pátek 28. listopadu O B S A H Závažný modelový případ: Případ Jana Lipšanského: Byzantsky autoritářská Česká televize nespravedlivě vyhodila iniciativního zaměstnance Korespondence s Radou České televize: Dopis JČ dr. Janu Jirákovi ze 4. srpna 1997 - stížnost Radě ČR na nespravedlivé propuštění Jana Lipšanského z ČT Příloha stížnosti č. 1 - "Bouře ve sklenici vody"- o případu Dity Fuchsové. BL z 16. června 1997 Příloha stížnosti č. 2 - Neviditelný pes, 20.6.1997 - Drby z české mediální scény (Zdroj) DOKUMENT: Rozhodnutí Rady České televize v případě Jana Lipšanského (21. října 1997) Jan Lipšanský: Rada ČT mě při šetření mého případu vůbec nekontaktovala Námitky Jana Čulíka proti Rozhodnutí Rady ČT Rada ČT: Lipšanského jsme nevyslechli, ale případ je uzavřený Snaha o domluvu s mediální radou českého parlamentu: Text stížnosti podané Janu Kasalovi Mediální radě českého parlamentu je to jedno - dva rozhovory s její činitelkou Plnil či neplnil Lipšanský v České televizi své povinnosti? Názor Evy Jeníkové, deník Slovo Názor redaktorky Perglerové, deník Právo Na rozdíl od Rady ČT, dáváme slovo postiženému: Rozhovor s Janem Lipšanským Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Adresa Britských listů je zde.

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)

Závažný modelový případ:

Metody moderního managementu, spravedlnost a Česká televize

Byzantsky autoritářská Česká televize nespravedlivě vyhodila iniciativního zaměstnance

Podivné vyšetřovací metody "nezávislé" Rady České televize - případ vyšetřovala, ale vyslechla jen jednu stranu

A co mediální komise českého parlamentu? Nemá zájem

Jan Lipšanský se o své propuštění s Českou televizí soudí. První stání případu bude 27. ledna

Podmínkou úspěchu moderních institucí a podniků je atmosféra otevřenosti, plurality a spravedlnosti. Snad každý západní odborník na moderní metody managementu vám vysvětlí, že základním předpokladem, jak zajistit podniku prosperitu a instituci efektivní fungování,je vytvořit pro zaměstnance motivující atmosféru: aby do práce chodili rádi, považovali podnik za svůj a z vlastní iniciativy vymýšleli inovativní postupy.

V České televizi, významné veřejnoprávní instituci, které je důležitým zdrojem informací a zábavy pro většinu obyvatelstva této země, to tak ale asi nefunguje.

Dokazuje to modelový případ schopného pracovníka oddělení pro styk s veřejností ČT, který byl nedávno nespravedlivě a protiprávně propuštěn jen pro pouhé podezření, že prý na internetu zveřejnil některé stejně už známé informace o interních nedostatcích v práci České televize.

Na propuštění Jana Lipšanského se váže celá řada znepokojujících okolností. Dr. Jiří Moc, šéf oddělení ČT pro styk s veřejností, se ho nejprve snažil přimět, aby z televize odešel "na vlastní žádost". Lipšanský byl propuštěn v době své dovolené, podle paragrafu 53, pro "ztrátu důvěry", ač o "ztrátě důvěry" nepředložila ČT žádné důkazy. Případ Lipšanského prý byl projednán s odborovou organizací v ČT, jenže kupodivu v době, kdy byla příslušná odborová funkcionářka ČT na dovolené.

Příliš dobře ale nefungují asi ani údajně nezávislé kontrolní instituce, dohlížející na poměry v ČT. Vyzkoušel jsem je právě na tomto případu. Požádal jsem Radu České televize, vedenou dr. Janem Jirákem, aby okolnosti propuštění Jana Lipšanského vyšetřila. Koncem října vydala Rada ČT v této věci rozhodnutí. Rada ČT, veřejnoprávní instituce, si ale vymínila, že je rozhodnutí možno zveřejnit či o něm informovat pouze s jejích předchozím souhlasem!

Rada ČT Lipšanského propuštění schválila. Konkrétnější důvody neuvedla. Konstatovala, že se prý "zabývala všemi materiály, které se jí podařilo získat od zúčastněných stran".

Hlavní zúčastněnou stranu, totiž propuštěného Jana Lipšanského, Rada ČT nevyslechla. Přesto, že byla upozorněna, že to zpochybňuje objektivitu jejího rozhodnutí, Rada ČT v minulých dnech konstatovala, že se případem dále nehodlá zabývat. Pracuje tímto způsobem Rada České televize pokaždé?

Obrátil jsem se s touto věcí na  komisi českého parlamentu pro sdělovací prostředky, kterou vede Jan Kasal. Dotázal jsem se komise, zda je přípustné, aby Rada České televize při vyšetřování nějakého problému vyslechla jen jednu stranu a pak případ uzavřela.

Poslanci se k záležitosti odmítli vyjádřit. Jde prý o interní záležitost České televize.

Zdá se tedy, že se musejí zaměstnanci České televize chovat hodně pokorně. Z výše uvedeného modelového případu vyplývá, že je šéf může vyhodit, kdykoliv se mu zachce, a spravedlnosti či objektivního zhodnocení svého případu se nedovolají. Nezávislé struktury neexistují.

Jakou to asi vytváří pracovní a tvůrčí atmosféru v České televizi?

V dnešních Britských listech dávám k dispozici celou dokumentaci k tomuto případu. Své stížnosti Radě České televize a mediální komisi českého parlamentu, jejich odpovědi, vyjádření novinářů ke kvalitě práce propuštěného Jana Lipšanského a rozhovor s vyhozeným Janem Lipšanským.

Jan Čulík