Britské listy


čtvrtek 31. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Dokument:
  • Oficiální zdůvodnění, proč Policie ČR udělila Tomáši Pecinovi pokutu 10 000 Kč, že se nedostavil kvůli kritickému článku k policejnímu výslechu
  • Policii ČR: Policejní orgány nesmějí omezovat ústavní svobody občanů (Tomáš Pecina) Národní galerie:
  • Jsem "blázen" a "špatný historik umění", jak tvrdí pan Knížák a jeho stoupenci? (Milan Kreuzzieger) Velká Británie:
  • Návrat mumie II: Jak Margaret Thatcherová šla pomoci konzervativcům při volební kampani
  • Východoevropští hudebníci "ohrožují britskou hudební infrastrukturu" Společnost:
  • Přemíra práce nás proměňuje v emocionální trpaslíky Názor:
  • Cyril Svoboda premiérem? (Josef Brož) Česká televize:
  • Otázky kolem televizní krize trvají (Zdeněk Markus) Názor:
  • Nikomu není nic do toho, za kolik Václav Havel prodal Lucernu (Václav Pinkava) Subtilní umění civilizovaného dialogu:
  • Čulík páchá svou publicistikou protidemokratickou činnost (Radko Kubičko, Český rozhlas)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Práce nás proměňuje v emocionální trpaslíky

    Měli bychom trávit méně času u pracovního stolu a více tím, že pěstujeme vztahy se svými blízkými, argumentovala v deníku Guardian včera Madeleine Buntingová. Shrnujeme.

    Labouristé v nynější předvolební kampani skloňují neustále slovo "práce". Blairova Nová labouristická strana proměnila práci v jakési emocionální lepidlo, které spojuje veškerou její politiku. Čelný labouristický politik Peter Mandelson nedávno pozoruhodně napsal, že práce je "morální povinnost". Bývalý šéf Konfederace britského průmyslu Adair Turner argumentoval, že lidi se přece smějí rozhodnout nepracovat, ale Mandelson prohlásil, že sociální demokrat předpokládá, že lidi budou pracovat: "Společnost, kde pracují všichni, kdo mohou pracovat, nejen minimalizuje plýtvání a maximalizuje prosperitu, ale poskytuje ty nejlepší podmínky pro autentickou rovnost příležitostí."

    Problém s Mandelsonovou pracovní etikou je v tomhle: kdo rozhoduje o tom, co je plýtvání? Cožpak básníci, kteří deset let nic nenapíší, ten čas vyplýtvali? A kromě toho, tenhle jazyk o minimalizaci a maximalizaci vnucuje lidskému životu ten druh výkonnosti, jaký normálně spojujeme s počítačovým softwarem.

    Je jednou věcí, když se práce stane součástí politické ideologie, druhou věcí je, když se nám všem vnucuje, že prý všichni pracujeme strašně rádi.

    Nadšení pro práci sice možná nalezneme u metropolitních elit, ale zní to poněkud nepřesvědčivě, když to aplikujete na nejrychleji rostoucí sektor služeb - sektor bezpečnostních firem. Zkuste přesvědčit černého anděla, že práce je "celoživotní cestou, plnou objevů".

    Minulý týden byl zveřejněn průzkum, z něhož vyplývá, že naše pracovní kultura nějak degenerovala a vážně ovlivňuje naše zdraví a mentální stav. Třiasedmdesát procent manažerů uvedlo, že se jim zvýšilo množství práce a u manažerů ve veřejném sektoru to bylo třiaosmdesát procent.

    Chybí rovnováha. Je sice pravda, že lidé nalézají dnes v práci uspokojení, respekt i přátele. Měli bychom se však podívat vážně na to, jak málo investujeme do života mimo pracovní dobu.

    Prostě není možné mít rodinu, mít dobrý vztah s partnerem a udržovat styky s přáteli jen během pár hodin o víkendu. Osobní vztahy nejsou omelety, nelze je utvořit za deset minut. Dlouhé hodiny britské manažerské kultury nás proměňují v emocionální trpaslíky. Intelektuální stimulace, rychlost a vzrušení z práce jsou jako droga - jsou to také vlastnosti, které jsou nepřátelské vůči utvoření důvěrného vztahu - vůči tichému, pomalému rozvoji našich emocionálních schopností si navzájem vycházet vstříc a rozumět si.

    Čím víc žije stále více z nás o samotě, tím více ztrácíme schopnost žít s ostatními lidmi - i sousedi se stávají cizinci. Kultura dlouhé pracovní doby vyvolává emocionální odcizení, jaké jsme typicky viděli ve filmu Americká krása - jde o tragicky dysfunkční rodiny.

    Hlavní obětí našeho deficitu v oblasti důvěrných vztahů se stávají naše děti. Emocionální potřeby dětí nelze vyřídit krátkodobými řešeními. Obrovsky podceňujeme množství času i schopností potřebných k tomu vést rodinu.

    Jde ale také o nás samotné - měli bychom umět se o sebe postarat a vyhnout se množství zdravotních problémů, které působí stres, od migrén až po depresi.

    Důvěrné osobní vztahy se dříve rozdělovaly podle pohlaví: ženy se emocionálně staraly o rodinu a muži pracovali. V současnosti ženy pracují a zároveň se i nadále musejí emocionálně starat o rodinu. Muži nejsou ochotni převzít část tohoto závazku a taky emocionálně v rodině přispět.

    Emocionální, důvěrné vztahy v rodině jsou nyní stále více komercionalizovány, takže dáváme děti do školky, navštěvujeme terapeuty a dáváme rodiče do domova důchodců.

    Pracovat jako blázen v kanceláři a pak platit někomu za to, aby vyřešil problémy, které z toho vznikají - bolesti v zádech, migrény, hádky v rodinách, nešťastné děti - je to podivně zjedodušený způsob, jak definovat seberealizaci.

    Je to také obrovským obviněním kultury, v níž je seberespekt založen na tom, čeho dosáhneme v práci, a nikoliv na tom, jak dobře dokážeme vést jemné předivo složitých mezilidských vztahů.


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|