedl Havel v sobotních rozhlasových Rozhovorech v Lánech. Havel chce, aby se ČR spolurozdělila "na základě principu sociálnědemokratické spoluodpovědnosti a solidarity o rizika s jinými státy". Teroristé mohou zaútočit úplně jinde než na budovu redakce v Praze-Bubenči, ale to je civilizační riziko, z něhož se "nemůžeme jako Čecháčkové vylhat, ale kterému musíme tvrdě čelit". - Otázka je, jestli si Havel poněkud neidealizuje to "poselství svobody". Kéž by Svobodná Evropa skutečně byla synonymem "poselství svobody" - ač často lepší rozhlasová stanice než mnohá východoevropská média, ve skutečnosti je RFE/RL omylná státní instituce, nástroj americké zahraniční politiky. Zrovna Václav Havel by nemusel přispívat k výrobě mýtů. To, že by se ČR měla podílet na mezinárodním šíření myšlenek demokracie, svobody a plurality, i když to něco bude stát, je jasné. Je ovšem ČR v takovém stavu, že se jí podaří efektivně čelit případným teroristickým útokům? O tom by se mělo hovořit. Co říká Václav Grulich? Nic. - Havel reagoval na slova premiéra M. Zemana, který konstatoval, že s vládou nikdo nejednal, nicméně kabinet má zodpovědnost za bezpečnost občanů a vedení rozhlasové stanice si nemůže dělat, co chce, když jde o bezpečnost země.

  • Bagdád včera vyzval českou vládu, aby nepovolila vysílání irácké redakce Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda z Prahy. "Nevidíme důvod, proč by se měly české úřady účastnit amerického komplotu," citovala agentura AFP irácký list As-Saura. "Nový stát potřebuje jednat moudře, aby nerozjitřil vztahy se zahraničím. Bagdád necítí nepřátelství vůči vedení ČR, které může těžit z budoucích vztahů s Irákem," uvedl list, který naléhá na českou vládu, aby odmítla americké požadavky zahájení vysílání v arabštině pro posluchače v Iráku. Ministr Jaroslav Bašta upozornil, že bývalá vláda schválila jen na vysílání do Íránu, protože se jí na žádné vysílání do Iráku nikdo neptal. Proti vysílání i do Iráku by však neprotestoval. - Viz též rozhovor s ministrem zahraničí Janem Kavanem v tomto čísle BL.

  • Vládním zmocněncem pro lidská práva jmenuje 9. září vláda Petra Uhla. Petr Uhl, nynější komentátor Práva, byl léta vydavatelem samizdatového časopisu Informace o Chartě 77 (vycházel čtrnáctidenně) a mimo zpráv o činnosti Charty 77 a jejích prohlášení vydával také zprávy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, které pečlivě zaznamenávaly pronásledování českých občanů komunistickou policií. Za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných strávil Petr Uhl mnoho let v komunistickém vězení. Má velmi podrobné znalosti českého práva (jeho základy získal právě ve vězení, když pomáhal spoluvězňům s jejich případy).

  • Ruml obvinil vládu, že nechce privatizovat. Obvinil v nedělním pořadu televize Prima sociálně demokratickou vládu z úmyslu zastavit privatizační proces. Místopředseda vlády Pavel Rychetský (ČSSD) mu oponoval tím, že vláda chce pokračovat v privatizaci jinak, ale rychleji. Kabinet přijal začátkem srpna usnesení, na jehož základě ministr financí Ivo Svoboda dočasně zastavil privatizaci. Vláda tak chce podle premiéra Miloše Zemana zabránit tzv.divoké privatizaci. Ministr financí má zatím provést prověrku dosavadního průběhu prodeje státních podílů v podnicích a bankách.

    Autonehodu, při níž byl 1.září 1992 smrtelně zraněn Alexander Dubček, připomíná nová pamětní deska na budovaném odpočívadle dálnice D1 Praha-Brno na 88.kilometru nedaleko Humpolce. Zhotovení Dubčekova památníku financovala slovenská strana za přispění univerzity v Bologni, z níž Dubček dostal čestný doktorát. Dubčekova smrt vyvolala ve sdělovaích prostředcích i mezi politiky různé spekulace, včetně teorií o tom, že ho zavraždili agenti KGB. Dubček zraněním podlehl 7.listopadu 1992.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT.

    Výběr textů z posledních dní:


    Ministr zahraničí Jan Kavan: "Česká vláda schválí vysílání RFE do Iráku"

    Původní rozhovor pro Britské listy

  • Mladá fronta Dnes napsala:

      Zemanův kabinet rozhodl, že posoudí, zda rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa - Rádio Svoboda informuje objektivně a vyváženě. Ministr zahraničí Jan Kavan včera oznámil, že s tímto záměrem bude vláda sledovat chystané vysílání do Íránu. (...) Kavan tento krok zdůvodnil obavou z bezpečnostních rizik a také ochranou českých zahraničně obchodních zájmů v Íránu, jejž zejména Spojené státy viní z podpory mezinárodního terorismu. "Vnímáme citlivě protesty íránské a dnes už i irácké vlády", sdělil Kavan. "Budeme vysílání hodnotit podle toho, zda je náchylné být interpretováno jako nepřátelské vůči irácké vládě," dodal.
    Může tohle říci Jan Kavan, který dvacet let bojoval z Londýna z Palach Pressu proti teroristickému komunistickému režimu? Silně to působí dojmem expediency, bojácného ustupování před nátlakem.

    Samozřejmě jsem citoval z usnesení vlády. Usnesení vlády z 26. srpna jednoznačně říká, že nebude revokovat stanovisko vlády minulé, pana premiéra Tošovského, z 24. června, kdy ta vláda projednávala žádost americké strany o souhlas vlády ČR s vysíláním do Íránu z území ČR. Oni poměrně alibisticky na jedné straně řekli, že v tomto případě vládě nepřísluší zasahovat do vnitřních rozhodovacích procesů Svobodné Evropy, nebo něco v tom smyslu, ale o dva řádky později uvedli, že to vysílání vyhodnotí do 31.12 1998.

    Naše vláda defakto i v zájmu kontinuity a věrohodnosti české zahraniční politiky navázala na toto stanovisko a rozhodla, že Svobodná Evropa může kdykoliv po 1.9. 1998 začít vysílat do Íránu, s tím, že do konce letošního roku vyhodnotíme toto vysílání ze třech hledisek: co se týče obsahu, co se týče ekonomického dopadu a bezpečnostního dopadu.

    To je citát z usnesení vlády. Vysíláním do Iráku jsme se zatím nezabývali, protože vláda Spojených států nás o souhlas s tímto vysíláním dosud nepožádala, i když očekáváme, že to učiní v nejbližší době. A jakmile budeme o to požádáni, bude se vláda zabývat i tímto vysíláním.

    Je pravda, že v souvislosti s diskusí o stanovisku k vysílání do Iránu - ta diskuse byla poměrně dlouhá a podrobná - jsme srovnávali situaci v Íránu se situací v Iráku a došli jsme k názoru, že je nutné citlivě diferencovat mezi situacemi v obou těchto zemích, neboť v Iráku jde o klasickou totalitní zemi, která diktátorským způsobem ruší rozhlasové vysílání všech zahraničních stanic do Iráku a kde Saddám Husajn jakékoliv formy demokracie potlačuje, kdežto v Íránu po poměrně překvapivém volebního úspěchu nynějšího prezidenta se situace zlepšuje, i když velmi pomalu. Je tam vidět jistý veřejný souboj mezi liberálnějšími a konzervativnějšími silami, je tam větší otevřenost a jisté reformy. Podle našich informací se rozhlasové vysílání neruší.

  • Je ale přesvědčivé argumentovat, že vaše vláda jedná tak, aby zůstala kontinuita s Tošovského vládou? Tím přece nemůžete zdůvodňovat správnost vaší nynější politiky!

    Kdyby evidentně minulá vláda rozhodla něco špatného, pochopitelně není argument o kontinuitě zahraniční politiky natolik silný, aby vláda nerušila evidentně špatné rozhodnutí. Pokud to rozhodnutí není evidentně špatné, má tato vláda snahu zachovat v zahraniční politice jistou základní kontinuitu, v zájmu věrohodnosti, předvídatelnosti a srozumitelnosti zahraniční politiky. Takhle se chová většina vlád.

  • Dobře, ale vy jste před nedávnem zdůraznil, že vaše zahraniční politika bude založena na principech obhajoby lidských práv, demokracie, plurality a teď z jak se zdá z vlády vychází, že tyto principy budou dodržovány, ale jenom tam, kde to nebude bolet. Tam, kde to bude těžké, tak Česká republika raději couvne. Viz vaše diskuse o srovnávání poměrů v Íránu a v Iráku.

    Ne, to je vaše interpretace. Nic takového jsem neřekl. Trvám na tom, že česká zahraniční politika bude postavena na respektování lidských práv a svobod. Současně jsem řekl, že zahraniční politika každého státu musí vzít v úvahu zájmy toho státu. Zahraniční politiku lze dělat mravně a současně hájit národní a ekonomické zájmy našeho státu. Nemyslím si, že tímto rozhodnutím jsme se dostali do rozporu s principem obhajoby základních lidských práv, která stále považuji za nedělitelná. To byl i argument, který jsem během diskuse ve vládě několikrát zdůraznil.

  • Vláda ale skutečně vytváří dojem, že česká zahraniční politika bude založena na tom, že kdo si křikne víc a kdo více pohrozí terorismem, tak tomu česká zahraniční politika od svých principů ustoupí.

    To já myslím, že není pravda. Mohu vás ujistit, že je velmi pravděpodobné, že proti vysloveně diktátorskému režimu Saddáma Husajna, kde to nebezpečí je podobné a kdy irácká vláda reaguje daleko ostřejšími protesty, daleko ostřeji formulovanými nótami, vláda dá souhlas s vysíláním Svobodné Evropy z našeho území do Iráku právě kvůli principům nedělitelnosti lidských práv. Už jsem to několikrát říkal - to, že jsem nebyl citován, za to nemohu. Očekávám, že jakmile bude česká vláda požádána americkou stranou o tento souhlas, že tento souhlas s vysíláním do Iráků dá.

  • V tom problému jsou propleteny dvě otázky. Na jedné straně jde o provádění americké zahraniční politiky prostřednictvím nějakého jiného státu. Oprávněná je otázka, proč by svou zahraniční politiku zaměřenou na prosazování vlastních subjektivních zájmů měly Spojené státy realizovat prostřednictvím nějaké jiné země, která pro to má být vystavována teroristickým útokům. Moje britská manželka okamžitě reagovala: Zaplatí Spojené státy České republice něco za toto riziko? - Druhou, úplně samostatnou otázkou, se zatím v tomto rozhovoru: je to otázka morální. Jde o  úsilí o demokracii, boj proti totalitním režimům, o nedělitelnost svobody. Tyto principy by ovšem Česká republika měla podporovat sama od sebe, nejenom kvůli tlaku Spojených států.

    Pane Čulík, musím se ohradit. Zaprvé, my nejsme pod tlakem amerických úřadů. To je výmysl některých českých novinářů. Nám americká strana jasně řekla, že se můžeme svobodně rozhodnout a že i rozhodnutí nedat tento souhlas by nebylo interpretováno v souvislosti, do jaké ho dává třeba pan senátor Jesse Helms, který tvrdí, že země, která chce na sebe vzít zodpovědnost spojenou s členstvím v Severoatlantické alianci, od takové země se očekává, že na sebe vezme i zodpovědnost spojenou například s takovýmto vysíláním. Americká vláda prostřednictvím amerického velvyslanectví v Praze nic takového netvrdí, naopak jsem získal silný dojem, že se můžeme svobodně rozhodnout. Vy jako člověk žijící ve Velké Británii byste rovněž měl vzít na vědomí, že nejdřív americká vláda požádala britskou vládu o totéž a britská vláda to zamítla.

  • Účastnil jsem se asi před čtrnácti dny rozhlasové diskuse na toto téma, kde byl přítomen také Jiří Pehe. Jiří Pehe argumentoval, cituji po paměti, že má-li se Česká republika dostat do Evropské unie, musí dělat takové kroky, které Západ bude považovat za vstřícné. Měla by dělat civilizované kroky a měla by povolit vysílání těchto stanic.

    Já mám pana Peheho velice rád a s řadou jeho věcí souhlasím. Toto je prosím nesmysl. V žádné členské zemi Evropské unie se nikde takovéto vysílání Svobodné Evropy do Íránu a do Iráku nekoná. Zatím byla požádána jen jedna členská země EU, a to jedna z hlavních, Velká Británie. Velká Británie to explicitně odmítla. Jestliže mi chcete říct, že Česká republika musí býti v tomto daleko vstřícnější, že na Českou republiku platí jiná kritéria - -

  • Cynikové by mohli říci, že Británie už v té Evropské unii je.

    To by bylo vskutku cynické, protože buď Evropská unie sdílí jisté hodnoty a pak je musí sdílet stejně, to platí mezi členskými státy i mezi kandidátskými státy, anebo zrovna toto vysílání do takovýchto hodnot nepatří a je to věc suverénního rozhodnutí toho daného státu a podle toho se zcela evidentně chová i Velká Británie. Jasně to naznačuje i americké ministerstvo zahraničních věcí, které takové souvislosti, které vidí Jiří Pehe, nevidí.

  • Svobodná Evropa vysílala v Německu pokud vím od 1. května 1950, tedy v době, kdy se východní blok dal považovat za téměř obdobně vražedný totalitní systém, jako je teď režim Saddáma Husajna. Samozřejmě, byla jiná historická situace. Prostudovali jste si na ministerstvu zahraničních věcí, jakým způsobem tehdy probíhalo jednání mezi německou vládou a americkou vládou, když ta stanice vznikala v Mnichově?

    Já osobně toto prostudováno nemám, ale znovu opakuji, že jsem přesvědčen, že česká vláda souhlas k vysílání do Iráku dá i přes zcela evidentní rizika, která z toho plynou, a které jiné členské země EU na sebe dosud nevzaly.

  • Jak to bude s prověřováním objektivnosti vysílání RSE do Íránu? Myslím, že německá vláda za čtyřicetiletou existenci Svobodné Evropy a Rádia Svoboda v Mnichově neprověřovala, co se vlastně vysílá. Otázka je, zda je to dobré nebo špatné. Měla by podle vás česká vláda objektivitu vysílání do Íránu prověřovat, a pokud ano, jaká budou měřítka? Vždyť neumějí v České republice vládní úřady zhodnotit ani objektivitu domácích sdělovacích prostředků.

    Jsem přesvědčen, že vláda, která by zcela ignorovala, co se děje z jejího území a zcela by ignorovala dopady jakékoliv aktivity, která z jejího území směřuje na území jiného státu, by byla vláda poměrně málo zodpovědná.

  • Myslíte tedy, že německá vláda byla po dobu oněch čtyřiceti let existence Svobodné Evropy v Německu málo zodpovědná?

    Nemohu posoudit, protože nevím, do jaké míry se německá vláda zajímala o činnost Svobodné Evropy. Byl bych velmi překvapen, kdyby se německá vláda o ty aktivity nezajímala vůbec.

  • Nebylo by dobré to zjistit?

    To jistě, ale vláda suverénního státu nemusí kopírovat rozhodnutí jiných vlád. Vláda suverénního státu si musí udělat vlastní názor na to, co je v zájmu jejích občanů a co odpovídá zájmům její zahraniční politiky.

  • Samozřejmě, ale historické precedenty jsou vždycky užitečné, neboť se nad nimi můžeme zamyslet.

    Ano, ale musíte srovnávat zcela srovnatelné. Ale to vy neděláte. Vysílání Svobodné Evropy v padesátých letech do sovětského bloku a nynější vysílání RSE do Íránu a Iráku zcela srovnatelné není.

  • Jak bude česká vláda hodnotit objektivnost vysílání Svobodné Evropy do Íránu?

    Jsem přesvědčen, že vyhodnocení podle tří uvedených kritérií je možné. Budu-li vyhodnocovat vyváženost a objektivnost zpravodajství, to jistě není snadné. Ale ostře odmítám názor, že to není možné. Jsem přesvědčen a řada mých kolegů na ministerstvu zahraničních věcí rovněž, že jsme schopni tuto vyváženost a objektivitu posoudit. V tom se shodneme i například s americkým velvyslanectvím v Praze. Oni se zabývali zatím vysíláním Svobodné Evropy do jiných zemí a považují jejich vysílání v poslední době za vyvážené. Tak to vysílání jistě hodnotili. My si vyhrazujeme stejné právo. Po několikaměsíčních zkušenostech s tím vysíláním vyhodnotíme, zda bylo vyvážené, objektivní, nebo štvavé a podvratné. Na to obecná kritéria existují. To byste jinak nemohl hodnotit nic.

  • Na domácí české scéně vede Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neúspěšnou bitvu s panem Železným z televize Nova právě o otázce vyváženosti jeho vysílání. Mladá fronta Dnes v sobotu cituje jeden váš výrok, který je velmi nešťastný: "Budeme vysílání hodnotit podle toho, zda je náchylné být interpretováno jako nepřátelské vůči íránské vládě." Tady nemluvíte o vyváženosti. Navozuje to dojem, že jakmile si bude Írán stěžoval, že to vysílání je vůči němu nepřátelské, tak to zrušíte.

    Musím se na to podívat, jestli je to přesně citováno nebo ne. Samozřejmě jsem přesvědčen, že íránská vláda bude považovat cokoliv, co se bude vysílat, za nepřátelské. Jen fakt, že íránská vláda sdělí ve své protestní nótě, že to je nepřátelské, samo o sobě nebude pro takové hodnocení směrodatné. Budeme se zabývat tím, zda to skutečně bylo vyvážené a objektivní, anebo čistě štvavé a nepřátelské. Budu to kombinovat samozřejmě s dalšími kritériemi, s kritériem dopadu na bezpečnost českých občanů a s ekonomickými kritérii. To, se domnívám, je povinností každé vlády.

  • Pokud nebudou hodnotící kritéria naprosto jasná a konkrétní, kritikové vás budou napadat, budete-li vysílání RSE do Íránu odsuzovat, že podléháte vydírání íránské vlády. Jak zajistíte transparentnost tohoto procesu

    Od té doby, co byla tato vláda jmenována, většina kritiků nás kritizuje ne za to, co děláme, ale protože nás chtějí kritizovat jako sociálně demokratickou vládu.

  • Chyby se vyskytly, viďte.

    Jsme často kritizováni za věci, které jsme neučinili a tón sdělovacích prostředků na mě dělá silný dojem, že je to kritika účelová.

  • Tím více byste měli vystupovat přesvědčivě v opačném smyslu a dokazovat veřejně, že ta kritika je zaujatá.

    Dokazovat něco veřejně budu, pokud to budu moci veřejně prostřednictvím sdělovacích prostředků sdělit. Pokud jsem si přečetl třeba v pátečních Lidových novinách, že ze zahraničně-politické linie české vlády jde strach, protože se chce ptát na to vysílání vlády Spojených států amerických - další novinář z Lidových novin se mě přímo ptal, proč jsme se rozhodli to vysílání pozastavit - to není kritika, to je absurdita.

  • Zdálo se, že váš koncept zahraniční politiky byl soustředěn zejména na středoevropskou oblast, na spolupráci mezi visegrádskými zeměmi. Teď se zdá, že v důsledku globalizace začíná být Česká republika vržena do celosvětového kontextu. Jak se s tím budete vyrovnávat? Bude Česká republika hrát tutéž morální roli i na celosvětovém politickém jevišti?

    Já se začátkem té otázky nesouhlasím. Je třeba si přečíst dokumenty zahraniční politiky této vlády. Odkazuji, i když je stručná, na zahraničně-politickou část vládního prohlášení, především odkazuji na detailní zahraničně-politickou koncepci ČSSD, s kterou jsme šli do voleb a závěrem odkazuji na můj projekt, který jsem předal celý ČTK na začátku týdenní porady se všemi našimi velvyslanci na ministerstvu zahraničních věcí z minulého pondělí. Tam vidíte, že naše zahraničně politická linie od doby před volbami, přes vládní prohlášení až do praxe, kterou chceme uskutečňovat, se nezměnila. Ty principy jsou stejné.

    Jsou tři hlavní priority: vstup do Evropské unie, dokončení procesu vstupování do Severoatlantické aliance a dobré, těsné vztahy se všemi sousedy a spolupráce v rámci střední Evropy. To vůbec neznamená, že už pak nečtete další odstavce.

    V dalších odstavcích jasně říkáme, že chceme, aby česká zahraniční politika byla aktivní v evropském měřítku a pokud možno i ve světovém měřítku. Kritizovali jsme i minulou vládu za určité podcenění vztahů s rozvojovými zeměmi, se zeměmi na východ od našich hranic, se zeměmi mimo Evropu. Zdůrazňuji potřebu rozvoje těchto vztahů a přímo jmenujeme konkrétní zemějak v Africe, tak v Asii, tak v Latinské Americe, což ani dřívější vláda nedělala. A zástupci řady těchto vlád, jejich velvyslanci v Praze za posledních několik dní vyjádřili nesmírně uspokojení, že konečně česká politika přestává být eurocentristická, ovšem ani nebyla moc eurocentristická, byla soustředěná často především na Brusel, Německo a Spojené státy americké. Naše zahraniční politika chce být daleko vyváženější. To v těch principech je od samého začátku. Nedochází k žádné změně. O globalizačních tendencích jsme hovořili, máme to v programu, je to v mém projevu. Odvodil jsem z toho nutnost daleko aktivnější role České republiky v multilaterálních organizacích právě kvůli tomu, že nepodceňujeme dopad globalizačních tendencí, na rozdíl od některých mých předchůdců. Samozřejmě, základní hodnoty budeme aplikovat na spolupráci s jinými zeměmi tak, jak je aplikujeme ve střední Evropě, ovšem s vědomím, že to nelze dělat polopatisticky. Protože politické a kulturní prostředí v zemích od nás vzdálenějších je přece jen odlišné a bylo by naivní a do vlastního pupku zahleděné, kdybychom tuto jinou kulturu nevnímali, anebo ji posuzovali čistě podle našich vlastních zápecnických kritérií.

    S Janem Kavanem hovořil v sobotu 29.8. 1998 Jan Čulík


    Dvě redakční poznámky na okraj:

    Neberte Svobodnou Evropu jako symbol západní plurality. Je to státní instituce

    1. Neidealizujme Svobodnou Evropu. Jsem přesvědčen, že je chybné považovat americké rozhlasové stanice Svobodná Evropa a Svoboda za symbol západní demokracie, i když ho možná v českém či středoevropském kontextu shodou okolností zjevně hrály. Začátkem devadesátých let bylo vysílání československé, posléze české Svobodné Evropy zejména v důsledku existence velmi profesionálního výzkumného zázemí daleko kvalitnější než vysílání domácích sdělovacích prostředků. I ve Svobodné Evropě se však vyskytovala cenzura, mé zkušenosti jsou z českého vysílání, a to zejména od roku 1994, popsal jsem je v Britských listech od 1. 11. 1996. (Přečtěte si v těchto BL, jak šokováni byli novinářští elévové Radko Kubičko, Tomáš Klvaňa a Bohumil Pečínka, že se v československé redakci RSE po roce 1990 setkávali s tvrdými redakčními úpravami svých textů. Umiňovali si, že to všechno po návratu do Prahy zveřejní. Pak zjistili, že se v Čechách Svobodná Evropa považuje za takový, čistý, ideál svobody, že by jejich "odhalení" nikdo nepochopil. Tak se rozhodli mlčet.) Stejně jako v žádných jiných sdělovacích prostředcích v ČR neexistují ani ve Svobodné Evropě struktury, které by zajišťovaly novinářskou svobodu projevu. (Když byla Svobodná Evropa v Mnichově, pravděpodobně se její pracovníci mohli odvolat na svou novinářskou odborovou organizaci.) JČ

    2. Obchodní výměna ČR s Irákem je podvázána ekonomickými sankcemi. Obchodní výměna ČR s Íránem je minimální. Argument, že vysílání do Íránu a do Iráku by mohlo ohrozit český vývoz, je tedy výmluva. Vážnější je argument, že Česká republika není vstavu efektivně čelit teroristické hrozbě ze zahraničí.

    Andrew Stroehlein poukazuje na toto:

    The UN still has severe economic sanctions on Iraq, and so far as I know, CR is signed up to these. CR Min of Industry and Trade figures show that exports to Iraq are next to nothing (sanctions honoured).

    For Iran, 1.3 to 1.8 billion Kč annualy means that Iran is in thirty-first place on the list of countries, CR does business with -- Iran represents about 0.3 percent of all Czech exports. That is not really so significant, I think.

    Figures are at:

    http://www.mpo.cz/c/9496/tv9496.htm

    Organizace spojených národů dosud nezrušila velmi přísné sankce proti Iráku, a pokud vím, ČR tyto sankce dodržuje. Údaje českého ministerstva průmyslu a obchodu ukazují, že vývoz ČR do Iráku je minimální (sankce jsou dodržovány).

    Co se týče Íránu, ČR do této země vyváží ročně zboží v hodnotě 1,3 - 1,8 miliardy Kč. Írán je na jednatřicátém místě v žebříčku zemí, s nimiž ČR obchoduje. Írán přestavuje asi 0.3 procenta českého vývozu. To není zrovna nejvýznamnější podíl.

    Údaje jsou na této adrese:

    http://www.mpo.cz/c/9496/tv9496.htm


    Daniela Drtinová jako archetypický symbol druhořadosti

    Vojtěch Polák

    Pane Culiku,

    s Vasim clankem vcelku souhlasim, az na tento odstavec:

    Odmítám představu, že český národ degeneroval v bandu primitivů - to prostě není možné. Stále pevně doufám, že jen došlo jakýmsi nepochopitelným spiknutím k tomu, že se dostali na čelná místa ve sdělovacích prostředcích hloupí lidé a že lidi, s inteligencí, soudností a přehledem se časem v České republice prosadí a že se situace vrátí k normálu.

    Diskutabilni se mi zda byt myslenka o nepochopitelnosti toho spiknuti. Nedavno jsem si uvedomil, ze vsechny ty slabe vykony prakticky ve vsech oblastech zivota vubec nemusi byt selhani systemu, ale jeho normalni projevy. Vertikalni, hierarchicky polovojenska struktura spolecnosti je extenzivni model. Jeho vyhodou je kratkodoba stabilita, protoze stavi na prumernem vykonu velkeho mnozstvi jednotlivcu. Pouziva techniku povelu shora dolu a zpetne vazby jsou omezene. Prave proto je system nezavisly na individualnich schopnostech, iniciative, motivaci a nalade lidi.

    Tato prednost je zaroven i slabinou takove struktury spolecnosti. System klade na jednotlivce tak nizke naroky, ze muze byt nekdy problem odlisit prumer od sabotaze. Nadprumerny vykon se jevi shora jako zbytecna komplikace a zdola jako nebezpecne zvysovani normy. Domnivam se, ze system nevytvari podminky pro vyuziti nadprumernych vykonu, ale naopak klade prekazky a demotivuje, protoze je tak konstruovan. Spousta realne i potencialni "pary" pak unika bez uzitku.

    Je pochopitelne, ze dobre adaptovany clen teto pyramidy klade temer rovnitko mezi amaterismus a profesionalitu. Predstava zasadniho zvyseni normy jej pravem desi, protoze to vyzaduje neumerne usili a znacnou psychickou odolnost. Takovou predstavu povazuje za naprosto absurdni blouzneni. Zkusenost s jinym systemem mu vetsinou zcela chybi. Nevyuzite schopnosti, iniciativu a napady vidi pouze v jednotlivych pripadech mene adaptabilnich jedincu a tak si neuvedomi, kolik to muze delat v souhrnu.

    Jeste zavaznejsi slabinou je samovolna degenerace systemu. Clovek totiz neni na dlouhodoby pobyt v tomto prostredi staven. Ma podivne potreby. Individualni uplatneni, prace, ktera ma smysl, moznost neco ovlivnit, byt vyslechnut, respektovan, atd. Oslabene zpetne vazby systemu zrejme zpusobuji vetsine lidi utrpeni frustrace podobnych potreb. Nasli jsme si ruzna nahradni reseni, ale rodina, zahradka a chalupa vse nenahradi. Nasleduje pocit odcizeni, pasivita, rezignace. Nevyhnutelne dochazi k celkovemu kulturnimu i ekonomickemu upadku spolecnosti.

    Jednou z nevetsich potizi je nasledek izolace. Prave proto se nemuzeme zbavit iluze, ze ten nas svet je jediny z moznych. Proto si pestujeme iluzi o vykonne a nedegenerujici pyramide. Staci ji vylepsit soukromym vlastnictvim, volnym trhem a zahranicnim kapitalem.

    To je jako kdyz obdelavate pole parem volu a zjistite, ze u sousedu se maji lip. Kouknete pres zed a vida! Oni pouzivaji traktor. I opatrite si ho taky a pritahnete na pole. Mlatite do nej klackem jako do volu a ono nic. Pak vam nejaky chytrak vycucne nadrz a vam dojde pozde, ze kradl. Marne vam nekdo radi, ze selzou-li vsechny pokusy o oziveni stroje, je na case precist si navod. A ze u sousedu se neporadaji ranni apely a vubec to maji jinak zorganizovane. Pole zarusta plevelem a tak se radeji vratite k osvedcenym volum.

    Proto mi mluvi z duse Vase slova:

    PROČ PROBOHA NEJEDOU NĚKTEŘÍ NOVINÁŘI Z ČT NA ROK NA DVA NĚKAM DO SVĚTA, TŘEBA DO AMERIKY, DO BRITÁNIE, DO NĚMECKA?

    Že by to na nich nezanechalo žádné stopy? Nevěřím. Neměl by být podmínkou k přijímání do redakce zpravodajství ČT alespoň dvouletý pobyt v západním zahraničí? (Podtrhuji, nikoliv v RUSKU!)

    Vojtěch Polák


    Původní reportáž pro Britské listy:

    Local Street Party, Praha 29.8.1998

    Tomáš Pecina

    Dlouho připravované "povolební setkání mládeže" Local Street Party, které uspořádalo několik ekologických a autonomistických skupin, se dnes uskutečnilo v centru Prahy. Na Palackého náměstí se postupně shromáždilo několik tisíc účastníků, kteří tančili na hlasitě reprodukovanou hudbu ve stylu "techno" a "house".

    Na místě srazu byly volně k dispozici nebo ke koupi propagační materiály různých alternativních uskupení, ochránců zvířat, anarchistů, ekologických skupin, stoupenců krajní levice apod., a podepisovaly se nejrůznější petice, např. proti novele trestního zákona (tzv. drogovému zákonu), proti pokusům na zvířatech, za zrušení pohotovostního pluku policie.

    Policejní síly, které bděly nad akcí v mimořádně vysokém počtu, byly rozděleny do tří skupin. Pro službu přímo na Palackého náměstí vyčlenilo vedení zkušené policisty, ve vzdálenosti cca. 500 m byli připraveni pro případ zásahu mladší policisté a ještě dál čekali v autobusech dohola ostříhaní příslušníci speciální zásahové jednotky, podobné, jaká při květnové Global Street Party působila jako nechvalně známé "bicí komando". Přestože část účastníků kouřila marihuanu a patrně byly k dostání i lehké halucinogenní drogy, policisté proti demonstrantům nezasáhli.

    Po osmnácté hodině se průvod účastníků vydal na plánovaný pochod centrem města. V Resslově ulici byl průvod zastaven a po téměř hodinovém vyjednávání mezi organizátory a policií bylo dohodnuto, že místo původní trasy, která měla vést Vodičkovou ulicí a přes Václavské náměstí (tedy kolem restaurací KFC a McDonald's), bude pokračovat Ječnou a Jugoslávskou ulicí na náměstí Míru. Několika účastníků jsem se ptal, zda toto - podle mého mínění poněkud alibistické - řešení akceptují, a ve všech případech jsem dostal kladnou odpověď: hlavní je nenechat se vyprovokovat.

    Akce skončila kolem 22. hodiny. Kromě ojedinělých případů (jeden případ poškození policejního automobilu) nebyly hlášeny žádné konflikty mezi účastníky a policií.

    Podle informací Českého rozhlasu se po skončení Party část účastníků, v počtu několika desítek až stovek osob, vydala k provozovně McDonald ve Vodičkově ulici. Zde uspořádali blokádu restaurace a posléze došlo ke střetu s policií. Než jsem se na místo dostal, ekologičtí aktivisté již byli odstraněni a všechny provozovny McDonald's a KFC střežily skupiny policistů, vesměs v civilu. K žádným škodám na majetku restaurací nedošlo.

    Myslím si, že z dnešní akce lze učinit několikerý závěr:

    1. Policejní zákrok byl tentokrát zřejmě proveden daleko profesionálněji než při Global Street Party v květnu - chci věřit, že se neopakovalo ani týrání zajištěných osob. Je legitimní ptát se, zda by téhož výsledku nebylo možno dosáhnout levněji, ale je třeba zdůraznit, že policejní akce tentokrát nepůsobila jako demonstrace síly, což je pro image policie velmi dobře.

    2. V demokratické společnosti je běžné, že každý má právo nenásilnou formou vyslovit souhlas s čímkoli, vládní politikou počínaje a Pythagorovou větou konče. Toto právo nelze upírat ani odpůrcům amerických restauračních řetězců. Restaurace pana McDonalda, stejně jako žádný jiný soukromý subjekt, nemá právo na to, aby ji policie chránila před demonstrací aktivistů kteréhokoli směru; policie však musí dělat to, co jí ukládá zákon, tj. chránit bezpečnost osob a majetku.

    3. V tomto světle si dovolím vyslovit vážné pochyby o představě, kterou vyslovil v pátečním Právu (v jinak velmi dobrém článku) Petr Uhl, totiž že policisté by měli být vychováváni tak, aby se naučili s mladými lidmi diskutovat a snažit se pochopit, jaké jsou jejich motivy. Obávám se, že tato cesta vede právě tam, kam se česká společnost nesmí dostat. Kdybychom resignovali na požadavek apolitičnosti policie, není důvodu, proč bychom nemohli svěřit ochranu veřejného pořádku jednotkám domobrany, aventuálně skinheadům - nepochybuji, že posledně uvedení by se tohoto úkolu zhostili mistrně.

    Praha, 30.8.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html


    V důsledku rozkladu ruského hospodářství hrozí celosvětová ekonomická katastrofa

    Tak argumentuje v týdeníku Observer z 30. srpna známý britský hospodářský novinář Will Hutton. Od samého počátku finanční krize, která vznikla loni v červnu v Thajsku, Západ není schopen porozumět této nejvážnější hospodářské hrozbě světové ekonomice od konce druhé světové války, varuje Hutton.

    Západ diagnostikuje příčiny krize špatně a reaguje na ekonomickou krizi jen minimálním způsobem. Tím došlo k prohloubení problému. Reakce na nynější krizi v Rusku z minulého týdne byly typické. Prohlubující se celosvětové ekonomické problémy nyní jdou ruku v ruce s politickou neschopností vedoucích představitelů. Riziko světové hospodářské katastrofy je sice stále nízké, ale je to riziko, které každým dnem roste.

    Západní pozorovatelé argumentují, že ruská ekonomika není velká. Její role ve světovém obchodním systému je malá. Její burza je zcela bezvýznamná. Její bankovní systém v podstatě neexistuje. Hlavní obavy by neměly být hospodářské, ale politické, vzhledem k tomu, že má Rusko stále obrovský potenciál jaderných zbraní. Západ nesmí ztratit nervy, obyčejně se argumentuje, a dávat pozor, aby hospodářská krize nevedla k politické krizi. Hrozba ruské hyperinflace a toho, že Rusko přestane platit zahraniční dluhy, je sice znepokojující, ale ve Spojených státech a na Západě to nevyvolá žádné významnější hospodářské komplikace. Můžeme udržovat od Ruska odstup.

    Tento převažující západní konsensus naprosto nechápe podstatu dnešního hospodářského problému a podstatu převodového mechanismu, který teď vážně ohrožuje světovou prosperitu, argumentuje Will Hutton.

    Ruská vláda a soukromé ruské firmy dluží v současnosti zahraničním vládám a bankám celkem 194 miliard dolarů. To, že si této skutečnosti západní komentátoři vůbec nevšímají, je pozoruhodné.

    Ruská vláda už konstatovalal, ze nebude nadále platit úroky z obligací, konvertibilních na dolary, v hodnotě 40 miliard dolarů. Jak ruská ekonomika dále exploduje dovnitř, je velmi pravděpodobné, že se tato platební neschopnost rozšíří na celých 194 miliard dolarů.

    Západní banky, které půjčily peníze Rusku, budou muset uznat, že jejich půjčky jsou bezcenné. To dále poškodí jejich už tak nevyrovnané účetnictví. Znamená to, že západní banky omezí poskytování půjček a budou méně ochotny poskytovat peníze riskantnějším podnikům. To posílí tendence vůči hospodářské stagnaci v Evropě i ve Spojených státech. Krize, která vznikla, je, kráce řečeno, finanční. Převodovým mechanismem je nový globální finanční trh, jehož nákaza se týká každého účastníka.

    Události v Rusku mají velký význam v tom smyslu, že se v jejich důsledku dostává světový finanční systém ještě blíže na okraj propasti. Systém má nyní takovou strukturu, že ztráty, k nimž dojde v jedné zemi, jsou přenášeny do jiných zemí prostřednictvím změn ve finančních cenách, které výrazně zvětšují spekulativní trhy s tzv. deriváty.

    Po celé jihovýchodní Asii vyvolal pád mén a trhů s akciemi a s obligacemi dramatický úpadek tamějších ekonomik. Zároveň vystavil kdysi solidní banky riziku bankrotu. V důsledku dlouhodobé stagnace japonského hospodářství existují nyní v Japonsku podle odhadů nesplácené podnikatelské dluhy přibližně ve výši 1000 miliard dolarů. Tato skutečnost vyděsila finanční trhy natolik, že prodávají japonské jeny a japonské akcie. Indonésie hrozí, že nebude schopna splácet své dluhy. Pákistán, který je silně rozhněván americkými útoky na Afghánistán a tím, že USA toleruje existenci indických jaderných zbraní, si také pohrává s tím, že vyhlásí nesplatitelnost svých dluhů. Obě tyto země pozorují velmi bedlivě, co se stane v případě Ruska a zda by mohly následovat ruského příkladu.

    Velké západní investiční banky a makléřské domy, které vybudovaly nynější globální finanční systém, založený na absolutní svobodě kupovat a prodávat měny a přesunovat finanční aktiva z jednotlivých zemí a do zemí jiný co možná nejsvobodněji, argumentují, že taková svoboda je ekonomicky efektivní. Ale od té doby, kdy loni zaútočily finanční trhy na thajskou měnu baht, je zjevné, že svoboda finančních trhů je ekonomicky neefektivní. To byl závěr Johna Maynarda Keynese na základě zkušenosti z dvacátých a třicátých let tohoto století.

    Finanční trhy a finanční instituce nejsou nevinnými pozorovateli, jak rádi předstrají. Ve skutečnosti jsou ústředními hospodářskými aktéry se znepokojující schopností jednat stádovitě, buď přehnaně optimisticky nebo přehnaně pesimisticky. V důsledku toho získávají měny, obligace i akcie iracionálně vysokou či iracionálně nízkou hodnotu. Tyto světové ekonomické mánie vytvořil samotný nynější globální ekonomický systém, v důsledku svých vnitřních nedostatků.

    Klíčem k hospodářské stabilitě vždycky bylo pevně regulovat banky a finanční instituce, aby se chovaly opatrně a konzervativně, a vyloučit tendenci, kterou mají finanční trhy k tomu, aby půjčovaly příliš mnoho peněz, aby kupovaly příliš mnoho akcií, aby jich prodávaly příliš mnoho. Velkou chybou osmdesátých a devadesátých let bylo zanedbat tuto pravdu a věřit v samostatný úsudek trhů. Nyní sklidíme bouři.

    Katastrofa sice hrozí, ale vedoucí představitelé Západu jsou, jak se zdá, strnulí v nečinnosti. Žijeme v éře, kdy se svět posmívá vládám a politickým představitelům a kritizuje je. Žijeme v epoše tržního individualismu globalizace, a v době darwinské víry v přirozený ekonomický vývoj. Finanční trhy získaly svou obrovskou moc nikoliv proto, že ji nevyhnutelně musejí mít, ale proto, že vládám bylo řečeno a vlády byly přesvědčeny, že finanční trhy takovou moc mají mít a že by ji neměl mít stát. Naším novým vládcem se stal soukromý sektor.

    Všechno toto se zdá být daleko od každodenních starostí obyčejných lidí. Jenže hospodářská stagnace, přehnaný kolaps finančních trhů a rostoucí riziko, že i další země budou následovat příkladu Ruska a jednostranně vyhlásí platební neschopnost svých dluhů brzo přímo postihne nás všechny.

    Ještě není pozdě, argumentuje Will Hutton, jednat a omezit riziko recese, ale to by vyžadovalo radikální změny v intelektuálním klimatu a vůli vést, která v současnosti chybí. Ale události mají svou vlastní hybnost a jsou schopny samy způsobit změnu. Už se stalo dost věcí, které výrazně zpochybňují hospodářskou ortodoxii několika minulých let. A to jsme teprve na začátku.


    Fiasko americké rozvědky?

    Američany zničená továrna v Súdanu "nebyla vybudována na výrobu zbraní", tvrdí americký inženýr

    Tvrzení Spojených států, že mají "nezvratitelný důkazů", že vybombardovaná továrna na léčiva al-Shifa v súdánském Chartúmu vyráběla komponenty pro nervový plyn VX bylo o minulém víkendu značně otřeseno, napsal týdeník Observer. Šíří se totiž důkazy, že americká rozvědka v této věci selhala.

    Henry Jobe, americký chemický inženýr, který vypracoval plány na stavbu této továrny pro jednoho súdánského podnikatele, sdělil listu Obsever: "Továrna byla navržena a vybudována jako továrna na léčiva. Nezamýšleli jsme dvojí použití. Je ovšem možné, že posléze mohla být změněna. My jsme ale o možném použití na výrobu chemických zbraní nikdy nehovořili."

    Jeden čelný pracovník americké rozvědky konstatoval: "Nemáme žádné důkazy, neviděli jsme žádné výrobky, nic, co tato továrna vyrábí."

    Jediný důkaz, jímž Američané dosud ospravedlňují svůj raketový útok v Súdánu, je ten, že prý Američané mají vzorek půdy, který byl získán nedaleko továrny. Jenže tento vzorek, který prý obsahuje stopy komponentu nervového plynu VX jménem Empta, nechtějí Američané nikomu dát k dispozici.

    Súdánský ministr vnitra zpochybnil, kde mohli Američané ten vzorek půdy vzít. Uvedl, že celá oblast kolem továrny a-Shifa je vyasfaltovaná a vydlážděna, kromě záhonů na pěstování růží.

    Kromě toho, západní vědci poukázali na to, že tytéž komponenty se používají pro výrobu chemických zbraní a piva, a že hořčičný plyn se složením podobá látce, která se dává do inkoustu propisovaček, aby se v ní netvořily chuchvalce. Poukázali také na to, že třešňová příchuť, užívaná v cukrářství, je také jedním z komponentů pro výrobu nervového plynu VX.

    Organizace pro zákaz chemickým zbraní konstatovala minulý týden, že látka jména Empta se používá pro legitimní komerční účely, včetně výroby fungicidů. Odborníci poukázali také na to, že chemická struktura látky Empta se velmi podobá Fonofosu, insekticidu, který se prodává v Africe.

    Zdá se, že informace, že zničená súdánská továrna měla něco společného s teroristou bin Ladine, jsou také pochybné. Začátkem letošního roku totiž továrnu koupil súdánský podnikatel Salah Idris, který nesympatizuje s islámem a není známo, že by měl styky s bin Ladinem.


    Raketovým útokem na Afghánistán ohrozily Spojené státy afghánské liberály

    Do jaké míry to připomíná hrůzu někdejšího návratu ze Západu do komunistického Československa. O kolik je ta hrůza v případě afghánského režimu intenzívnější.

    Autobus právě projel Chyberským průsmykem, přejel hranici do Afghánistánu, svědčí reportáž týdeníku Observer z 30. srpna 1998. Všem cestujícím bylo nařízeno vystoupit z autobusu. "Mnišští vojáci" s opasky plnými munice a se samopaly v rukou prohledávali cestující. Hledali zbraně, zlato, a "neislámské" materiály a předměty.

    Bylo jí čtyřiadvacet let, svou ženskost skrývala od hlavy k patě, tak dokonale, že i oči měla skryté za závojem. Ale udělala strašlivou chybu. Bylo vidět její nehty na rukou a ty byly namalované červeným lakem na nehty.

    Zmocnil se jí jeden vousatý ozbrojenec. Manžel jí nemohl jakkoliv pomoci. Ruce se mu třásly. Ostatní cestující v hrůze civěli mlčky.Příslušník talibánských milicí vytáhl kleště na stříhání hřebíků a dívce uštípl malíček u kořene ruky, tak, že celá její ruka byla nyní zbarvena na červeno, nikoliv lakem na nehty, ale krví.

    Svědkem tohoto činu byla, pokračuje reportáž týdeníku Observer, jedna inteligentní a krásní afghánka, jejíž sen, stát se lékařkou, nemůže být nikdy realizován, protože v režimu, který nyní vládne v Afghánistánu, musejí ženy sedět doma jako majetek svých mužů. Tato žena vypočítává některé věci, které Talibán zakazuje: "Žádné fotografie. Ani fotografie dětí. Žádné vzdělání pro dívky. Žádné obrázky. Žádný lak na nehty. Žádné vysoké podpatky. Žádný make-up. Žádné prsteny. Žádný parfém. "

    "A co peníze?"

    "Na co peníze, když nesmíte jít ven z domu, nesmíte jít ani na trh. Nic. Nic.Nic."

    Tato žena nenávidí "mnišské vojáky", a tak její odsouzení amerického raketového útoku na Afgánistán , to čemu říkají vtipálkové "destruktivní angažovanost", se zdá na první pohled pozoruhodné.

    "Američané udělali opravdu velkou hloupost, když zaútočili na Afghánistán," konstatuje. "Posílili pozici Talibánu."

    "Obrovská hloupost" - to je zhodnocení amerického raketového útoku, které je slyšet v Afghánistánu ze všech stran. Jeden britský pracovník humanitární organizace v Kábúlu uvedl: "Americký raketový útok byl velkým překvapením, protože bych si býval nikdy nemyslel, že udělají Američané něco tak pitomého."

    Farsal Quasi, hlavní reportér anglického deníku Khyber Mail potřásl hlavou v zoufalství, když neviditelný imám vyvolával z mešity v Peshawar, v hlavním měste severozápadní provincie, "Modlete se za zničení Západu!!".

    Americký útok byl hloupost, protože velmi ztížl život liberálním muslimům. Před týdnem nikdo nikdy neslyšel o žádném Osamovi bin Ladinovi. Teď se prodávají na tržišti plakáty s jeho portrétem. Islámským fundamentalistům se v Pákistánu nikdy nevedlo. V posledních volbách získali osm procent. V důsledku amerického zásadu budou nyní populárnější.

    Shrnul to celé jeden Afghánec, žijící v exilu v Peshawaru. "Útok ukazuje, že Američané nerozumějí tomu, jak Afghánistán funguje. Jeden Arab, který tam žije, mi řekl:'Stačilo by, aby mi Američané dali jedinou střelu s plochou dráhou letu a já jim dám kůži z hlavy a tělo Osama bin Ladina."

    Tito kritikové americké politiky nejsou přátelé Talibánu. Talibán nemá vliv jen v afghánských horách. I za hranicemi, v Pákistánu, v Peshawaru, platí jeho zákon. Výše zmíněné afghánské ženě hrozil příslušník Talibánu nožem, když hovořila o právech žen. Ukázala mu svůj nůž a řekla: "Já mám nůž taky."

    Americký útok na afghánské základy je plný ironice. Americká armáda věděla, kde základny jsou, protože je pomohla vystavět proti sovětským jednotkám. "Teroristé" používají příručky amerického námořnictva, přeložené do arabštiny, jak rozmontovávat zbraně a dělat zaminované pasti. Tyto příručky dostali islámští fundamentalisté v osmdesátých letech, kdy byli proti-sovětští "klaďasi" a nikoliv nynější protiameričtí "záporáci".

    Afghánští teroristé jsou podle reportérů týdeníku Observer uvolnění, světa znalí, dokonale obeznámení s nejmodernější technologií, včetně satelitních telefonů, počítačů a internetu. Naproti tomu Američané, přijíždějící do Afghánistánu, mají prý sice v obličeji výraz spravedlivého rozhořčení, o zemi, do níž přijíždějí, však nevědí nic.

    Ideologická bitva je připravena. Zaprvé viní Američané Afghánce z terorismu. Zadruhé z rozšiřování narkotik - Afghánistán dohání Barmu jako druhý největší vývozce heroinu. Zatřetí, potlačování lidských práv, zejména zákaz školního vzdělání pro dívky. Začtvrté, Američanům vadí úsilí Talibánu vytvořit širokou vládní koalici.

    Avšak Talibán a jeho přátelé po světě tuto americkou kritiku nevnímají. Vidí raketový útok jako čin zkorumpovaného a degenerovaného prezidenta, kterého svedla židovka. Je to pro ně symbol, že se Izraeli podařilo svést Spojené státy.

    V Pákistánu a v Afghánistánu je židovství Moniky Lewinské konečným důkazem amerického sionistického spiknutí. Cílem tohoto spiknutí je zničit islám. Ale islám bude proti tomu bojovat. "Modlete se za zničení Západu," vyzýval muezzin v pátek v nejohnivější mešitě v Peshawaru. "Nechť je Západ rozdělen na kusy, abychom na něj mohli zaútočit, tak, jak to Západ udělal islámu."


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|