Britské listy

středa 11. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Český film:

"Film Jízda Jana Svěráka je jen pornografie - je typickou ukázkou soft porn." Je takový odsudek ospravedlnitelný? (Also in English, Christine Bird) Zemědělství:

Dva pohledy na uslintané a kulhavé britské, resp. EU-šílenství (František Roček, poznámka JČ) Grébovka a CEELI:

Jak prezident lobboval (Tomáš Pecina)

Měli jste se Pražskému hradu omluvit (Ivo Mathé) Zákon o svobodném přístupu k informacím:

Soud: úřady jsou povinny poskytovat informace ze správních spisů Reakce:

Ted Turner - Opravdu je škoda, že neinvestuje do ČT či do Novy? (Vladimír Rott) Školství:

Ještě jednou o školném, o duchovní bídě a o tom, kdo je hlupák nebo demagog (Radim Valenčík)

Štefka a Jírovec: vrána k vráně sedá (Ondřej Čapek) Polemika:

Fanatici "pravdy" a složitá doba (Štěpán Kotrba)

Ikona pro Vaši stránku...

Ještě jednou o školném, o duchovní bídě a o tom, kdo je hlupák nebo demagog

Radim Valenčík

V článku „Školné a jiné koncepce“ (Britské listy 6.4.2001) se J. Jírovcovi podařilo „černé na bílém“ prodemonstrovat bídu – a to bídu nikoli finanční, ale duchovní – odpůrců školného, mj. i to, že zdrojem této bídy je nahrazování rozumu ideologií. Z jeho rozsáhlejšího textu jsem vybral několik řádků a prosím čtenáře, aby si je podrobně prostudoval (nejlépe 2-3x přečetl):
„Za zaváděním školného (stejně jako jiných poplatků) nestojí ekonomická nutnost, ale ideologie, kterou prosazují politikové v okamžitém zájmu bohatých (jednotlivců i korporací). Tuto skutečnost vedoucí k tomu, že bohatí se stávají ještě bohatšími a chudí chudšími, nemohou zakrýt ani růžové akademické brýle.
Jde o politický proces, jehož každá složka nutně ovlivňuje hustotu sociálního síta, protože poplatky jsou kumulativní. Školné je jen jedním z těch „nic“, co umořují osla.
Školné jako každý jiný poplatek omezuje určité části populace a to tím víc, čím níže je student či jeho rodina na příjmovém žebříčku. Kdo to popírá je, obrazně řečeno, buď Čapek, nebo hlupák nebo demagog.
Čeští obhájci školného argumentují australským modelem, který váže splácení půjček dosažením určitého platu po studiu. Jenže ani tento ani jakýkoli jiný model studentských půjček nemůže ospravedlnit školné jako takové. Studentské půjčky v těchto zemích existují proto, že by bez (nich) podstatná část populace studovat nemohla.
Jednotlivé modely se pak liší pouze mírou rizika, které je věřitel ochoten nést. Nic víc, nic míň.
V Austrálii je zadlužený absolvent zatím do jisté míry chráněn, kdežto třeba v Kanadě je podle nejnovějších pravidel již pronásledován až do posledního centu.
Navíc neexistuje absolutně žádná záruka, že australský nebo jakýkoli jiný „humánní“ model přežije příští volby.“

Podívejme se nyní na jednotlivá tvrzení J. Jírovce s použitím rozumu (nikoli ideologie). Podle něj:

1/ Ti, co u nás prosazují zavedení školného, se řídí ideologií.

2/ Pokud popírají, že jakákoli forma zavedení školného ovlivňuje „hustotu sociálního síta“, „omezuje určité části populace“, jsou „hlupáci nebo demagogové“.

3/ Češti zastánci školného vycházejí z australského modelu., ve kterém (na rozdíl např. od kanadského) „je zadlužený absolvent do jisté míry chráněn“.

4/ Systém půjček v australském modelu existuje proto, že by „bez nich podstatná část populace studovat nemohla“, tj. proto, aby neexistovala taková část populace, které by zavedením školného byl omezen přístup ke studiu.

5/ Humánní (tj. nesegregační, resp. protisegregační) podstata australského systému může být při určitých výsledcích voleb potlačena.

(Mj. – pokud si takto „rozkouskujeme“ teze J. Jírovce, zjistíme, že mezi body 1/, 2/ na jedné straně a 3/, 4/ na straně druhé je určitý rozpor, který je však v původním textu umně překryt.)

Pokud by byl J. Jírovec korektní, ušetřil by si spoustu výpadů proti těm, co podporují zavedení školného na investičním principu, kterými se to v jeho článku jen hemží, ale řekl by následující: Pokud bychom v ČR (nebo kdekoli na světě) zaváděli školné na bázi australského modelu, nehrozí nebezpečí, že by tím byl omezen přístup ke studiu, nehrozí nebezpečí, že by absolvent byl vystaven riziku nesplácení půjčky, pokud nebude mít dostatečný příjem (toto riziko nese investor), existují však dva následující problémy:

- Zatížení absolventa dodatečným odvodem z příjmu závislým na výši příjmu, kterým uhrazuje půjčku (do doby vyrovnání závazku), může vést k tomu, že „bohatí se stávají ještě bohatšími a chudí chudšími“.

- Zavedení školného byť i na bázi australského modelu může vést k tomu, že po nějakých dalších volbách bude tento model přetaven v takový, který umožní studium jen bohatým.

Tím by diskusi na dané téma posunul do racionální roviny. Pak by ovšem vypadl z role ideologa chudých, pak by nemohl označovat ty, co mají jiný názor, za „hlupáky nebo demagogy“ apod., pak by nemohl dávat za pravdu Z. Štefkovi, který tvrdí, že i australský model vytváří sociální síto atd.

Diskuse o výše uvedených dvou problémech by byla velmi užitečná a doufám, že k ní dojde. V materiálu, který 19.12.2001 uveřejnily Britské listy (mj. šlo o formu dopisu adresovaného přímo J. Jírovcovi) jsem se pokusil posunout výměnu názorů tímto směrem. Škoda, že v důsledku neochoty vnímat argumenty byla opět „uzeměna“ do polohy ideologizace a demagogie. Pokusím se tedy alespoň stručně naznačit, v čem je podstata věci. „Ekonomická nutnost“, o které J. Jírovec mluví, je dána především tím, že stávající systém vysokoškolského vzdělání je odříznut od informací, které vypovídají o uplatnění jeho produkce na profesních trzích. Je z tohoto hlediska slepý, postrádá stimuly, které by vedly ke zvyšování jeho efektivnosti. Fondově-investiční přístup k financování tohoto vzdělání, který se u nás intenzívně připravuje (kdy se za základ bere australský model modifikovaný tak, aby se do financování vysokoškolského vzdělání mohly zapojit i soukromé subjekty působící na finančních trzích), umožní, aby vzdělávací instituce (vysoká škola či její organizační složka) mohla těžit jak z informací, tak ze zdrojů, které vznikají v oblasti uplatnění absolventa na trhu profesí. Pro budoucnost naší země to bude mít zcela zásadní význam, mj. ve dvou směrech souvisejících s výše uvedenou tematizací problémů:

- Postupně bude docházet k nápravě deformací na profesních trzích, takže i absolvent zatížený dodatečným odvodem z příjmu na tom bude (a to i v takových oborech, jako jsou lékaři či učitelé) podstatně lépe než nyní. Mj. již proto, že situace, kdy se „bohatí se stávají ještě bohatšími a chudí chudšími“, vzniká v podmínkách deformovaných profesních trhů tím, že „investice do společenské pozice“ (které jsou doménou bohatších vrstev) vynášejí více než investice do schopností (vzdělání atd.).

- Před katastrofickým výsledkem voleb může kteroukoli zemi uchránit pouze jediné – totiž to, že lidé budou používat rozum a nepodlehnou demagogii. Úroveň vysokoškolského vzdělání v této oblasti hraje velmi významnou roli. V článku v Britských listech 23.3.2001, kde polemizuji právě se Z. Štefkem, jsem ukázal, jak a proč právě současný systém daňově-dotačního financování vysokoškolského vzdělání mrzačí duchovní obzor absolventů a jakou pozitivní roli by z tohoto hlediska sehrál (a sehraje) přechod k fondově-investičnímu.

Jsem si vědom toho, že mé argumenty nemusí každého uspokojit a že prostor pro zevrubnou výměnu názorů je velmi široký. Nejsem proti názorovým střetům a není třeba si brát servítky. Nesrážejme však diskusi do bahna demagogie, osočování, ideologizace a ignorování jasně zformulovaných argumentů.