Platy českých učitelů teoreticky zvýšeny, ve skutečnosti klesly
Úkoly tohoto roku splníme
Po lednové vládní kampani, kterou provázely optimistické naděje českých učitelů spojené se zvýšením tarifních mezd ve školství, dochází v pololetí k mírnému vystřízlivění, kterému se jistě nemůže ubránit ani samotný ministr školství Eduard Zeman. Minulý čtvrtek ministerstvo školství zveřejnilo některé informace o platových poměrech učitelů a nepedagogických pracovníků v regionálním školství. Značnými komplikacemi prochází totiž dobře míněná snaha ministra školství o zvýšení platů českých učitelů, kterých ve srovnání s minulým rokem sice příliš neubylo, ale pro které je stále obtížnější vydržet vzrůstající tempo zvyšujících se reálných nákladů strávených mimo školní budovu.
Ačkoliv u učitelů došlo od počátku roku ke zvýšení tarifních platů v průměru o 1308 korun (u nepedagogických pracovníků to bylo pak 335 korun), reálný plat českých kantorů v prvém pololetí ve skutečnosti klesl o 421 korun na celostátní průměrný příjem školského pracovníka ve výši 11607 korun. Řada okresů ovšem takové výše ani nedosáhla kvůli přezaměstnanosti či nerovnoměrnému rozdělení zdrojů mezi jednotlivé školy. Novinářům to ve čtvrtek řekl vrchní ředitel ekonomické sekce ministerstva školství Zdeněk Bernard, který slíbil, že bude lépe. Měsíční učitelský plat se má letos v průměru zvýšit o 1600 korun měsíčně, nepedagogičtí pracovníci si mají polepšit dokonce o celých 370 korun českých. "Je víc než jisté, že tento celoroční cíl bude splněn," slíbil učitelům na závěr letošního školního roku Bernard, který sliby je zvyklý plnit do puntíku už od dob, kdy jako předseda Celozávodního výboru KSČ ministerstva školství a kultury ČSR plnil všechny závěry předcházejících sjezdů ÚV KSČ na výbornou. Nenárokové složky platu se u učitelů prozatím ovšem oproti srovnatelnému období v minulém roce nejen snížily v průměru o 100 korun měsíčně, ale tato složka platu u pracovníků ve školství celkově poklesla o 408 až 248 korun měsíčně.
Mzdová revoluce zase až za rok
Zvýšení platů tedy teoreticky proběhlo, ale v reálné skutečnosti mzdy učitelů klesly, jako ve Werichově pohádce o princezně Koloběžce, která přijela oblečená, neoblečená, učesaná a neučesaná. Ze zvýšení mezd se vyklubalo snížení reálných platů, z euforie je spíše lehká kocovina, jenom letní školní prázdniny se prozatím ještě nikdo nesnažil vylepšit nějakým optimalizačním opatřením. Jedině snad učitelé středních škol nebyli snížením nenárokové složky platu výrazným způsobem postiženi a jedině díky nim se průměrný příjem alespoň částečně blíží průměrným příjmům v České republice. Učitelé na základních školách však nepochybně zaplakali a mzdová revoluce ve školství se tedy opět odkládá o další rok. A to je školství pro sociálně demokratickou vládu stále tou nejvyšší politickou prioritou.
S platy učitelů to ovšem prý není zase tak špatné, alespoň podle nedávno zveřejněných údajů mezinárodní organizace OECD, která dospěla k závěru, že průměrná roční mzda českého učitele na 2. stupni základní školy po 15 letech služby činila v roce 2000 celých 9342 dolarů. Kdo ale letos plánoval pobyt na plážích v Tenerife, vezme určitě za vděk i zadumanou letní Šumavou.
V letošním školním roce zasáhla oblast školství reforma veřejné správy a peněz se nedostává stále víc, jako by mizely v Bermudském trojúhelníku, který tvoří ministerstvo školství, nově zřízené kraje a pomalu odumírající okresy. Ministerstvo již v polovině června zjistilo, že peníze zaslané krajům a okresům na školství nestačí, a tak v polovině června posílilo mzdové prostředky u vybraných okresů o 105 miliónů korun. Do konce června však ministerstvo školství stačilo předat samosprávě jen 66 procent škol dříve zřizovaných státem, a tak nelze ani odhadnout kolik černých děr se ve školském rozpočtu ještě objeví.
Sci-fi záhada: Mladí kantoři nejsou, ale počet učitelů prý vzrůstá
Podle informací ministerstva školství v prvém čtvrtletí 2001 došlo v porovnání se srovnatelným obdobím v minulém roce sice ke zvýšení počtu pedagogických pracovníků o 1 886 učitelů, ale toto zvýšení neznamená v žádném případě počátek masivní invaze mladých kantorů do školství. Nárůst učitelů ve školách nebyl ovlivněn nějakou novou personální strategií ministerstva školství, ale byl naprosto prozaickým důsledkem naplňování prázdných ročníků středních škol, které musely být obsazeny i dostatečným počtem kvalifikovaných kantorů. Některé základní školy jsou ale i nadále téměř před kolapsem. Chybí zejména mladí učitelé, kteří se stále méně smiřují s představou nízkých platů zejména v základních školách. Situace však není tíživá jen pro mladé učitele, ale i pro školy samotné. Průměrný měsíční plat ve výši 11203 korun za I.čtvrtletí letošního roku je jen jedním z dalších důkazů, že volební sliby jsou halasněji vykřikovány převážně před volbami, ale realita následujících let na situaci českých učitelů je stále stejná. Učitelské platy jsou totiž i nadále pod pětiprocentní hranicí průměrné mzdy, ať je ve vládě Petr, Ivan nebo Eduard. Jména ministrů se sice s železnou pravidelností mění, zatímco nízké platy českých učitelů jsou dlouholetou skomírající trvalkou. Skomírající vývoj mezd zaznamenalo ministerstvo školství i v prvém čtvrtletí tohoto roku. Přestože limit počtu učitelů nebyl zdaleka naplněn, čerpání prostředků na platy bylo za I.čtvrtletí roku daleko nižší ve srovnání se srovnatelným obdobím minulého roku. Podle předběžných prognóz mělo totiž optimální čerpání prostředků na platy v jednotlivých okresech dosahovat plánovaných 23,5%, ale této výše kupodivu nedosáhl ani jeden z okresů České republiky. Vinu za nízké platy prý tedy nesou okresy, které zase argumentují nedostatkem přidělených ministerských financí. Část finančních prostředků poskytnutých státem totiž obce investovaly do provozu některých dlouhodobě zanedbávaných a zadlužených středních škol, které spravoval stát. Myšlenka výrazně zvýšit platy českých učitelů a přilákat do školství mladou krev to byla ale dobrá. Prostě se jenom nevyvedla. V dalších letech se to určitě povede!
Začátek školních prázdnin a daňové svobody českých učitelů
Ministerstvo školství minulý týden zveřejnilo údaje, z nichž vyplývá, že mzdy učitelů i přes tento částečný neúspěch závratně rostou. “Průměrný měsíční plat českých učitelů vzrostl od roku 1995 do loňského roku o 48,3 procenta. Zatímco v roce 1995 brali pedagogové měsíčně 8991 korun, o pět let později to bylo 13336 korun.” Strhující nárůst učitelských platů za posledních šest let o více než 48 procent je však jen tragikomickou hrou čísel, která ani na okamžik nezmiňuje inflační nárůst v uvedených letech spojený s růstem životních nákladů. Obrovský mzdový “run” pak získává značné trhliny, jestliže jsou platy učitelů srovnány s platovým vývojem v některých dalších resortech. Ve srovnání s platovou úrovní v celém národním hospodářství, kde průměrná mzda v roce 2000 činila 13491 korun, byly jen loni platy učitelů o 1,15 procenta nižší. Loni průměrný měsíční plat učitele ve srovnání s rokem 1999 dokonce poklesl o 113 korun.
Za to letos očekává ministerstvo školství, že průměrný měsíční plat pedagogických pracovníků regionálního školství dosáhne 14531 korun. Každá mince má však nejen svůj líc, ale rub. Od prvního července totiž podražil plyn, stejně jako i nájemné. Tedy alespoň u učitelů, kteří nežijí ve vlastních vilách, ale žijí v bytech s regulovaným nájemným, které se zvýšilo o další čtyři procenta. Většina kantorů, kteří by chtěli odejít do důchodu dříve, než jim to umožňuje současný důchodový systém, bude mít méně peněz. Proto raději zůstanou ve školách, které čeká mohutná reforma zahrnující nejen zavedení moderních informačních technologií, nového školního kurikula, ale i nového stylu vyučování. Starého psa ovšem novým kouskům nenaučí ani ministr školství.
Teprve počátkem června nás minul Den daňové svobody. Na každého učitele čekal ještě před výplatou jeho poměrně skromné mzdy a odchodem na letní prázdniny bdělý a nikdy neselhávají daňový systém. Peníze, které v potu tváře český učitel vydělá, jsou mu nejen zdaněny ještě dříve, než je dostane do rukou. Na své si přijdou nejen daně z příjmu fyzických osob a povinný odvod na zdravotní a sociální pojištění, ale i řada dalších vymožeností moderní doby. Když si již jednou zdaněné peníze skromný český učitel ušetří, aby si mohl pořídit například nový byt či postavit svépomocí domek, z úroků platí nejen 15% daň, ale zakoupí-li jakékoli spotřební zboží, jeho cena je automaticky vyšší o dalších 22% DPH. Vedle systému základního zdanění na učitele, a nejen pochopitelně jen na ně, čekají pak daně z nemovitosti, daně darovací, valorizované vodné a stočné, koncesionářské poplatky, povinné ručení motorových vozidel, poplatky za školní pomůcky školáka a řada dalších drobných daňových roztomilostí a útoků na už tak vyhublou peněženku českého kantora. Nemalým výdajem jsou i náklady řady učitelů na zvyšování vlastní kvalifikace, která byla v tichosti přesunuta na jejich neumdlévající bedra. Více než dvanáct tisíc korun musí například ze svého zaplatit učitelé, kteří se hlásí do kursu pro výchovné poradce. Ministerstvo školství totiž před nedávnem přiznalo, že ačkoliv podle jeho vyhlášky musí na školách být kvalifikovaní výchovní poradci, nemá dost peněz na jejich vzdělávání. Ve školách v posledních letech výrazně vzrostly projevy šikanování a záškoláctví, před kterými je řada škol téměř bezmocná. Místo aby byly věnovány finanční prostředky na zvyšování kvalifikace v mnoha případech bezradných a nekvalifikovaných kantorů, ministerstvo školství se rozhodlo situaci vyřešit radikálním způsobem. Vydalo sérii metodických pokynů k prevenci zneužívání návykových látek ve školách a k řešení šikanování mezi žáky.
Loni byl Dnem daňové svobody 6. červen, letos jím byl 7. červen, ale v roce 1912 bychom si ho připomněli již v únoru. To nám tedy několik dalších několik let určitě nehrozí. Naopak systematické posouvání tohoto termínu do období letních prázdnin, je důkazem toho, kolik nás stojí péče bodrého všeobjímajícího sociálního státu, který se o školství a vzdělávání stále nedokáže tak nějak postarat. Staré české přísloví sice říká, že kde nic není, ani smrt nebere, ale v příštím roce se to prý docela určitě změní. Šestiprocentní přesun DPH do umdlévajícího českého školství ho postaví konečně na nohy. Nejsou-li ovšem ty jeho nohy už dávno hliněné.
