Britské listy

úterý 22. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Jak se ČR nestará o lidi, kteří bojovali za její svobodu:

Hodně Tmavomodrý svět generálmajora ing. Šanovce, aneb (Včera přítel, dnes už nepřítel) (Jaroslav Pour) Nová kniha:

Svoboda projevu na vysokých školách - ztratily univerzity důvod své existence? (Reason Magazine) Data o občanech:

Špatným zákonem o přístupu k dokumentaci pacientů parlament porušuje lidská práva občanů (Vladimíra Bošková) Analýza novely trestního řádu, část 1. - trestní příkaz:

Zavřou vás, ani se nenadějete (JUDr. Jan Langmann, Štěpán Kotrba) O Janu Rejžkovi, MFD, agentománii a zamlčování informací:

Nejen Maxwellův démon... (Vladimír Bernard) Sdělovací prostředky:

Velká Británie: Zpřísnění zákona o křížovém vlastnictví sdělovacích prostředků odloženo až na dobu po volbách Reakce:

V článku o Vietnamu byly nepřesnosti (Markéta Mezlíková-Moore) Izrael a Palestinci:

Co píše světový tisk o palestinsko-izraelském konfliktu

Krev, voda a symbolika F-16 (František Roček)

Ikona pro Vaši stránku...

Co píše světový tisk o palestinsko-izraelském konfliktu

(Podle listu Guardian z 21. 5. 2001.)

Izraelský tisk

Jerusalem Post informuje o tom, že izraelský bezpečnostní kabinet schválil další "zaostřené" útoky na palestinské cíle. Také poskytl pravomoci vnitřnímu výboru premiéra Ariela Šarona, ministra zahraničních věcí Šimona Perese a ministra obrany Binyamina Ben-Eliezera, aby schvalovali další útoky bez rozhodování širšího kabinetu.

Zpráva poznamenává lakonicky: "Členové bezpečnostního kabinetu však dali najevo, že očekávají, že budou informováni o akci brzo po jejím průběhu a ne že se o ní doví a ze sdělovacích prostředků."

Ina Friedmanová v časopise Jerusalem Report se zabývá jiným vysoce kontroverzním tématem: systematickým preventivním vyvražďováním palestinských extremistů, které praktikuje Izrael. Uvádí, že náměstek izraelského ministra obrany Ephraim Sneh nepociťuje v této věci žádné výčitky svědomí: "Podívejte se, vedeme válku proti terorismu, ale každé naše opatření je kritizováno," řekl Sneh, bývalý šéf občanské administrativy na okupovaných územích.

"Tanky jsou příliš brutální; bojové vrtulníky jsou nerozlišujícím a příliš přehnaným užitím síly: co tedy máme dělat? Uchýlit se k co nejpřesnějším, nejselektivnějším a nejchirurgičtějším protiopatřením. Ti, kteří nám dělají kázání, zapomínají, že naší prvořadou odpovědností je ochraňovat Izraelce. Jestliževím, že někdo připravuje bombu pod auto, co mám dělat? Mám mu poslat varovný dopis? Mám mu poslat předvolání?"

Palestinský a regionální arabský tisk

Nejnovější denní přehled palestinského tisku, který překládá Palestinský národní úřad, je plný ohnivých formulací o "válečném zločinci Šaronovi" a o izraelské "barbarské okupaci". Zajímavé je, že jako komentář si palestinské ministerstvo vybralo citace z izraelského a nikoliv z palestinského listu. Je jasné proč: Doron Rosenblum v deníku Ha´aretz totiž píše toto: "Vyslat letadla typu F-16 formou neúspěšného odvetného útoku proti pár střelcům se samopaly v Nablusu, rozmístěných v podstatě na konci rozjezdové dráhy letadel, symbolizuje hloubku zoualství, závratnou míru propagandy i politickou a vojenskou zbankrotovanost Šáronovy vlády za prvních 100 dní v úřadě.

Možná to také symbolizuje začátek jejího konce. Konec konců, vzhledem k tomu, že Šaronova vláda nemá vůbec žádnou politickou, sociální, ani ekonomickou agendu, jakou agendu by mohla vůbec ještě nabídnout, když už dospěla na dno sudu? A co se stane po teroristickém útoku, při němž, nedej Bože, zahyne dvacet lidí? Vláda odpálí v Ramallahu jadernou bombu?"

V aktuálním vydání týdeníku al-Ahram, který vychází v Káhiře, píše věhlasný palestinský intelektuál Edward Said ostře kriticky o vedoucích představitelích, kteří ze všec sil usilovali o americkou podporu a o americký souhlas: "Jak toto píšu, americké zbraně hromadeného ničení, které jsou dodávány do Izraele v neomezeném množství, jsou používány protizákonně - podle amerických zákonů - k útokům, k zabíjení a k mrzačení nechráněných palestinských mužů, žen a dětí, k bourání jejich domů, k likvidaci jejich uprchlických táborů, k tomu, aby se jejich život vůbec nedal žít.

Avšak po několik let se praktikovala politika bezdůvodného a nedůstojného úsilí zavděčit se bez racionálního důvodu americkým vedoucím představitelům - jako by osobní potěšení a uspokojení Hilary Clintonové nebo Madeleine Albrightové bylo koupen za palestinské veřejné peníze a jako by to byla zahraniční politika spíše než neslušný projev svého druhu úplatkářství."

Americký tisk

Je obtížné najít v amerických novinách mnoho sympatií pro Palestince, které jsou celkem vzato proizraelské, tak jako vláda ve Washingtonu. V listě Miami Herald například útočí Charles Krauthammer na Palestinský národní úřad a obviňuje z nynějšího krveprolévání plně Jásira Arafata. Krauthammer to vysvětluje takto: "Arafat bojuje, protože palestinský stát bez židů je sotva jeho jediným cílem. Nebude míru, zavázal se, dokud se nevrátí miliony Palestinců, žijících v zahraničí, do Izraele a dokud ho nezlikvidují jako židovský stát. Nejprve Palestinu, pak Izrael. Po dlouhá desetiletí ujišťoval Západ Izrael, že jeho bezpečnost závisela na výměně ´území za mír´. Arafat, jak se ukazuje, bojuje za území bez míru". V nedělních Los Angeles Times píše David Grossman z Jeruzaléma, že Izrael znovu propadá nebezečné psychologii "oběti": "Každá hrozba - i od Palestinců, kteří nikdy nemohou Izrael porazit na bojišti - je vnímána jako absolutní nebezpečí, které ospravedlňuje tu nejkrutější odplatu.

Na rozdíl od jiných, obdobně obtížných období v minulosti nemají nyní Izraelci naději. Jedině naděje by je mohla přimět, aby se osvobodili od tohoto fatálního zkonstnatění. ´S Araby není možné uzavírat mír,´ to je věta, kterou tento autor slyší několikrát denně, pokaždé, když se dá pošetile do debaty na ulici, v taxíku anebo v rozhlasovém pořadu. A skoro totéž syší v debatách s Palestinci: ´S Izraelci není možné uzavírat mír.´ Hrozí, že se tato proroctví splní.