Rok po podepsání česko-německé deklarace
Neco vice nez pred rokem, 21. ledna 1997, byla v Lichtenstejnskem palaci v Praze, za ostudneho kravalu nyni na svobodu propusteneho Miroslava Sladka, podepsana cesko-nemecka deklarace tehdejsim ceskym premierem Vaclavem Klausem a nemeckym spolkovym kanclerem Helmutem Kohlem. Text, skladajici se z uvodu a osmi bodu je strucny a diplomaticky vyvazeny. V nejdulezitejsim 7. bode se obe strany dohodly na zrizeni cesko-nemeckeho Fondu budoucnosti, do ktereho Nemecko prispeje 140 milionu DM a ceska strana 20 az 25 milionu DM.
Deklarace, s kterou nesouhlasila rada organizaci a jednotlivcu na obou stranach, byla v prubehu roku ratifikovana obema parlamenty; bezproblemove v nemeckem Spolkovem snemu, ale i v ceske Poslanecke snemovne (po vlozeni tzv. uvozujici vety na zadost poslancu CSSD) a Senatu CR sirokou vetsinou. Prezident Vaclav Havel prednesl svuj slavnostni projev 24. dubna 1997 ve Spolkovem snemu v Bonnu a po nem podobny projev pronesl v Praze 29. dubna 1997 spolkovy prezident Roman Herzog.
Konecne 26. ledna 1998 se po dlouhych jednanich a prutazich dozvidame, kdo bude ve spravni rade Fondu budoucnosti.
Za nemeckou stranu dva zastupci sudetskych Nemcu: byvaly sef bavorske socialni demokracie (SPD) a clen predsednictva Sudetonemecke rady Volkmar Gabert a predseda bavorskeho zemskeho parlamentu Johann Bohm. Dalsimi dvema nemeckymi cleny jsou poslanec spolkoveho snemu Max Stadler (FDP) a nynejsi velvyslanec v Praze Anton Rossbach.
Ceskou stranu zasupuji byvala predsedkyne Ceske narodni rady Dagmar Buresova, byvaly cesky velvyslanec v Izraeli a soucasny reditel vzdelavaciho a kulturniho centra prazskeho Zidovskeho muzea Milos Pojar, vedouci redakce nabozenskeho zivota Ceskeho rozhlasu Milos Rejchrt a historik Miroslav Kunstat.
Z Fondu, ktery bude fungovat deset az dvanact let, bude vyplacena humanitarni podpora asi 8 tisicum zijicich ceskych obeti nacismu a to a ve vysi jednoho az dva tisice Kc mesicne. Dalsi aktivity financovane Fondem zahrnuji vystavbu a provoz sanatorii, peci o hroby, podporu mensin a rozvoj cesko-nemeckych vztahu. Pokud tyto naplanovane castky budou vskutku takto rozdeleny, mel by Fond pomoci v prvni rade ceskym obetem nacismu. Je to sice v mnohych pripadech jiz pozde, ale lepe pozde nez nikdy.
V souvislosti s timto nametem jeste jedna zajimavost od autora Davida Binara (LN, 26/1/98), jehoz clanky na nemecko-ceskou tematiku otiskuje tez nemecky denik Die Welt. Behem seminare o cesko-nemeckych vztazich minuly vikend v Marianskych Laznich. namestek ministra zemedelstvi Vaclav Slavicek (KDU/CSL) prohlasil, ze "podle jeho nazoru Benesovy dekrety nejsou zakladem ceskeho pravniho statu, ale pouze jeho soucasti. Dekrety totiz vznikly v letech 1946/1948 (historicky chybne tvrzeni; prvni dekrety jiz byly vydany behem valky - AZ), tedy v dobe kdy demokracie v Ceskoslovensku nebyla bezchybna. Tuto skutecnost podle jeho nazoru doklada tehdejsi zakaz agrarni strany."
Dle nazoru nekterych ucastniku seminare, pise Binar, si tak lidovci timto zpusobem vytvareji zadni vratka k zasadnejsi zmene postoje vuci Benesovym dekretum. Co k tomu dodat? Snad jen, ze pan namestek by mel hovorit o dekretech prezidenta republiky a ne opakovat pejorativni termin Benesovy dekrety znamy z cetnych projevu predstavitelu Sudetskeho krajanskeho sdruzeni, kteri deklaraci odmitli. Ty dekrety byly totiz vsechny zpetne ratifikovany tehdejsim cs. parlamentem a navic shledany platnymi nynejsim Nejvyssim ustavnim soudem CR. Za druhe, nebude asi nejstastnejsi, kdyz "zmenu postoje" bude pozadovat prave ta strana, ktera se povazuje za pokracovatelku agrarni strany, ktera se v predmnichovskem obdobi zkompromitovala spolupraci s Henleinovou stranou.
Deklarace a Fond budoucnosti (se vsemi vadami na krase) jsou na svete a zbyva nez jim poprat, aby dosahly svych slechetnych cilu. Jen budoucnost ukaze nakolik se toto nelehce vypracovane dilo cesko-nemeckeho miroveho spoluziti zdari.
