Že straničtí papaláši mluví o svých šéfech jako o mužích moudrých, prodchnutých lidskostí a nesmírně vzdělaných, je fenomén starý jako lidstvo -- nebo minimálně politické stranictví -- samo; pro příklad z poslední doby stačí vzpomenout dojímavých žvástů Milana Uhdeho na toto téma. Dovolil bych si podotknout, že inženýr ekonomie Zeman je opravdu o poznání vzdělanější než Stanislav Gross nebo Marek Benda; hodnotit ho jako "jednoho z nejvzdělanější lidí v české politice" vyžaduje ovšem pořádně těsné klapky na očích.
Chybí zmínka o dalším klíčovém momentu sociálně-demokratické praxe, totiž o postavení Miroslava Šloufa. Je pravděpodobné, že většina příznivců ČSSD nebude mít nic proti tomu, když se na řízení strany bude podílet bývalý komunistický aparátník; téměř všem bude však vadit, když to bude člověk, který se jako komunistický aparátník dodnes chová. Podpora nebo odmítnutí Šloufa je lakmusovým papírkem skutečného zemanisty a bylo by zajímavé vědět, jak by se z té otázky dokázal Jan Kavan vykroutit.
