Americký kreslený film, který je výsměchem firmě Disney
Shrek: Navždy šťastně příšerami: antipohádka, která zešílela
Tuto recenzi nového amerického počítačového velkofilmu "Shrek", kterou napsal Eric Metaxas, autor knížek pro děti, zveřejnil časopis Christianity Today.
Když v roce 1995 přišel do kin Disneyho animovaný film Pocahantas, New York Times uveřejnil parodii pod názvem Mohandas. Pocahantas byl typický disneyovský film, nevýrazný a přeslazený, a tak Mohandas se pokusila recenzovat obdobně disneyfikovaný anomovaný životopsi Gándhího.
Jednou částí této parodie bylo čisté bláznění pro radost: argumentace, že zloduch ve fiktivním filmu Mohandas byl podezřele podobný Jeffu Katzenbergovi, bývalému řediteli firmy Disney pro animované filmy, jehož Michael Eisner, jak je dobře známo, nejmenoval zástupcem generálního ředitele, a tak se Katzenberg urazil a založil se Stevenem Spielbergem a Davidem Geffenem vzdoropodnik Dreamworks.
Ve filmu Pocahantas však nebylo nic, co by bylo přímým odrazem tohoto slavného konfliktu, protože tehdy teprve začínal a přece žádný šéf mediální společnosti není tak malicherný, aby promítal své osobní antipatie do celovečerního filmu? Chyba. O šest let později spor dozrál a zplodil konkurenční ovoce celovečerním filmem Shrek podniku Dreamworks.
Shrek je nejnovějším útokem firmy Dreamworks proti podniku Disney. Film je volně založen na knize od Williama Steiga, je to zvrácená pohádka o zelené příšeře, která se jmenuje Shrek (má skotský přízvuk herce Mika Myerse) a žije v bažině, šťastně a sám, do té doby, než zlý lord Farquaad zažene všechny ostatní pohádkové bytosti - od Sněhurky až po různé čarodějnice a jednorožce - do Shrekovy bažiny. Shrek se dohodne s Farquaadem: Jestliže se mu podaří zachránit krásnou princeznu Fionu z hradu, který hlídá drak, a dá ji k dispozici Farquaadovi, aby se s ní oženil a mohl se stát legitimním králem, Farquaad dostane svou bažinu zpět. Až na to, že když groteskní Shrek organizuje získání Fiony, zamiluje se do ní a ona do něho.
Jak vám sdělí většina recenzentů, Shrek je digitálně animovaným výsměchem Disney Corporation. Obsahuje množství výsměšných odkazů na dřívější Disneyho filmy a zbabělý lord Farquaad se prý podobá Michaelu Eisnerovi. Celý hloupý spor mezi podniky Dreamworks a Disney je v tom filmu vidět všude. Avšak ve snaze ironizovat disneyovské přeslazené verze různých pohádek to firma Dreamworks fatálně přehnala, jako kdyby Katzenberg, který chtěl dát Eisnerovi pěstí, si nakonec dal ránu sám sobě. Shrek totiž nepodvrací jen přeslazenou verzi Disneyových pohádek, ale vysmívá se slavné a záhadné a vznešené tradici samotného žánru pohádky.
Zaprvé je Shrek neobyčejně únavný tím, že se všemu neustále vysmívá a všechno ironizuje. Jakmile se chvíle naplní smyslem a krásou, už cítíte, že se připravují jehlice z klobouku, aby dojem zničily. Je to jako kdyby se Mona Lisa usmála, tak jí Katzenberg přimaluje knír, a jdeme k další scéně. Když sedm trpaslíků přinese Sněhurku ve skleněné rakvi do Shrekova domu, Shrek vykřikne: "Dejte tu kurvu pryč z toho stolu!" Pro děti je to teda dost nevhodné. Idiotsky znějící hlasatel říká o Sněhurce: "I když žije se sedmi muži, není to lehká ženská!" Později, když Shrek vidí obrovskou věž hradu malého Farquaada, ptá se: "Nemyslíš, že si něco kompenzuje?" Je to tak sotva na hranici komičnosti, ale jsou falické vtipy ve filmu pro děti opravdu nutné? Taky je v tom filmu spousta vtipů o vypouštění větrů, jako kdyby nejmodernější animovací zařízení a rozpočet ve výši 100 milionů dolarů jaksi upadly do rukou kluků z páté třídy.
Později se náhodou Fiona a Shrek setkají s Robinem Hoodem, posedlým sexem, a jeho družina zpívá píseň o tom, co má vlastně Robin Hood pořád na mysli. Obsahuje to "vtipy" o tom, jak rád souloží. Je pozoruhodné, že tvůrcům filmu nepřišlo na mysl, že to bude asi rodičům dětí vadit. A pak znovu se dovídáme, že Farquaadova vysoká cimbuří "něco kompenzují", jako bychom tento freudovský klenot neslyšeli už předtím.
Ale nejhorším příkladem neustálého ironizování všeho nejsou sprosté či dětinské vtipy. Dochází k tomu v situaci, kdy vítá probouzející princezna Fiona ráno tím, že zpívá, autenticky dojemnou píseň. Přidá se k ní skřivan, který s ní pak zpívá společně, pokusí se o zvlášť vysokou notu, nafoukne se a exploduje. Zůstanou po něm na větvi jen dva ohořelé pařáty. Je to šokující a ošklivý moment, na který je divák zcela nepřipraven. Ale pak je to ještě horší. Fiona vidí, že pták po sobě zanechal hnízdo se třemi vajíčky. Díváme se na hnízdo spolu s ní, a uvažujeme, co se asi s nebohými sirotky stane, a pak se tento dojemný obraz prolne do záběru tří vajíček, smažících se na pánvi. Ha! Další vtip! A Shrek a jeho oslík jedí vajíčka k snídani. Publikum v kině, kde jsem byl já, nesouhlasně zahučelo - ti lidi byli zjevně šokováni. Kdyby bývali věděli, že to byla ostrá, brilantní parodie scény z Disneyova filmu Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1938, v níž zpívá taky slavík. Chudáci nevědomci!
Poté, co se do sebe Shrek a Fiona zamilují, dovídáme se, že v noci se Fiona také proměňuje v příšeru. Ale až políbí svou pravou lásku, kouzlo bude zrušeno a bude navždy krásná, jako během dne. Předpokládáme, že se to stane, až políbí Shreka - a ten se přece taky promění a budou žít navždy šťastně. Ale to jsme zřejmě beznadějně staromódní, neboť tak to vůbec nedopadne. Shrek zachrání Fionu z Farquaadových spárů a konečně dojde mezi nimi k polibku. Je zrovna příšerou, ale ani ona, ani Shrek se nepromění v krásné lidi. Odjíždějí směrem k západu slunce, navždy zůstanou příšerami.
Zjevně představa, že vnitřní krása hrdiny bude odhalena vnějšímu světu, je pro staromódní blbce. Nová morálka, kterou si máme odnést domů, je něco jako "nezáleží na to, jak kdo nebo co vypadá", anebo možná "přijmi sám sebe, jaký jsi". Co se děje? Jsou krása a vznešenost a nevinnost tak středověkými pojmy, že je pohádky nemohou vylíčit pozitivně? Musí zůstat navždy ošklivý nejen Shrek, ale také Fiona? Má ošklivé kačátko přijmout, jak vypadá, a všechny labutě se promění v ošklivé kačátko, aby se nikdo neurazil? Zůstane žabí princ navždy žábou a princezna se taky musí proměnit v žábu a skočit s ním do bažiny? A proč? A proč to celé působí tak násilně? Je to proto, že má legitimní očekávání byla podvrácena povrchně módním přístupem? Snaží se Shrek dát najevo, že ctnosti z pohádek neexistují, anebo jsou relativní, anebo nesmyslné? Připomíná mi to šedivé komunisty, jak křičí, že Bůh neexistuje, a jediné, co lidi potřebují, je chleba a vodka a betonová sídliště. Věřil tomu někdo někdy?
Staré pohádky tvrdí něco jiného: že to, o čemž každý ve svém srdci ví, že je to pravda, je pravda, že existuje dobro, krása a pravda - a i když jsou na tomto světě často skryté a někdy se vůbec neprojeví, přijde doba, kdy pravda vyjde najevo, draci budou poraženi a očarovaní vězni budou navždy propuštěni na svobodu. To je skutečně pravda, a dokud nebudou tyto příběhy vyprávěny znovu, nebudu si vybírat mezi přeslazenými nabídkami, vyrobenými podle výsledků marketingových průzkumů ani podvracením prostřednictvím pubertálních vtipů. Budu si půjčovat stará videa a čekat.
