Hokej, armáda, politika a společnost:
Češi - prostě to nejlepší
(broukat na melodii k reklamě Hellmans)
Již jsme si zvykli na příjemné pocity Mistrů. Jsme na vrcholu sportovní slávy a popularity.
Ó - kéž by tomu tak bylo i v jemnějších světech snů a představ. Nemáme svazující respekt z hokejových týmů Ruska či USA, přestože mají mnohem více obyvatel a v případě USA i kvalitnější možnosti a zázemí. V čem tedy spočívá fenomén umění našich hokejových mistrů?
Hlasitě voláme: „Češi, do toho, do toho…!“ - umíme dobře fandit a snad právě proto se naše touhy po vítězství sečetly a telepaticky tak podpořily vůli a schopnosti hokejistů porazit i velmi zkušené protihráče. Což takhle se pokusit o jiný kousek? Vytvořit převelmi dobré silové pole idejí, které promění negativní nálady, jež se často kdekoliv na světě objevují?
Můžeme být stejně dobří na hřišti vysoké světové politiky stejně jako na tom ledovém?
A jak zní správná odpověď? A kdeže ji můžeme najít?
* * *
Myslím, že každý zná svůj vnitřní pocit, který má, dotkne-li se tématu politiky, odzbrojení a jiných vážných otázek. Tento pocit je smělostí ducha a nalezené (sebe)důvěry. Je snad lehčí dopravit gumový puk za záda soupeřova gólmana, než vytvořit v sobě představu, že již pro naši generaci může existovat přátelský svět beze zbraní?
Budoucí svět se skládá z jednotlivých pocitů, které máme - my všichni - právě teď, právě nyní. Budoucnost se skládá z toho, co podvědomě připouštíme, co očekáváme - to se prostě stane. Z toho, čemu věříme, se skládá budoucí svět - úplně stejně, jako v případě sportovního utkání, kdy trvá víra ve vítězství. Bez ní nelze zvítězit.
* * *
Na počátku 3. milénia je opět živé vědomí historických souvislostí, je živá představa, že planeta Země může v budoucnosti být mnohem bezpečnějším místem k bytí, než jakým, je dnes. Poslední díly seriálu Star Trek nás stále víc a víc fascinují lidstvím a vědomým dobrem. Velitelka kosmické lodi záměrně ponechá ve Vesmíru místo, kde si lidé budou moci prožít virtuální vědomí viny. To znamená, že i autoři seriálu již dobře chápou význam prožité zkušenosti, která jako jediná(?) dává člověku možnost procítit cizí utrpení - stejně jako své vlastní. Vyvolen je každý, který soucítí s trpícími, aniž by sám musel projít očistnou lázní.
Chatoval jsem před pár dny, když kdosi dal zničehonic odkaz na linky, kde byly reálné videozáznamy. Viděl jsem záznam, patrně z Čečny, kdy byla zblízka snímána hlava člověka - pevně přitisknuta k zemi botou vojáka. Detailní záběr, vyděšené oči, zvuky… Pak ruka s nožem, která několikrát vyměřovala místo na krku… A pak se záběr nepromění ve filmový trik. Místo toho se chroptění změní v chrčení a smrt - nůž se mocně zabodává hluboko do hrdla… To není gladiátor z dávných dob, je to záznam starý možná pár měsíců, je to živá přítomnost TEĎ. Na Staroměstském náměstí otevíráme šampaňské… Jsme Mistry světa. Právě TEĎ.
Naši hokejisté nalezli schopnost vytvořit silný pocit vzájemné důvěry a sounáležitosti. Měli podporu vědomí, že celý národ stojí za nimi, že jim věří, že chce, aby to dokázali. Je to pocit silný a krásný, ale jistě i velmi zavazující. A právě v tom spočívá jejich zásluha - hokejisté nalezli schopnost kvalitní týmové práce, všichni jako jeden muž táhnou stejným směrem. Ne tři Svatoplukovy pruty, ale desítky lidí, kteří se mohou na sebe plně spolehnout. V tom spočívá jejich velké umění a vzor pro nás všechny ostatní.
Úplně stejně, jako se můžeme stát Mistry světa, se můžeme vymotat z ekonomických problémů, pokud i v naší ekonomice převáží podobný duch přátelské kolegiality a spolupráce. Anebo mnohem více. Můžeme se zapsat zlatým písmem do síně slávy světové politiky.
Proč nespojit své touhy a sny k tomuto cíli? Platí-li, že s jídlem roste chuť, tak proč ne tato?
Můžeme svou mysl těšit dalšími světovými unikáty. Jen mít odvahu myslet a k tomu dobré srdce. Skoro to zní jako fráze, že? .-)
* * *
Shodněme se, že vzdálenější budoucnost je naše představa o planetě Zemi, kde lidské vztahy jsou mnohem blíže k představě Ráje a kde se lidé milují, než k představě živého Pekla, k představě věčného zatracení, k představě viny, stresu a strachu. Budoucnost je představa o tom, že v sobě nalezneme schopnost na sebe přátelsky pohlédnout, zbavit se prastarých pudů, jež říkají, že vše cizí je napřátelské a je to nutné zničit či ovládnout.
Vývojový mezistupeň druhu Homo sapiens s názvem „neohrožený bojovník“ se právě dnes prolíná s dalším vývojovým stupněm. Přechod neprobíhá evolucí, ale spíše skokem - a v lidském společenství nikoliv hromadně či naráz, ale nejprve vždy v jeho nejvyspělejších jedincích.
Starší lidský druh mohl přežít jedině díky své moci, díky své schopnosti ovládat své okolí hrubou fyzickou silou - a asi tomu nemohlo ani být jinak. Každý, kdo má moc, potřebuje i její objekt, někoho, koho potupí, nad kým „vyhraje“ - podobně jako tomu třeba je v hokeji. Mimochodem - všimli jste si smutných švédských tváří? Nekalilo Vám to radost?
Hokej je dokonalou ukázkou týmové spolupráce, bez níž není vítězství možné. Kdyby někteří naši hráči přestali přihrávat a pyšně by chtěli dát gól sami, asi bychom prohráli. Tedy je to ukázka určité situace, kdy vědomí spolupráce, která jako jediná vede k cíli, převládne nad omezeným egoismem a samolibostí.
Takový vývoj, kdy všichni spolupracují a účastní se pro své dobré vnitřní pocity, je efektivnější. Energie se zesiluje, není jí plýtváno proti sobě. Právě takové vědomí, živé vědomí spolupráce, je charakteristické pro možnost, která na lidstvo v jeho další etapě čeká. Vědomí spolupráce vychází ze zcela jiných pocitů a představ, než odstrašování mocí.
Vznikne-li představa, že např. v roce 2030 bude na planetě Zemi lidské společenství, které se bude spíš poctivě starat o pomalejší či zaostalejší bližní, než o to, jak dobýt a ovládnout cizí a nepřátelské území, je třeba začít. Neplánujme nějaký abstraktní svět v roce 2500 či 2100 - tempo společenských změn je dnes mnohem rychlejší, než v minulosti, začněme uvažovat již dnes.
* * *
Naučme se vnímat, jaké mají zájmy jiní lidé na světě.
* * *
USA jsou ekonomickou velmocí číslo jedna. Mají nesrovnatelně větší množství kapitálu a investic. Myslíte, že lidé v USA po nás chtějí, abychom měli pár letadel a tanků a takto napomohli světovému míru?
Jistě by však od naší vyspělé země - připustíme aspoň toto? - nebylo „košér“, kdybychom se starali jen sami o sebe. Pokusme se stát Mistry světa v odvaze pohlédnout na skutečné souvislosti, na to, jak určitý precedens může změnit budoucnost.
John Lennon kdysi, než jej jeden nemocný člověk připravil o život, zpíval ve své písni IMAGINE - představuj si, sni…
Zprávy, Česká republika
Nebývalý rozruch vzbudilo ministerstvo obrany České republiky. Tento stát, který je součástí NATO, přišel s návrhem, že hodlá bránit Českou republiku úplně stejně jako celý svět - a to podle svých nejlepších schopností a představ. Právě proto chce s okamžitou platností zrušit svoji armádu. Místo toho má dojít k posílení policie a k vytvoření civilní domobrany, která bude mít potřebnou techniku pro případ živelních katastrof.
Zdá se, že vítězství Čechů v ledním hokeji překvapivě zvýšilo jejich sebevědomí i na poli mezinárodní diplomacie. Zdá se, že se dokázali zbavit svého starého způsobu myšlení. Jakoby odhalili, že v moderní době dokonalejší zbrojní arzenál znamená vždy pouze vyšší nebezpečí pro druhou stranu. Češi pochopili, že pro všechny strany je mnohem výhodnější nepřátele strachu spíše zbavovat.
Co však všechny světové agentury v tomto okamžiku zajímá nejvíce, je otázka, jaké budou reakce předních světových mocností, na tento překvapivý tah české diplomacie. Zatím se přední světoví komentátoři shodují v názoru, že to může být začátek dlouho očekávané nové politiky, tzv. „politiky faktů“.
V „politice faktů“ jde o to, že místo slov, která se tak snadno zvláště před volbami mluví a slibují, si konečně bude moci každý soudný člověk sám všímat podstatných souvislostí, které nepotřebují komentář, které nebude možné lživě překroutit.
Zajímavý komentář nám poskytl Larry King: „Je nepochybné, že s představou úplného zrušení armády nemůže přijít některá světová velmoc. Naopak, musí to být stát malý, ale zároveň významný. Musí to být v krajině, kde je mír a musí to zároveň být v místě, kde okolí může v případě problémů zasáhnout…“
Čeští opoziční politici začali na ministra zahraničí Kavana ihned útočit, označili jej za blázna a posměšně na něj volali KATO, KATO, jsi celého světa tato. Někteří serióznější se pokoušeli fakticky argumentovat, že přece nelze ponechat ČR bez obrany a spoléhat na nějakou vnější pomoc. Kavan jim však neobvykle klidně odpověděl:
„Nežijeme pouze v přítomnosti, musíme nalézt odvahu vytěžit ze svých dějin vše, co jen lze. To je náš velký a doposud nevyužitý kapitál. Jediné, co musíme udělat, je, trpělivě našim partnerům vysvětlovat smysluplnost našich záměrů a zejména výhodnost i pro ně. Česká republika má na Západě otevřený účet, myslím, že je dobré právě v tento okamžik připomenout našim partnerům některé přes padesát let staré obranné smlouvy. Zjistili jsme, že nebyly doposud zrušeny, tedy stále platí. Myslím, že právě nyní je vhodná situace to zmínit. Tedy o bezpečnost ČR je nyní dobře postaráno. Je dobré pochopit, že právě jejich nedodržení způsobilo ekonomický a politický posun ČR a Prahy ze středu Evropy dále na východ. Vstupujeme do Evropy, kde platí určité zásady slušnosti. Je slušné dodržovat podepsané smlouvy - na tom se s nimi jistě shodneme. Navíc nechceme naše partnery zneužívat. Uvolněné finanční kapacity investujeme ve školství a to je pro Novou Evropu asi mnohem více, než několik našich letadel či tanků.
Naši partneři - a především lidé tam žijící - mají velký strach z kriminálního podsvětí. To si u nás málo uvědomujeme a může to být vážnou překážkou naší integrace do EU. Po zrušení hranic budou moci totiž všichni zločinci volně putovat po Evropě. Všichni jistě víte, jak na tom naše země je - právě v počtu vězňů na 1000 obyvatel. Již jsem mluvil s našimi nejbližšími sousedy a mám od nich příslib, že když budeme část vojenského rozpočtu investovat „zpět“ do takovéhoto druhu bezpečnosti, tak nás v našich plánech na zrušení armády podpoří. Naše vězeňství potřebuje reformu a nelze finance čerpat z jiných rezortů - víme všichni, jak na tom jsme.
Připomeňme si, že v Německu budou probíhat volby a lidé chtějí především své osobní bezpečí. Pochopte, že z našich zločinců mají stejný strach, jaký máme my z mafiánského podsvětí v Rusku. Myslím, že pro německé voliče je volba jasná. Bude to mít pozitivní smysl pro všechny - a právě to jsou cíle nové politiky.
Jediné, co může zvrátit naše úsilí, je vzájemná nevraživot a netolerance mezi českými politiky. Místo dobrého pochopení je českým národním zvykem pouze nacházet možnosti, proč to či ono nejde udělat. Toho se opravdu bojím, lidé mají své oblíbené politiky a místo skutečných argumentů chtějí slyšet pouze líbivá hesla. Stejně jako dřív…“
Ale než česká veřejnost z nepochopení, individuálních mocenských zájmů propásne tuto jedinečnou možnost ČR k nečekanému obratu ve vývoji, připomeňme si, že skutečně jsme trojnásobnými Mistry světa a že lze čehokoliv dosáhnout, spojíme-li své síly dohromady - úplně stejně jako v ledním hokeji.
Stačí jenom chtít a spolupracovat.
