Pochybné architektonické kroky:
Hurástyl ve Zlíně
Zlínské noviny uveřejnily před čtyřmi měsíci anketu s názory obyvatel k nedostavěnému supermarketu na Čepkově. Přespolní účastníci se shodují na nezbytnosti dostavby komplexu, domácí se vyjadřují rezervovaněji. Jedni dostavbu připouští, jiní ji odmítají. Výsledky průzkumu naznačují směr vývoje veřejného mínění.
Zatím co uspěchané schvalovací řízení komentované politickou vůlí radnice probíhalo bez většího zájmu veřejnosti, případně v nadějných očekáváních její konzumní části, pak s ročním odstupem si začíná významná část obyvatel uvědomovat, jaký zásah do dopravní, obchodní společenské struktury města se tu chystá. Tomuto posunu napomohla jistě prohlubující se přímá zkušenost s účinky megacenter, ale i osvětová činnost tisku, neboť se jedná o celostátní problém tunelování měst supermarkety. Charakteristický je nejen posun veřejného mínění, ale také rozdíl v názorech obchodních turistů a obyvatel města.
Obchodní centrum Čepkov není typickým zařízením tohoto druhu, nýbrž příkladem ojedinělým, výjimečným, nemajícím u nás ani v kolébce tohoto stavebního druhu obdoby pro svou polohu ve městě, respektive vzdálenost 400 m od jeho středu. Právě tím se negativní vliv na město násobí. S ohledem na další osudy sídla je nutno se k Čepkovu vracet a hledat na jeho příkladu poučení pro budoucnost, neboť věříme, že v zárodku současného záměru nestála zlá vůle.
Zlínské meziválečné období dostavby města lze charakterizovat jako rychlý přechod od konceptního urbanismu k improvizovanému samopohybu. Někdejší autority jsou bez vlivu,územní plán slouží jako nástroje vůle Strany. Mezi několik nejvýraznějších příkladů plánovací zvůle minulého období paří budova pošty na náměstí Míru a obchodní dům Prior na Čepkově - torzo bývalého záměru tripolárního centra příčícího se obecným pravidlům vývoje městských sídel. Je velkým nedorozuměním, ba ironií osudu, že těžký defekt územního plánování komunistické éry byl spojen s populistickou proklamací na jeho konečné řešení.
Diletanti v oboru nás učí, že utváření města je diktátem peněz, průmětem peněžních toků do území. Zůstává-li však město místem pro život, pak musí být investiční výdaje usměrněny jasnou vizí, plánem. Dvacátá a třicátá léta historie Zlína dokazují, že nesrovnatelně větší proud investic do území lze a je nezbytné regulovat plánem, jenž tehdy prakticky uskutečňoval nejnovější poznatky teorie rozvoje průmyslových sídel. F.L. Gahura nebyl autorem teorie zahradního města, ani volného způsobu zastavění. Ovládl je však a dokázal je využít pro místní situaci. Teoretická zaostalost, izolacionismus dávají prostor pro improvizovaná, populistická řešení typu Čepkova. Absence teoretického základu dává prostor hurástylu, kterému jsme uvykli z minula, kdy územní plán sloužil pasivnímu zkreslování vytčených cílů. Je tedy nanejvýš potřebné, aby se odbor územního plánu Magistrátu začal aktivně zabývat teorií oboru, jehož název má napsán na dveřích, začal shromažďovat nejnovější teoretické koncepce i praktické příklady sídel, která prošla obdobným vývojem. Peníze jsou jen nezbytným, zdaleka však ne postačujícím předpokladem vývoje města.
Čepkov je rovněž příkladem investiční akce, kdy územní a stavební odbory Magistrátu byly úkolovány k rychlé legalizaci zadání odhlasovaného politickými i odbornými orgány města. Tato zdánlivě bezchybná technologie výkonu moci má trhlinu v položené otázce: "Dostavět či nedostavět torzo obchodního domu na Čepkově do podoby supermarketu" (volně parafrázováno)? Politikové ať hlasují o politických otázkách, odborníci mají hlasovat o odborných otázkách. Složitý urbanistický detail nelze řešit ve Stavební komisi způsobem "ano-ne". Územní rozhodnutí s jeho dodatky bylo vydáno v době, kdy koncept obchodního centra byl beze zbytku hotov a tudíž nebyla ani vůle v souladu s ! 39 Stavebního zákona vyžadovat podmínky k zajištění "urbanistických a architektonických hodnot v území". Tomu odpovídá i nízká úroveň návrhu, která by nejspíše vynikla při srovnání s přístupem jiného autora.
Manipulace veřejným míněním je dalším charakterovým rysem kampaně kolem Čepkova. Pozornost byla soustředěna na výsledky řízení E.I.A., které posuzuje tak zvaně komplexní vliv stavby na okolní prostředí. Průkaznost tohoto šetření je dána skutečností, že se omezuje na hodnoty, které je možno kvantifikovat, změřit a porovnat s povolenými limity. Úskalí spočívá v tom, že některé hodnoty, jako například vlivy budoucího automobilového provozuje nutno předpokládat, matematicky simulovat,upravit tak, aby limitní hodnoty nebyly překročeny. Výsledky územního řízení obsahující reakci stavebního úřadu na konkrétní návrh stavby určené široké veřejnosti jsou oproti tomu ze zákona nedostupné.
Cílem tohoto textu je znovu upozornit na hlavní škodlivé vlivy, se kterými je záměr na dostavbu Čepkova spojen. Jedná se zejména o vliv nákupní turistiky na střed města. Pozoruhodné šetření Útvaru hlavního architekta Magistrátu města Brna týkající se účinku velkých nákupních center v místě zaznamenalo výrazný nárůst dopravní frekvence na přilehlém úseku dálnice, jakož i frekvence na okružním systému, který umožňuje obchvat středu města. Převaha brněnských obchodních center je totiž soustředěna v jižním sektoru předměstí mezi městem a dálnicí. Že nelze situaci velkého města přirovnat ke Zlínu? Potíž Zlína spočívá v tom, že jeho topografická situace vylučuje zřízení klasického radiálně okružního dopravního schematu, jak je známe z Brna, Kroměříže, Olomouce, Opavy, převážné většiny měst ležících na rovině. Z tohoto důvodu je téměř veškerý každodenní motorový provoz veden středem města, územím o rozloze 400x200 m. Jen tento provoz spěje v důsledku dlouhodobě užívané improvizační metody územního plánování k dopravnímu kolapsu. Je to dostatečný důvod k urychlené orientaci v oboru a soustavné aplikaci poznatků z přestaveb postindustriálních měst? Nebo snad je jen potřeba zvětšit propustnost středu města zlepšením parametrů křižovatek, přidáním jízdních pruhů?
Podlomení obchodního živlu v sousedství supermarketů, ztráta konkurenceschopnosti a ochuzení atmosféry veřejného prostoru jsou další průvodní jevy záliby radnice v jejich koncentraci. Avšak zřízení obchodních a zábavních center v těsné blízkosti obou náměstí, s fakticky stejnou náplní jako mají budovy na náměstí Práce a náměstí Míru, mění tyto partie města na divadelní kulisy.
Dosažený stav Čepkova je ten, že k reliktu komunistického způsobu plánování přibyl relikt přestavbového období. Dnes není Magistrátu, který vydal potřebné doklady ke stavební činnosti, známo, zda nebo v jaké podobě bude objekt dostavěn. Nabízí se hypotéza, že provozovatelé obchodních řetězců jsou lepší urbanisté než mistři plánovači a zavčasu rozpoznali úskalí záměru, kde volnému přístupu potřebného počtu vozidel brání hned celé město. Důležité je to, co hodlá radnice s objektem, stojícím na soukromém pozemku, podniknout. Domnívám se, že i obchodní zařízení polovičního rozsahu, se svými nároky na automobilovou dopravu, by bylo neúměrnou zátěží pro dopravní síť centrální části města. Pracovních příležitostí nebo ubytovacích možností bude ve středu města potřeba jistě dost. Pokud je hlavním problémem solidní investor, pak je chyba opět na naší straně, neboť podbízení a neprůhlednost procesu odrazuje solidní investory.
Napříště, třeba v případě náměstí Míru, by bylo žádoucí nabízet městský pozemek do vlastnictví nebo pronájmu formou konkurzu více uchazečů, který by zahrnoval zřetelnou architektonickou představu o budoucím způsobu využití a včlenění do městského organizmu. Konkurz, pokud se uskuteční, zjistí reálný zájem v daném okamžiku, vyloučí se pouhé modifikace developerských podkladů do výsledné podoby, oddělí se spekulativní a skutečný zájem a stanoví reálná cena místa v čase. Věřím, že budoucí polemika na toto téma nebude vedena jen z pozic obrany proti jedincům, kteří maří naši společnou dobrou Věc.
