Povede globalizace k "revoluci?"

Kniha nastiňující novou globalizační teorii se stala ve Spojených státech bestsellerem

Nová kniha levicového univerzitního učitele a italského vězně "Empire","Impérium", se stala neočekávaně ve Spojených státech bestsellerem. Kniha argumentuje, že není pravda, že globalizace zlikvidovala komunismus, ale že je globalizace nástrojem pro nové, mocné formy protestu. Světoví vedoucí představitelé by si tuto knihu měli přečíst před odjezdem na nadcházející vrcholnou schůzku v Janově, argumentoval včera týdeník Observer. Shrnujeme.

Jak často se děje, že je nově vydaná kniha tak beznadějně vyprodaná, že nemůžete nikde v New Yorku najít ani jeden její výtisk? Na výtisky této knihy v newyorské ústřední knihovně se čeká v dlouhé frontě na záznam. Kniha není k dostání nikde. Je vyprodána, dotiskuje se a připravuje se paperback.

Takový intenzivní zájem je podivný, neboť "Impérium" není lidovou četbou, je to obtížný, pětisestránkový svazek, jehož autorem je jeden vězněný italský revolucionář a dosud neznámý americký univerzitní učitel jménem Michal Hardt.

Je to podivné také proto, že tato kniha rehabilituje slovo komunismus - nikoliv navzdory pádu Berlínské zdi, ale právě v důsledku jejího pádu.

Je to všechno duchem doby, argumentuje včerejší Observer. Hardt, se svým spoluautorem Antoniem Negrim, politickým disidentem v Itálii sedmdesátých let, se stal bezděky hlavním inspirátorem (a kritikem) hnutí, které vzniklo na základě demonstrací v Seattle, v Praze a v Goteborgu, a napsal knihu na téma, o němž se neustále hovoří - na téma globalizace.

Avšak Hardt učinil víc. Minulý týden citoval deník New York Times významné univerzitní profesory, kteří charakterizovali jeho knihu jako "komunistický manifest pro naši dobu" a jako "první velkou novou teoretickou syntézu pro nové tisíciletí".

"Impérium" je obsáhlá historie humanistické filozofie, marxismu a modernosti, keerá dochází k zásadnímu politickému závěru: že jsou lidé tvůrčí a osvícena rasa a že je lidská historie historií pokroku vůči odebrání moci těm, kteří moc vykořisťují.

Hardt a Negri zahájili debatu, "nikoliv proti hnutí po Seattle, ale uvnitř tohoto hnutí". Prohlašují celou řadu kacířských myšlenek, včetně obrany modernosti a včetně argumentu, že globalizovaná ekonomika představuje větší příležitost než kdy předtím pro humanistickou a dokonce i pro "komunistickou" revoluci.

"Impérium" činí tři věci: zkoumá globální ekonomiku, tedy ono "impérium", a zjišťuje, že jako internet, neexistuje v ní žádné ústředí - globální ekonomika je jev, který není omezen na žádné konkrétní "místo". Neboli, jak uvedl Hardt v rozhovoru: "Už neexistuje žádný Zimní palác." (Na nějž zaútočili bolševici v roce 1917).

Zadruhé, kniha nově definuje to, čemu se dosud říkalo "proletariát" jako "nové, rozrůzněné a mocné ´Množství´".

Za třetí - a to je snad nejdůležitější - Hardt a jeho kolegové pohrdají úpadkem marxistické levice, k němuž došlo za poslední dvě desetiletí. Tvrdí, že "postmodernizovaná globální ekonomika" vůbec není všemocná, ale obsahuje v sobě sémě vlastní zkázy. Politické klima nebylo nikdy příznivější pro povstání "komunismu, který je marxistický, ale větší než Marx."

Krátce řečeno, úpadek impéria už začal a revoluce proti němu byla už zahájena.

Michael Hardt je neformálně vystupující, tiše hovořící a skromný muž. Narodil se v roce 1960 a vyrostl na předměstí Washingtonu. Je synem sovětologa, specializujícího se v knihovně amerického Kongresu na ekonomiku.

Hardt se v roce 1983 přestěhoval do Seattle, kde získal doktorát ze srovnávací literatury. Pak se vydal do Paříže psát dizertaci o Itálii během sedmdesátých let, pod vedením aktivistického levicového filozofa na útěku Negriho.

Mezi ním a Negrim - který měl v sedmdesátých letech kontakty na italskou teroristickou skupinu Rudé brigády a po čtrnácti letech exilu ve Francii je nyní v Itálii ve (fešáckém) vězení - došlo okamžitě k názorové shodě.

Ve stejné době se začal Hardt zajímat o americké "špinavé války", vedené v osmdesátých letech ve střední Americe. Pracoval v Guatemale a v El Salvador pro křesťanské azylové hnutí Sanctuary Movement, které poskytovalo ve Spojených státech v kostelech úkryt pro uprchlíky, často lidi, kteří prchali před popravčími četami, vycvičenými CIA, a kteří byli označeni v USA za ilegální přistěhovalce.

V roce 1994 mu byla nabídnuta profesura literatury na Duke University v Severní Karolíně. Tehdy začal psát knihu Empire. Po jejím úspěšném vydání dostal - o rok dříve, než to očekával - definitivu. Kniha byla přeložena do deseti jazyků a Hardt se stal hvězdou na více než 20 mezinárodních konferencích.

Hartovou "novou myšlenkou" bylo aplikovat závěry současné fyziky a "poststrukturalismus" neboli "dekonstrukci" francouzských filozofů, jako je Jacques Derrida či Michel Foucault v aréně konkrétní politiky. Derridova představa, že tradiční pojmy jako "pravda", "střed" a "základ" musejí být v postmoderním světě zpochybňovány, byla interpretována jako ústup od politiky. Stal se terčem útoků, zprava i zleva, že se chová antipoliticky a nihilisticky.

Avšak jeden Derridův žák, Thomas Keenan, napsal teoretického předchůdce knize Empire, který se jmenuje Fables of Responsibility, Historky odpovědnosti. Argumentuje v něm, že je tomu opačně. Má-li být politika nově definována, musíme přestat záviset na "středu" či o "základu". Právě, když je základ nejistý, je nutno činit politická rozhodnutí. Zbavíme-li se "základu", teprve objevíme křehké hodnoty jako svoboda, práva a odpovědnost lidského tvůrčího talentu.

V knize Empire sledují Hardt a Negri Keenanovu premisu celou historií, od starověkého Říma až po nepokoje v Los Angeles. Někdy je ta kniha téměř náboženská nebo až chiliastická: svatý František je vzorem militantního bojovníka, američtí syndikalisté začátku dvacátého století jsou "augustiniánští". Styl knihy je odvážný a ikonoklastický: autoři píší o "radosti a lehkosti bytí komunistou" a proti "mizérii moci" kladou "radost existence".

Oba autoři se často odchylují od levicové ortodoxie. Například, podle tradičních levicových názorů jsou centrem globální ekonomiky Spojené státy a ovládá ji Světová banka, Mezinárodní měnový fond a skupina korporací. Hardt argumentuje, že žádné mocenské centrum neexistuje, a popisuje to jako "hladký prostor ... je zároveň všude i nikde. Impérium ... není definováno místně."

V rozhovoru to srovnává s internetem: "Organizační princip je obdobný principu internetu - spojuje to internetový věk s tím, jak funguje moc v distribuční síti." Ani rozdělení světa na Sever a Jih neeistuje - "třetí svět je i v prvním světě a první svět je v třetím světě - Brazílie je typickým příkladem."

Hardt byl ostře kritizován za to, že odmítá charakterizovat Spojené státy jako zemi, která m,á na světě příliš privilegované postavení. "Avšak," dodává, "jednou z prvotních otázek, s nimiž jsme museli začít, byla nespokojenost s tzv. ´americkým imperialismem´". Hardt nadšeně podporuje americkou ústavu, která prosazuje univerzální lidská práva - "a dá se vystopovat, jak se tato ústava v různých bodech americké historie úspěšně prosadila."

Podle Hardta a Negriho se proletariát stal globálním davem. "Myslím na pracovníky firmy McDonalds po celém světě," říká Hardt, kteří nosí placku s nápisem: "Obsluhujte s úsměvem." Ale v tomto globálním davu začíná vznikat znepokojení, které přesahuje tento pojem služby.

I když je dnešní impérium daleko obtížněji definovatelný systém vykořisťování, konstatuje Hardt, také zároveň vytváří daleko větší potenciál pro širší spolupráci a kontakty mezi lidmi, což jsou podmínky pro vznik osvobozeneckých hnutí."

A tak, argumentuje Hardt, druhou stránkou globalizace je to, že ti, které globalizace vykořisťuje, "mají větší potenciál pro to, aby se dali dohromady. Globální masy si uvědomí svou moc, jakmile si uvědomí, že mají jako lidi mnoho co společného. Globální kapitál to umožňuje stejným způsobem, jakým průmyslový kapitál umožnil organizaci průmyslové dělnické třídy.