středa 28. ledna

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • PŘEHLED AKTUÁLNÍCH ZPRÁV Z ČESKÉ REPUBLIKY Česká republika:
  • Rok po podepsání česko-německé deklarace (Aleš Zeman) Potíže prezidenta Clintona:
  • Je to celé nesmysl: Důrazný projev k národu, který Clintonovi doporučuje deník Times
  • Severní Amerika jako zaslíbená země - mluví se tu jen o sexu (Jiří Jírovec) ČR a podnikatelská kultura:
  • Jak se dělá obchod aneb asi poletím do Amsterodamu (Vratislav Kuska)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění:
  • K předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Zajímavou stránku Lži politiků má Viktor Vereš.

    Co je nového v České republice

  • Zvítězila mnohomluvnost stárnoucích českých politických ješitů!! V českém parlamentě se v úterý tak dlouho "vedly řeči", že se Poslanecká sněmovna nedostala k vyslovení či nevyslovení důvěry Tošovského vládě, ale pravděpodobnost, že důvěru nedostane, se zvýšila. Je podivné, že se o podobě programu schůze Poslanecké sněmovny polemizuje ještě po jeho zahájení.

    Je skutečně nemožné, aby měl parlament přesně, předem stanovený časový program, aby přijímal časově přesně omezené příspěvky do diskuse, a aby dodržel svůj časově stanovený plán? V jednání se má pokračovat ve středu od 9. hodin.

    Po celou dobu řečí v parlamentě nebylo jasné, zda parlament Tošovského vládu podpoří, neboť sociálně demokratičtí poslanci (hlasování 58 z nich je klíčové) se dosud nerozhodli. Sociální demokracie chce od vlády, aby přislíbila předložit "harmonogram" plánovaných akcí a rozsah zvýšení cen energií. To je z toho, že se pořád točíme kolem "programu" vlády bez mandátu. Tahanice.

  • Programové prohlášení Tošovského vlády .Tošovského vláda je odhodlána až do předčasných voleb "zodpovědně vládnout". Chce lidem utahovat opasky, protože v důsledku nekompetentní politiky předchozí vlády žili lidi v ČR na dluh, utráceli za zahraniční výrobky daleko víc, než sami pro zahraničí vyrobili, a jejich platy se zvyšovaly, aniž by zároveň na ně v zaměstnání lidé svou prací víc vydělali.

    Vláda chce také pevněji regulovat finančnictví, pokračovat s privatizací, prosazovat právo a podporovat více vzdělání a kulturu, nikoliv jen mluvit o tom, že ekonomický rozvoj vyřeší vše.

    Bude také pokračovat v jednání o vstupu do NATO a o vstupu do EU. Chce zlepšit soudnictví a policii a zlepšit práci státní správy novým zákonem o korupci veřejných činitelů. Bude více času věnovat také ekologii a národnostním menšinám.

    Program se to zdá být užitečný a rozumný, i když - jak na to poukázal Václav Klaus - dosti obecný. A zejména o jeho ekonomické části a jak konkrétně ji realizovat mohou být oprávěně vedeny debaty, a ty by měla vést až vláda řádně zvolená v nových volbách. I britský tisk hovoří o Tošovského vládě jako o "caretaker government" (dočasně spravující vládě) a dost dobře nechápe, proč se v ČR pořád bičuje ten mrtvý kůň (flogging a dead horse) vytvářením programu pro vládu na pár týdnů.

  • Václav Klaus vládní program kritizoval jako příliš mlhavý a politicky zaujatý (zřejmě myslel levicově). Trapné je podle něho, že obecně kritizuje předchozí vládu, přitom v Tošovského vládě zasedají mnozí její členové. - Klaus by možná mohl časem být docela dobrým opozičním politikem, pokud vyjasní finanční skandály, k nimž došlo za jeho vedení dosud nerozštěpené ODS.

  • Václav Havel složí prezidentský slib 2. února 1998 ve Vladislavském sále.

  • V ČR nyní podporuje 56 procent občanů vstup do NATO, 26 procent je proti. (Jestlipak jsou si vědomi, kolik je to bude osobně stát? Měli by to asi vědět. )

  • Komerční banka má vydat státnímu zástupci důvěrné informace o financování ODS z doby, kdy za ně odpovídal Petr Čermák.

    Rok po podepsání česko-německé deklarace

    Aleš Zeman

    Neco vice nez pred rokem, 21. ledna 1997, byla v Lichtenstejnskem palaci v  Praze, za ostudneho kravalu nyni na svobodu propusteneho Miroslava Sladka, podepsana cesko-nemecka deklarace tehdejsim ceskym premierem Vaclavem Klausem a nemeckym spolkovym kanclerem Helmutem Kohlem. Text, skladajici se z uvodu a osmi bodu je strucny a diplomaticky vyvazeny. V nejdulezitejsim 7. bode se obe strany dohodly na zrizeni cesko-nemeckeho Fondu budoucnosti, do ktereho Nemecko prispeje 140 milionu DM a ceska strana 20 az 25 milionu DM.

    Deklarace, s kterou nesouhlasila rada organizaci a jednotlivcu na obou stranach, byla v prubehu roku ratifikovana obema parlamenty; bezproblemove v nemeckem Spolkovem snemu, ale i v ceske Poslanecke snemovne (po vlozeni tzv. uvozujici vety na zadost poslancu CSSD) a Senatu CR sirokou vetsinou. Prezident Vaclav Havel prednesl svuj slavnostni projev 24. dubna 1997 ve Spolkovem snemu v Bonnu a po nem podobny projev pronesl v Praze 29. dubna 1997 spolkovy prezident Roman Herzog.

    Konecne 26. ledna 1998 se po dlouhych jednanich a prutazich dozvidame, kdo bude ve spravni rade Fondu budoucnosti.

    Za nemeckou stranu dva zastupci sudetskych Nemcu: byvaly sef bavorske socialni demokracie (SPD) a clen predsednictva Sudetonemecke rady Volkmar Gabert a predseda bavorskeho zemskeho parlamentu Johann Bohm. Dalsimi dvema nemeckymi cleny jsou poslanec spolkoveho snemu Max Stadler (FDP) a nynejsi velvyslanec v Praze Anton Rossbach.

    Ceskou stranu zasupuji byvala predsedkyne Ceske narodni rady Dagmar Buresova, byvaly cesky velvyslanec v Izraeli a soucasny reditel vzdelavaciho a kulturniho centra prazskeho Zidovskeho muzea Milos Pojar, vedouci redakce nabozenskeho zivota Ceskeho rozhlasu Milos Rejchrt a  historik Miroslav Kunstat.

    Z Fondu, ktery bude fungovat deset az dvanact let, bude vyplacena humanitarni podpora asi 8 tisicum zijicich ceskych obeti nacismu a to a ve vysi jednoho az dva tisice Kc mesicne. Dalsi aktivity financovane Fondem zahrnuji vystavbu a provoz sanatorii, peci o hroby, podporu mensin a rozvoj cesko-nemeckych vztahu. Pokud tyto naplanovane castky budou vskutku takto rozdeleny, mel by Fond pomoci v prvni rade ceskym obetem nacismu. Je to sice v mnohych pripadech jiz pozde, ale lepe pozde nez nikdy.

    V souvislosti s timto nametem jeste jedna zajimavost od autora Davida Binara (LN, 26/1/98), jehoz clanky na nemecko-ceskou tematiku otiskuje tez nemecky denik Die Welt. Behem seminare o cesko-nemeckych vztazich minuly vikend v Marianskych Laznich. namestek ministra zemedelstvi Vaclav Slavicek (KDU/CSL) prohlasil, ze "podle jeho nazoru Benesovy dekrety nejsou zakladem ceskeho pravniho statu, ale pouze jeho soucasti. Dekrety totiz vznikly v letech 1946/1948 (historicky chybne tvrzeni; prvni dekrety jiz byly vydany behem valky - AZ), tedy v dobe kdy demokracie v Ceskoslovensku nebyla bezchybna. Tuto skutecnost podle jeho nazoru doklada tehdejsi zakaz agrarni strany."

    Dle nazoru nekterych ucastniku seminare, pise Binar, si tak lidovci timto zpusobem vytvareji zadni vratka k zasadnejsi zmene postoje vuci Benesovym dekretum. Co k tomu dodat? Snad jen, ze pan namestek by mel hovorit o  dekretech prezidenta republiky a ne opakovat pejorativni termin Benesovy dekrety znamy z cetnych projevu predstavitelu Sudetskeho krajanskeho sdruzeni, kteri deklaraci odmitli. Ty dekrety byly totiz vsechny zpetne ratifikovany tehdejsim cs. parlamentem a navic shledany platnymi nynejsim Nejvyssim ustavnim soudem CR. Za druhe, nebude asi nejstastnejsi, kdyz "zmenu postoje" bude pozadovat prave ta strana, ktera se povazuje za  pokracovatelku agrarni strany, ktera se v predmnichovskem obdobi zkompromitovala spolupraci s Henleinovou stranou.

    Deklarace a Fond budoucnosti (se vsemi vadami na krase) jsou na svete a  zbyva nez jim poprat, aby dosahly svych slechetnych cilu. Jen budoucnost ukaze nakolik se toto nelehce vypracovane dilo cesko-nemeckeho miroveho spoluziti zdari.

    Aleš Zeman


    Potíže prezidenta Billa Clintona

    Britské sdělovací prostředky se i nadále většinou dívají na celou záležitost víceméně jako na nebezpečný nesmysl, potenciálně celosvětově destabilizující. Neuvěřitelné divadlo. V podtextu je, že Amerika je světovou supervelmocí a jako taková by se měla chovat poněkud odpovědněji, než propadat hysterii ohledně údajných prezidentových sexuálních skandálů. BBC neustále interviewuje různé republikánské kongresmany - například v úterý v poledne - kteří konstatují, že by Clinton neměl padnout, i kdyby se ukázalo, že s tou Lewinskou něco měl. Nakonec prý nelze odvolat přece prezidenta, i kdyby se ukázalo, že má cosi se ženskými, řekl tento republikán. Byl by to prý nebezpečný dlouhodobý precedent pro stabilitu amerického prezidentského úřadu.

    V úterý otiskl deník Times pro Billa Clintona řeč, kterou by prý měl americký prezident pronést, ale jistě se to neodváží učinit. Zde je překlad:

    Drazí Američané. Vím, že je mou tradiční povinností dnes přednést řeč o stavu naší Unie. Ale vy spíše ode mne chcete řeč o stavu prezidentského úřadu a především o stavu prezidentova sexuálního života. Jako celoživotní státní úředník jsem přesvědčen, že se lidem má dát, co požadují.

    Jak vysvětlím za okamžik, tradiční zpráva o stavu Unie bude muset počkat o týden déle, než je obvyklé, totiž do příštího úterý. Zpráva už je napsaná a ani slovo, ani čárka se v ní už nebude měnit. Nejisté je, kdo tu zprávu přednese. Budu ještě stále prezidentem? Nebo přednese mou zprávu prezident Gore?

    Ať z nás bude příští úterý hovořit kdokoli, dovolte, abych zopakoval: zpráva bude tatáž. Bude obsahovat postoje, které Demokraté vždycky zastávali a na jejichž základě jsme splnili náš volební program za posledních pět let tak úspěšně: Prosperita, spravedlnost, plná zaměstnanost a mír. Hovořil jsem dnes s Bobem Rubinem na ministerstvu financí, s Madeleine Albrightovou na ministerstvu zahraničních věcí a zejména s hlavním architektem naší nynější prosperity, Alanem Greenspanem z Federal Reserve Bank. Alan, Bob i Madeleine mě ujistili, že ať se stane cokoli, všichni setrvají ve svých funkcích až do roku 2001. Budou i nadále vytvářet prosperitu a zajíšťovat mír, tak jako to činili doposud, takže to zabránilo Republikánům zlikvidovat mou vládu normálním volebním způsobem a přimělo je to, aby začali využívat podivných zvráceností práva a politiky, které proměnily Washington v blázinec. A to je situace, o níž teď budu hovořit.

    Drazí Američané, budu k vám upřímný. Obviňují mě ze tří věcí: že jsem praktikoval sex s Monikou Lewinskou, dobrovolnici v Bílém domě, že jsem lhal pod přísahou o svém sexuálním životě a že jsem znemožnil průběh spravedlnosti tím, že jsem požádal tu ženu, aby lhala o svých údajných sexuálních stycích se mnou. Dovolte mi, abych plně, otveřeně a důrazně reagoval na všechna tato obvinění: vůbec nic vám do nich není.

    Je to tak, drazí Američané. Naprosto vám není nic do toho, jaký mám sexuální život, či s kým souložím, pokud jednám v rámci zákona a souložím s dospělými osobami, které s tím souhlasí. Naprosto vám není nic do toho, jak vypadají mé pohlavní orgány. Naprosto vám není nic do toho, po jakém druhu žen toužím, i když vám prozradím tajemství: mám slabost pro ženy s vysokým účesem a tlustou vrstvou makeupu.

    Nechci vyvolat nesprávný dojem. Nepodporuju sexuální podvádění ani manželskou nevěru. Když jsem se oženil s Hilary, přislíbil jsem věrnost Hilary. Jestliže je Hilary přesvědčena, že ji podvádím, může se se mnou rozvést, pokud chce. Vy, drazí Američané, možná zastáváte názor, že osoby, které někdy podvedly manželku, by neměly být prezidentem, ani by neměly zastávat veřejný úřad. V tom případě jste ale neměli zvolit do funkcí rozvedené osoby jako Ronald Reagan and Newt Gingrich a měli jste se postavit proti známým cizoložníkům Johnu F. Kennedymu a Franklinu Rooseveltovi. Politika přitahuje muže s příliš velkou mírou libida. Někteří z vás považujete priapismus (veřejnou necudnost) za nemoc. Avšak i kdybych měl tuto nemoc - což nepopírám ani nevyvracím - bylo by to více ochromující než Alzheimerova choroba, kterou nakoenc trpěl Ronald Reagan?

    Hlavní obvinění proti mně ovšem nezní, že jsem souložil s tou ženskou. Hlavní obvinění je, že jsem lhal pod přísahou anebo jsem ji přesvědčoval, aby lhala. Proč bych ale neměl lhát o svém sexuálním životě? Bylo by rozumné žádat kohokoliv z vás, pod pohrůžkou vězení, co jste včera v noci dělali se svými pohlavními orgány?

    Předpokládejme na okamžik, že bych byl obviňován z něčeho méně nemorálního než z fellatio. Řekněme, například, že bych měl slabost oblékat se do ženského spodního prádla a do punčoch. Měl bych být donucen pod přísahou se svěřovat s tím, co dělám každou noc? Měl bych být odsouzen do vězení, pokud bych odmítl říci, že rád nosím punčochy a podprsenky? A co kdyby Kenneth Starr našel nějakou dívku z Little Rocku, která by prohlašovala, že jsem ji sexuálně pronásledoval, protože jsem se jí zeptal na velikost jejích punčoch? Mělo by mi být vyhrožováno vězením a měla by se celá Amerika stát terčem posměchu jen proto, že sdělovací prostředky tvrdí, že vy, lid, "požaduje celou pravdu"?

    Ne, drazí Američané, toto šílenství už překročilo hranice frašky. Starrovo odposlouchávání a  nahrávání a jeho politicky motivované sexuální sítě nejenže zesměšnily mne: ohrozily americká občanská práva.

    Proto jsem včera večer dospěl k nezvratnému rozhodnutí. Neřeknu o své sexuálním životě nikomu nic, ani vám, ani žádnému soudu. Pokud se tím vystavím žalobě pro zamezování průběhu práva, budu argumentovat před porotou, že každý Američan má právo na ochranu soukromí proti chlípnému čmuchalství. Pokud mě porota odsoudí, půjdu skromně do vězení.

    Poté, co jsem učinil své rozhodnutí, žádám vás, drazí Američané, abyste se také k něčemu rozhodli. Pokud jste přesvědčeni, že bych měl zůstat prezidentem navzdory tomu, že odmítám vystavit svůj sexuální život veřejnému čmuchalství, sdělte to svému poslanci. Zítra navrhnu zákon, aby bylo zastaveno financování úřadu speciálního žalobce a ukončím vyšetřování Kennethe Starra. Pokud Kongres tento zákon do pátku neschválí, odstoupím a uvolním místo pro prezidenta Gora. Bude pokračovat ve velké práci, kterou jsem začal v roce 1992 a jsem si jist, že udrží Demokratickou stranu v Bílém domě po celé další desetiletí. Jestliže, na druhé straně, řeknete vy Kongresu, že toto chlípné šílenství musí skončit, vím, že můj návrh zákona projde. Pak vám příští týden přednesu projev o stavu unie jako váš demokraticky zvolený prezident bez břemen. Bude to řeč o vynikajícím a prosperujícím stavu naší země.


    Severní Amerika jako zaslíbená země - mluví se tu jen o sexu

    Severni Amerika momentalne vypada jako zaslibena zeme - Mluvi se tady jen o sexu.

    V uvodu k nazorum z listu Guardian a Observer (BL 26.1. 1998) se zminujete o tom, ze tajne porizene nahravky jsou jako soudni dukaz nepripustne. V tomto pripade ovsem byly porizeny se souhlasem ono inkvisitora, takze jsou zrejme legalni. Ze byly pasky delany na objednavky, se dostalo na verejnost az po vyjiti vcerejsich BL.

    Prikladam svuj pohled na vec.

    Jiří Jírovec

    Sexuálně politické orgie v USA

    Mozna, ze ten zvyk jeste existuje: sborovy zpev pri vecircich, taboracich a oslavach vubec. Umerne s  mnozstvim vypiteho piva, vina ci rumu dochazivalo k postupnemu odklonu od narodnich pisnicek, semaforske rundy, bedne od whisky a buraku k nekolika vseobecne znamym sexualne explicitnim dilkum.

    Treba "Brandeburak". Nebudu citovat cely text, kazdy si dovede predstavit s cim se muze ono jmeno rymovat. Stejne tak se da odhadnout co delala v lese s ucitelem "starostova dcera hrda". Nezminuji se o te pisnicce kvuli temto rymum, ale kvuli jejimu zcela nevinnemu zacatku: .... dely se tu hrozny kusy - cloveku se to az hnusi - kdyz to vypraveti musi.

    Moderatori nekterych rozhlasovych stanic USA jsou tak opili vidinou sesazeni demokratickeho presidenta, ze jiz zpivaji sveho Brandeburaka. Sdeli posluchacum, jak se jim to vsechno hnusi, ale ze to museji vypravet, a pak propiraji Clintona a oralni sex a normalni souloz a spekuluji o tom, jestli se treba nekde nenajde neco se zbytky presidentskeho semene. Kdo vi, kdy se jim to zase postesti, a tak se v tom pekne vyzivaji.

    Tuhle vecer jsem chytil Detroit. Zkratku rozhlasove stanice si nepamatuji, ale byla to jedna z tech velmi konservativne zamerenych. Docela slusny prijem na tu vzdalenost. Moderator stanice zrovna mluvil s nejakym posluchacem: ... to asi Clinton prijde ke stary a kdyz se ho bude ptat, tak ji rekne ze ho tam ty sekretarce nedal, ze to bylo jen oralni, coz neni sex.... takovy prasak! ... a to je president ... a God bless you all ..... a reklama na cokoli ... a dalsi telefonat .... a uvaha na tema, ze ta sekretarka by mohla byt jeho dcera, jak je mlada .... ze se ten prasak nestydi ... a pro poradek obcasne upozorneni, ze Clintonovi jeste nikdo nic nedokazal ... a hned na to rozbor jak ho sesadit ...a zase God bless you all .... a reklama ...a nejaka zenska vola, ze si mysli, ze to ma politicke pozadi ... a chvili ticho a pak moderator tu polovicni konversaci utne slovy "dekuji za vase zavolani" pricemz neskryva opovrzeni nad onim individuem, ktere ma tak scestny nazor ...a God bless you all ... a pasaz o oralnim sex ... atd. Neslysel jsem vsechno, protoze jsem provozoval svoje drevoobrabeci hobby a stroje pusobily jako drivejsi rusicka Svobodne Evropy, ale pro ilustraci to staci.

    Pokud to nekoho zajima, z legalniho hlediska (prodavam jak jsem pochytil z mistnich sdelovacich prostredku) je mezi oralnim sexem a soulozi vskutku rozdil - tedy v nekterych statech USA. Priznani se k prvnimu zpusobu hormonalniho uspokojeni neni v nekterych duvodem k rozvodu, ale pouze k separaci manzelu. V jinych statech jsou oba zpusoby k rozvodu vhodne. Za normalnich okolnosti by se tedy mel Clinton trast jen pred Hillary, pricemz k reseni problemu by mu zrejme postacily rady doktora Plzaka.

    Zda se ovsem, ze jadrem problemu neni sex a sexualita (jak uvadeji citaty z clanku B. Ehrenreichove otistene 26.1.1998 v BL.) ale boj o politickou moc. Nejde o to dostat Clintona z jakehokoli domu, ale z toho Bileho. A kdyz ne Clintona ted, tak demokraty v dalsich volbach.

    Zakladni podminkou uspechu je nedat protivnikovi do ruky zbran. Vyrok hostinskeho Palivce "... panove, clovek neco kecne a pak ho to mrzi" je sice vytrzeny z kontextu, ale na pomery USA se hodi skvele.

    Na rozdil od vyse jmenovane autorky si myslim, ze Clinton se stal presidentem prave proto, ze marihuanu a Vietnam okecal. Zvenku to sice vypadalo primitivne, ale bylo to dobre odhadnute vzhledem k protivnikovi. Kdyby byl pred presidentskymi volbami pripustil, ze (marihuanu) slukoval, dostal by okamzite nalepku narkomana (kdo vi, jestli nenasledovalo neco tvrdsiho) a hlavne byl by licen jako clovek, ktery tezko muze vest seriozni boj proti drogam. S Vietnamem to bylo podobne. Verejne odsouzeni vietnamske valky presidentskym kandidatem by se zrejme posuzovalo jako neucta k hrdinnym vlastencum, kteri tam bojovali za zajmy USA.

    Verejne mineni je to, co se pocita. A jeho formovani - spis pouzitim falesnych informaci nez informaci. V soucasne dobe se objevuji vysledky pruzkumu, ktere maji ukazat posun v oblibe Clintona v dusledku soucasnych obvineni. Je to absurdni, protoze k dispozici jsou pouze neoficialni informace a navic existuje presumpce neviny.

    Je rovnez nutne vedet, ze zakladnim pilirem americke politiky je kompromis, ktery se zjevne dosahuje po zvazeni dopadu toho ktereho rozhodnuti na verejne mineni. Prikladem je treba nedavna tahanice o penize pro financovani cinnosti vlady. Republikanska vetsina v Kongresu spatne odhadla situaci a rekla, ze zadne penize neuvolni, pokud Clinton nepristoupi na (pro demokraty nevyhodny) kompromis. Clinton neustoupil a tak vlada ne nejakou dobu nepracovala. V okamziku, kdy popularita republikanu zacala povazlive klesat, pristoupili naopak oni na "deal", ktery puvodne z principialnich duvodu odmitali.

    To, ze Newt Gingrich vyzyva Americany, aby "zpomalili a vyckali, jak se fakta vyvinou" (viz clanek pretisteny z deniku Guardian, BL, 26.1. 1998) neznamena nezbytne umirnenost Republikanske strany.

    Spis jde o kalkulaci zalozenou na faktu, ze vicepresident Gore je cisty skoro jako lilium. Ma jen maly, legalne zrejme nevyznamny, skraloup kvuli jakymsi telefonatum jimiz se snazil ziskat financni dary pro svou stranu.

    Pokud by Clinton odstoupil, stal by se Gore automaticky presidentem na zbyvajici obdobi s velkou sanci na znovuzvoleni - zejmena pokud ekonomika precka bez uhony ty dva roky. No a protoze je takmer tradici volit presidenta na dve obdobi (Carter a Bush byli vyjimkou z pravidla) je dost pravdepodobne, ze by se prvni realna sance na presidentstvi naskytla republikanum az za sest let. To je celkem mrzuta predstava a tak se da cekat, ze zvoli zcela jinou taktiku. Nechaji oslabeneho Clintona doslouzit a behem te doby dokazovat, ze demokrati udelali z Bileho domu bordel, ktery muze zlikvidovat pouze republikanska strana.

    Vratme se ale k tomu, co se deje ted. Ctenari by melo byt jasne, ze nejde o moralku, ale o to, jak Clintona chytit. Nastrazuje se past zvana "mareni spravedlnosti" neboli "obstruction of justice". Je to jednoduchy trik, jehoz zakladem je presne nacasovani akci.

    V Clintonove pripade (bez ohledu na to jestli s onou sekretarkou neco mel nebo ne) to mohlo vypadat asi takto (jde o mou spekulaci):

    Najde se sekretarka, kterou jeji "kamaradka" pracujici s pozehnanim "nezavisleho prokuratora" zpovida tak dlouho az z ni dostane potrebne vyroky o intimnim vztahu s Clintonem. Ty jsou zachyceny na tajne porizenem magnetofonovem zaznamu, ktery se da pouzit jako dukaz, protoze k cele akci dal souhlas onen prokurator. To co rekla, mohla byt klidne fantasie, navic pasek se da sestrihat. Dulezite je, aby na nem byla urcita slova. Sekretarka ovsem o nicem nevi a tak, kdyz se k ni donese obvineni (ale jeste ne informace o existenci pasku) podepise prohlaseni, ze s Clintonem nic nemela. Tim se chytila, protoze na jedne strane je k disposici pasek a na druhe strane jeji prohlaseni. V tomto okamziku se dozvi, ze se dopustila "obstruction of justice", protoze lhala ve svem pisemnem prohlaseni a pohrozi se ji vezenim. Muze sice odmitnout vypovidat proti sobe (podle pateho dodatku k ustave), jenze pro prokuratora by asi nebylo problemem presvedcit soud, ze namluveny pasek ma vetsi vahu nez pisemne prohlaseni.

    Nabizi se ovsem jeste dalsi moznost. Prokurator primhouri jedno nebo, kdyz bude sekretarka hodne poslusna, obe oci nad jejim trestnym cinem a udeli ji castecnou nebo plnou amnestii vymenou za jeji vypoved proti presidentovi, ktery jak vime uz vse poprel. Aby vypoved splnila ucel, musi obsahovat nejen prohlaseni o existenci intimniho vztahu, ale, a to hlavne, prohlaseni, ze ji president navadel, aby vsechno poprela a navic, ze ji navadel v dobe, kdy uz vedel, ze se to vysetruje. To je to casovani nutne k tomu, aby i president mohl byt obvinen z mareni vykonu spravedlnosti.

    Tahle moralisticka fraska zabiji dve mouchy jednou ranou. Umoznuje ochromit fungovani demokraticky zvolene instituce, kterou president USA predstavuje a jeste se na ni da vydelat. Diskuse o tom, zda a "kam ji ho Clinton dal", zvysi sledovanost jiste vic nez treba navsteva papeze na Kube.

    Pokud mate doma Werichovy pohadky, tedy pasek nebo desku, puste si Rozum a Stesti. Pasaz, kde ministr vnitra, travi dlouhy cas s okem u klicove dirky, moc se toho nedozvi, ale Ludvika nakonec prece jenom dostane - na par slovicek: "ted ses chytil, rekl jsi krali, ze musi, a to jsi nemel ...propadnes hrdlem" shrnuje v kostce to, co se momentalne deje v USA.

    Clovek by se tomu mohl smat, kdyby v tom nebyla ta nestastna sekretarka. Jak ta prijde k tomu, ze byla zatazena do teto nechutne politicke komedie. Jak se bude vyvijet jeji zivot dal. Neslysel jsem jediny hlas na jeji obranu.

    Jiří Jírovec

    P.S. Mel bych se jeste zminit o dvou politickych pikantnostech souvisejicich s timto pripadem. "Kamaradka", ktera porizovala nahravky rozhovoru s Monikou Lewinskou je republikanka, ktera pracovala pro presidenta Bushe. Nezavisly prokurator je rovnez republikan. Jeho puvodni mandat (podoba se do jiste miry stredoveke inkvizici) byl pet let a Clinton mel moznost mandat neprodlouzit. Udajne to neudelal proto, ze v onu kritickou dobu byla predmetem prokuratorova zajmu cinnost Bushovy vlady, coz se jiste (tehdy) demokratum libilo az do te doby nez republikansky kongres poveril prokuratora vysetrovanim afery White Water. Sexualni afery jsou jakymsi privazkem, ktery se muze hodit, pokud by nekdy v budoucnosti byla posuzovana verohodnost Clintona jako svedka.


    Jak se dělá obchod aneb asi poletím do Amsterodamu

    Vratislav Kuska

    Komentar dne: Jak se dela obchod aneb asi poletim do Amsterodamu aneb ten blbej American si uz zase stezoval

    Dnes jsem dostal od pana Chrise Riverse, reditele prodeje KLM pro Kanadu, tento dopis:

    Vazeny pane,

    vanocni svatky jsou za nami, ale obdarovavani ne. Chceme Vam rici "hartelijk dank" ve velmi konkrektni forme za to, ze jste si vybral KLM svetovou obchodni tridu pro Vase cesty do Evropy.

    (tucne) Proto prikladam kupon na 50 guildenu na nakup v bezcelnich obchodech pri Vasi dalsi ceste.

    Tento kupon plati v kteremkoli obchode v nakupnim stredisku na letisti v Amsterdamu, nebo na palubach zamorskych letu letadel KLM.

    Ale to neni vsechno. Az poletite priste v KLM svetove obchodni tride (KLM World Business Class) z Kanady do Amsterdamu, posleme Vas opravdu nakupovat!

    (tucne) Dostanete kupon na 200 guildenu okamzite jak prijdete k prepazce KLM pro cestujici obchodni tridy!

    Dekuji Vam znovu, ze jste si vybral KLM. My vsichni v KLM doufame, ze opet brzy prozijete vsechno pohodli a vyhody Svetove obchodni tridy. Nezapomente, ze clenstvi ve "Svetovych vyhodach" (WorldPerks) Vam dava moznost cestovat zdarma do 400 mist kdekoli na svete s KLM nebo s nasim partnerem, Northwest Airlines. A nezapomente, ze body k ziskani letu zdarma pribyvaji rychleji kdyz pouzivate Svetovou obchodni tridu!

    S pozdravem, podpis.

    Nejde samozrejme o velke castky, ale o velkou pozornost. Pozornost, zvlaste necekana, vzdy potesi. V mnoha hotelich v obchodne vyspelych zemich napr. dostanu pri prijezdu pozornost ve forme vecere zdarma nebo darkoveho kose na pokoji (casto oboje) jako "staly zakaznik" jiz pri treti navsteve i kdyz me navstevy jsou pouze jednodenni. Casto k tomu tez pridaji zvlastni slevu za ubytovani, nebo pouziti zdarma placenych sluzeb.

    Pritom vetsina techto hotelu stoji mene, nez srovnatelne hotely v CR, ve kterych me zazitky jsou temer opacne. Zacina to mineralkami za sedesat az osmdesat korun, pres vyprani panske kosile za tri sta korun a konci neuveritelnou neochotou a neprofesionalitou personalu. V jednom hotelu v Karlovych Varech, ktery si dela narok byt jeste lepsi a luxusnejsi nez Pupp, byla neochota nekterych recepcnich takova, ze jsem se radeji pri dvoutydennim pobytu pri navratech do hotelu neptal, jestli mam nejake vzkazy, nebo jestli me nekdo shanel. Rikat jim, kde me bude mozne behem dne zastihnout a kdy se do hotelu vratim, a ocekavat, ze tyto informace poskytnou vsem, kteri me budou behem dne telefonovat, uz vubec nepripadalo v uvahu.

    V jinem karlovarskem ctyrhvezdickovem hotelu mi pri dalsim tydennim pobytu padalo na toalete cely tyden prkenko, presto, ze jsem na problem opakovane upozornoval a kazdy den prkenko postavil vedle misy, aby se problem nedal prehlednout.

    Na procedurach mel nektery personal i pri znacne nevlidnosti tak velke naroky, ze i spropitne dvou set korun za pulhodinovou masaz se nekterym zdalo malo. Nekteri naopak byli tak slusni (hloupi, podle nazoru tech, kterym zadna castka nebyla dost velka), ze si odmitali vzit jakekoli spropitne. Lide jsou ruzni, zadouci uroven musi urcit a kontrolovat vedeni podniku. Vedeni podniku vsak melo jine starosti - v onom hotelu, ktery pravidelne navstevuji sedm let, je uz paty reditel a treti majitel.

    Nedostatek raminek je kupodivu bezny i v mnoha luxusnich hotelich kdekoli na svete. Casto se mylne predpoklada, ze v pokojich se ubytovavaji pouze obchodnici na kratkych obchodnich cestach, kteri prijedou s malym kufrikem, jednim sakem a dvema kalhotami. V CR je tento problem rozsirenejsi a hlubsi - krome nedostatku raminek pouzivani tech nejlevnejsich raminek, zretelne kontrastujicich s tou nejvyssi cenou, kterou se hotel vetsine hostu snazi uctovat, neni vyjimkou.

    Problem v ceskem podnikani neni pouze v oblasti taxisluzeb, i kdyz tam je nejviditelnejsi. Urcit rozdil mezi hotelem za osm tisic korun za jednu noc a za osmset korun za jednu noc neni tak snadne jako mezi jizdou z letiste do centra Prahy za tricet ctyri tisic korun a za tri sta korun.

    Na zaver jeste jednu, podle meho typickou, prihodu: cekal jsem na recepci jednoho velkeho a velmi draheho prazskeho hotelu trpelive uz asi pet minut, az si me nekdo vsimne. Necekal jsem sam, recepcni meli prave sdelovani vcerejsich televiznich a spolecenskych dojmu a nenechali se vyrusovat. Pri trose dobre vule bylo mozne stihnout oboje, recepcnich bylo dvakrat vice nez cekajicich hostu, ale proc. Kdyz konecne rozhovor prechazel pomalu na zalezitosti tykajici se prace, zaslechl jsem tento rozhovor mezi dvema recepcnimi (bavili se prede mnou zcela nenucene, nepredpokladaly, ze rozumim cesky): "Hele, ten blbej American si uz zase stezoval, ze dostal ZASE (zdurazneno mnou) pradlo nekoho jinyho".

    Omyly se stavaji. I letadla obcas spadnou, vlaky se srazi. Rozdil je v pristupu k omylum. Kdyby se neco podobneho stalo v dobre vedenem hotelu, stalo by se to pouze jednou, dotycnemu by se prisel osobne omluvit reditel hotelu nebo jeho zastupce, pobyt by byl zdarma a navic by pravdepodobne host dostal pozvani zustat nejmene jeste jednou zdarma, aby videl, ze jde skutecne o vyjimku, ne o pravidlo.

    V onom prazskem hotelu bylo zrejme bezne, ze hoste dostavaji (za ony horentni ceny, vyprani ponozek tusim sedesat nebo osmdesat korun) casto jine pradlo a predpoklada se, ze dulezite je, ze neco dostanou. Takze jestli onen obtezujici American dostal misto jeho dvou vypranych kosil dve podprsenky, tak vubec nemel duvod si stezovat. Alespon takovy dojem jsem nabyl z rozhovoru onech dvou divek.

    Musim vsak podotknout, ze mozna maji duvod se chovat tak jak se chovaji. Jednim duvodem je samozrejme nedostatecna instruktaz a kontrola vedenim, ale ani to moc nepomuze, je-li situace podobna jako v jinem luxusnim hotelu, kde se mi velice sympaticka, mimoradne ochotna, tremi jazyky velmi dobre mluvici recepcni sverila, ze jeji dvoumesicni plat by nestacil ani na jednu noc v hotelu, ve kterem pracuje.

    Spravne ohodnoceni je prvnim predpokladem dobre prace, za malo penez malo muziky. Lide, kteri jeste nedavno v socialisticky spravedlivem Ceskoslovensku odsuzovali kapitalisticke vykoristovatele dnes v nespravedlivem kapitalistickem CR delaji totez, jenze na druhou.

    Musim vsak podotknout, ze existuji vyjimky. Kdyz jsem asi pred dvema roky bydlel tyden v prazskem hotelu Forum, chovali se vsichni recepcni a dalsi personal vzorne, spravne vyrizovani vzkazu jak ode me tak od lidi, kteri se me snazili kontaktovat bylo samozrejmosti, kdyz jsem vyjadril moznost maleho zlepseni sluzeb, prisla za mnou vedouci pokojskych se osobne informovat, co navrhuji, a jak jsem spokojen a kdyz jsem po navratu z tydenniho pobytu v Nemecku kontaktoval hotel Forum, protoze jsem v nem pravdepodobne zapomnel dulezitou soucast sveho "klinoveho" pocitace, byl jsem okamzite informovan, ze ano, soucastku nasla pokojska a mohu si ji kdykoli vyzvednout na recepci. Kdyz jsem mel rok pote v hale hotelu schuzku s nekym, kdo v hotelu bydlel, zdravil me personal u vchodu, na recepci i v restauraci tak pratelsky, ze jsem mel pocit, ze si me jeste pamatuji. Pri velikosti hotelu a poctu hostu je to nepravdepodobne, ale pocit to byl prijemny.

    A na zaver bych se chtel zminit o hotelu, ktery, podle onoho znameho hesla "Dohnat a predehnat" nejen "dohnal", ale i predehnal vetsinu hotelu kdekoli na svete. Je to hotel "U cerveneho lva" v Praze v Nerudove ulici. Jeden z nejhezcich a nejunikatnejsich hotelu v Praze, v podstate "rodinny" podnik. Tri majitele, sedm pokoju.

    Recepcni pro me nejen delali to, co jsem ocekaval, ale mnohem, mnohem vice. Zacalo to podrobnou instruktazi, jak se do hotelu dostat, kterych taxiku se vyvarovat a ktere pouzit a co delat v pripade, ze prece jen dojde k predrazeni a cena bude vyssi nez maximalni cena, odhadnuta personalem hotelu (jit po prijezdu okamzite na recepci, oznamit situaci a recepcni vse s taxikarem zaridi). Koncilo to tim, ze vetsina personalu tohoto nezapomenutelneho hotylku, ktery od te doby kdekomu doporucuji jak v clancich tak v obchodnim nebo osobnim styku, byla mymi prateli. Byl jsem jako clen rodiny. Neco podobneho jsem zazil predtim pouze v hotelu Calais na Rue de la Paix v Parizi a v jednom pensionu ve Stubaitahlu (majitele mi pravidelne psali jeste po mnoha letech). Kdyz jsem po pul roce potkal jednoho z recepcnich hotelu U cerveneho lva na ulici a priznal, ze tentokrat bydlim v jinem hotelu, zarmoutilo ho to a musel jsem ihned vysvetlit proc.

    Mezi mym prijezdem a odjezdem byly tri tydny denodennich nefalsovanych usmevu, pratelske konversace, beznych a vyjimecnych sluzeb. Dve recepcni pro me napr. pracovaly temer jako moje osobni sekretarky. Nejen ze peclive zaznamenavaly a predavaly vzkazy, ale dokonce mi i sjednavaly schuzky, kterych jsem tehdy mel desitky (projednaval jsem v zastoupeni kanadskych novin Globe & Mail, casopisu pro pracovniky cestovniho ruchu Canadian Travel Press a internetove sluzby "Travel Universe" nabidku mimoradne propagace CR v Kanade), volaly mym jmenem na ministerstva, do podniku, instituci i jednotlivcum, vetsinou desitky hovoru denne. Kdyz jsem tyto sluzby navic pri odjezdu financne zhodnotil, mel jsem potize jim castku, kterou obe povazovaly za neprimerene vysokou, vnutit. Rikaly, ze behem dne nemaji stejne moc prace a zarizovani mych zalezitosti pro ne byla prijemna zmena. Tento hotel neni zarizen pro pobyt obchodniku (pres mnohe pokusy a spolupraci personalu se mi z pokoje nejen nepodarilo se pripojit na Internet, ale ani odeslat fax, takze jsem faxy musel z meho pocitace odesilat z recepce), opravdu to asi pro ne byla prijemna zmena. Prekonatelny problem propojeni byl vsak plne vyvazen napr. jednou ze trech hotelovych restauraci, kde dobra vecere pro dva s kaviarem a sampanskym stala jen o malo vice nez dva hamburgery, bramburky, dve Coca coly, dve kavy a dva jablkove kolace v kterekoli levne restauraci v Kanade nebo U.S.A., nebo tolik, jako ctyri litry mineralky, nebo nekolik piv ve vetsine lepsich prazskych hotelu.

    Vyjimka potvrzuje pravidlo. V CR jsou podniky a sluzby, ktere se vyrovnaji bezne svetove urovni nebo ji dokonce predci, ale jde, bohuzel, o vyjimky. Vyjimkou by mel byt opak, podniky a sluzby spatne. Dokud se to nestane, bude mit CR ekonomicke problemy a lide se nebudou mit tak, jak by chteli a jak by mohli.

    Vratislav Kuska


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|