Alastair Campbell - Blairův ctnostný násilník

(Několik citátů z komentáře Andrewa Marra v deníku Independent z 1. dubna 1998.)

"Já jsem tady teď pánem." To je obvinění, vznesené proti Alastairu Campbellovi, tiskovému tajemníku Tonyho Blaira a náhle novým terčem nenávisti pro polovinu sdělovacích prostředků a pro celou Konzervativní stranu.

Britský ministerský předseda nemusí mít starosti. Ví, že Campbella obviňují, protože je ve funkci neobyčejně úspěšný. Campbell je cílem pro lidi, kteří ještě nebyli schopni vypracovat strategii pro to, jak zaútočit na Blaira samotného.

Poslanci by neměli být zmateni hrou, která se zde hraje. Blair má kolem sebe celou řadu lidí, kteří pro něho dělají špinavou práci a odrážejí kritiku, která by jinak byla zaměřena na premiéra. Campbell je kritizován, že poslal ostře důrazné dopisy ministrům Franku Fieldovi a Harriet Harmanové, že nesmějí poskytovat interviewy bez svolení Downing Street, avšak motorem pro oba dopisy byl Blairův, nikoliv Campbellův hněv.

Potenciálně nejvážnější záležitostí je Blairův vztah k Rupertu Murdochovi. Ať už si o něm myslíte cokoliv - já zastávám názor, že ten vztah smrdí - musíte vinit Blaira samotného, nikoliv jen Campbella.

Velký rozdíl mezi Alistairem Campbellem a Bernardem Inghamem, někdejším tiskovým tajemníkem Margaret Thatcherové, je v tom, že Campbell zatím na tiskových schůzkách s novináři nelikviduje ministry vlastní vlády, tak jak to dělával Ingham. Ingham poskytoval novinářům informace pod podmínkou, že neuvedou jejich zdroj. Tato špinavá politika "dvora" byla jedním z důvodů, proč se deník Independent od svého založení v roce 1986 odmítl podílet na této manipulaci veřejnosti a na polosoukromé schůzky novinářů s Inghamem jeho redaktoři nechodili.

Campbell naopak zrušil tyto schůzky, na nichž se poskytovaly informace, u nichž se nesměl uvádět zdroj. Mluví oficiálně a otevřeně. Pokud vím, nehraje hry.

A že vyrábí zpravodajství? No, v každém případě ho alespoň balí do provládního balení. Novináři neustále hledají nové zprávy: zejména o víkendu. Částečně je Campbellovým úkolem uspokojovat tuto jejich potřebu: protože když s informacemi nepřijde jako první úřad britského ministerského předsedy, přijdou s nimi jeho nepřátelé. Campbell si musí občas připadat jako někdo, kdo je posledlý mocí, hází v noci před uzávěrkou nejnovější zprávy frontě šílících psychopatů.

Campbell je tedy mocný, nezdvořilý a pracuje se stoprocentním nasazením. Líbí se mu, že má moc. Ale je jen nástrojem Tonyho Blaira. A nelže. Takže pokud se vám nelíbí písničky Nové labouristické strany, nestěžujte si na pianistu. Jděte rovnou na ředitele.