Důsledky privatizace britských železnic? Velká železniční katastrofa u Londýna
V pátek ve 13. 20 odpoledne, deset minut před ukončením cesty na londýnském nádraží Paddington, se srazil rychlík Intercity 125, který vyjel v 10.32 ze Swansea ve Walesu s nákladním vlakem, křižující jeho trať. Rychlík Intercity 125 při tom jel rychlostí 145 km/h. Před srážkou vůbec nebrzdil, takže narazil do nákladního vlaku plnou rychlostí. Šest cestujících přišlo o život, 160 osob bylo zraněno. Záchranným četám trvalo několik hodin, než se jim podařilo mnohé zraněné osoby ze zdemolovaných vagónů vyprostit.
Vlak byl plný novinářů, kteří se vraceli z Walesu po tamějším čtvrtečním referendu o zřízení místního národního shromáždění.
Ještě v sobotu likvidovaly odklízecí čety naprosto rozbitý vlak z jízdní dráhy - v důsledku železničního neštěstí se stal hlavní železniční tah na londýnské nádraží Paddington ze západu a severozápadu Británie neprůjezdným.
Zároveň bylo okamžitě zahájeno, v souladu se zásadami otevřenosti nové labouristické vlády, veřejné vyšetřování katastrofy.
Trať, na níž došlo k železniční katastrofě, se považuje za jednu z nejmodernějších v Británii. Využívá ji jednak soukromá firma Great Western InterCity Services, která na ní provozuje časté rychlíky z měst v západní Anglii. Dále trať používají příměstské londýnské vlaky a některé firmy, provozující nákladní železniční dopravu.
Firma Great Western, která získala v prosinci 1995 první koncesi pro provozování osobních vlaků, byla dosud považována za jednu z nejspolehlivějších a nejkvalitnějších z pětadvaceti soukromých firem, které nyní v Británii provozují železnici. Poslední dobou však začínaly její vlaky jezdit se zpožděním a organizace cestujících železnicí poukazují na to, že firma používá k provozu vlaků příliš starý vozový park.
Po privatizaci britských železnic existuje v Británii takový systém, že jedna státní instituce, Railtrack, Železniční komunikace, vlastní tratě a pronajímá na nich provoz soukromým společnostem. Pro provoz vlaků uděluje vláda koncese, a to těm provozovatelům, kteří dokáží vlaky na dané trase provozovat s nejmenší možnou státní dotací.
Potíž je, že je neobyčejně složité zkoordinovat provoz nejrůznějších soukromých společností, působících nyní na tratích Velké Británie. Tak Jimmy Knapp, šéf odborového svazu železničářů a častý kritik privatizace železnic, konstatoval: "Veřejné vyšetřování katastrofy by mělo zkoumat, zda roztříštění jednotné železniční sítě, k němuž došlo v důsledku privatizace britských železnic, nebylo faktorem, který přispěl ke vzniku neštěstí.
Peter Rayner, bývalý ředitel někdejšího státního podniku British Rail, odpovědný za otázky bezpečnosti, zdůraznil, že v důsledku nedávné složité reorganizace a privatizace britských železnic bude zřejmě značně obtížné nehodu vyšetřovat: "Jedna firma provozuje železniční trať a signalizaci, jiná firma provozuje osobní rychlík, ale vlak samotný má pronajatý od třetí firmy, úplně jiná firma provozovala nákladní vlak, do něhož rychlík najel, a celého procesu se účastní množství dalších soukromých firem."
Neobyčejná složitost nového zprivatizovaného systému britských železnic vedla také k tomu, že nové privatizované železniční společnosti nebyly schopny koordinovaně vytvořit dostatečně efektivní telefonní informační službu pro zákazníky. V druhé polovině srpna varoval vládní inspekční úřad, dohlížející na provoz železnic, soukromé železniční společnosti, že pokud do poloviny září výrazně nezlepší telefonní informace o železničních spojích, budou tvrdě pokutovány. (Viz Britské listy z 21. srpna 1997.) A protože ke zlepšení nedošlo, v polovině září nedokázala informační služba uspokojivě zodpovědět ještě 15 procent telefonních dotazů, vládní inspekční úřad dohlížející na provoz železnic pokutoval soukromé železniční společnosti v minuých dnech částkou 250 000 liber (137,5 miliónů Kč).
Trať ze Swansea do Londýna, na níž došlo v pátek ke katastrofě, byla vybrána minulou konzervativní vládou pro zkoušky se zaváděním tzv. automatického železničního ochranného systému - moderního zařízení, které způsobí, ignoruje-li strojvůdce červenou, že se vlak sám automaticky zastaví. Po zkouškách se však britská konzervativní vláda rozhodla tento automatický bezpečnostní systém nezavádět na všechny britské tratě - i když se používá v mnoha jiných evropských zemích. Argumentovala, že by jeho všeobecné zavádění bylo příliš nákladné. Tehdejší labouristická opozice konzervativní vládu kritizovala, že jde o šetření na nepravém místě.
Jan Čulík