pátek 17. srpna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Věnováno Aleši Pospíšilovi z Ministerstva zahraničních věcí, Praha: Vytáčky mluvčího amerického Bílého domu a americký novinář (Common Dreams News Center) Makedonie: Makedonské alternativy vypadají jak z Blízkého východu Společnost: K nápravě vztahů mezi Čechy a Romy dojde jen tehdy, budou-li obě komunity z toho profitovat (Ondřej Hausenblas) Češi a Romové (Fabiano Golgo) Reakce: Fabiane, Golgo, pište častěji! Svými texty dokazujete, že Vás mohu poučovat s čistým svědomím (Jana Dědečková) Zdraví: AIDS: Absurdní možná, ale k smíchu rozhodně ne (Jan Hurych) Čečensko: Čečenští partyzáni dobyli část jihočečenského okresu Veděno (Prague Watchdog) Ekonomie: Diversifikace rizika investičních fondů, finanční experti a šimpanz (Zdenek S. Blaha) Český rozhlas: Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby (Štěpán Kotrba) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ondřej Hausenblas

Pan Kyncl naznačil, co by měla která strana sporu udělat, aby ji ta druhá strana mohla přijímat kladně a soužít s ní. Jen naznačil, protože nejdřív skutečně bude asi muset mnohem víc lidí na obou stranách mít jasno v tom, jak si oni sami individuálně představují soužití "zemědělců" a "sběračů". Já bych dodal, co asi p. Kyncl měl na mysli také, ale v pozadí: Pro tu svou představu o soužití různých tvorů (zde lidí) bychom měli mít co nejlepší odůvodnění, argumenty, a ty argumenty by asi měly být založeny nikoli na tom, že mě něco štve, nebo že mám nějakou víru či přesvědčení, ale měly by být věcné: protože moje představa by pomohla zlepšit to a ono, protože se opírá o mechanismy, které v člověku jako individuu sociálním, stádním skutečně fungují, a tak podobně.

Dneska se hodně intenzivně začíná pracovat s romskými dětmi ve školách. Ne plošně, je málo peněz i zájmu, ale přece jen. Výsledkem takových snah však může být klidně i to, že povstane generace Romů, v níž velmi mnozí budou "umět chodit" v pozitivní diskriminaci stejně dobře, jako jejich děda "uměl chodit" v rodinných přídavcích. Nevím, proč bychom si měli myslet, že po staletích civilizační mimoběžnosti mezi usazenými a kočujícími kmeny bychom dokázali najednou dosáhnout soucítění, vzájemného respektu a spolupráce. Spíš si myslím, že musíme vytrpět ještě pár desetiletí nových sporů a rozporů, které však budou důležitým předmostím pro to, aby se následující generace z obou (ze všech) konců spektra dobraly na konci tohoto století stavu, v němž bude křivd méně než přínosů.

Zdá se mi však, že dnes u nás v myšlení o společnosti tak strašně silně převládá jakýsi "právní pozitivismus", že jen málokdo umí myslet o stavech nedokonalého a přesto jediného řešení, nebo o tom, že problém může trvat třeba jednu dvě generace, nežli ho navržené "řešení" dovede k šťastnému zániku. Jako by i nás, kteří nejsme v ouřadech a v Parlamentu, naši omezení legislativci už úplně naočkovali svou bezmocností: chovají se, jako by lékem na maléry (historické, dnešní, ekonomické, politické i sociální) mohlo být napsání a odhlasování nějakého zákona! A tak diskutujeme - aniž bychom zřejmě tušili, jak jalově - například o pozitivní diskriminaci kohokoliv, a nediskutujeme o tom, kde se berou, jak se utvářejí a jak se proměňují postoje, předsudky, víry, tradiční hodnoty, týkající se například vztahu mužů a žen nebo bílých a snědých, místních a cizích atd.

Zákony jsou jistě nutné, ale nečekejme od nich skutečné řešení. Zákony jsou vždy přinejlepším jen mantinely nebo sankce, ale ne procesy - nemyslím soudní, ale děje, změny, sledy událostí. Jenže jenom v procesech se lidi a společenstva proměňují, ať už je impulsem cokoliv.

Tak jako u nás většina ani velmi vzdělaných lidí neumí myslet, natož jednat, v otázkách vzdělanosti a vzdělávání, tak také nejsme trénováni v myšlení o vztazích mezi skupinami obyvatel a jejich možném vývoji. Je to také podobné jako s diskusemi o českém jazyku - každý si myslí, že je povolán o něm nějak rozhodovat. Možná že je, protože jazyk je kusem každého z nás, jenže jen nemnozí umějí souvisle a rozumně jednat v oněch diskusích. Nejsou "povoláni" diskutovat, i když právo na svůj názor a na jeho prosazování mají!

Jak se člověk může stát povolaným, aby kvalifikovaně o něčem myslel, mluvil a jednal? Kdo mu to "uzná", kdo schválí? Má na to být nějaká komise, předpis, test - co si to ten Hausenblas myslí!

No, jistě jste mi neskočili na lep: samozřejmě, že nikdo jiný než vy sami nemůže tu kvalifikovanost k vstupu do diskuse "schválit", uznat, povolit. Každý sám je sobě maturitní komisí...

A proto tvrdím, že ona evidentní marnost současné diskuse o Romech a bílých, o feminismu a rovnosti příležitostí atd. svědčí tak průkazně o nízké kvalifikovanosti české společnosti k řešení jejích/svých problémů. Příliš velké procento účastníků diskusí si dopřává, si dovoluje o tématu hlaholit, řečnit, psát, polemizovat, aniž se byli předem poněkud připovzdělali v tom, jak myslet o společenské změně, co vůbec změna jest, anebo jaký je poměr mezi zákonnými prostředky a civilizačními pochody. Ale mnozí se neučili ani tomu, jak vést diskusi. Proto je v diskusi tolik jalových hlasů, tolik názorů, které na nic pořádně nenavazují, které nerozpoutávají myšlení, ale jenom vykřikují své stanovisko.

A proto se u nás tak mizerně vytvářejí strategie k dosahování (jakýchkoliv) cílů. Ani veřejnost, ani partaje nemají dost lidí, kteří by si dost naléhavě přáli od někoho nechat předložit nebo nechat napsat skutečný program (tedy ne ty volební propagační kecy), a i kdyby chtěli, asi nenajdou toho, kdo by to uměl, protože ten by musel zároveň umět své zadavatele - politiky či běžné občany přeškolit na myšlení v programech, ve strategiích, a ne v kličkách, trucech, tazích, skandálech, intrikách... (Určitě mezi politiky i jinde lidé schopní jsou také, jenže jejich procento je nizoučké, a proto se politika i společenský vývoj odehrává převážně v nizoučké úrovni.)

Pokud u nás nějaké fungující programy vznikají a běží, je to hlavně na nevládní a nestátní úrovni. Tu a tam se pár lidí našlo, aby jiným lidem pomáhalo a opravdu něco realizovalo, ne aby jen "regulovalo" nebo "odborně popisovalo" či "novinářsky analyzovalo". Zdá se mi, že obvykle to dělají jen díky zahraničnímu sponzorství, u nás se podnikatelů, ochotných podpořit místo "extraligy Gambrinus" něco užitečného, najde tak malé procento, že velkou pomoc a hlubší proměnu v nereflektovaných rasistických nebo jiných nerozumných postojích nemůžeme od sebe samých očekávat. To procento ušlechtilých sponzorů je ovšem právě tak malé, jak malou mohou mít mezi Čechy naději, že jejich ušlechtilý sponzoring najde uznání mezi konzumenty jejich zboží.

Poutavé diskuse kolem britských kontrol v Ruzyni, stejně jako většinu ostatních veřejných debat, považuji za házení hrachu na stěnu. Ale my bychom přece potřebovali sklízet lusky! Takhle nám nevyrostou, zvláště když máme tolik přeborníků ve vrhu hrachem nebo v jeho sběru na podlaze, a tak málo rolníků.

Jestli se někomu vtírá otázka "A co bych teda podle pana chytrého autora měl dělat?", ten ji může přeskočit, protože je na nejlepší cestě k další otázce následující v pořadí: "Co tedy se rozhodnu na svém políčku a v jeho okolí dělat, aby se problém (který mě zrovna tíží nejvíc) podařilo tomuhle národu nějak překonat?" Když svůj program nebo aspoň představu o tom, že byste měli něco dělat, nevymyslíte sami, nikdo vám ji nenaočkuje, neprodá. Můžete se ovšem kouknout, jak to tu a tam dělají, a inspirovat se, nebo nabídnout pomoc, sponzoring, zkušenost. Já uvítám všechny návrhy týkající se vzdělávání (hausen@ecn.cz).

Poznámka JČ: K "poutavým diskusím o Ruzyni" - myslím, že to není úplně nanic, neboť je přece jen nutno nutit úřady a politiky, aby pokud možno dodržovali zákony a nechovali se rasisticky vůči části populace.