Proč je velmi vážné, předvolává-li policie novináře k výslechu za "kritický článek"
V té věci nejde o izolovaný případ jednoho konkrétního novináře (který ostatně nemá z policie strach a nelze ho umlčet jinak, než že ho justice skutečně pošle od vězení), ale o posun v postavení represivního aparátu v rámci politického uspořádání.
I za předchozích ministrů vnitra docházelo ze strany policie k porušování zákona, k voluntaristickým zásahům, k vybíjení agresivity policistů na nevinných lidech atd., ale tyto jevy nikdy neměly podporu vedení resortu a zdálo se, že dlouhodobě ustávají.
Jan Ruml byl bezesporu slabý ministr vnitra, avšak za jeho působení ve funkci nedošlo ani v jednom případě k tak masivnímu porušování zákona policisty, jako v případě loňského zasedání MMF/SB. Policie také nebyla nikdy restrukturalizována jako nástroj potenciálního budoucího politického boje, jak je to patrné v rostoucí míře nyní (s tím souvisí jak pořizování rozsáhlého "alba extremistů" - rozuměj nekonformních občanů, tak řada pokusů zastrašit novináře trestním stíháním jejich kolegů: Smrček, Kubík a Slonková, Kučerová, nejnověji Pecina). Množí se případy policejní zvůle a útvar, který má na policisty dohlížet (Inspekce ministra vnitra), pokročil ve shovívavosti do té míry, že nyní kryje i velmi závažné trestné činy - připomeňme, že IMV opět "přes veškeré úsilí" nezjistila prakticky žádné porušení zákona na služebnách, kde policisté v září bili a mučili zadržované antiglobalizační aktivisty.
Nástup Stanislava Grosse a jeho PR týmu, který byl provázen úspěchem při zářijových událostech v Praze, dal policii opět po jedenácti letech pocit všemocnosti: ať se policista dopustí sebevětšího prohřešku, nic to neznamená, protože o tom, co napíší noviny a co odvysílá televize, rozhoduje ministr - nejpopulárnější politik - který umí zařídit jak pozitivní publicitu (viz smyšlené zprávy o prudce klesající kriminalitě), tak potlačit kritiku.
Bylo by jistě přehnané hovořit o náběhu na policejní stát nebo o nebezpečí státního převratu, ale bylo by dobře, kdyby si veřejnost jevy, které se od Grossova nástupu na ministerstvu a kolem něj odehrávají, uvědomila a vyvodila z nich patřičné závěry.
Poznámka JČ: Znovu se tady dostáváme do střetu mezi hodnotami české postkomunistické a (snad) normálnější "západní" společnosti. V demokracii je naprosto nepřípustné, aby byl novinář povoláván k výslechu na policii pro zveřejnění kritického článku - to okamžitě vyvolá varovné signály a palcové titulky - v ČR ovšem ne, tam to nikomu ani nepřipadne jako něco mimořádného. - Jistě, těžko mohou v českém kontetu Britské listy usilovat o dodržování svobody projevu, když samotný pojem svobody projevu zdiskreditovali vzbouřenci z České televize, kteří ho proměnili v pašalík osobních existenčních zájmů: obdobně si mohou zmatenější čtenáři myslet, že voláním na poplach, že je novinář v ČR předvoláván na policii za publikaci kritického článku, si Britské listy přihřívají nějakou osobní polívčičku - mnoho lidí v ČR nakonec vůbec nechápe, že někdo jako BL může jednat neúplatně. (Jeden čtenář BL říkal, nedávno, zmaten, druhému: "Tak jak čtu ty Britské listy, tak pořád nemůžu zjistit, za koho ten Čulík vlastně kope...?")
(Jak často dostáváme dopisy, že něco chválíme či kritizujeme, protože člověk, spojený s daným jevem, je prý náš nepřítel nebo kamarád!) - Navzdory tomuto zmatení myslí nemůžeme ustoupit od dodržování normálních principů zavedené demokratické společnosti ani pluralitního, svobodného myšlení a budeme se jich přidržovat tak, jako během dosavadní pětileté existence BL - i když to jistě může i nadále v některých myslích působit v ČR zmatek.
