Fond budoucnosti bude založen k 1. lednu
PRAHA - Česko-německý Fond budoucnosti, z něhož má být poskytnuta pomoc českým obětem nacismu, bude nakonec založen v původně dohodnutém termínu k 1. lednu 1998. Česká a německá vláda si v pondělí vymění diplomatické nóty, na jejichž základě bude v souladu s česko-německou deklarací z ledna letošního roku fond ustaven. Bonn ve středu naznačil, že Fond budoucnosti nezačne fungovat od začátku příštího roku, jak obě strany slibovaly.
Německý kancléř Helmut Kohl se totiž údajně na summitu EU v Lucemburku 13. prosince dohodl s prezidentem Václavem Havlem, že otevřené otázky související s česko-německým fondem budou moci být s konečnou platností vyjasněny do konce ledna. Ministři odstupujícího českého kabinetu stihli ještě ve středu vyslovit souhlas s textem dohody mezi vládami ČR a Německa o zřízení fondu. V textu se má uvádět, že většina prostředků fondu bude využita na projekty sloužící ku prospěchu obětem nacionálně-socialistického násilí.
Fond sice vznikne 1. ledna, ale musí také začít pracovat
Slovo 29.12.1997
Sice na úplně poslední chvíli, ale přece jen bude v pondělí uzavřeno německo-české jednání o Fondu budoucnosti. Nebude to s plnou pompou a mezi ministry zahraničí, ale německý velvyslanec v Praze Anton Rossbach přiveze do Černínského paláce příslušnou nótu, která umožní založení Fondu budoucnosti od 1. ledna 1998. Zůstává sice záhadou, koho Bonn do čtyřčlenné německé poloviny správní rady fondu najmenuje, ale zdá se, že to přece jen nebudou sudetští Němci, ať už Fritz Wittmann či Volkmar Gabert. A nakonec ani ne proto, že by mohli mařit konstruktivní chod fondu, ale prostě proto, že v čele nadace by neměli být ti, jimž budou prostředky a projekty přidělovány.
Ostatně to byl kancléř Kohl, kdo vedle šéfa CSU Stoibera stále opakoval, že peníze by měli dostat i sudetští Němci. Vždyť česká strana také nenavrhovala do své části správní rady přímo šéfy organizací obětí nacismu, ale respektované a uvážlivé "třetí" osoby, které by neměly vyvolat nevoli na straně Bonnu. Dagmar Burešová či Miloš Pojar - jejichž jména na veřejnost prosákla - byla naopak v Německu všeobecně přijata s oceněním. Kancléři Kohlovi zjevně nevyšla "finta" v Lucemburku, kdy pravděpodobně chtěl nepřílišným zdůrazňováním významu jen tak mimochodem získat souhlas české hlavy státu s odkladem založení fondu. To, co ho zviklalo a co nakonec způsobilo, že velvyslanec Rossbach zajede v pondělí do Černínu, byl spíše odpor na německé straně, než zděšení v Praze.
Postavení kancléře a jeho vládní koalice už není tak silné, jako třeba ještě v době jednání o česko-německé deklaraci. Sociální demokracie i její možní kandidáti na kancléřské křeslo vedou v průzkumech veřejného mínění a ekonomické výsledky Německa zatím nepřispívají k velkým nadějím, že by nynější koalice zvítězila ve volbách 1998. Překvapení jsou možná, i zázraky se někdy dějí, ale kancléř Kohl má před sebou přetěžké úkoly. A navíc - i koaliční strana FDP nesouhlasí s oddalováním odškodnění obětí nacismu a její prominentní člen - bývalý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher - by měl prý usednout ve správní radě fondu. SPD ostatně prohlašuje, že až přijde po volbách k moci, bude schopna vyřídit odškodnění českých obětí nacismu za pár dní.
Fond tedy začne formálně fungovat k 1. lednu 1998, ovšem Německo oznámí složení své části správní rady "až během ledna". Zdá se, že bude třeba ještě velkého tlaku, aby se zdroje fondu nejen otevřely, ale aby se dostaly do potřebných a správných rukou.
Ivana ŠTĚPÁNKOVÁ
