Fabiane, Golgo, pište častěji! Svými texty dokazujete, že Vás mohu poučovat s čistým svědomím
Jana Dědečková
Pouze argumenty o neprofesionalitě F.Golga
1. F. Golgo nezná rozdíl mezi médiem veřejnoprávním a médiem digitálním. Média veřejnoprávní platí všichni občané této země, a proto se musí snažit obsáhnout názorovou různorodost s nejvyšší mírou objektivity a vyváženosti. Platba televizního poplatku není založena na zájmu o médium a na dobrovolnosti, ale je občanům stanovena zákonem, to znamená stejně jako daně. Je v zájmu každého občana starat se o to, zda stát s jejich penězi nakládá hospodárně a tázat se, zda jim za to poskytuje adekvátní protihodnotu. Proto je můj zájem zaměřen především na média veřejnoprávní. Považuji to za občanský zájem, mám na něj právo a nehodlám se ho vzdát.
2. Privátní a internetová média mohou být zaměřená na určitou cílovou skupinu, ideový směr a nebo žánr a jsou proto daleko spíše o názorech, životních postojích a o ztotožnění se z určitým názorem, nežli o vyváženosti a objektivitě. Takové jsou moje stránky www.virtually.cz. Na volném trhu rozhodnou čtenáři, zda budou ten či jiný časopis číst a zda si ho koupí. Na internetu platí stejná pravidla. Budou-li mé názory na současnou společnost někoho zajímat, budou mé stránky navštěvovat. Na svém serveru budu zveřejňovat texty, které mě jakýmkoliv způsobem zaujmou a nikdo mi nebude diktovat, co tam má být a co ne. Nekladu si za cíl mít názorově vyvážené stránky. Vyvažuji spíše celkovou mediální jednostrannost. Za totality jsem rozmnožovala texty Vaculíka, Šimečky a Havla a ani by mě nenapadlo vyvažovat je texty Husáka, Jakeše nebo Štěpána. Tehdy, jako dnes, jsem dodávala lidem pouze to, co jim v mediální jednostrannosti chybělo.
3. Můj penzion mě příliš nebaví, ale přesto práce v něm a spokojenost mých hostů je prioritní záležitosti v mých aktivitách, protože mi poskytuje živobytí a finanční nezávislost. Psaní, server http://www.virtually.cz, angažovanost v politickém a společenském životě je vyjádřením mých občanských postojů a mého dlouholetého zájmu o věci veřejné. Dokázat světu, že neměli pravdu (rebelové, Kraus, Mao-Ce Komers) chci! Neupírám jim právo na vzpouru a dokážu pochopit i jejich obavy a volání po jistotě, klidu na práci a výhodách které jim poskytuje socialistický moloch. O tom všem bych s nimi dokázala diskutovat a vysvětlovat, že restrukturalizace je pro jejich dobro, protože efektivita hospodaření se bude odrážet v jejich lepším ohodnocení a lepších podmínkách ke skutečné profesionalizaci, takže i oni budou cítit větší uspokojení z práce, kterou někdo kladně ocení. Rozhodli se uspořádat vánoční happening, zneužít obrazovku, manipulovat s lidmi a zneužít silných slov o svobodě slova. Cítila jsem k nim i určitou úctu, protože tvrdili, že vědí o následcích a počítají s nimi. Dnes se k zodpovědnosti nikdo nehlásí a snaží se přesvědčovat o své profesionalitě dalšími útoky. Dovolili si k prosazení svých zájmů zneužít veřejnoprávní médium, které patří všem občanům. V naší zemi je mnoho podvedených lidí a lidí, kteří se nemohou dovolat spravedlnosti. Nikdo z nich nemá stejnou možnost apelovat na občany a vyzývat je k podpoře svých požadavků. To jim nemohu odpustit a čím déle v České televizi zůstávají, tím více dokazují, že o profesionalitě a etice nic nevědí.
4. Propaganda vzbouřenců na lidi působila velice silně. Proto byli na Václavském náměstí. Že propaganda je mocnou zbraní, to dokázal už Goebbels a dokazují to i odborné výzkumy o médiích. Na propagandě je založen celý reklamní průmysl.
5. Nemyslím si, že Češi jsou národem blbců. Kdybych si to myslela, odešla bych žít do jiné země. Třeba tak, jako to udělal Fabiano Golgo. Znám historii českého národa a cítím se s ním spjatá v tom pozitivním i negativním. Česká republika však má 10 milionu občanů a na Václavském náměstí jich bylo jednou 50 - 70 tisíc, podruhé polovina. O těchto lidech mluvím. O těch davových křiklounech, o té křičící menšině, kterou zná i naše historie a jež mnohdy svým křikem přivedla mlčící většinu do neštěstí a hanby.
6. Pokud vzbouřenci a davoví křiklouni rozeznali, že způsob volby byl amatérský, měli protestovat již při volbě Chmelíčka.Tam byli přímo vybráni kandidáti na post, bez jakékoliv účasti veřejnosti. Důležitou skutečnost F. Golgo pomíjí. K rychlosti volby značně přispěl nátlak rebelů a davu pod oknem místností, kde zasedala rada, rozpočet a nedokonalost zákona, který nedovoloval jmenovat osobu pověřenou řízením televize do doby, než z konkursního řízení vzejde nový generální ředitel. Chmelíček byl i po odvolání z funkce stále statutárním zástupcem, a to až do jmenování nového ředitele. Měli jsme vážné důvody pro to, aby tomu tak nebylo.
7. Pokud se F.Golgo nesetkal s nikým, kdo souhlasil s volbou Hadače je to jen další důkaz toho, jak silná a profesionální byla propaganda vzbouřenců, mediálních a politických mafií.
8. Nechystám se získat žádnou novinářskou cenu ani diplom, nestojím o žádné medaile. Jsem spokojena i bez nich. Nejsem novinářka a nechystám se jí ani být. F.Golgo se nemusí bát konkurence. Radit mu nechci, ale kdyby byl chytrý, jistě by se nad některou mou radou neošklíbal, ale zamyslel.
9. Nepotřebuji žádnou kvalifikaci k zastupování koncesionářů. Pokud to pan Golgo neví, byla jsem zvolena Poslaneckou sněmovnou a měla jsem mandát koncesionáře zastupovat. Myslím si, že jsem jejich zájem hájila lépe než ti, kteří si svou funkcí vylepšují rodinný rozpočet a vykonávají jí formálně.
10. Je mi naprosto jedno, který reportér je volič nebo příznivec ODS a který KSČ. Jako divák chci kvalitu, chci aby televize sloužila občanům a pomáhala jim orientovat se ve složitostech života, aby plnila službu veřejnosti tím, že je bude informovat o dopadech nových zákonů na jejich každodenní život a bude kriticky analyzovat činnost politiků ve všech souvislostech. Ať jsou tam třeba sami komunisté, ale ať mě informují nestranně.
11. Vím co znamená demokracie, ale o toleranci se od pana Golga klidně nechám poučit. Pro začátek mi může vysvětlit svou toleranci vůči Z. Svěrákovi, který vydával na Václavském náměstí morální apely, přestože strávil v lůně KSČ plných devět let, toleranci vůči komunistické minulosti Ladislava Palusky, kterého chtěli vzbouřenci do čela ČT, a svou netoleranci ke Zbyňkovi Honysovi. V tom se ráda nechám poučit.
12. F.Golgem uváděný příklad se zveřejněným článkem pana Stoniše v Redhotu je důkaz nikoli etiky, ale vyváženosti. Jeden názor vyvažuje jiným. To je chvályhodné, ale není to o etice.
13. Pan Stoniš je mužem blízkým Železnému jenom potud, že pracoval v Nově. Takto je mužem Železného i M.Vítek, Hanslík a téměř celá redakce publicistiky v ČT. Stoniš zůstal po rozchodu Železného s ČNTS, právě v ČNTS. Říkat čtenářům jenom půl pravdy, je říkat o sobě, že nejsem profesionál, ale manipulátor.
14. F.Golgo podal důkaz, že neví, co je satira. Nepíšu o článku v Redhotu, ale o fotografií s podtitulkem, rádoby vtipnou glosou. Nemohla bych tento výtvor nazvat satirou, protože ji znám a mám velice ráda. Satira totiž není mystifikace. Je to vždy vtipně podaná nadsázka, výsměchem a sarkasmem ironizující špatné vlastnosti člověka nebo společnosti.Chce snad F.Golgo říci, že Ladislav Jakl je rasista? Proto jsem hovořila o tom, že Ladislav Jakl před devíti lety adoptoval romského chlapce. V té době nebyl poradcem Klause, ale kolegou novinářem. Ke glose v Redhotu, pokud by měla splňovat všechny atributy satiry, by mi spíše seděla fotografie V. Mlynáře nebo V. Havla, kteří se pokrytecky angažovali v případě H. Bihariové z Vrchlabí a při ruzyňském problému s etnickou diskriminaci nevystrčili nos. Jen ať si vzpomene F. Golgo na V. Mlynáře, který se styděl, že je bílý. F. Golgo se ale nezajímá o osobní život slavných a nečte drby, přestože se má stát šéfem časopisu, který je na drbech založen. Potřeboval hůl na někoho z ODS, vybral si Jakla a trefil s ní bezbranného chlapce. Žijeme ve světě, jaký je, a pokuste se vysvětlit dítěti, aby nevnímalo etnický původ, když ho vnímají kamarádi ve škole a "satira" v Redhotu dala ostatním do ruky hůl. Až se F. Golgo zase bude rozplývat nad osudem někoho z dětí, nebudu mu věřit ani slovo a budu to brát jako další pokrytectví.
15. F.Golgo není dobrý novinář. Jinak by nemohl zakončit svůj text citátem, kterým ho zakončil. Musel by si totiž všimnout, že slova o adopci nepronáší L. Jakl. Výtku pronáším já a L. Jakl možná o vtipné "satiře" ani neví. To, že o adopci neví veřejnost dokazuje, že L. Jakl nemá potřebu světu nic dokazovat a pokrytecky vykřikovat o svém postoji k romské otázce. Nestydí se za to, že je bílý, a jenom docela prostě má rád svého syna, pro něho samotného a ne pro posílení své zviditelnění. Má ho rád docela prostě a nemluví o tom. Tak jako někdo nemluví o morálce, ale docela prostě jí žije.
