Češi a Romové
Nedávný otevřený rasismus od Britů dokázal nejen, že Česká republika nemá vůbec žádný smysl pro nedotknutelnost vlastního území (nebo tento smysl alespoň nemá tato česká vláda), ale také světu připomněl, co už věděl ode dnů zdi v Ústí nad Labem. Tehdy jsem musel napsat šest článků pro Jornal do Brasil, že Češi nejsou neonacisté. Dostával jsem tehdy desítky e-mailů od čtenářů, kteří chtěli vědět, jak je možné že Havel (česká pin-up hvězda pro mezinárodní veřejnost) něco takového dovolil.
Vysvětloval jsem tehdy čtyřem milionům čtenářů brazilského listu, že i když je Havel prezidentem, český systém není podobný brazilskému, kde má prezident obrovskou moc. Tentokrát jsem musel napsat, že zrovna Václav Klaus byl prvním a v podstatě jediným politikem, který měl odvahu vystoupit a říct něco velmi nepopulárního, za což mu tleskám.
Ale zapomněl jsem se zmínit o tom, že Britové jsou stejně tak rasističtí jako Češi. Tuto neděli mi o tom vyjde článek, cituji ukázky z britského tisku v době předchozích azylových vln Romů do Británie. Samozřejmě, rasismus tam šíří bulvární tisk, ale ten odráží dost přesně, co si myslí velká část britské společnosti, neinformované masy.
Jako v ČR, i v Brazílii je obraz Británie obraz, získaný ze starých filmů - obraz vážného, inteligentního gentlemana, který pořád nosí s sebou deštník. Nebo jsou to ženy, které vypadají a jednají jako Deborah Kerr. Takže ukázat moderního Brita je úkolem, který zřejmě pošle na mou hlavu dalších pár kamenů do mé sbírky útoků od čtenářů.
Romy (tj. tzv. "travellers", kočovníci, ne všichni domácí angličtí "cikáni", žijící kočovným životem jsou etničtí Romové indického původu; na okraji britských měst mívají tito kočovníci vyhrazená tábořiště pro "parkování", jsou nepopulární, pozn. JČ) uznalo britské soudnictví podle Zákona o rasových vztazích z roku 1976 jako samostatnou rasovou skupinu. Všeobecně se soudí, že to jsou jen kočovníci a zloději.
Podle kolegy - novináře z britského komerčního zpravodajského studia ITV žije v Anglii a ve Walesu podle odhadů asi 15 000 cikánských rodin. Řekl mi také, že tito cikáni se pravidelně stávají terčem velkého množství šikanování a nepřátelství zejména od Angličanů, ale také od Skotů - v Severním Irsku jich mnoho není a tam se lidi soustřeďují spíš na etnickou nenávist vůči svým irským sousedům.
Historie romského národa je příběhem systematické perzekuce. Od středověku až po dnešek jsou terčem rasové diskriminace a genocidy.
Od příchodu Romů do Británie někdy v šestnáctém století byl cikánský životní styl odmítán a antipatie většinového národa vůči Romům našly svůj výraz v právním systému. V roce 1530 nařídil Jindřich VIII jejich odchod do čtyřiceti dnů, pokud se nevzdají svého "nevázaného, zahálčivého a bezbožeckého života". Obdobně v roce 1959 zakázal odstavec 29 silničního zákona Romům tábořit na silnicích, jak jsem se dočetl ve starém článku z anglických novin.
Velmi rád se probírám - proto jsem se stal analytikem sdělovacích prostředků - starými novinami, a starými rozhlasovými a televizními pořady. Vzhledem k tomu, že Britové přišli rozhodovat do České republiky, kdo ji smí opustit a kdo nesmí - taková absurdita v demokratické zemi, že jsem tím ještě stále šokován - prošel jsem desítkami anglických novin a časopisů, které psaly o tomto etnickém "problému":
Jeden příklad je z místních vesnických novin Wycombe Midweek z roku 1993:
"Je to tragédie, že naše společnost dál toleruje a dokonce dotuje tyto otrhané vagabondy, kteří parazitují na státu a intenzivně ho okrádají. Otevřte tábořiště pro Romy vedle jaderné elektrárny Sellafield, ať tam naberou hodně radiace..."
Romové jsou jako každá jiná chudá komunita všude na světě. V Brazílii taky musím poslouchat od bohatých, že jsou chudí chudí, protože nechtějí pracovat. Ale kdo chce pracovat jako otrok za minimum peněz? Chodí Češi ve stavebním průmyslu - pokud na staveništích ještě vůbec nějací Češi pracují - rádi do práce? Nedávno jsem viděl v České televizi v pořadu "Ta naše povaha česká" skupinu nezaměstnaných bělošských Čechů, jak sedí v hospodě a stěžují si, že Škodovka najímá do práce Poláky a Slováky "a dokonce i cikány!" vykřikl jeden. Na dotaz, z čeho žijí, dva vysvětlovali, že dostávají peníze od státu. Oběma bylo pod třicet a měli světlé vlasy. Na dotaz, proč nepracují v automobilce Škoda, jeden řekl, že nechce pracovat tolik za tak málo peněz a druhý se vytasil s nepřesvědčivým argumentem, že ho prý odmítli (reportéři šli do Škodovky, kde mají záznamy o tom, kdo se tam ucházel o zaměstnání, a jméno tohoto muže tam neměli).
Osobně znám dva lidi, kteří pobírají podporu od státu a jeden z nich tajně učí anglicky - neplatí daně - a druhý prodává ve středisku umělecké předměty.
Ano, vidím u Romů, mezi nimiž provádím výzkum, že trpí vysokou kriminalitou. Ale vím z Brazílie, že černoši i běloši (máme v Brazílii velké množství chudých, bývalých venkovanů německého původu, kteří se přistěhovali v devatenáctém století a jejich potomci zůstali chudinou) kradou. Kradou v důsledku své hospodářské situace.
I když je pravda, že je málokdy vidět, že by Romové chodili na plný úvazek do práce, byla by chyba dojít k závěru, že Romové svou podstatou neradi pracují. Ve skutečnosti se jim nelíbí omezení, které jim vnucuje systém hodinové mzdy, a raději hledají mezery v ekonomice, kterou ovládají běloši, a snaží se jich využívat ve svůj prospěch.
Četl jsem průzkum z hrabství West Riding v Yorkshiru z roku 1968, podle něhož byl počet zaznamenaných trestných činů u Romů jen o 0.46 procent vyšší než u lidí s trvalým bydlištěm, i když se obecně tvrdilo, že páchají daleko větší množství trestných činů, včetně kanibalismu a vražd!
Ano, lidé nerozumějí mnoha věcem o romském životním stylu, například si myslí, že nedodržují osobní hygienu. To, že se Romové spoléhají na rodinné svazky a že dávají přednost tomu pracovat na volné noze, sami pro sebe, se v ČR interpretuje jako antisociální způsoby chování - obrovský význam tradice se neustále ignoruje.
Je to velmi podobné, když si v ČR neustále stěžují americké a německé firmy, jak ti Češi vůbec neumějí pracovat. Tito Američané a Němci prostě nerozumějí nedávné české historii, kdy si Češi navykli okrádat vládu a pracovat co nejméně.
Pro Američany, kteří pracují nesmírně intenzivně, protože je pro ně život definován kariérou a schopností vydělávání peněz, což z jejich hlediska osvobozuje, jsou české zvyklosti pracovat co nejméně, mít co nejdelší dovolenou a v pátek být v práci jen dopoledne (co nejdřív odjet na chatu) - naprosto nepochopitelné.
Vždycky vzpomínám na jednoho svého amerického přítele, který se snažil přesvědčit jednu paní na Vinohradech, majitelku malého obchodu, aby nezavírala svůj obchod den před Vánocemi a nenechávala ho zavřený až do doby po Novém roce. Snažil se ji přesvědčit, o kolik víc peněz ročně by tak vydělala.
Paní ho poslouchala s cynickým výrazem nezájmu a pak mu prostě řekla: "Raději si odpočinu, než bych vydělala víc peněz."
Zpráva Rady Evropy to shrnuje:
"Skutečnost, že se romský způsob života odlišuje od života většinové společnosti, vyvolává mnoho zaujatých soudů proti Romům a v mnoha případech diskriminaci. K diskriminaci v Evropě dochází často a v důsledku předsudků mnoho lidí nechce přijmout, že by Romové měli sídlit na tábořištích či v domech v jejich sousedství."
Hloubku protiromských předsudků, navzdory jejich iracionalitě, nelze podceňovat.
Rasismus je nutno odmítnout jako rakovinu, která, pokud nebude zastavena, nás nevyhnutelně zavede do katastrofální situace.
Východoevropské národy se od roku 1989 připojily k Západu ve snaze vytvořit demokratický systém vlády. Tyto změny nejsou jednoduché, neboť se lidi musejí v mnoha oblastech přizpůsobovat. Pomalost změn taky mnoho lidí frustruje, namísto aby se snažili přizpůsobit nové situaci, raději by se vrátili do starého režimu - do komunismu, kde o všem rozhodoval stát a nikoliv sami lidi.
Teprve po pádu komunismu pronikla na povrch společnosti dosud potlačovaná etnická napětí a antipatie. Smutným důsledkem je to, že se obětí těchto antipatií staly především skupiny, které se proti nim neumějí řádně bránit a stávají se terčem útlaku. Ano, jde právě o Romy, kteří by dali přednost návratu do komunismu, který je do určité míry chránil a také jim poskytoval pracovní příležitosti.
Demokratický systém musí poskytovat základní lidská práva. Česká republika si nemůže jen tak vybírat a přijímat jen ty rysy demokracie, které se jí hodí. Je nutno přijmout zásadu, že všechny lidské bytosti mají stejnou cenu. Alternativou by byla jedině katastrofa.
Vzhledem k tomu, že pocházím z Brazílie, vím velmi dobře, jaké jsou důsledky, když společnost jen viní zloděje (i když k tomu má důvod) a problém, proč zloději existují, se neřeší. Můžete zavřít do vězení kolik chcete lidí, vždycky jich ještě pár zůstane na svobodě. Jediným řešením je integrace a přijetí určitých rysů, které nejsou součástí bělošské evropské kultury.
Chci srovnat situaci Romů ve východní Evropě se situací afrických Američanů ve Spojených státech.
Afroamerické obyvatelstvo bylo drženo skoro 300 let v otroctví a během té doby byli tito lidé systematicky dehumanizováni. Po zrušení otroctví trvala ostrá rasistická praxe, například segregace ve školství, v dopravě, ve zdravotnictví, dlouho do dvacátého století. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění zastávají tři čtvrtiny bělošského obyvatelstva USA vůči černochům rasistické postoje. Lidé, kteří byli během staletí dehumanizováni natolik, že až skoro úplně ztratili svou totožnost, nezačnou být automaticky považováni za rovné bělochům tím, že se přijme zákon. Je nutno odstranit celé generace předsudků, a to není lehké.
Rasismus se definuje jako "víra v nadřazenost určité rasy". To potvrzuje určité vzorce chování většiny vůči menšině, silných nad slabými. Rasismus jsou předsudky plus moc. Společnost ho verbálně legitimuje, když rodiče dělají takové poznámky, z nichž děti vyrozumí, že je v pořádku říkat určité věci o celé komunitě určitých lidí, jako by byli všichni stejní. Zajišťuje to, že v rasistické společnosti mají někteří občané automaticky přístup k úspěchu a sociálním jistotám, kdežto jiní musejí o ně pracně usilovat anebo jsou tyto možnosti před nimi navždy uzavřeny.
Dominantní, rasistická společnost vytváří v rasových vztazích množství bariér, takže ti, kteří jsou vylučováni z plného podílu na životě společnosti, mají pocit, že jsou zbyteční, bezcenní a jsou tím frustrováni.
Ve Spojených státech bylo dlouhodobým důsledkem rasismu, zaměřeného na černochy, to, že je černošská populace hluboce zatrpklá, má pocit, že byla okradena, má pocit hněvu a frustrace, chybí jí naděje a pocit vlastní sebeúcty. To se především projevuje navenek hněvem a touhou útočit na každého a na všechno.
Nedávné studie ukazují, že většina mladých černošských Američanů má pocit absolutní beznaděje ohledně své budoucnosti. Nezaměstnanost v této části populace je velmi vysoká.
Toto zoufalství se proměňuje v násilí a v únik k drogám a k alkoholu. Tito mladí lidé svědčí, že nečekají, že budou žít dlouho, že v systému pro ně není nic pozitivního, ale že zemřou v protestech. Tragické je, že tento protest se obrací směrem dovnitř na samu afroamerickou populaci, populaci bez pocitu vlastní lidské důstojnosti, plnou hněvu nad svou bezmocí.
Mezi širší důsledky rasismu patří toto:
1. Likviduje veškeré pocity vlastenectví ve skupině, která je obětí rasismu, a tak ohrožuje národní jednotu. Může dojít ke vzniku dvou různých národů v jediné zemi.
2. Rasismus je velmi nákladný. Nejen, když dojde k nepokojům (viz Los Angeles 1992), ale také je nutno financovat dvojí infrastrukturu, právní spory, sociální podporu a podporu v nezaměstnanosti. Rasismus, spolu s nedostatkem kvalifikace, vedl k romské nezaměstnanosti ve výši až 90 procent v některých částech postkomunistické Evropy.
3. Velká část pracovní síly národa není využívána, její potenciál je ochromen.
4. Rasismus způsobuje, že země má mezinárodně špatnou pověst. Bohužel, svět dnes neříká, že jsou Britové rasisti, ale že jsou rasisti Češi...
Už pár let se zajímám o paralely mezi zkušenostmi Afričanů a Romů. V literární tradici se proticikánské postoje staly součástí podstaty české kultury, v níž jsou nesčetné záporné symboly nesympatických Romů. Každý Čech, s nímž mluvím, hovoří o tom, že Romové pálí parkety a v obýváku si rozdělají ohýnek. Když chodím k Romům na návštěvu, bydlí v plně zařízených, normálních bytech s elektřinou. Ona historka o ohýnku v obýváku má možná reálný základ, jenže si nejsem jist, že platí pro všechny Romy v České republice.
Česká republika má před sebou opravdu velký úkol a čím dříve se lidi budou protiromským rasismem zabývat, tím větší šance to bude pro odvrácení katastrofy. Pokud totiž lze soudit podle afroamerické zkušenosti, tento problém nezmizí tím, že lidi budou tvrdit, že se Romové musejí začít chovat tak jako bělošská většina.
Bude to chvíli trvat, než budou Romové schopni konkurovat ve vzdělání ostatnímu obyvatelstvu. Jestliže se romské děti dostanou do zvláštních škol, je zaručeno, že se jim nedostane řádného vzdělání, i když v roce 1985 jedna švédská studie ukázala, že hlavním problémem pro romské děti je to, že neumí oficiální jazyk země, v níž chodí do školy.
Tatáž studie ukázala, že ve vyvážené situaci není inteligenční kvocient Romů o nic nižší než celostátní průměr.
Rasistické vyjadřování proměňuje obět ve zločince. Představa, že určitá rasa je podřadná, s sebou nese automatický předpoklad, že jsou její příslušníci primitivní, a pak se s nimi i tak zachází.
První univerzitní profesorka na světě byla Romka - byla to Soňa Kovalevská, která začala vyučovat v roce 1884 matematiku na stockholmské univerzitě.
Samozřejmě, očekávám stejné reakce, jaké dostávám na každý článek, který píšu pro Britské listy - někteří mě zase budou posílat zpátky do džungle, jiní se mi budou snažit dokazovat, jak vůbec nerozumím české kultuře, a jaký jsem špatný antropolog. Tito poslední kritikové nechápou, že tu píšu jako novinář, tedy co nejjednodušším způsobem...
Za pár let uvidíme, zda má předpověď, že dojde ke katastrofě, pokud se nezačne něco radikálněji dělat, byla správná či nikoliv.
Pokud se totiž nezačne dělat nic, zanedlouho začnete stavět zdi tak velké, jaké se stavějí v Brazílii, aby se bohatí lidé uchránili před pomstou lidí chudých.
(Z angličtiny přeložil a mírně zkrátil JČ.)
