Britské listy


středa 11. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Český film:
  • "Film Jízda Jana Svěráka je jen pornografie - je typickou ukázkou soft porn." Je takový odsudek ospravedlnitelný? (Also in English, Christine Bird) Zemědělství:
  • Dva pohledy na uslintané a kulhavé britské, resp. EU-šílenství (František Roček, poznámka JČ) Grébovka a CEELI:
  • Jak prezident lobboval (Tomáš Pecina)
  • Měli jste se Pražskému hradu omluvit (Ivo Mathé) Zákon o svobodném přístupu k informacím:
  • Soud: úřady jsou povinny poskytovat informace ze správních spisů Reakce:
  • Ted Turner - Opravdu je škoda, že neinvestuje do ČT či do Novy? (Vladimír Rott) Školství:
  • Ještě jednou o školném, o duchovní bídě a o tom, kdo je hlupák nebo demagog (Radim Valenčík)
  • Štefka a Jírovec: vrána k vráně sedá (Ondřej Čapek) Polemika:
  • Fanatici "pravdy" a složitá doba (Štěpán Kotrba)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Policie vyšetřuje Tomáše Pecinu pro pomluvu, jíž se měl dopustit v Britských listech v souvislosti s vyklizením Ladronky. Vyplývá to z předvolání, které reportér BL včera obdržel (minulé předvolání pouze uvádělo, že T. Pecina se má dostavit k "úřednímu jednání", a TP proti němu podal stížnost). --- Myslím, že je to ta nejlepší zpráva, jakou mohli bývalí obyvatelé statku Ladronka dostat: pokud dojde k hlavnímu líčení (a nic si v tuto chvíli nepřeji víc), u soudu se bude vyslýchat, promítat a budou se prohlížet fotografie. A na závěr jednání by mohl padnout jeden neobvyklý procesní návrh... (TP)- Gramatické znalosti Policie ČR. Zajímavé je, že předtištěný policejní formulář obsahuje poněkud negramotný výraz "aby jste" (tuto chybu dělávají žáci v páté třídě) - normálně česky se říká a píše "abyste". (JČ)

  • Poslanecká sněmovna schválila novelu mediálního zákona v podobě, jakou si vysnili a vylobbovali velcí provozovatelé rozhlasových a televizních stanic. Je to pochopitelné: za léta koexistence si politici a média na sebe zvykli a nemají důvod pouštět do ringu někoho dalšího. K zákonu se ještě vrátíme, jakmile bude na serveru PSP k dispozici jeho konečná verze. (TP)

  • Vystavujeme další dokument týkající se zamýšleného pronájmu pražského parku Grébovka. Tentokrát jde o návrh smlouvy, jak byl obsažen v zadání veřejného výběrového řízení na pronájem. (TP, šok)

  • Zveřejňujeme několik dokumentů ke kauze Pilip a Bubeník, které minulé pondělí poskytlo kubánské velvyslanectví novinářům na mimořádné tiskové konferenci. Neděláme si nejmenší iluze o tom, jak se skutečností nakládá kubánská strana, avšak považujeme za znepokojivé, jestliže české deníky materiály obšírně komentovaly, ale před čtenáři je utajily stejně pečlivě jako kdysi Rudé právo text Charty 77. Novinářská "škola" Svobodné Evropy nese své plody... (TP, šok)

  • Jana Šmídová. Opakujeme dotaz na ředitele Českého rozhlasu, a na ředitele stanice ČRo6 - Svobodná Evropa Pavla Pecháčka, kdy bude v zájmu důvěryhodnosti a nestrannosti propuštěna Jana Šmídová, která hrubě porušila zásadu novinářské nestrannosti tím, že se stala mluvčím politického sdružení Impuls 99 a - jak toho byl Jan Čulík v Praze svědkem minulý týden - bezostyšně vystupuje v zájmu politických kauz. Na dotaz, zda jí nepřipadá neslušné, že svou novinářskou nestrannost takto kompromituje, odpověděla, že žádný konflikt zájmů nepociťuje. (JČ)

  • Reportáž TV Nova z tiskovky "Držte hubu, Čulíku!" jsme převzali i na server Britských listů. Videoklip je ve formátu MPEG-4/WMV, převést ho na jiný formát bohužel neumíme (pokud nám některý čtenář poradí, jak na to, budeme zavázáni). (TP)

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran). V knihkupectví Kosmas zůstává kniha už několik týdnů na prvním místě v Top Ten nejprodávanějších titulů: stala se tam vůbec nejprodávanějším titulem za celou existenci tohoto knihkupectví. V internetovém knihkupectví Kosmas lze platit i úvěrovou kartou, tedy objednávat knihy i ze zahraničí. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    "Film Jízda Jana Svěráka je jen pornografie - je typickou ukázkou soft porn." Je takový odsudek ospravedlnitelný?

    Christine Bird

    Toto je esej na zadané téma od jedné studentky z kursu Jana Čulíka "Současná česká kinematografie" na Glasgow University. (Níže publikujeme i anglický originál.) Christine Birdová je studentka posledního ročníku v kursu Integrated East European Degree na Katedře slovanských studií Glasgow University. Především studuje ruštinu, čeština je její druhý jazyk. Loni se účastnila od léta 2000 přípravy i průběhu antiglobalizačních demonstrací v Praze.

    Jízda je český "road movie", film o cestování autem po silnicích. Režisérem je Jan Svěrák a film šel do kin v roce 1994. Dva přátelé (Radek Pastrňák a Jakub Špalek) si koupí staré auto, opraví ho a vydají se na výlet do jižních Čech. Po cestě vezmou stopařku Aňu (hraje ji Anna Geislerová). Zápletka se soustřeďuje na vztah těchto tří lidí, kteří mezi nimi vznikne během cesty, i když stínem nad cestou je Anin záhadný přítel.

    Oxford English Dictionary definuje pornografii jako:

    1. Explixitní líčení nebo ukazování sexuálního aktu v literatuře, ve filmu, atd., jehož účelem je vyvolat erotické a nikoliv estetické nebo emocionální pocity.

    2. Literatura, která je tímto charakterizována.

    Podle této definice je ve filmu Jízda skutečně silný prvek pornografie. Zaprvé je film nabit množstvím sexuálních narážek. Odehrává se uprostřed léta. Je horko a hlavní postavy na sobě nemají skoro nic - Radek po většinu filmu má sundanou košili a Aňa má na sobě jen krátké letní šaty. Kamera se dlouze zastavuje v záběrech na její spodní kalhotky, které Aňa po dobu prvních několika hodin setkání s oběma muži drží v ruce. Později, když auto zastaví u rybníka, vidíme Radkův zadek, když vylézá nahý z vody. Radek a Aňa hovoří o tom, jestli a kdy by se spolu mohli vyspat, zatímco na druhé straně rybníka šlape Jakub do lepkavého bláta u břehu. V uších nám zní neustálý bzukot hmyzu a kamera nám zprostředkuje detailní záběr dvou kopulujících mušek. Tekutina je opakovaně využívána jako odkaz na sexuální touhu. Detail na Jakubovy nohy je podle Freudovy teorie vysoce sugestivní - nohy totiž podle Freuda představují penis. K tomu pak následuje záběr Ani, s klínem naplněným roztátou zmrzlinou; na vesnickém festivalu mají hasiči pěnu, stříkačky a hadice; Aňa močí u silnice, občas silně prší.

    Oheň je také symbolem sexuální touhy, je to vášnivější a méně subtilní symbol než tekutina. Po většinu filmu jsou vystavovány hlavní postavy ve svém otevřeném automobilu horkému, polednímu letnímu slunci. Déšť, pěna a zmrzlina přinášejí úlevu od pálících slunečních paprsků.

    Mezi jinými odkazy na oheň jsou zápalky "Pipe"; budování hranice a hasiči při vesnických oslavách. Nakonec dochází ke sloučení dvojího obrazu ohně a vody, když Radek přiváže Aňu v chatě k posteli, obklopené svíčkami, a předstírá, že po celé místnosti rozlévá benzín. Radek a Aňa se pak spolu skutečně téměř vyspí (hádanka "udělají to, nebo ne?" je ve filmu hlavním zdrojem napětí.) Možná, že kdyby Radek rozlil skutečně benzín a ne vodu, oba by se spolu opravdu vyspali a Aňa by se bývala nevrátila ke svému "agresivnímu" milenci, protože má ráda pocit strachu a bezmoci. Vysvětluje, že se se svým chlapcem pořád hádali, "aby měli co dělat". Vysvětluje to, když povídá Radkovi a Jakubovi, jak si jednou hrála s jedním klukem, kterého přivázala k posteli a pustila na něho psa. Hovoří o tom, že byl bezmocný:

    Ležel tam a nemohl dělat nic, tak jsem vstala a dívala jsem se, jak se potí strachy.

    Jinou pozoruhodně častou sexuální metaforou jsou ústa. Postavy filmu pořád kouří - cigarety nebo marihuanu - a navzájem se krmí zmrzlinou. Aňa dokonce Radka olíže, když se po automobilové nehodě kousne do jazyka a začne líbat Jakuba, aby zabránila policii ptát se jich na věci, které by nemohli vysvětlit, protože auto nemá správné dokumenty. V hotelovém pokoji pak připomene kočka Anino předchozí líbání tím, že začne Radkovi kousat prsní bradavky.

    Aňa je nám prezentována očima mužských postav. Před setkání s ním hovoří oba muži o ženách, o tom jako dobré jsou prý "Maďarky". Když zastaví a svezou pár metrů jednu stařenu, Radek poznamenává, že i kdyby se museli vrátit deset kilometrů, byl to dobrý skutek, něco mimořádného. Stane se to před setkáním s Aňou a dá se to interpretovat jako komentář k celému filmu. Když Aňu ztratí, aniž by se s ní ani jeden z nich vyspal, bylo to pro ně něco mimořádného, čehož nelitují.

    Ve filmu je několik scén, kde hovoří o Aně v její nepřítomnosti. Zaprvé debatují o tom, zda si všimla, že nemá na sobě spodní kalhotky - jestli ne, asi není mentálně normální. Když vyjde ze záchodu v restauraci a kalhotky už nemá v ruce, muži poznamenají, že jednomu z nich to s ní možná vyjde.

    V jiné chvíli říká Jakub, že jim zřejmě Aňa chce jen vykouřit všechnu trávu a odejít, což zní dost ironicky, vzhledem k tomu, že oba muži od ní chtějí něco na oplátku. Ukazuje se, že Aňa neodejde, když má možnost, a Radek se s ní nevyspí ani při jedné z příležitostí, které se naskytnou. V tomto ohledu nezastává film ke vztahu mezi muži a ženami tak cynické stanovisko, jak by se to mohlo zdát.

    Aňa není prezentována z mužského hlediska jen prostřednictvím rozhovorů obou hlavních mužských postav. Divákovi je taky nabízeno, aby se na ni díval "mužským pohledem" prostřednictvím toho, jak se na ni dívá kamera. Kamera opakovaně zabírá Aniny nohy, když vystupuje a nastupuje do automobilu (který, příhodně, nemá dveře), zabírá ji, když ji vítr zvedá šaty vysoko nad stehna, když drží v ruce své kalhotky, když si je poškrábala při hledání jídla a když si v muzeu povytáhne nahoru šaty a chce, aby ji tam Radek pomiloval. Jiným naprosto svévolným záběrem je dlouhý detail Anina klína, kde se jí rozpustila zmrzlina a přilepila jí šaty těsně na tělo. I když ve filmu zahlédneme Radkova nahá prsa i jeho holý zadek, kamera na nich nespočívá tak dlouho. Také nemá Aňa ve filmu možnost vyjadřovat se o obou mužích, tak jak mají oni možnost vyjadřovat se o ní.

    Což vede k další důležité věci. Mužské postavy jsou vylíčeny jako aktivní, Aňa je daleko pasivnější a vlastně skoro dětská. Radek a Jakub opatří auto, Jakub auto řídí a Aňa je na nich stoprocentně závislá, nejen že ji oni z vlastní iniciativy vezmou stopem, ale také se o ni starají, protože její milenec má v jiném autě všechny její věci. Tak tito dva muži jí poskytují alkohol, marihuanu a zmrzlinu. Radek jí dokonce dá k dispozici šaty, kdy se její vlastní šaty zašpiní od zmrzliny, a odvezou ji k rybníku, aby si tam šaty mohla vyprat. Během celého filmu ji hledá milenec a žádá ji, aby se k němu vrátila. Radek a Jakub ji chrání před tímto neznámým cizincem, s černým autem, nejprve tím, že lžou o tom, kde je, a pak tím, že zaútočí na přední sklo jeho automobilu zmrzlinou.

    Aňa sama je velmi pasivní, před svým chlapcem se skrývá, aby s ním nemusela být. Nakonec se k němu jako omámená vrátí, jako kdyby neměla žádnou jinou volbu. Navozuje to, že nemůže existovat bez svého chlapce a bez nebezpečného sexu s ním.

    Muži jsou vždycky ve filmu subjektem, Aňa je pasivní předmět - nejen předmět jejich sexuální touhy. Nejprve se s ní setkáváme, jak sedí shrbena u silnice, má krátké ponožky, bavlněné šaty a je zachmuřená - budí dojem školačky. Zprvu ve filmu velmi dlouho mlčí. Během celé Jízdy Aňa skoro nikdy nezahajuje žádnou činnost, čeká, až jiní za ni rozhodnou. Je fakt, že si sama zvedne z křoví vlastní spodní kalhotky, jde pro celou trojici krást jídlo a sama si vypere šaty. Také ráda mentálně provokuje, flirtuje s Radkem i s Jakubem, a hraje duševní hry.

    Například řekne Radkovi, že s Jakubem souložila, zatímco Radek v hotelu spal, ve snaze vyvolat jeho žárlivou a dominující reakci; chce, aby se jí za křivdu pomstil. Kromě toho je Aňa aktivní jen tehdy, když vyhledává hedonistické vzrušení. Právě ona přesvědčí Jakuba, aby vyndal z auta klíčky, když jedou z kopce,a aby projeli křovím v zatáčce ze silnice až na pole.

    Jak to dokazuje závěr filmu, Aňa trpí fetišem automobilových nehod - a tak nakonec zahyne, poté, co se vrátila k svému milenci.

    Když chce, aby s ní Radek souložil v muzeu, je to z její iniciativy. Také se z vlastní iniciativy kutálí ve velké traktorové pneumatice z kopce po poli po automobilové nehodě. Avšak na povrch vystupuje ve srovnání s oběma muži její zranitelnost: hodně křičí, víc, než oba muži, což je v kontextu automobilové nehody překvapující, vzhledem k tomu, že ona má zřejmě daleko víc zkušeností s takovými riskantními situacemi než oni oba.

    Nakonec ji ale nejvíce vzrušuje nikoliv chovat se iniciativně a ovládat, ale naopak pocit být ovládána. Je tomu tak v situaci, kdy ji Radek vyhrožuje, že ji znásilní, i když si pro ni přijde její milenec na konci filmu. V podstatě je film Jízda vysoce pornografický a Aňa je produktem mužské fantazie. Je zranitelná a dětská, nežádá nic víc, než aby ji muži v jejím životě vzrušovali, požaduje jen, aby se o ni starali a aby ji ochraňovali.

    Avšak ten film není jen pornografií. Svěrákova Jízda je součástí generace filmů, které se snaží vyrovnat se s postkomunistickou českou národní identitou. I to, že je ten film pornografie, lze považovat za reakci na komunistický režim, kde byl sex tabuovým tématem. Film patří do žánru road movie, svou podstatou je nevážný, zábavný a lehký. Tyto vlastnosti samozřejmě absolutně neodpovídají komunistickým ideálům odpovědného občanství a dobra pro kolektiv, které je nadřazeno indiviuálním touhám.

    A tak žádná postava tohoto filmu nepatří mezi zrovna "odpovědné občany" - jezdí s neregistrovaným automobilem, kouří ilegální substance a cestou kradou z obchodu potraviny. Postavy jsou vylíčeny ve vzdoru proti úřadům, stejný postoj zastává obchodník s automobily, který jim radí, aby předstírali, že jsou cizinci, až je policie bude chtít zastavit.

    V jednu chvíli je tato rada skutečně použita v praxi, když se chystají policisté automobil zastavit a Radek a Jakub reagují přátelským máváním a křičí "Bonjour!" Trik funguje, moc státu je ochromena a ukazuje se, že trestný čin není vždy potrestán.

    Je to blíž ideálu "občanské společnosti", kde jsou nejdůležitější horizontální vztahy mezi občany a nikoliv "autoritářský" model, kde je občan svázán vertikálními vazbami seshora.

    Nejenže jsou oba muži ve vzdoru proti úřadům, ale také se silně odlišují od Anina milence. První věc, na niž se jich tento milenec zeptá, když hledá Aňu je, zda mluví anglicky. Je oblečen v černém, má lesklé černé kožené boty a leské černé auto. Je to v kontrastu k oběma Čechům ve starých kraťasech a se starou mazdou bez střechy, kterou si opravili sami.

    Ve filmu je dost humoru, od chvíle, kdy prodavač ojetých automobilů nabízí pomačkaný vrak, jako že prý má "klimatizaci", až po výlet k betonovým věžím jaderné elektrárny v Temelíně, kterou Aňa přirovnává k pyramidám.

    Občas je zjevné, že se Svěrák příliš mnoho snaží využít amerického žánru road movie a udělat z něho český film. Češi jsou ukázáni jako malí lidé, kteří se snaží co nejlépe využít situace, v níž se náhodou octli.

    V první scéně filmu se dívají Jakub a Radek ve slunečních brýlích na drahé, módní automobily v prodejně. Bohužel ale mají jen 8000 Kč, a tak se musejí spokojit s rozbitou mazdou, kterou si sami spraví. A pak následují krásné záběry českého venkova: polí, stromů a vesnic, babiček, dědečků, mužů, žen, chlapců a dívek, traktorů a zemědělských strojů. Čtou české noviny Respekt, pijí český nápoj fernet, chodí se koupat do rybníka - je to tradiční způsob, jak se v Čechách tráví léto - a jedou na výlet do Temelína.

    Na chatě jsou na zdi české národní ikony Jan Hus a Masaryk, oba v jednom obraze. Radek, Jakub a Aňa zabíjejí na chatě čas tím, že si tam čtou staré komunistické noviny a tancují při hudbě legendární písně Karla Gotta Mistrál. Ve filmu je hudba Radka Pastrňáka a české skupiny Buty. Jinými slovy, ve filmu nechybí množství českých národních symbolů, z minulosti i ze současnosti.

    Závěrem: ano, zdá se být plně oprávněné argumentovat, že Jízda Jana Svěráka není ničím o mnoho víc než pornografií. Je to film plný otevřených sexuálních narážek, od záběrů kopulujícího hmyzu až po zmínky o fetišismu a o hrách, jak druhého ovládat. Jakub a Radek si povídají o ženách a setkají se s Aňou, jejíž rolí není nic jiného než splnit jim jejich erotické představy. Aňa je ve filmu prezentována jen jako předmět mužského vnímání a předmět jednání mužských postav. Mužské postavy jsou daleko aktivnější než ona: mužské postavy jsou ve filmu subjektem.

    Avšak film Jízda není stoprocentně pornografický, v tom smyslu, že by jeho účelem bylo vyvolávat pouze "erotické a nikoliv estetické či emocionální pocity". Film tu a tam obsahuje prvky humoru a jsou v něm různé symboly české národnosti.

    V tomto smyslu lze považovat i jeho pornografickou podstatu za reakci na svěrací kazajku komunismu a za pokus vybudovat postkomunistickou českou národní totožnost.


    "Jan Svěrák's Jízda is little more than a piece of soft pornography." Is such a condemnation justified? Discuss

    Jízda is a Czech road movie, directed by Jan Svěrák and released in 1994. Two friends (Radek Pastrňák and Jakub Špalek) buy a broken down car, which they repair in order to go on a trip to the Southern Czech Republic. Along the way, they pick up a hitch-hiker, Aňa (Anna Geislerová.) The plot centres around the relationship the three build up during their journey, although their trip is overshadowed by Aňa's mysterious boyfriend.

    The Oxford English Dictionary defines 'pornography' as:

    1-The explicit description or exhibition of sexual activity in literature, films etc., intended to stimulate erotic rather than aesthetic or emotional feelings.

    2-Literature etc. characterised by this.

    According to this definition, there is definitely a strong element of pornography in Jízda. In the first place, the film is laden with sexual innuendo. It is set at the height of summer. The weather is sultry, and the main characters are wearing few clothes - Radek spends most of the film bare-chested and Aňa has on only a flimsy dress. The camera lingers on her knickers, which she holds in her hand for the first few hours of her meeting with the two men. Later on, when they go to the lake, we see Radek's bottom as he climbs out, naked. He and Aňa discuss having sex, while at the other side of the lake, Jakub is squelching his toes in the rich, lakeside mud. The incessant droning of insects fills our ears, complemented by a close-up shot of two insects mating. Liquid is used repeatedly as a reference to sexual desire. The close-up shot of Jakub's feet in the mud is highly suggestive according to Freud's theory, where the feet are seen to represent the penis. In addition, there is the shot of Aňa, with her lap all covered in melted ice-cream; the firemen's foam, fountains and hose pipes at the town festival; Aňa urinating by the roadside as well as occasional downpours of rain. Fire is also symbolic of sexual desire, more passionate and less subtle than liquid. For most of the film, the noonday sun beats down upon the characters, in their open-topped car. The rain, foam and ice cream bring blessed relief from the sun's burning rays. Other references to fire include the 'Pipe' matches; the building on fire and the firemen at the town celebrations. Ultimately, the twin symbols of fire and water come together, when Radek ties Aňa to the bed in the chata, surrounded by candles, and pretends to pour petrol all around the room. The two finally come very close to having sex (the "will they, won't they" conundrum is the mainstay of the plot.) Perhaps if Radek had used petrol instead of water, they would have succeeded in having sex, and she might not have returned to her "aggressive" boyfriend, since she likes to feel scared and helpless. She explains that she and her boyfriend were always quarreling, "just for something to do." She makes the point clear when she tells Radek and Jakub about a game she once played with a boy, whom she tied down before setting a dog on him. She comments that he was helpless:

    He lay there and couldn't do anything, so I got up and looked at how he was sweating with fear.

    One other blatantly sexual reference worth noting is the mouth. They spend their time smoking cigarettes or joints and feeding each other ice cream. Aňa even licks Radek when he bites his tongue after the car-crash, as well as kissing Jakub in order to stop the police from asking him awkward questions, since their car lacks the right official documents. In their hotel room, the cat reflects Aňa's earlier lick, by nibbling Radek's nipples.

    Aňa is presented to us through the eyes of the male characters. As a prelude to their meeting with her, the two men hold a conversation about women, discussing the relative merits of Hungarian "girls". When they stop to give the old woman a ride, Radek comments that even though they would have been ten kilometres down the road if they hadn't stopped for her, it was a good deed, something special. This is a precursor to their meeting with Aňa, and can be seen as a comment on the whole film. Although they lose her in the end, neither of them having slept with her, it was something special to them, which they do not regret. There are several scenes in the film where the two men talk about Aňa in her absence. In the first place, they have a discussion about whether she has noticed that she has no knickers on - if not, she must be mentally unbalanced. When she reappears from the pub toilet, no knickers in hand, they comment that one of them might be lucky after all. At another point, Jakub suggests that Aňa just wants to smoke all their grass and leave, which seems a little ironic, considering that the pair desire something from her in return. It turns out that Aňa does not leave when she gets the chance, and Radek does not have sex with her on any of the occasions which present themselves. In this respect, the film is not as cynical about male/female relations as it might be. Aňa's presentation from the male point of view is not restricted to their discussion of her. The reader is also invited to view her with the 'male gaze', through the camera's representation of her. There are repeated shots of Aňa's legs, as she climbs in and out of the car (which conveniently lacks doors); as the wind blows her dress high up her thighs, while she is clutching her knickers; after she has scratched them while foraging for food and when she hitches up her dress and invites Radek to make love to her in the museum. Another extremely gratuitous shot is the lingering close-up of Aňa's crotch, after the ice cream has melted, moulding her dress to her body. Although we do see Radek's bare chest, and bare bottom, the camera does not focus on him for such a long time; nor is Aňa given the chance to comment on either of the men.

    This leads on to a further point. While the male characters are represented as active, Aňa is far more passive and even child-like. Radek and Jakub provide the car, with Jakub doing the driving, while Aňa is totally dependent on them, not only to pick her up and drive her, but also to provide for her, since her boyfriend has all of her possessions. Hence the two provide alcohol, marijuana and ice cream for her. Radek even provides her with clothes when her dress gets dirty, and they drive her to the lake so that she can wash her dress. Throughout the film, her boyfriend is searching for her, asking her to go back with him. Radek and Jakub protect her from this dark stranger, with the black car, first of all by lying about her whereabouts, and secondly by pelting his windscreen with ice cream. Aňa herself is very passive, hiding from her boyfriend in order to avoid him. Ultimately, she returns to him, as if in a daze, as if she has no other choice. The underlying implication is that she can't survive without her boyfriend, and without the dangerous sex that they have. The male characters are the subject of the action, while Aňa is the object - not only of their sexual desires. We first meet her crouching by the side of the road, her ankle socks, cotton dress and sulky appearance giving her the air of a schoolgirl. She remains almost silent for the first part of the film. Throughout Jízda, Aňa initiates very little of the action, rather, waiting for others to make decisions for her. She does pick her own knickers up out of the bushes, go out to steal food for the three of them and wash her own dress. She also likes to tease, flirting with both Radek and Jakub, as well as playing mental games. For example, she tells Radek that she and Jakub had sex while he was asleep in the hotel, in order to provoke him to react in a jealous and dominating manner; as a wronged man taking his revenge. Aside from this, Aňa is active only in seeking hedonistic thrills. It is she who persuades Jakub to take the car keys out of the engine as they are driving down a hill, crashing through a hedge into a field. As the film’s conclusion demonstrates, she has a car crash fetish; this is how she eventually perishes after she returns to her boyfriend. She takes the initiative in propositioning Radek, in the museum. She also takes her turn at rolling down the field in a tyre after the car crash. However, her vulnerability again surfaces in the fact that she screams a lot - more than the two men, which is surprising in the context of the car crash, considering that she supposedly has a great deal more experience than they do. In the end, her biggest turn on is not taking the initiative and being in control but, conversely, being controlled. This is the case when Radek threatens to rape her, and when her boyfriend comes back for her at the end of the film. Essentially, Jízda is highly pornographic, and Aňa is the product of male fantasy. She is vulnerable and child-like, desiring nothing more than to seek thrills from the men in her life, and requiring only to be protected and provided for in every way.

    However, the film is not purely pornographic. Svěrák's Jízda is part of a generation of films attempting to come to terms with post-Communist Czech national identity. Even its pornographic nature can be viewed as a reaction to the Communist regime, where sex was a taboo subject. The film is in the genre of the road movie, by its nature light-hearted and easy-going. Neither of these qualities matches up to the Communist ideals of responsible citizenship and the good of the collective above and beyond individual desire. In fact, none of the characters are very 'responsible citizens,' driving in an unregistered car, smoking illicit substances and stealing food along the way. The characters are depicted as being set against the authorities, in league with the car dealer, who advises them to pretend to be foreign if the police stop them. This advice is tested at one point, when the police are about to pull Radek and Jakub over and they respond by waving cheerily, shouting "bonjour!" in greeting to them. The ruse works, undermining the power of the state, and showing that crime is not always punished. This is closer to the ideal of 'civil society', where the most important ties are the horizontal ones between citizens, rather than the 'authoritarian' model, where the citizen is bound by vertical ties from above. Not only are they set against the authorities, but they are also set apart from Aňa's boyfriend. The first thing that he asks them, when he is searching for Aňa towards the start of the film is if they speak English. He is dressed in black, with shiny black leather shoes and a shiny black car. This is in contrast with the two Czech men in their scruffy shorts and self-repaired, open-topped Mazda. There is plenty of humour in the film, from the battered wreck of a car the salesman advertises as having "air-conditioning", to their sightseeing trip to view the concrete towers of the Temelin nuclear power plant, which Aňa compares to the pyramids. At points, it seems that Svěrák makes too much effort consciously trying to take the American road-movie genre and make it Czech. The Czechs are depicted as the little men, making the best of their lot. The first scene shows Jakub and Radek in their sunglasses, looking at the expensive, trendy cars at a car-lot. Unfortunately, since they only have 8000kč, they have to settle for repairing a broken-down Mazda. There ensues some beautiful footage of the Czech countryside: of fields, trees and villages; of grandmas, granddads, men, women, boys and girls; of tractors and agricultural machinery…They read the Czech newspaper Respekt, drink the Czech spirit Fernet, go swimming in a lake - a traditional Czech summer past-time, and go sightseeing to Temelin. The chata has the Czech national icons Jan Hus and Masaryk on the wall, both in the same picture. Radek, Jakub and Aňa pass the time there at the chata perusing old Communist newspapers and dancing to Czech legend Karel Gott’s Mistrál. All of this is set to the music of Radek Pasterňák and the Czech group Buty. In other words, there is certainly no shortage of Czech national symbols, both past and present.

    In conclusion, it does seem justified to argue that Jan Svěrák's Jízda is little more than a piece of soft porn. It is filled with blatant sexual innuendo, from shots of insects mating to references to fetishism and control games. Jakub and Radek converse about women, and then they come across Aňa, who's role appears to be little more than to fulfil their fantasies. Aňa is presented very much as the object of the male gaze and the actions of the male characters. The male characters are far more active then she is; they are the subjects of the action. However, the film is not wholly pornographic, in the sense that it is not intended to stimulate only "erotic rather than aesthetic or emotional feelings." It entails elements of humour, as well as various symbols of Czech nationality. In this sense, even its pornographic nature can be seen as a reaction to the straightjacket of Communism and an attempt to rebuild a post-Communist Czech national identity.


    Dva pohledy na uslintané a kulhavé britské, resp. EU-šílenství

    František Roček

    Přes plot hledím na farmu, kde jsou v přísné karanténě budoucí bifteky. Stojím před plotem s farmářem, který doufá, že se slintavě kulhavý virový přízrak nedonese i k nám - na sever Čech.

    Jako malý kluk farmář Josefa Douša byl přitom, když do rodinného hospodářství vstoupila slintavka a kulhavka. Dnes má zvířata zabarikádovaná ve Verneřicích na Děčínsku v halách, zaměstnanci, a v noci strážní, hlídají, aby se nikdo k plotu ustájení nepřiblížil, neboť západní Evropou cestuje slintavka a kulhavka. Ale co je to platné, když virus cestuje vzduchem, přenášejí ho pravděpodobně i ptáci a lidé se dnes dostanou z Anglie do Čech ne za týden, ale za pár hodin.

    “Nemoc to je nepříjemná, protože ruinuje stáda. Za první republiky se zvířata nezabíjela, ale ztráty byly vysoké – něco uhynulo, zvířata zhubla, dlouho se dostávala do dobré kondice. V novinách jsem nedávno četl, že probíhala slintavka a kulhavka lehce. To není pravda. Vždyť ani lidská chřipka neprobíhá lehce."

    Byla to vždy složitá situace a dělala se tvrdá opatření, aby se nešířila dál.

    Nejjednodušší a efektivní řešení je očkovat, souhlasí pamětníci. Když přesto někde vypukla slintavka, byl to problém neočkování některých kusů, tedy nedůslednost v prevenci.

    Proč neočkovat?

    Co se stalo v Anglii, je kalvárie, která je nepochopitelná a s nejvyšší naléhavostí nastoluje otázku: proč se bránit očkování? Proč nevyvážet očkovaný dobytek? Protože nelze zjistit zda kus je očkovaný nebo má slintavku a kulhavku? Slintavka ale není smrtelné onemocnění, je to viróza. Hořící hranice ve Velké Británii mají neodpustitelný cejch marnotratnosti.

    Farmáři nevěří, že by náš stát byl schopen finančně kompenzovat hromadné vybíjení zvířat a staří pamětníci dodávají, že stáda za první republiky prošla slintavkou a většina se jich uzdravila.

    “Nevidím důvod proč neočkovat. V zemědělství pracuji celý život a překážku zahraničního obchodu v tom, že je dobytek očkován, a nelze poznat, zda náhodou nemá skutečnou slintavku, také nevidím. Důsledné celosvětové očkování by situaci řešilo. Ano, není laciné, ale pálení zvířat na hranici je lacinější?” - ptá se Douša a dodává:

    “Trochu jsme se finančně minulý rok srovnali a tak jsme stádo, z důvodu neočkování, pojistili i proti slintavce a kulhavce. Nemohl jsem ani ve snu tušit, že slintavka letos propukne. Ale když slintavka skutečně vypukne, řešení situace je velmi složité. S tím souhlasím s veterináři. Léčení zvířat nepřichází v úvahu.

    Ale myslím si, že prevence očkováním zde je a byla by vhodná. Rádi bychom očkování zaplatili a myslím si, že určitě by proti nebyli ani veterináři,” říká Douša.

    Vybíjení stád je tragédií

    Kdyby došlo ke slintavé tragédií v Čechách a přistoupilo se k britskému modelu vybíjet a pálit, co by to znamenalo pro farmáře?

    “Tragédii. Vzpamatovávali bychom se z toho léta. Zavádět nové stádo je finančně velice náročné a trvalo by to léta. Vždyť nám léta trvalo, než jsme dosáhli toho, že jsme přešli z mléčného na masné plemeno. Máme plně evidovaný chov v počítačové databázi a se speciálním neodstranitelným tetováním zvířat. Ztratit toto stádo by bylo obdobnou tragédií jako pro lesníka požár lesa. Začínali bychom od nuly. Dva tisíce hektarů zemědělské půdy, kterou obhospodařujeme, uživí patnáct set krav. Víte, jaká tragédie by to byla, kdyby toto vyšlechtěné stádo mělo být vybito a nastoupily by na nespásané louky bodláky? Zahájit očkování – jiná ekonomická jistota neexistuje,” uvedl Douša.

    Ředitel se ptá také - proč?!

    O den později jsem si otevřel noviny (Severočeské noviny - 10.4.2001) a nalistoval článek Evropu zase obchází strašidlo, strašidlo kulhavky a slintavky.

    Ředitel Podkrušnohorského zooparku v Chomutově Přemysl Rabas v článku říká totéž co farmáři: je to zbytečná panika, jde především o ekonomické zájmy, při nichž etika a vztah ke zvířatům zůstává stranou. Milióny zvířat tak platí krutou daň za to, že je lidé vnímají jen jako ekonomické činitele. Daň podle P. Rabase o to krutější, že je zbytečná...

    Slintavka jako smrtelné nebezpečí?

    Slintavka, jak říká P. Rabas, je vysoce nakažlivé onemocnění. Nic není stoprocentní, ale u slintavky se téměř sto procent zdravých zvířat v ohnisku nakazí. Nakažlivost ovšem ještě neznamená nebezpečí pro zvíře, to je veliký rozdíl. Úmrtnost je přitom u postižených zvířat pouze pětiprocentní, což je zanedbatelné.

    Jedním z argumentů zastánců radikálního řešení je údajně snaha zbavit zvířata utrpení.

    "Někteří jedinci, ale rozhodně ne všichni, samozřejmě trpí, když se jim kvůli zánětu vyzují paznehty. Je to nepříjemné, ale zase je to u několika procent, většina těch zvířat se vyléčí."

    "Říká se, že se může nakazit člověk; může, není to sice stoprocentně potvrzené, ale předpokládá se, že může," vysvětluje Rabas. Podle něho někteří lidé pravděpodobně slintavku měli, ale proběhla bez vážnějších problémů - asi jako chřipka. Není to tedy nemoc pro člověka nebezpečná.

    "V tuto chvíli se na základě současných znalostí ví, že to není nebezpečné pro zdraví lidí, ale jen pro jejich kapsu," poznamenává ředitel zooparku. Průběh choroby totiž především způsobí, že poklesne užitkovost dobytka, produkce mléka i masa, a to, vzhledem k rychlosti, s jakou se nemoc šíří, zapříčiní obrovské hospodářské ztráty. Tomuto šíření je třeba za každou cenu zabránit.

    "Z tohoto pohledu je pro ekonomy Evropské unie výhodnější zabít půl miliónu zvířat v Anglii, než aby se nákaza dostala jinam."

    Nikdo přitom nebere v potaz, že vzhledem k ročnímu období jsou minimálně dvě třetiny z utrácených zvířat březí.

    "Například ovce mají v sobě jedno až dvě mláďata, takže oni nezničí dvě stě tisíc zvířat, ale půl milionu, a plánují daleko víc."

    Jak to chodilo dřív

    Jak se s touto noční můrou dnešních chovatelů dobytka vyrovnávali v minulosti?

    "V podstatě to fungovalo tak, že když někdy před sto lety měl hospodář doma patnáct krav a jedna kráva dostala slintavku, on namočil čepici v jejích slinách, obešel ty ostatní a nakazil je všechny. Nakazil je, aby ta nemoc proběhla u všech najednou, co nejrychleji. Krávy se nakazí, vyléčí, zůstanou u nich protilátky, které vydrží až deset let. A byl pokoj; mláďata mohou uhynout, slabé kusy mohou uhynout, jedna kráva mu prostě lehla. To je zkrátka smůla, nikoli tragédie - jelo se dál. Na deset let byl klid."

    Šílenství made in EU

    V Ústí nad Labem ve čtvrti Krásné Březno má své řeznictví Bohumír Válek. Byl mezi prvními, který v ČR prodával klokaní maso, běžně jsou u něho k dostání výrobky z koňského masa dováženého i ze zámoří. Ale hovězí maso bere od pana Douši z Verneřic na Českolipsku, protože jeho dobytek je až do pozdního podzimu venku na pastvě. Vepřové má také od chovatelů z okolí.

    Jak propuklo šílenství kolem kravího šílenství - BSE - má řezník Válek od farmáře Douši k dispozici výsledky vyšetření masa z veterinárního ústavu.

    Válek ani Douša nepotřebují EU, aby jim radila co mají dělat, vždyť i počítačem řízené chladírny považují za samozřejmost. EU v jejich očích spíše vzbuzuje nepříjemné otázky, protože vybíjecí Absurdistán vzbuzuje obavy.

    Když jsem o tom s řezníkem Válkem mluvil, kupoval jsem si přední hovězí na polévku a koňskou sekanou. Sekaná byla ještě teplá, z udírny…

    Poznámka JČ: V pátek jsem viděl v  britské komerční televizi pořad Right to Reply, Právo na odpověď, který se systematičtěji zabývá kritikou britských sdělovacích prostředků. Diváci je obviňovali, že neproběhla dostatečně odborná veřejná debata o tom, jakým způsobem řešit problém slintavky a kulhavky. Z těch informací, které byly k dispozici, vyplývá, že podle vědců není zaručeno, že by očkovaný dobytek dále nepřenášel infekci: infekce kulhavky a slintavky se prý dále šíří výkaly i očkovaných zvířat.

    Argumentem pro vybíjení dobytka je vážná obava, že bez radikálního opatření je velmi pravděpodobné, že by se slintavka a kulhavka rozšířila v Británii navždy a už nikdy by nebylo možno ji zlikvidovat: to aspoň předpovídají počítačové modely, z nichž vyplývá, že klíčově důležité bylo omezit dobu mezi zjištěním infekce a zabitím dobytka na méně než 24 hodin. Počítačové modely varovaly, že bude-li tato doba delší, nemoc se rozšíří v Británii natolik, že se jí Británie nikdy nezbaví. K rozhodnutí zvířata vybíjet přikročil Brusel i britské ministerstvo zemědělství proto, že ani očkovaná zvířata prostě nelze z Británie posléze vyvážet: hovězí je možno exportovat podle dnešních předpisů do jiných zemí pouze ze země zcela prosté slintavky a kulhavky. Pokud by se slintavka a kulhavka v Británii skutečně rozhostila na vždy, znamenalo by to úplný konec britského zemědělství.

    Není pravda, že nikdo neví, že zejména usmrcované ovce jsou březí: celý proces krutého středověkého vybíjení zvířat vyvolává na britských farmách obrovská traumata. Nejméně jeden farmář se zastřelil. Nezapomínejme, že mnozí farmáři znali své krávy jménem.

    Poslední dobou roste organizovaná opozice proti politice EU, která požaduje vybíjení dobytka. V Holandsku, kde bylo dosud zaznamenáno jen 18 nepotvrzených případů slintavky a kulhavky (v Británii 1157, a k smrti bylo odsouzeno 1 366 000 kusů dobytka) použila policie vodních děl k rozehnání 200 rozhněvaných farmářů, kteří požadovali očkování, a v Británii obvinili - bezvýsledně - farmáři u soudu vládu z toho, že jedná protizákonně tím, že nutí farmáře, aby předali zdravá zvířata k zabíjení.

    Jedna občanská skupina, Stop Animal Deaths, konstatovala, že jsou prý nyní ochotny "desítky lidí" postavit se proti pokusům usmrcovat zdravá zvířata. A 3000 britských organických farmářů vyzvala Soil Association, aby se postavili proti politice vybíjení zvířat. Asociace založila skupinu jménem Farmers for Voluntary Vaccination (Farmáři za dobrovolné očkování) a obvinila šéfy celostátního odborového svazu National Farmers´Union, že potlačili argumenty pro očkování.


    Jak prezident lobboval

    Tomáš Pecina

    Mluvčí prezidenta Havla Ladislav Špaček odpověděl na dotaz Britských listů podle zákona o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.) a poskytl nám
    dopis, jímž Václav Havel v roce 1999 vyjádřil své potěšení z toho, že organizace CEELI bude mít centrálu v České republice. Je to pozoruhodný dokument doby; vzletná slova o obnově mravních hodnot kontrastují s nepříliš ušlechtilou praxí, s níž si americká instituce nyní při získávání svého sídla počíná. Jistá bizarnost dokumentu vynikne, představíme-li si, že by pod takovým dopisem byl podepsán představitel kterékoli západoevropské země...

    Je to vlastně docela zajímavý a charakteristický postkomunistický příběh - přesněji průsečík několika příběhů, které se na Grébovce střetly: Američané, kteří ve snaze ušetřit každý dolar z vládních zdrojů využili toho, že dva místní ústavní činitelé jsou vládě USA zavázáni, a nechali si od nich vystavit dobrozdání, vrcholní představitelé českých soudů, jimž nepřišlo nevhodné zasednout ve správní radě privátního zahraničního subjektu, a naproti tomu radní Prahy 2, neschopní postarat se o cenný objekt na svém území a hledající záminku, jak se vyvázat z odpovědnosti vlastníka... A k tomu čeští novináři, kteří vědí, že o jistých věcech je lepší mlčet (koneckonců, vízum do USA nemusí dnes dostat každý...), a většinová česká společnost, stále žijící v představě, že Západ je místem, kde dávají obědy zadarmo a poskytování "školitelských" služeb české justici se bude dít bez jakékoli protislužby, ať už ve formě institucionální základny k proamerickému lobbyingu nebo k účelům zpravodajským (podle informací Britských listů, které je pochopitelně obtížné získat v jiné než neoficiální podobě, stojí za projektem pražské centrály CEELI americká FBI).

    A propos, víte, jak se pozná postkomunistická země od demokratické? Snadno: v postkomunismu si lidé myslí, že noviny píšou pravdu... (TP)


    Lobbování prezidenta Václava Havla ve prospěch CEELI

    Měli jste se Pražskému hradu omluvit

    Ivo Mathé

    Vážený pane Čulíku,

    vážený pane Pecino,

    se znalostí obsahu dopisů prezidenta republiky a KPR týkajících se CEELI jsem očekával eleganci, s kterou se omluvíte za predeterminující tituly příspěvků Pronájem Grébovky Američanům podporuje i prezident Havel Žádáme o zveřejnění dopisu, jímž Václav Havel podpořil "prodej" Grébovky CEELI Institutu v BL dne 4. resp. 6. dubna t.r. Při marném čekání jsem si připomněl přísná kritéria žurnalistické práce, podle nichž nemilosrdně posuzujete své české kolegy. Myslím si, že jsou mezi nimi osoby zkorumpované i korupci náchylní, novináři skvělí i méně kvalitní, vzdělaní i hloupí, schopní výkonů proměnlivých, lidé profesionálně čistí, průměrní i druhořadí, tak jako všude na světě.

    Vy jste se, pánové, zmíněnou podjatostí, nepravdivými tvrzeními o angažmá prezidenta republiky a očividnou neochotou přiznat chybu, zařadili spíš mezi ty, jež - želbohu paušálně - označujete za horší.

    Škoda,

    I.M.

    K tomu též vyjádření prezidentova mluvčího Ladislava Špačka, publikované v BL zde.

    Odpověď Jana Čulíka:

    Vážený pane Mathé,

    vy si skutečně myslíte, že dopis, který Václav Havel poslal organizaci CEELI, je v pořádku?

    Myslíte, že by takový dopis téže organizaci poslala třeba britská královna nebo německý prezident?

    S pozdravem

    Odpověď Tomáše Peciny:

    Vážený pane Mathé,

    snažíme se vycházet z informací, které máme v danou chvíli k dispozici, a co nejpřesněji je analyzovat. Jakmile se objeví informace nová, která pohled upřesní nebo opraví, okamžitě ji publikujeme - tak jsem např. po schůzce s panem Martinem opravil údaj o tom, že pronajat bude celý park: ve skutečnosti mají být pronajaty pouze stavby v parku a jejich bezprostřední okolí.

    V případě informace o doporučujícím dopisem pana Havla jsem udělal totéž: ihned jsem text zařadil do vydání. Zvláštní omluvu nelze v tomto případě požadovat: náš titulek pouze interpretoval výrok starosty městské části Praha 2 Michala Basche a zveřejnění textu dopisu je upřesněním předchozích informací.

    S pozdravem,

    T.P.


    Zákon o svobodném přístupu k informacím:

    Soud: úřady jsou povinny poskytovat informace ze správních spisů

    Krajský soud v Ostravě rozhodl, že úřady jsou na základě zákona o svobodném přístupu k informacím povinny poskytovat informace ze správních spisů.

    Dne 9.4. 2001 vynesl Krajský soud v Ostravě rozsudek, jímž zrušil rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné a Úřadu města Havířov o odepření informací o podezřelých stavebních aktivitách na území přírodní památky "meandry řeky Lučiny" (1). V odůvodnění svého rozhodnutí soud konstatoval, že orgány státní správy nemohou odmítat poskytování informací o správních řízeních s odůvodněním, že na rozhodování podle správního řádu a stavebního zákona se zákon o svobodném přístupu k informacím nevztahuje.

    Zákon o svobodném přístupu k informacím má totiž podle soudu v této části vyšší právní sílu (2). Soud zároveň označil za chybný výklad Ministerstva pro místní rozvoj, o který se oba úřady ve svém rozhodnutí opíraly. "Rozhodnutí soudu je pro Ministerstvo závazné a my je hodláme požádat, aby svůj nezákonný výklad odvolalo" uvádí zástupce žalobce, právník Pavel Černý ze sdružení Ekologický právní servis (3). Jen tak může podle Černého přispět jeho precedentální charakter k větší otevřenosti činnosti státní správy.

    Kontakt:

    Mgr. Martin Prokop, Kostnická 1324, 390 01 Tábor, tel: 0361/25 66 62, fax: 0361/25 48 66

    e-mail: eps.tabor@ecn.cz

    Poznámka:

    (1)Pozemek, nacházející se v tomto chráněném území, si nový majitel před několika lety oplotil a zcela změnil jeho charakter -- vybudoval zde umělý rybník, kotce pro zvířata apod. Protože místní ochránci životního prostředí z občanského sdružení Lučinna pochybovali o souladu těchto úprav se zákonem, požadovali po stavebním úřadu s použitím zákona o svobodném přístupu k informacím kopie příslušných stavebních povolení Úřad však odmítl tyto informace odmítl poskytnout. Sdružení se obrátilo na Ekologický právní servis a jeho právník podal žalobu k soudu.

    (2)Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím má každý právo na veškeré informace obsažené ve správních spisech, a to včetně možnosti pořídit si kopie. Odepřeny mohou být jen ty informace, o kterých to výslovně stanoví zákon (informace obsahující utajené skutečnosti).

    (3) Ekologický právní servis je nevládní, neziskové sdružení právníků, které poskytuje občanům bezplatnou právní pomoc při právní ochraně životního prostředí a lidských práv.


    Ted Turner - Opravdu je škoda, že neinvestuje do ČT či do Novy?

    Vladimír Rott

    Nevím, jestli až taková škoda. Jeden z větších US kšeftařů už investoval (do Novy, tuším ;-). Pokusil jsem se převést Ted Turnerovy cíle na příklad BL, lépe se pak posuzují:

    BL budou sloužit lidu Če(ch, Moravy a Slez)ska a provádět redakční politiku nezávislou na vlastnících společnosti, na vládě anebo na jakékoli politické nebo mocenské skupině.

    Zpravodajství BL bude spravedlivé, vyvážené, objektivní a bude zobrazovat fakta a sdělovat pravdu.

    BL budou rozvíjet český jazyk a kulturu, všelidské hodnoty, včetně rodinných hodnot.

    BL budou zobrazovat Če(chy, Moravu a Slez)sko jako zemi bohatou na pracovní zdroje a duchovní hodnoty.

    BL budou prosazovat a dodržovat vysoké mravní standardy vůči svým pořadům, vážit si tradic če(ské, moravské a slez)ské společnosti s její mnohonárodní (ANO !, původně ano - jenže dnes etnicky vybílenou) kulturou.

    BL budou poskytovat slovo všem sociálním vrstvám a skupinám če(ské, moravské a slez)ské společnosti.

    BL nebudou vůči vládě Če(ch, Moravy a Slez)ska ani vůči kterékoli politické straně nebo osobnosti v opozici (AHA - tady Ted Turner dělá "pragmatický" ústupek mafiánsko-(post-)komunstickému kapitálu a moci).

    BL budou čelit korupci a dezinformacím.

    Novináři BL budou nastolovat otázky - dokonce ty nejsložitější a rozporuplné - ale musí se zdržet vlastních odpovědí nebo interpretace událostí. Závěry na základě vyložených faktů si mají udělat sami diváci.

    BL budou dbát zájmů svých akcionářů, ale nebudou ustupovat od zásad své práce v zájmu zisku.

    Článek 7. - jak Vás taky asi napadlo - je před samým začátkem již počátkem konce "svobodné" NTV v Rusku, a určitě nepatří k proklamovaným "základním principům nestrannosti". Ted Turner jde za pouhým kšeftem, jak jest mu bohatě dáno.


    Ještě jednou o školném, o duchovní bídě a o tom, kdo je hlupák nebo demagog

    Radim Valenčík

    V
    článku „Školné a jiné koncepce“ (Britské listy 6.4.2001) se J. Jírovcovi podařilo „černé na bílém“ prodemonstrovat bídu – a to bídu nikoli finanční, ale duchovní – odpůrců školného, mj. i to, že zdrojem této bídy je nahrazování rozumu ideologií. Z jeho rozsáhlejšího textu jsem vybral několik řádků a prosím čtenáře, aby si je podrobně prostudoval (nejlépe 2-3x přečetl):

    „Za zaváděním školného (stejně jako jiných poplatků) nestojí ekonomická nutnost, ale ideologie, kterou prosazují politikové v okamžitém zájmu bohatých (jednotlivců i korporací). Tuto skutečnost vedoucí k tomu, že bohatí se stávají ještě bohatšími a chudí chudšími, nemohou zakrýt ani růžové akademické brýle.

    Jde o politický proces, jehož každá složka nutně ovlivňuje hustotu sociálního síta, protože poplatky jsou kumulativní. Školné je jen jedním z těch „nic“, co umořují osla.

    Školné jako každý jiný poplatek omezuje určité části populace a to tím víc, čím níže je student či jeho rodina na příjmovém žebříčku. Kdo to popírá je, obrazně řečeno, buď Čapek, nebo hlupák nebo demagog.

    Čeští obhájci školného argumentují australským modelem, který váže splácení půjček dosažením určitého platu po studiu. Jenže ani tento ani jakýkoli jiný model studentských půjček nemůže ospravedlnit školné jako takové. Studentské půjčky v těchto zemích existují proto, že by bez (nich) podstatná část populace studovat nemohla.

    Jednotlivé modely se pak liší pouze mírou rizika, které je věřitel ochoten nést. Nic víc, nic míň.

    V Austrálii je zadlužený absolvent zatím do jisté míry chráněn, kdežto třeba v Kanadě je podle nejnovějších pravidel již pronásledován až do posledního centu.

    Navíc neexistuje absolutně žádná záruka, že australský nebo jakýkoli jiný „humánní“ model přežije příští volby.“

    Podívejme se nyní na jednotlivá tvrzení J. Jírovce s použitím rozumu (nikoli ideologie). Podle něj:

    1/ Ti, co u nás prosazují zavedení školného, se řídí ideologií.

    2/ Pokud popírají, že jakákoli forma zavedení školného ovlivňuje „hustotu sociálního síta“, „omezuje určité části populace“, jsou „hlupáci nebo demagogové“.

    3/ Češti zastánci školného vycházejí z australského modelu., ve kterém (na rozdíl např. od kanadského) „je zadlužený absolvent do jisté míry chráněn“.

    4/ Systém půjček v australském modelu existuje proto, že by „bez nich podstatná část populace studovat nemohla“, tj. proto, aby neexistovala taková část populace, které by zavedením školného byl omezen přístup ke studiu.

    5/ Humánní (tj. nesegregační, resp. protisegregační) podstata australského systému může být při určitých výsledcích voleb potlačena.

    (Mj. – pokud si takto „rozkouskujeme“ teze J. Jírovce, zjistíme, že mezi body 1/, 2/ na jedné straně a 3/, 4/ na straně druhé je určitý rozpor, který je však v původním textu umně překryt.)

    Pokud by byl J. Jírovec korektní, ušetřil by si spoustu výpadů proti těm, co podporují zavedení školného na investičním principu, kterými se to v jeho článku jen hemží, ale řekl by následující: Pokud bychom v ČR (nebo kdekoli na světě) zaváděli školné na bázi australského modelu, nehrozí nebezpečí, že by tím byl omezen přístup ke studiu, nehrozí nebezpečí, že by absolvent byl vystaven riziku nesplácení půjčky, pokud nebude mít dostatečný příjem (toto riziko nese investor), existují však dva následující problémy:

    - Zatížení absolventa dodatečným odvodem z příjmu závislým na výši příjmu, kterým uhrazuje půjčku (do doby vyrovnání závazku), může vést k tomu, že „bohatí se stávají ještě bohatšími a chudí chudšími“.

    - Zavedení školného byť i na bázi australského modelu může vést k tomu, že po nějakých dalších volbách bude tento model přetaven v takový, který umožní studium jen bohatým.

    Tím by diskusi na dané téma posunul do racionální roviny. Pak by ovšem vypadl z role ideologa chudých, pak by nemohl označovat ty, co mají jiný názor, za „hlupáky nebo demagogy“ apod., pak by nemohl dávat za pravdu Z. Štefkovi, který tvrdí, že i australský model vytváří sociální síto atd.

    Diskuse o výše uvedených dvou problémech by byla velmi užitečná a doufám, že k ní dojde. V materiálu, který 19.12.2001 uveřejnily Britské listy (mj. šlo o formu dopisu adresovaného přímo J. Jírovcovi) jsem se pokusil posunout výměnu názorů tímto směrem. Škoda, že v důsledku neochoty vnímat argumenty byla opět „uzeměna“ do polohy ideologizace a demagogie. Pokusím se tedy alespoň stručně naznačit, v čem je podstata věci. „Ekonomická nutnost“, o které J. Jírovec mluví, je dána především tím, že stávající systém vysokoškolského vzdělání je odříznut od informací, které vypovídají o uplatnění jeho produkce na profesních trzích. Je z tohoto hlediska slepý, postrádá stimuly, které by vedly ke zvyšování jeho efektivnosti. Fondově-investiční přístup k financování tohoto vzdělání, který se u nás intenzívně připravuje (kdy se za základ bere australský model modifikovaný tak, aby se do financování vysokoškolského vzdělání mohly zapojit i soukromé subjekty působící na finančních trzích), umožní, aby vzdělávací instituce (vysoká škola či její organizační složka) mohla těžit jak z informací, tak ze zdrojů, které vznikají v oblasti uplatnění absolventa na trhu profesí. Pro budoucnost naší země to bude mít zcela zásadní význam, mj. ve dvou směrech souvisejících s výše uvedenou tematizací problémů:

    - Postupně bude docházet k nápravě deformací na profesních trzích, takže i absolvent zatížený dodatečným odvodem z příjmu na tom bude (a to i v takových oborech, jako jsou lékaři či učitelé) podstatně lépe než nyní. Mj. již proto, že situace, kdy se „bohatí se stávají ještě bohatšími a chudí chudšími“, vzniká v podmínkách deformovaných profesních trhů tím, že „investice do společenské pozice“ (které jsou doménou bohatších vrstev) vynášejí více než investice do schopností (vzdělání atd.).

    - Před katastrofickým výsledkem voleb může kteroukoli zemi uchránit pouze jediné – totiž to, že lidé budou používat rozum a nepodlehnou demagogii. Úroveň vysokoškolského vzdělání v této oblasti hraje velmi významnou roli. V článku v Britských listech 23.3.2001, kde polemizuji právě se Z. Štefkem, jsem ukázal, jak a proč právě současný systém daňově-dotačního financování vysokoškolského vzdělání mrzačí duchovní obzor absolventů a jakou pozitivní roli by z tohoto hlediska sehrál (a sehraje) přechod k fondově-investičnímu.

    Jsem si vědom toho, že mé argumenty nemusí každého uspokojit a že prostor pro zevrubnou výměnu názorů je velmi široký. Nejsem proti názorovým střetům a není třeba si brát servítky. Nesrážejme však diskusi do bahna demagogie, osočování, ideologizace a ignorování jasně zformulovaných argumentů.


    Štefka a Jírovec: vrána k vráně sedá

    Ondřej Čapek

    V pátečních BL mě pobavilo pohoršení pana Jírovce nad mým článkem. Škoda, že pan Jírovec nevěnoval méně místa osobním invektivám vůči mé osobě, radám do života a  historkám z mládí a Kanady a podrobněji si nepřečetl, co jsem vlastně napsal. Pro příště dotyčnému doporučuji při psaní trochu více myslet.

    Tak popořadě: to, že jsem doktorand, neznamená být omezený akademickým prostředím. Při škole jsem pracoval jako analytik prodejních dat v nadnárodní firmě a podnikám v oblasti IT. Takže pro příště panu Jírovcovi doporučuji větu: …ani akademické prostředí nepotlačilo v Čapkovi grunderské egoistické pudy probuzené při jeho práci v žoldu nadnárodního kapitálu…, když už se chce stavět do role psychologa on-line.

    Opravdu nerozumím logické konstrukci, kdy je mé odmítnutí dlouhodobé koncepce vývoje směrů a potřeb společnosti zobecněno na odmítání koncepcí všeobecně a tedy i koncepce dlouhodobé maximalizace zisku a koncepci školného - logika tak na úrovni Káji Maříka.

    Pan Jírovec si zřejmě nevšiml mých vět Maximalizace zisku není jediným cílem firem. Ty úspěšné se spíše snaží o dominanci v perspektivním segmentu trhu a už vůbec neznamená minimalizaci nákladů. Já totiž opravdu jsem nikdy netvrdil nic o dlouhodobé maximalizaci zisku. Naopak za „motor“ vývoje spíše chápu snahu o zlepšování podmínek života jednotlivce (viz Moral Sentiments od Adam Smitha), případně snahu o maximalizaci užitku. Ten má se ziskem společného jen velice málo. Nevadí mi - ba právě naopak - kritická nedůvěra k jakýmkoliv institucím, tedy i k institucionalizované ekonomické struktuře, které můžeme říkat trh. Tento postoj by ale měl vést ke snaze pochopit, nikoliv k volání po silné autoritě, která toto vyřeší za nás.

    Pan Jírovec si mě jednoduše postavil do jakýchsi mantinelů, které jsou jen produktem jeho povrchního čtení.

    Pan Jírovec nechápe co je na Štefkově koncepci fašistického. Takže znovu: konzervativci a liberálové se shodují v tom, že společnost nelze řídit, protože centrální autorita není schopna předvídat potřeby lidí. (Koneckonců to nedokáží předvídat ani sami výrobci.) Jedině fašisté a komunisté byli přesvědčeni, že potřeby je možno dlouhodobě předvídat. Překvapuje mne, že pánové Jírovec a Štefko nevidí žádný problém v tom, že jejich koncept předpokládá rozšíření moci státu do řady oblastí života občanů. Česká politická elita zatím dokázala (mj.) postavit Temelín a řada ministrů školství si postavila kariéru na tom, že zabránila rozšíření gymnázií ve prospěch učebních oborů. Opravdu je vhodné dávat Klausovi, Zemanovi a dalším výtečníkům (a jiné nemáme a soudě dle chování 4K ani hned tak mít nebudeme) do rukou další funkci? A nebo si pan Štefko myslí, že by se měla sestavit zase nějaká rada z nezávislých osobností?

    Pokud hledá pan Jírovec akademismus, je jím právě Štefkova koncepce. Právě proto, že jsem se zabýval tvorbou databází pro operativní plánování v reálném podniku, přijde mi představa jakéhokoliv předvídání budoucích potřeb či určování směrů vývoje nesmyslná. Jsem přesvědčen, že české vysoké školství je příliš izolováno od reality a pan Štefko by chtěl tento stav jen posílit. Tato odtrženost vede k paradoxním výsledkům: na škole mě učili - věřím, že v dobré víře - účtovat a znát jednotlivá čísla účtů. Činnost praktická, nehumanitní, která je nepoužitelná v praxi, kde se veškerá data organizují v systémech jako je SAP, o kterých jsem se na škole nedozvěděl vůbec nic. Naopak znalost účetní osnovy je dobrá pro pár specialistů.

    Panuje jakési nedorozumění ohledně potřeb trhu: zdá se mi, že to co nejvíce zastarává jsou právě ty různé speciální znalosti, nikoliv humanitní základ. V mém případě kurs kreativního psaní by byl užitečnější než účtování, protože je třeba napsat srozumitelný manuál. Znám člověka, který studoval kombinaci anatomie, fyzika tekutin a programování, protože se zabýval vývojem počítačových her. Podobně řada lidí zabývajících se designem, pokud mají talent, se poměrně dobře orientuje v moderním umění. Skoro bych chtěl říci: pokud chcete zlikvidovat nějaký obor lidské činnosti, ochraňujte ho před trhem a svěřte odborníkům. Skutečně jen státní školství dokáže zprznit lidovou tvorbu, klasickou literaturu či divadlo do podoby zaprášených exponátů panoptika. Pan Jírovec mě může podezírat z jaké úchylky chce, ale dávám přednost trhu před plánem, právě proto, že jedině interakce navzájem nezávislých subjektů zajišťuje barvitost světa a svobodu.

    Zbytek článku snad ani nemá cenu komentovat. Demografická data ukazují, že současný český vysokoškolák je původem spíše ze středních a vyšších vrstev než z dělnických. Z toho plyne, že pokud jsou VŠ financovány z daní občanů jde o redistribuci peněz od chudých (kteří se na VŠ nedostanou) k bohatým. Výše platu dnes skutečně koreluje s dosaženým vzděláním a já nevím, proč by z těchto výhod neměli úspěšní vysokoškoláci část společnosti (školám) splácet. Nevím jak souvisí situace v ČSSR v šedesátých letech s dnešním stavem ani nevím proč mě pan Jírovec poučuje o existenci kolektivní smlouvy.

    Některá tvrzení mají až povahu nonsensu. Mohl by mi prozradit jak z tvrzení: Trvalá a relativně dobře placená místa v Kanadě ubývají na úkor částečných úvazků a krátkodobých pracovních smluv a sebezaměstnávání plyne, že Kanaďané si zjevně váží toho, že jim hodná státní autorita taková místa opatřuje? Někdy jsou už zcela beze smyslu: Jde o politický proces, jehož každá složka nutně ovlivňuje hustotu sociálního síta, protože poplatky jsou kumulativní. Co znamená kumulativní poplatek? Z věty plyne, že pokud by poplatky nebyly kumulativní, každá složka politického procesu (co to přesně je?) by hustotu sociálního síta neovlivňovala. Hmm… pan Jírovec nejen že by měl číst lépe cizí texty, on by si někdy po sobě měl přečíst i ty vlastní.

    Řada ekonomů (pochopitelně zřejmě v okamžitém zájmu bohatých) tvrdí, že přílišná ochrana pracovních míst podvazuje ekonomický růst a zvyšuje nezaměstnanost. Vysvětlení je poměrně logické: zatímco objem mezd je krátkodobě fixován kolektivními smlouvami, změny odbytu jsou diktovány změnami ryze tržními (stát neumí diktovat spotřebitelům, co mají kupovat, nebo snad ano?) Nedostatečná adaptabilita mzdových nákladů vede k nižší než optimální ochotě firem zaměstnávat nové lidi a tedy k vyšší nezaměstnanosti. Proto je v USA nižší nezaměstnanost než v Evropě s vyšší ochranou zaměstnanců a proto trvalá a relativně dobře placená místa v Kanadě ubývají na úkor částečných úvazků a krátkodobých pracovních smluv. Co vím nikdo za to žádného ekonoma do žádné vody neházel. Abych předešel námitce: nejsem obdivovatelem USA a nepovažuje jejich systém školství za ideální, ale jak už jsem napsal, rozsah ochrany zaměstnance nesouvisí s financováním školství.

    Měli jsme v Čechách takového jednoho rasistického šaška, Miroslav Sládek se jmenoval. A ten chtěl politiky házet do Vltavy. Pan Jírovec by zase preferoval jezera. Nechtěli by to dát dohromady? Věřím, že v přírodních vědách je pan Jírovec odborníkem, i když i tam musí být jeho nedostatek formální logiky a tematická roztěkanost určitým deficitem. O společenskovědní problematice, soudě dle článku, dokáže jen nekonzistentně blábolit.


    Fanatici "pravdy" a složitá doba

    K dalším "Faktům" o "cenzuře" poslance Kučery

    Text a foto Štěpán Kotrba

    Přístup některých novinářů k mravně složitému případu poslance Miloslava Kučery postrádá onen nadhled, který bych tak rád viděl při projednávání jakéhokoliv případu z dob dávno minulých, postrádá onu nezaujatost, kterou bych rád viděl u veřejnoprávních novinářů jako základní kritérium jejich práce. Naopak. Je zaujatý až příliš a tudíž nevěrohodný. Ostatní materiály, odvozené od základního (Fakta ČT), který odstartoval vlnu útoků proti M. Kučerovi, jsou už jen rozmělňováním materie bez výrazného přínosu, opakující černobílá tvrzení a rozšiřující počet "honicích psů"... Bohužel oněmi černobílými pohledy je zatížena glosa jinak úzkostlivě objektivního Tomáše Peciny ze včerejšího vydání BL. Činí totiž závěry nevratné, aniž by se hlouběji vcítil do doby, k níž se uvedená kauza váže, a ověřil si řadu fakt, než zaujme "principiální stanovisko". Nic není černobílé.

    Hrubě manipulativní pořad Fakta, který odstartoval již po několikáté oprášenou kauzu "cenzora" Kučery, jen navázal (aniž by co přidal) na tento článek z východočeského komunálního plátku na počátku porevolučních let. Pan Oldřích Bašta (skrývající se za šifrou -bas-) zde poodkrývá bez kontextu a bez objektivity jeden případ zamítavého posudku (zvláštní shodou též se týkající skupiny Oboroh... jak prosté, milý Watsone). Činí tak s úmyslem zjevným: zvrátit jmenování M. Kučery ředitelem Východočeského divadla v Pardubicích. Nebyl to od pana Bašty článek jediný a v onom plátku ani ojedinělý. O článcích pana Bašty se díky emocionálně rozjitřené době v té době intenzivně diskutovalo i na jednáních pardubické radnice, s "cenzorskou minulostí" M. Kučery byli díky tomu seznámeni i občané Pardubic - jeho voliči. Nic nového pod sluncem, řeknete si. Nestalo se nic, M. Kučera vydržel ve funkci jako ředitel VČD, byl zvolen i jako poslanec do parlamentu za ČSSD.

  • Kauza "cenzora Kučery" se "kupodivu" vyrojila až těsně před schvalovací procedurou návrhu mediálního zákona, který má velkou šanci projít sněmovnou a který i Tomáš Pecina na Britských listech označuje za "špatný"... Protinávrh ministra Dostála (taktéž ČSSD) naopak mnoho šancí nemá, stejně jako neměly mnoho šancí jeho "čtyřkoalní" návrhy, týkající se řešení krize v ČT. Obava z mertlíkovského osudu je tedy na místě. Není na škodu si připomenout, že "souboj" Kučera x Dostál byl pro poslance i většinu straníků překvapením, není na škodu si připomenout ani fakt, že poslanec Kučera nutnost "konkurenčního" návrhu obhájil nejen před poslaneckým klubem, ale i před stranickými odborníky. Debakl několik měsíců trvající intriky přátel ministra Dostála o změnách ve vedení ČT (pan ministr byl účastníkem některých koordinačních schůzek budoucích vzbouřenců a jejich přátel - byl tedy s předstihem informován o budoucí krizi a neučinil nic, aby jí zabránil; neopoměl ale později manipulovat některými poslanci v zájmu "čtyřkoalního" scénáře této krize) není tak smrtelný, jako odmítnutí ústřední právní normy, mající upravit mediální prostředí v ČR v souladu s budoucími požadavky EU i potřebami mediálního trhu v době nastupující digitalizace vysílání a mediálně-informatických fúzí.
    Dostálovské řešení krize v ČT (kdy ministr dělal vzbouřencům poslíčka a prostředníka) odmítl svým řešením premiér. Dostálovské pojetí mediálního trhu budou řešit v nejbližších dnech poslanci. Tlak, kterému nyní čelí M. Kučera, je přitom načasován přesně na tu dobu, kdy by mohlo několik hlasů pro či proti novému zákonu rozhodnout situaci na mediálním trhu na několik let (a posílit či zmařit vyhlídky mediálních stratégů i investorů). Proč tedy neoprášit jeden šanon starých článků, neopepřit to vše "pamětnickými" vzpomínkami dostatečně mediálně "slavných" "osobností" a tento sestřih nenabídnout jako "odstrašující" ukázku veřejně činné osoby? Hon na Kučeru... A nač ho šanovat, když je možno "ukázat" zuby vůči "nepříteli" všech trockistických hrátek s veřejnoprávností na přelomu roku? Podívali jsme proto se na fakta (o nichž povětšinou pořad Fakta není...) trochu blíže.

  • Miloslav Kučera nikdy nebyl zaměstnancem Krajského kulturního střediska (KKS) v Pardubicích. Poradenské středisko pro textaře zábavné hudby vzniklo v roce 1988 jako reakce na neutěšený stav amatérské tvorby. Jeho cílem byla poradenská činnost, neboť texty mohl poslat kdokoliv naprosto nezávazně. Sdružovalo externisty, povětšinou porotce různých okresních soutěží a mělo dost daleko ke všem exekutivním orgánům, povolujícím či zakazujícím jakoukoliv kulturní činnost. Práce s amatéry přitom většině profesionálů moc nevoněla, odváděla je totiž od vlastní tvorby a vydělávání peněz. O ty ale v populární hudbě šlo vždy. I za "totality". Organizování soutěží, přehlídek, výstav a jiných komunálně-kulturních aktivit tedy byla práce nevděčná, málo placená a nezajímavá. Stejně jako výuka "nadšenců" v lidových školách umění. Pokud už se k ní někdo propůjčil, snažil se ji dělat poctivě.
    "Angažovanost" těchto novodobých "písmáků" neměla povětšinou nižádné politické pozadí. Je nutno si uvědomit, že ty desetitisíce lidí, hrající po čtyřicet "komunistických" let na různých tanečních zábavách a účastnící se okresních soutěží a přehlídek, kašlaly na protirežimní odboj, kašlaly na chartisty a "plastiky", kašlaly povětšinou na politiku vůbec. Tu kulturní zvláště. Kašlou na ni dodnes. A vědí proč. Chtějí mít práci, dostávat za ni zaplaceno, chtějí svůj klidný, nikým (ani pořadem Fakta) nerušený alespoň trochu slušný život. Dodnes se o kvalitě jejich práce (většinou neprofesionální úrovně) vyjadřují porotci kterékoliv soutěže, dramaturgové, redaktoři či pořadatelé. Pochvalně či kriticky.

  • Přehrávky amatérských skupin nelze zaměňovat s profesionálními kvalifikačními zkouškami. Kvalifikační předpoklady pro amatéry byly nesrovnatelně nižší a i množství amatérů bylo tomu odpovídající. Stěží lze hrát dobrou hudbu, nezná-li hráč noty, stejně jako stěží lze zpívat, pokud zpěvák mutuje... Přitom noty musel u amatérských kapel znát jen jeden člen kapely...

  • Miloslav Kučera nikdy nezakazoval činnost hudebních skupin. Vyjadřoval se pouze ke kvalitě textů. A to je rozdíl. Naštěstí ne všechny archívy KKS v Pardubicích skončily ve skartovacích strojích v rámci "porevoluční" euforie. Řada z dokumentů se zachovala. A proto můžeme i my vám nabídnout faksimile achivních kopií posudků "cenzora Kučery". Bez uštěpačných poznámek, bez nenávisných komentářů, bez jakéhokoliv ovlivňování - ČTĚTE. Čtěte texty, které se M. Kučerovi nelíbily natolik, že jej donutily k napsání mnohdy ironických komentářů. Jsou zde, některá exkluzivní fakta o "cenzuře" řemeslné negramotnosti v dobách "totalitního útisku". Nejsou to jediné dokumenty, které máme k dispozici, takže se k případu Kučera ještě vrátíme.

    Posuďte sami, zda by se vám uvedené texty líbily, či zda byste se ztotožnili s názorem "cenzora" a doporučili "příliš nekritickému" autorovi jejich ponechání v šuplíku...

    Některá faksimile písňových textů (nikoliv skupiny Oboroh) spolu s jejich posudky z psacího stroje M. Kučery (poskytnuto jedním pamětníkem, který "zachránil" cenné archiválie pro "pozdější využití"...)

    Noc v záplavách těl
    Továrník
    Klid a ticho


  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|