Trest smrti: je nemorální a zbytečný
Začátek dubna přinesl dvě deprimující zprávy, které spolu bezpochyby navzájem souvisejí. Podle jedné z nich došlo v ČR ke zvýšení zločinnosti, a to jen v Praze o patnáct procent. Druhá zpráva citovala výsledky průzkumu veřejného mínění, podle něhož dvě třetiny občanů České republiky podporují trest smrti.
Vzhledem k první zprávě je druhá zpráva asi pochopitelná, ale je to smutné. Trest smrti je tak barbarský a nemorální, jako je neúčinný. Je deprimující, že v něj lidé věří.
Humanitární a morální aspekty této otázky by měly být relativně jasné, i když staré přikázání "Nezabiješ" je zjevně trochu zjedodušené. Každý má například právo na sebeobranu, je-li on sám nebo jeho rodina v přímém ohrožení. V situaci přímého ohrožení může být extrémní násilí jediným způsobem, jak ochránit vlastní život a život příslušníků své rodiny. Pokud je důsledkem sebeobrany smrt, takové zabití bývá morálně ospravedlnitelné.
Ale když je odsouzený zločinec už za mřížemi, takovéto ospravedlnění zmizí, protože už nevzniká přímé ohrožení života. Bez ohledu na to, jak hrůzné zločiny ten člověk spáchal, bez ohledu na to, jaké zlo způsobil jiným, o přímé ohrožení života už nejde a argumentu o sebeobraně nelze použít. Neexistuje ani potřeba, ani morální ospravedlnění usmrtit vězněného zločince.
Na trest smrti se váží další vážné problémy. Nejvýznamnějším z nich je, že státu poskytuje trest smrti příliš mnoho moci: moc nad životem a smrtí lidí. Je podivné, že čeští občané, kteří zažili na vlastní kůži příliš velkou moc státu, by nyní chtěli státu poskytnout právo rozhodovat nad jejich životem a smrtí. Vyplývá to alespoň z nedávného průzkumu veřejného mínění.
Trest smrti také předpokládá, že je soudnictví neomylné. A zase: z vlastní zkušenosti by občané České republiky mohli vědět, že tomu tak není. Nezvratitelnost trestu smrti předpokládá, že je soudní proces vždy bez chyby. Kdyby například později vyšly najevo nové důkazy, v jejichž důsledku by byla zjevná odsouzencova nevina, ani odvolání, ani zrušení rozsudku by mu moc nepomohlo, kdyby už byl v hrobě.
Mnozí lidé namítnou, že někteří zločinci páchají tak strašlivé trestné činy, že to trest smrti ospravedlňuje. Hlubší analýza však ukazuje, že je tato logika pochybená. Chováte se vůči svým bližním slušně a s respektem nikoliv proto, že jsou oni slušní a že si zaslouží respektu, ale proto, že jste vy slušní a zasloužíte si respektu.
I ti lidé, které zanechávají tyto humanitární a morální argumenty chladnými, by měli uznat alespoň jednu věc: trest smrti nemá požadovaný účinek. Trest smrti nevede k poklesu zločinnosti. V některých amerických státech, kde byl znovu zaveden trest smrti, došlo k vzrůstu zločinnosti, v jiných k jejímu poklesu. V jiných státech, které v témže období trest smrti nezavedly, byla situace stejná: v některých z nich zločinnost stoupla, v jiných poklesla. Trest smrti nijak neovlivňuje míru zločinnosti. Z praktického hlediska neřeší nic.
Celá řada amerických studií prokázala, že pachatele trestných činů neodrazuje přísnost trestu, ale pravděpodobnost, zda budou či nebudou chyceni. To, že pražská policie je v současnosti schopna vyřešit jen asi čtvrtinu oznámených trestných činů, je daleko významnějším faktorem pro nynější růst zločinnosti než aktuální seznam možných trestů.
Někteří stoupenci státem podporovaných vražd argumentují, že alespoň nemusí společnost hradit dlouholeté věznění těchto zločinců. Zase ale ukazuje americká zkušenost, že náklady jsou nižší, zruší-li se trest smrti. Státní výdaje dlouho protahovaných odvolání (někdy to trvá až patnáct let) jsou daleko vyšší než výdaje na čtyřicetileté věznění trestance odsouzeného na doživotí.
Americká zkušenost s trestem smrti v posledních letech je ostudná a trapná. Sám stát Texas zaujímá ve světových statistikách státem zavražděných osob místo hned za Íránem a Irákem. Navzdory tomu, že někteří texasští činitelé se tím chlubí, není to žádná velká čest.
Také je dobře zdokumentováno a široce známo, že mnoho obětí trestu smrti ve Spojených státech patří mezi vážně duševně choré lidi. Kromě toho hraje určitou roli i prvek rasismu: daleko větší počet černochů končí v Americe na popravišti, zatímco u bělochů je daleko pravděpodobnější, že dostanou za srovnatelný zločin doživotí.
Existují všechna tato morální a finanční břemena, a přesto se nedá prokázat, že trest smrti snižuje zločinnost. Může lidem připadat jako jednoduché řešení, ale ve skutečnosti to není ani jednoduché, ani to není řešení. Doufám, že nedávné výsledky průzkumu veřejného mínění v České republice jen odrážejí dočasnou frustraci občanů v důsledku rostoucí zločinnosti a nikoliv hluboce pociťovanou podporu pro morálně neobhajitelný a prakticky nesmyslný trest smrti.
