Potíže prezidenta Billa Clintona
Britské sdělovací prostředky se i nadále většinou dívají na celou záležitost víceméně jako na nebezpečný nesmysl, potenciálně celosvětově destabilizující. Neuvěřitelné divadlo. V podtextu je, že Amerika je světovou supervelmocí a jako taková by se měla chovat poněkud odpovědněji, než propadat hysterii ohledně údajných prezidentových sexuálních skandálů. BBC neustále interviewuje různé republikánské kongresmany - například v úterý v poledne - kteří konstatují, že by Clinton neměl padnout, i kdyby se ukázalo, že s tou Lewinskou něco měl. Nakonec prý nelze odvolat přece prezidenta, i kdyby se ukázalo, že má cosi se ženskými, řekl tento republikán. Byl by to prý nebezpečný dlouhodobý precedent pro stabilitu amerického prezidentského úřadu.
V úterý otiskl deník Times pro Billa Clintona řeč, kterou by prý měl americký prezident pronést, ale jistě se to neodváží učinit. Zde je překlad:
Drazí Američané. Vím, že je mou tradiční povinností dnes přednést řeč o stavu naší Unie. Ale vy spíše ode mne chcete řeč o stavu prezidentského úřadu a především o stavu prezidentova sexuálního života. Jako celoživotní státní úředník jsem přesvědčen, že se lidem má dát, co požadují.
Jak vysvětlím za okamžik, tradiční zpráva o stavu Unie bude muset počkat o týden déle, než je obvyklé, totiž do příštího úterý. Zpráva už je napsaná a ani slovo, ani čárka se v ní už nebude měnit. Nejisté je, kdo tu zprávu přednese. Budu ještě stále prezidentem? Nebo přednese mou zprávu prezident Gore?
Ať z nás bude příští úterý hovořit kdokoli, dovolte, abych zopakoval: zpráva bude tatáž. Bude obsahovat postoje, které Demokraté vždycky zastávali a na jejichž základě jsme splnili náš volební program za posledních pět let tak úspěšně: Prosperita, spravedlnost, plná zaměstnanost a mír. Hovořil jsem dnes s Bobem Rubinem na ministerstvu financí, s Madeleine Albrightovou na ministerstvu zahraničních věcí a zejména s hlavním architektem naší nynější prosperity, Alanem Greenspanem z Federal Reserve Bank. Alan, Bob i Madeleine mě ujistili, že ať se stane cokoli, všichni setrvají ve svých funkcích až do roku 2001. Budou i nadále vytvářet prosperitu a zajíšťovat mír, tak jako to činili doposud, takže to zabránilo Republikánům zlikvidovat mou vládu normálním volebním způsobem a přimělo je to, aby začali využívat podivných zvráceností práva a politiky, které proměnily Washington v blázinec. A to je situace, o níž teď budu hovořit.
Drazí Američané, budu k vám upřímný. Obviňují mě ze tří věcí: že jsem praktikoval sex s Monikou Lewinskou, dobrovolnici v Bílém domě, že jsem lhal pod přísahou o svém sexuálním životě a že jsem znemožnil průběh spravedlnosti tím, že jsem požádal tu ženu, aby lhala o svých údajných sexuálních stycích se mnou. Dovolte mi, abych plně, otveřeně a důrazně reagoval na všechna tato obvinění: vůbec nic vám do nich není.
Je to tak, drazí Američané. Naprosto vám není nic do toho, jaký mám sexuální život, či s kým souložím, pokud jednám v rámci zákona a souložím s dospělými osobami, které s tím souhlasí. Naprosto vám není nic do toho, jak vypadají mé pohlavní orgány. Naprosto vám není nic do toho, po jakém druhu žen toužím, i když vám prozradím tajemství: mám slabost pro ženy s vysokým účesem a tlustou vrstvou makeupu.
Nechci vyvolat nesprávný dojem. Nepodporuju sexuální podvádění ani manželskou nevěru. Když jsem se oženil s Hilary, přislíbil jsem věrnost Hilary. Jestliže je Hilary přesvědčena, že ji podvádím, může se se mnou rozvést, pokud chce. Vy, drazí Američané, možná zastáváte názor, že osoby, které někdy podvedly manželku, by neměly být prezidentem, ani by neměly zastávat veřejný úřad. V tom případě jste ale neměli zvolit do funkcí rozvedené osoby jako Ronald Reagan and Newt Gingrich a měli jste se postavit proti známým cizoložníkům Johnu F. Kennedymu a Franklinu Rooseveltovi. Politika přitahuje muže s příliš velkou mírou libida. Někteří z vás považujete priapismus (veřejnou necudnost) za nemoc. Avšak i kdybych měl tuto nemoc - což nepopírám ani nevyvracím - bylo by to více ochromující než Alzheimerova choroba, kterou nakoenc trpěl Ronald Reagan?
Hlavní obvinění proti mně ovšem nezní, že jsem souložil s tou ženskou. Hlavní obvinění je, že jsem lhal pod přísahou anebo jsem ji přesvědčoval, aby lhala. Proč bych ale neměl lhát o svém sexuálním životě? Bylo by rozumné žádat kohokoliv z vás, pod pohrůžkou vězení, co jste včera v noci dělali se svými pohlavními orgány?
Předpokládejme na okamžik, že bych byl obviňován z něčeho méně nemorálního než z fellatio. Řekněme, například, že bych měl slabost oblékat se do ženského spodního prádla a do punčoch. Měl bych být donucen pod přísahou se svěřovat s tím, co dělám každou noc? Měl bych být odsouzen do vězení, pokud bych odmítl říci, že rád nosím punčochy a podprsenky? A co kdyby Kenneth Starr našel nějakou dívku z Little Rocku, která by prohlašovala, že jsem ji sexuálně pronásledoval, protože jsem se jí zeptal na velikost jejích punčoch? Mělo by mi být vyhrožováno vězením a měla by se celá Amerika stát terčem posměchu jen proto, že sdělovací prostředky tvrdí, že vy, lid, "požaduje celou pravdu"?
Ne, drazí Američané, toto šílenství už překročilo hranice frašky. Starrovo odposlouchávání a nahrávání a jeho politicky motivované sexuální sítě nejenže zesměšnily mne: ohrozily americká občanská práva.
Proto jsem včera večer dospěl k nezvratnému rozhodnutí. Neřeknu o své sexuálním životě nikomu nic, ani vám, ani žádnému soudu. Pokud se tím vystavím žalobě pro zamezování průběhu práva, budu argumentovat před porotou, že každý Američan má právo na ochranu soukromí proti chlípnému čmuchalství. Pokud mě porota odsoudí, půjdu skromně do vězení.
Poté, co jsem učinil své rozhodnutí, žádám vás, drazí Američané, abyste se také k něčemu rozhodli. Pokud jste přesvědčeni, že bych měl zůstat prezidentem navzdory tomu, že odmítám vystavit svůj sexuální život veřejnému čmuchalství, sdělte to svému poslanci. Zítra navrhnu zákon, aby bylo zastaveno financování úřadu speciálního žalobce a ukončím vyšetřování Kennethe Starra. Pokud Kongres tento zákon do pátku neschválí, odstoupím a uvolním místo pro prezidenta Gora. Bude pokračovat ve velké práci, kterou jsem začal v roce 1992 a jsem si jist, že udrží Demokratickou stranu v Bílém domě po celé další desetiletí. Jestliže, na druhé straně, řeknete vy Kongresu, že toto chlípné šílenství musí skončit, vím, že můj návrh zákona projde. Pak vám příští týden přednesu projev o stavu unie jako váš demokraticky zvolený prezident bez břemen. Bude to řeč o vynikajícím a prosperujícím stavu naší země.
