Kouření, Česká republika a britští konzervativci

Ať žije strana rakoviny a amputací!

Americká tabáková společnost Philip Morris, která nedávno vysvětila české vládě, že uspoří podstatné finanční částky na sociálním a starobním pojištění v důsledku "předčasné úmrtnosti" mezi kuřáky, asi pevně doufá, aby tento výsledek jejího výzkumu neplatil pro - kouřícího a kouření v rozvojových zemích podporujícího - nového předsedu britské Konzervativní strany Kennethe Clarka.

Byla by to tragédie pro tabákový průmysl, kdyby - ve chvíli, kdy je tento průmysl snad v největším ohrožení ve své historii - měl přijít - jen proto, že jeho vlastní výrobky způsobují smrt - o čelného politického vedoucího představitele, který tabák miluje a je to asi první šéf britské opozice, který zároveň jezdí do rozvojových zemí (nedávno byl za tímto účelem ve Vietnamu, pozn. JČ) jako obchodní cestující pro tabákové firmy.

Je nějaký způsob, jak by mohl být Clarke, náměstek předsedy správní rady podniku British American Tobacco, přesvědčen - tajně, samozřejmě - aby přestal kouřit, a tak se dožil vyššího věku? Jako člen téhož tabákového průmyslu možná Clarke sdílí přesvědčení firmy Philip Morris, že jeho předčasná smrt by představovala určitou finanční úlevu pro stát, avšak měl by zároveň uvážit, jak velkou škodu by jeho předčasný odchod způsobil tabákovému průmyslu, zejména akcionářům podniku British American Tobacco. Pokud bere vůbec vážně osud tabákového průmyslu, který na něho učinil takový dojem už začátkem vlády Margaret Thatcherové, kdy si oblíbil jeho "městské regenerační projekty", opravdu má Clarke povinnost alespoň vůči firmě BAT, když už ne vůči nikomu jinému, pokusit se dál žít.

Co by pomohlo Clarkovi přestat kouřit? I když někteří lékaři považují tabák za tak silnou drogu, jako je heroin, internetové stránky podniku BAT tvrdí něco jiného. "Není nic tak silného na potěšení z kouření, co by mohlo zabránit dostatečně motivovanému kuřákovi, aby přestal kouřit," - tvrdí stránka optimisticky a dodává: "V tabákovém kouři není přítomno nic, co by likvidovalo schopnost lidí přestat kouřit, pokud mají řádnou motivaci."

Takže Clarke vlastně potřebuje jen řádnou motivaci. Kde ji najde? V nebezpečí, že zákazníci firmy BAT předčasně umřou? Jako bývalý ministr zdravotnictví, který jistě navštěvoval nemocnice, plné chronicky nemocných kuřáků, terapie odstrašením asi na Clarka nebude už působit. Leda že, když byl ministrem zdravotnictví, ředitelé nemocnic mu taktně radši neukázovali, jak to vypadá na pokojích s pacienty, kteří mají rakovinu plic.

Je možné, že Clarkovi nikdo neřekl, že kouření lidi usmrcuje? Konec konců pracuje v průmyslu, který popíral, ještě dlouhá desetiletí poté, co to bylo prokázáno, že existuje souvislost mezi rakovinou a kouřením. Asi je pravděpodobnější - jak už to u kuřáků bývá - že se Clarke prostě nedokáže přimět, aby tomu uvěřil.

Pokud tomu tak je, hodně by to vysvětlilo. Vysvětlilo by to, proč v roce 1989 Clarke - jako jediný ministr v Evropské unii - bojoval proti nahrazení přeopatrného varování na krabičkách cigaretm že kouření "možná" ohrožuje zdraví" přesnějším varováním, že "tabák vážně poškozuje zdraví" a že "kouření zabíjí".

Nedávno, když svědčil před parlamentním výborem, oslabil Clarke své přiznání, že je kouření "riziko", poznámkou, že osobně "dělal v životě daleko riskantnější věci, než je kouření." Pokud se nějací konzervativci nyní v posledním kole voleb šéfa Konzervativní strany chystají pro Clarka hlasovat, měli by se ho zeptat, jaké "daleko riskantnější věci" to byly. Je nyní snad součástí jeho melouchů vystupovat jako pomocník házeče nožů anebo jako lidská dělová koule? Jestliže je pravda, jak tvrdí Clarke, že jeho život je daleko víc ohrožován jeho jinými činnostmi, které hrozí ho usmrtit daleko pravděpodobněji než kouření, možná, že by Konzervativní strana takového člověka v ohrožení života neměla volit šéfem své strany.

Ve skutečnosti samozřejmě Clarke nepochybuje, že je prokázáno, že kouření zkracuje život. Firma British American Tobacco to sice moc neinzeruje (nedávno její pobočka, Benson and Hedges, protestovala, že na kriketovém zápase, který sponzorovala, byla viditelně umístěna reklama společnosti poskytující pomoc obětem rakoviny, Macmillan Cancer Relief), ale už to nepopírá. Podnik BAT nyní přiznává, že: "Statistické studie uvádějí velmi silnou souvislost mezi kouřením a rakovinou plic, takže je rozumné připustit, že kouření je závažnou příčinou rakoviny plic." Pokračuje: "Někteří lidé odhadují, (i když se odhady silně různí) že asi 10 procent celoživotních těžkých kuřáků onemocní rakovinou plic a z těch, kdo onemocní rakovinou plic, je 90 procent kuřáků."

Jak ovlivňují tato zdravotní rizika činnost firmy BAT a jejího hlavního obchodního cestujícího Kennethe Clarka? Nijak. Právě proto navštívil na počátku nynějších voleb nového šéfa Konzervativní strany tento bývalý ministr zdravotnictví Vietnam a tam vychvaloval výhody vysoce kvalitních hřebíků do rakve, které vyrábí jeho firma. Neboli, jak vysvětlil později: "Nerozdával jsem osobně cigarety sirotkům na ulicích. Jsou to stejně jen velmi drahé cigarety značky Craven A, které si mohou dovolit jen dospělí, bohatí podnikatelé."

Abychom nebyli vůči Clarkovi neféroví, jeho činnost není tak neobvyklá, když si uvědomíte, jak dlouho jeho Konzervativní strana a tabákový průmysl už spolupracují: v roce 1992 se stala Thatcherová poradkyní podniku Philip Morris (který uspořádal večírek k jejím sedmdesátým narozeninám), bývalý konzervativní poslanec John Carlisle je nyní mluvčím Asociace výrobců tabáku, v roce 1988 dělala skupina poslanců Konzervativní strany reklamu výrobku Skoal Bandits, rakovinotvornému žvýkacímu tabáku. V roce 1990 se konzervativní poslanci stavěli proti direktivě Evropské unie zakazující reklamu tabákových výrobků a argumentovali, že "by to bylo pro nás nevýhodné, kdybychom měli zlikvidovat stav dobré vůle mezi vládou a tabákovým průmyslem tím, že bychom požadovali omezení prodeje tabákových výrobků zranitelným skupinám". Poslanec Stephen Dorrel tvrdil, se vší vážností, že zákaz reklamy na cigarety povede ke zvýšení jejich prodeje.

Je jistě podivné, že tabákové společnosti se jaksi nemají k tomu, aby tuto jeho teorii vyzkoušely. V roce 1992 tabákový průmysl odměnil Konzervativní stranu tím, že jí půjčil své billboardy po dobu volební kampaně. Je dobře, že za vedení Williama Hagua Konzervativní strana tuto politiku ukončila. V roce 1999 zaútočil Gary Streeter na marketingové techniky tabákového průmyslu - a za to ho veřejně kritizovali Kenneth Clarke a John Carlisle. Vzhledem k tomu, že je Clarke dospělý, bohatý podnikatel, bezpochyby, stane-li se nyní šéfem Konzervativní strany, zlikviduje v ní veškeré streeterovské tendence a vrátí Konzervativní straně její tradiční roli jako strany rakoviny plic, emfyzema a amputací.

Znovuobnovení nikotinové strany Konzervativců by nebylo tak deprimující, kdyby i nynější labouristická vláda nyní neustupovala ve věci reklamy na tabákové výrobky. Letos v lednu opakovali labourističtí ministři Yvette Cooper a Alan Milburn, že "Kouření zabíjí" a trvali na tom, že úplný zákaz reklamy na cigarety, který labouristé slibovali ve svém předvolebním manifestu v roce 1997, zachrání 3000 životů ročně. "Tam, kde selhala minulá vláda, to naše vláda nyní napraví," řekl Milburn. "Budeme jednat na ochranu dětí; budeme jednat proti kouření; budeme jednat na záchranu životů."

Ale nejednali. A po letošních všeobecných volbách už to nebylo ani tak naléhavé, že by návrh tohoto zákona ani hrnut do programu prvního roku parlamentu.

Dokud britská vláda nesplní svůj slib omezit reklamu na tabák, bude i nadále, jak vyplývá z výzkumu, v Británii umírat na kouření třináct lidí každou hodinu.

Jistě, není to tak dobrá nabídka, jakou dostali od firmy Philip Morris nedávno Češi, ale i Clarkovi kolegové by museli přiznat, že je to dobrý začátek.