Afghánským uprchlíkům nabídla Austrálie jen ostrůvek plný trusu racků

460 uprchlíků na palubě nákladní lodi Tampa snilo o idylickém životě v přístavu v Sydney. Nyní, protože pro ně svět nehnul prstem a v důsledku domácí australské politiky, asi skončí na hromadě trusu mořských racků. Když to s nim dopadne dobře.

Shrnujeme článek, který vyšel v neděli 2.9. v týdeníku Observer.

Mešita na Vánočním ostrově, na smítku prachu v Indickém oceánu více než 2000 km severozápadně od Austrálie, vyvolávala v pátek v poledne muslimskou výzvu k modlitbě. Ma palubě norské nákladní lodi Tampa, tři kilometry od přístavu, klečely řady mužů na horké kovové podlaze, do zad jim bilo tropické slunce a oni obraceli tvář k Mekce a k svému vzdálenému domovu.

Na lodi byli už šest dní. Šest dní přihlížel svět, jak odmítá australská vláda obrovský mezinárodní tlak, aby jim dovolila přistát. Šest dní se OSN, Norsko, Indonézie a desítky dalších zemí, státníků, prostředníků a velvyslanců snažily zoufale vyřešit jejich situaci.

V sobotu - sedmý den na lodi Tampa a sedmnáctý den na moři - oznámila Austrálie, že má řešení. Bylo rozhodnuto, že třetina ze 460 uprchlíků,včetně 21 žen a 44 dětí, bude letecky dopravena na Nový Zéland a tak budou jejich žádosti zpracovány. Je pravděpodobné, že ostatní uprchlíci budou odvezeni neaustralskou lodí z nákladní lodi Tampa a převezeni na Východní Timor. Odtamtud budou dopraveni do ostrovní republiky Nauru - což je osm čtverečních mil trusu od mořských racků a skály, kde bydlí 11 000 lidí a mnoho racků. Tam budou zpracovány jejich žádosti o azyl.

Kdyby bývali uprchlíci věděli, kde mají nakonec skončit, jejich páteční modlitby by byly obzvlášť intenzivní.

V sobotu večer narazil australský plán na potíže. OSN totiž vyjádřila vážně pochybnosti.

Většina uprchlíků jsou Afghánci. V Kábulu, v hlavním městě jejich rodné země, jsou stále ještě zdi restaurací vyzdobeny plakáty. Některé jsou náboženské. Jiné - přestože dodržují zákaz vlády Talibánu nereprodukovat lidskou tvář ani postavu - jsou světské. Nejběžnější jsou tři barvotiskové přírodní záběry: horské chaty ve švýcarských Alpách, anglické město Newcastle upon Tyne pod nepravděpodobně modrou oblohou a přístav a opera v australském Sydney. Pro většinu Afghánců jsou tyto obrazy tak vzdálené, že jsou neskutečné. Ale někteří místní lidé jsou rozhodnuti učinit ze snu realitu.

Reportéři týdeníku Observer zjistili, že mnoho lidé na palubě lodi Tampa žilo už delší dobu v Pákistánu. Někteří se tam dokonce i narodili - to je důležitý právní bod, který by mohl ovlivnit jejich žádosti o azyl., Jiní opustili Afghánistán teprve asi před měsícem.

Minulý týden se spojili telefonicky novináři na palubě nákladní lodi Tampa s Mohammedem Alim. Uvedl, že pracoval v Kábulu jako učitel, než Talibán zlikvidoval všechny školy pro ženy a on přišel o zaměstnání. Jeho příbuzní prodali většinu svého majetku, aby on mohl emigrovat. Přešel přes horské průsmyky do Pákistánu, koupil si letenku do Malajska a pak cestoval autobusem do Indonésie.

Ostatní na lodi se dostali do Indonésie prostřednictvím gangů, pašujících lidi, které mají ústředí v městě Peshawaru na západě Pákistánu. Každý z nich zaplatil za cestu 4000 - 5000 dolarů - celoživotní úspory celé rodiny. Někteří pocházejí z dlouho existujících komunit afghánských uprchlíků v Pákistánu. "Na cestě jim nařizují pašeráci, co mají jíst, co mají říkat, kde spát - všechno," řekl Mohammed Paikar, australský pracovník, který se stará o uprchlíky.

Vzhledem k tomu, že poplatek je jen za  "propašování na Západ", pašeráci si sami vybírají, kam uprchlíka dovezou. Falešné cestovní dokumenty, které poskytují gangy, umožňují pašerákům cestovat letecky na Dálný východ. "Přišli jsme po skupinkách z Afghánistánu a sešli jsme se v Indonésii," konstatoval Mohammed Ali.

V Džakartě se s Alim spojili pašeráci. Za tisíc dolarů si koupil místo na rozvrzaném dřevěném člunu, který měl vyplout do Austrálie z ostrova Bali. "Trvá to dlouho, než se sežene lodní doprava - většinou musejí lidé čekat tři až čtyři měsíce, někteří z nich nemají peníze a jsou zoufalí. Je to jejich poslední šance."

Po deseti dnech na moři se člun začal potápět. Pilot letadla si povšiml nápisu SOS namalovaného na střeše lodi, a tak byl vyslaly australské pobřežní hlídky šedesátiletýého kapitána Arne Rinnana, jehož loď dopravovala z Austrálie do Singapuru staré stroje, lidi z potápějícího se člunu zachránit.

Na nákladní lodi Tampa řekli uprchlíci Rinnanovi, aby změnil kurs. "Na můstek se dostavila delegace pěti mužů. Chovali se agresivně a řekli nám, abychom pluli do Austrálie. Zdůraznili, že nemají co ztratit," konstatoval Rinnan. Norská loď zamířila k Vánočnímu ostrovu - je od Indonésie vzdálen dva dny plavby, ale je to australské území, a tak je to oblíbený cíl pro pašeráky. John Howard, pravicový australský premiér, využil incidentu k ospravedlnění tvrdé linie v otázce, která pomalu nabývala v Austrálii explozivnosti. Zakázal norské lodi na Vánočním ostrově přistát.

Rinnan ignoroval australské úřady a veplul do australských výsostných vod: argumentoval, že je to z humanitárních důvodů nutné. Austrálie vyslala na palubu norské nákladní lodi speciální jednotky. Avšak Indonésie odmítla 460 uprchlíků přijmout zpět, a tak nikdo nevěděl, co bude dál.

Zpočátku lidé v Austrálii Howarda a jeho tvrdou linii podporovali, ale jak míjely dny a začínalo být zřejmé, že se Austrálie dostává do diplomatické izolace, veřejné mínění se obrátilo proti němu: dokazovaly to už páteční průzkumy.

Vláda v Canbeře byla nepřipravena na světovou reakci. Amnesty International obvinila Austrálii, že porušuje Konvenci OSN o uprchlících. Norsko se vyjádřilo, že je čin Austrálie "nelidský" a udalo Austrálii OSN a Mezinárodní námořní organizaci.

Austrálie souhlasila, že zaplatí náklady přesunu uprchlíků na ostrov Nauru. Až tam přistanou z Východního Timoru, první věc, kterou uvidí, budou útesy a pak pevnina - plná ptačího trusu.

Po dlouhá staletí je ostrov Nauru zastávkou pro stěhovavé ptáky, kteří na ostrově zanechali několik stovek tun ptačího trusu. Fosfát z tohoto trusu byl zdrojem příjmů ostrova Nauru po dobu posledních 100 let. Nejprve ho dobývali Němci. Od první světové války ho dobývá britsko-australské-novozélandské konsorcium. Ale teď je většina fosfátu už pryč a Nauru má zahraniční dluhy ve výši 19 milionů liber. Proto se tato nejmenší ostrovní republika proměnila ve finančnické středisko. Za poslední desetiletí proplynulo účty, registrovanými na tomto ostrově mnoho miliard dolarů.

Avšak podle amerického ministerstva zahraničních věcí si loni stěžoval guvernér ruské rezervní banky, že asi 45 milionů liber, které vlastní ruská mafie, bylo propráno na tichomořských ostrovech, zejména na Nauru. A také existují obvinění, že je ostrov střediskem falšování pasů.

Nikdo si není jist, kde mají být uprchlíci ubytováni. Většina pitné vody na Nauru pochází z Austrálie - a pití australské vody, to je tak nejblíže, jak se afghánští uprchlíci kdy k Austrálii dostanou.