Cyril Svoboda premiérem?
Proč zvítězil na jihlavském sjezdu lidovců Cyril Svoboda? Nabídl lidové straně vizi čtyřkoaliční reinkarnace, a to bez ztráty identity, navíc v didakticky přijatelném evropském kostýmu. Otevřel si tím cestu na premiérský post?
Pane Čulíku, posílám komentář k volbě Cyrila Svobody. Byl jsem po oba dny přítomen jako novinář v Jihlavě a informace jsou tedy výsledkem intenzivní práce na místě, nikoliv od stolu. Připravuji o čtyřkoalici knížku, což by vás mohlo zajímat. Pro vaši informaci připojuji, že se nepodílím na vzniku nové strany, a od poloviny dubna ani na aktivitách "Děkujeme, odejděte", ačkoliv to trochu stereotypně tvrdí některé sdělovací prostředky. Takže, prosím, neuvádějte mne jako "Děkujeme, odejděte!", ani jako nějakého "stínového straníka". JB
Kasal i Svoboda čekali vítězství - Jana Kasala. Shodují se na tom jejich spolupracovníci, a budeme-li pečlivě naslouchat i odpovědím obou rivalů, dozvíme se to i od nich. Temné výrazy svobodovců při projevu Jana Kasala tuto základní tezi potvrzovaly. „KDU-ČSL jde rovnou cestou do pekel!“ informoval mne při Kasalově projevu jeden z analytiků, který patří k těm nejdiskrétnějším - a po právu i nejbrilantnějším. Očekávání Kasalova týmu vystoupalo opravdu hodně vysoko: jeho lidé se na posledním celostátním výboru, v paláci Charitas, dva dny před sjezdem, netajili odhady až do výše 200 hlasů pro Kasala… Svobodovi lidé sice nešli až tak vysoko, jejich tlakoměr vyhnal pro Kasala sice necelých 170, svému favoritovi ale i v nejdivočejších snech přičítali pouhých 135. Vítězství Cyrila Svobody ve 2. kole bylo sice pouze o 11 hlasů (157:146), v tom 1. kole mu ale vítězství uniklo jen o jeden hlas (162:145). Na lidovecké poměry je to skutečná revoluce!
Vichřice ztráta důvěry
Co se to vlastně stalo? Stranickými krajskými konferencemi se za poslední dva měsíce přehnala vichřice „ztráty důvěry“. Ten „jejich“ Honza Kasal totiž pomalu a jistě přestával být zárukou, že dokáže vzdorovat tlaku, který na jejich stranu vyvíjeli nejen „nátlakové a zájmových skupiny“ (Kasalovým slovníkem) a novináři (kteří z lidovců dokázali úspěšně vytvořit od hnoje zablácené čeledíny), ale i vlastní lidé, kteří se stále více bouřili autokratické svaté trojici: Kasal-Kalousek-Severa (-Kopřiva). Penězotoky, které donedávna lidovou stranou proudily bez velkých potíží všemi směry, se náhle díky diskreditaci Miroslava Kalouska, staly nejistými. Nešlo tady ale vůbec o to, zda byla a bude prokázána minulost lidoveckého Jamese Bonda na ministerstvu obrany (tam totiž nejde vůbec o Kalouska, ale o mnohem větší ryby), ale hlavně o to, dokáže-li Svoboda přesvědčit ty nejzatvrzelejší, že by se mohli i za něj mít „lépe a radostněji“. Svoboda lidovcům nabídl vítězství.
Staré a otřepané klišé zní: Pražák Svoboda nemá co říct moravskému zemědělci, který volí Kasala. Josef Lux, kdysi bodrý a tlustý zemědělec, dnešní ikona lidovců, se ale za těch několik let dopracoval k tomu, že se začal podobat dynamickému a flexibilnímu politikovi - podle vzoru německé partnerské CDU. Podobně jako Svoboda, jehož vítězství si na budějovickém sjezdu přál, byl ale Lux spíše pochybující a introvertní individualista. Cyril Svoboda, který někdy tak hekticky mluví, dokáže zapůsobit totiž až ve chvíli, kdy je dostatečně „emocionálně rozehřátý“, a kdy mu vrozená bázlivost umožní být paradoxně „sám sebou“. Těžko se mu navazují pevné vazby - tento nedostatek nahrazuje diplomacií a výbušnou inteligencí. Podobnost mezi Luxem a Svobodou je charakterově bližší, než povrchní zemědělská fyziognomie, která uhranula některé komentátory. Svoboda navíc od budějovického sjezdu dokáže přednést projev spatra. Kasalovi nepomohla ani vizuální projekce sloganů na plátno.
Neobstojí ale ani další, s tím spojené, nesnesitelné klišé: Svobodu volily industriální Čechy, zatímco Kasala ponejvíce feudální Morava. Kdyby tomu tak bylo, Svoboda by si ani neškrtnul: pravda je totiž ta, že nebyla větší bašta Miroslava Kalouska, než Čechy střední, a Svoboda přesvědčil většinově dokonce v Olomouci i ve Zlíně. Samozřejmě, volby byly tajné, ale chování delegátů se nedělilo na zápas Prahy proti venkovu, ale na zápas za dvě podoby identity: té lidovecké, nebo té čtyřkoaliční. Většina váhala a byla rozpolcena. Ta tolik proklamovaná „klidná síla“ byla na sjezdu podobná zmatenému klubko nervů.
Chýlek jako rozbuška
Emotivní vypjatost, kdy po Kasalově úvodním projevu přistoupil k mikrofonu Stanislav Chýlek, bývalý velvyslanec v Kanadě a královehradecký delegát, krve by se v sálu žádného lidovce nedořezal. Delegát Chýlek (kterého si v Respektu pletou s nějakým delegátem z Karlových varů) zapůsobil jako rozbuška: chtěl učinit jen „technickou poznámku“ nad povahou Kasalova projevu, který byl více útočným ideovým speechem, než opravdovou „zprávou o činnosti strany“. Chýlek se nedostal ke slovu: moderátor Jaroslav Kopřiva ho poslal zpátky z pódia. Co by mělo být více podprahovým potvrzením vztahu mezi vedením a členskou základnou? Arogance a nepotismus bývalého Kasalova vedení byl prvním hlavním důvodem, proč delegáti zvolili Svobodu.
Svoboda ale chytře nabídl více: záruky (odmítnutí euthanasie a registrovaného partnerství), ale i větší pravomoci hejtmanům a starostům (prvky přímé demokracie), které tolik postrádali. Vliv senátorského klubu, který většinově stál za Svobodou, byl dalším jasným akcentem, který posílil Svobodu - a to zvláště v Brněnském kraji, odkud se vynořil dlouholetý náměstek primátora a současný první místopředseda Milan Šimonovský. Senátor Šimonovský veřejně řekl, že volil Jana Kasala. Před volební urnou je ale i senátor sám - a on si jistě dokázal spočítat, jakou roli by mu přisoudil Kasal - ten mu po vzoru pokleslého tyátru nabízel to samé, co Miloslavu Výbornému: být tím „třetím vzadu“. Může-li být za Svobody prvním Moravanem, proč by měl být třetím v „zákrytu“?
A ještě jeden rys je nutné připomenout. Lidovecká členská základna, která zoufale trpí dorostem (pouze 23 delegátů z 317 se vešlo do kategorie do 35 let), se ovšem nenachází ve stavu pokročilé demence - a mnoho z nich působilo nejen čilým, ale navíc i učenlivým dojmem. Svobodovo didaktické evropanství (kdo se dnes vzpomene, že byl první českým vyjednavačem s Evropskou unií?), o němž většina z delegátů nemá ani potuchy, působilo jako zářná meta. Arogance, kterou trpí většina manažerů ODS, kteří se přece nemusejí ničemu učit, zkrátka u KDU-ČSL nemá žádné místo. „Doktor Svoboda“, jak ho lidovci často oslovují, je pro ně tím typem vzdělance, kterého od časů ThDr. Jana Šrámka lidová strana neměla. Elegance a šarm, jimiž Svoboda vládne, není ze secondhandu. Důrazem na „občanskou společnost“ Svoboda prokazuje nejen schopnost využít vlny odporu, ale - na rozdíl od fantomu nové strany - zároveň tuto kapacitu integrovat do rodicího se dynamického bloku, který s ním získal člověka - možného budoucího premiéra České republiky.
(Autor není profesionálním lobbistou a svůj komentář míní podle všeho vážně-pozn. TP)
