Trestný čin pomluvy má v českém právním řádu oprávněné místo
Subject: § 206 tr.z.
K trestnému činu pomluvy
Tento trestný čin je v platném trestním zákoně definován takto:
"§ 206
Pomluva
(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou
ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání,
narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude
potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel
potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem,
televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem."
Nelze souhlasit s názorem dr. E. Schlagerové, že by sám fakt, že tato
skutková podstata je v českém trestním zákoně, byl porušením mezinárodních
závazků ČR a že by každý, kdo je pro tento trestný čin stíhán, byl stíhán
nespravedlivě. Případy je nutno zkoumat jednotlivě.
Je nutno si uvědomit, že práva a svobody jednoho, končí tam, kde začínají
práva a svobody druhého. Právo jednoho na svobodu slova je omezeno právem
druhého na ochranu cti a dobré pověsti.
Tato skutková podstata má občany chránit před zneužíváním svobody slova k
šíření účelových dezinformací, jejichž cílem je jiného občana poškodit.
Jde o trestný čin úmyslný, musí být tedy prokázáno, že ten, kdo nepravdivý
údaj sdělil, při tom vědomě lhal nebo si alespoň byl vědom toho, že šíří
údaj pocházející z nevěrohodné zdroje a zároveň, že tím chtěl jinému
způsobit vážnou újmu nebo si alespoň byl vědom, že šířením takového údaje
může vážná újma jinému vzniknout.
Flagrantním porušením práva na svobodu slova je, pokud je pro trestný čin
pomluvy stíhán ten, kdo šíří názor, o jehož pravdivosti je sám pevně
přesvědčen.
Pokud však jde o případy dezinformačních kampaní cílených k poškození
některé osoby nebo skupiny osob, jsem přesvědčen, že trestní postih toho,
kdo se úmyslně takové kampaně zúčastní, je plně namístě, neboť naopak on
úmyslně a závažně zasáhl do práva druhého na ochranu osobnosti.
Poznámka TP: Není pravda, že každý má právo na ochranu cti a dobré pověsti; kdo dobrou pověst nemá, nemůže se domáhat její ochrany (osobně se těším na soud s A. Babišem).
Běžná praxe západních zemí je přenechat tuto agendu soudům v občanskoprávním řízení, protože postihování pomluvy prostředky trestního práva je zneužitelné (případ mého vyšetřování kvůli Ladronce je evidentní abusus tohoto ustanovení, podobně je abusivní stíhání V. Baráka pro "podněcování").
S argumenty J. Štemberka - které jsem slyšel v různých variantách mnohokrát - proto nesouhlasím.
