Partaj na spadnutí
Jsou toho pořád plnější noviny i přilehlá sdělovadla. Jiří Lobkowicz & další prominenti takřečené "elity českého národa" umíněně trvají na tom, že ta supernovová partaj musí na české politické scéně za každou cenu vzniknout, i kdyby ji měla brát vážně pouze samotná hrstka jejích zakládajících členů. Jedním z důvodů, kterým Jiří Lobkovicz svůj záměr odůvodňuje, je to, že současný předseda ČSSD Vladimír Špidla prý přespříliš adoruje Lionela Jospina, jenž dle názoru J.L. není žádným věrojatným sociálním demokratem, nýbrž byvším maoistou a tvrdým stalinským komunistou.
Takže alespoň na okraj...
Lionel Jospin nebyl kdysi v rámci své mladické nerozvážnosti nikdy komunistou (natož stalinským), ani maoistou, alébrž toliko salonním "čtvrtointernacionálním trockistou", což v intelektuálním kontextu města nad Seinou reprezentovalo vždy něco poněkud jiného než v povodí řeky Něvy.
Jiřímu Lobkowiczovi to zřejmě vychází nastejno - historie to však rekognoskuje poněkud nuancovaněji. A právě o téže historii, tradiční to učitelce života, lze vcelku důvodně předpokládat, že veškeré naivní vize o všeobecné prospěšnosti anoncované nové partaje záhy pošle na své takřečené "smetiště" stejně rychlým postrkem jako všechny předchozí "impulzisty", jakož i "děkovače na odchodnou", jejichž myšlenkovým pohrobkům z řad televizních pseudorevolucionářů mnoho neprospělo ani bivakování Jana Rumla v uzurpovaném velíně na Kavčích horách.
Důvod je vcelku nasnadě. V samostatně a svébytně se tvářící České republice nemají totiž z “globálnějšího hlediska” ani tu sebemenší šanci vládnout vůbec žádné domácí "elity".
Reálná moc nad Střední Evropou byla přece - jak z kontextu věcí opakovaně vyplývá - v rámci údajně "světodějného geopolitického posunu od Jalty k Maltě" dávno předána do rukou agentů CIA a jejich bývalých soudruhů z KGB, kteří (tentokrát již v nezastřeně mafiánské roli) po teatrálním odsunu sovětských vojsk čiperně vystřídali na území ČR předchozí garnituru uťápnutých vojclů, dislokovaných povětšinou za zdmi kasáren...
Tak jaképak vlastně velké taškařice kolem výměny "elit" a vůbec jakýchkoli ad futurum nadějných a smysluplných výdobytků naší poněkud panoptikální parlamentní demokracie? To, že je v současných Čechách , bohužel, toliko kvazimravopočestnou neo-orwellovskou zástěrkou, sloužící spolu s všudypřítomnou reklamou k permanentnímu vymývání mozků domorodého obyvatelsta, jeho méně prostomyslná část sice už dávno prohlédla. Těžko však bude ochotna uvěřit, že by na tom partaj pana Lobkowizce mohla či dokonce i jen skutečně chtěla cokoli podstatného změnit.
Poznámka JČ: Není to trochu poraženecké? Že by skutečně nebylo v moci lidí v ČR ani trochu určovat svůj vlastní osud a všechno opravdu záleželo jen na vlivu zahraničních mocností? Není to trochu alibismus?
