Právo na ochranu soukromí versus Český statistický úřad
Proč se nezúčastním sčítání lidu
Postupně se rozbublávající předsčítací hysterie mě dosud nechávala klidným. Když se však o tomto výstřelku Českého statistického úřadu rozepsal v Neviditelném psu i Edvard Outrata, stáhl jsem si z webové stránky ČSÚ příslušné formuláře a - podle očekávání - jsem se zhrozil. Omlouvám se, že asi budu opakovat, co už řekli jiní jinde; pokusím se aspoň být při vysvětlování svého stanoviska co nejstručnější.
- Demokratický stát slouží občanovi, nikoli naopak. Nikdo proto nesmí být zatěžován jinými povinnostmi, než které jsou nezbytné pro fungování státu. Informace o tom, jestli si doma ohřívám vodu elektřinou nebo plynem, je intimní záležitostí mezi mnou a mým bojlerem, a úředníci statistického úřadu nemají sebemenší právo chtít takovou věc vědět. A v dotazníku jsou ještě neomalenější otázky, např. zda vlastním mobilní telefon nebo jaké je moje náboženské přesvědčení!
- Formulace a skladba otázek vytváří podezření, že informace jsou vyžadovány "under false pretenses", pod falešnou záminkou. K čemu proboha potřebuje statistik informaci o bydlišti matky v době mého narození nebo o přesném datu mého sňatku!? Vzniká dojem, že spíš než o statistiku jde o vytvoření další databáze osobních údajů, kde si finanční úřad, popř. policie podle rodného čísla (ano, i to statistický úřad požaduje!) bude moci dohledat údaje, které nejsou nikde jinde k dispozici. Že jde o data pro statistické účely, prostě nevěřím.
- Protože se vyplňují citlivá rodinná a majetková data, je velmi důležité zajistit ochranu dotazníků před vyzrazením údajů neoprávněným osobám i na "místní" úrovni. Už z pouhého počtu potřebných sčítacích komisařů vyplývá, že nepůjde o profesionály, ale o personál najatý k jednomu účelu bez patřičné výběrové procedury; možnost dokázat, že sčítací komisař byl zároveň tipařem pro gang bytových zlodějů, je navíc téměř nulová. Pravdivé vyplnění údajů v dotazníku je proto krajně nežádoucí i z bezpečnostního hlediska.
Až mě v posledním únorovém týdnu navštíví sčítací komisař, vlídně s ním - na chodbě - pohovořím, a pošlu ho tam, kam i se svým dotazníkem patří: do skazenu totalitní minulosti. A pokud by mi snad chtěl obvodní úřad vyměřit pokutu? Tož sa budeme soudit - nejdřív u městského soudu, pak u Ústavního a nakonec u Evropského ve Štrasburku. Za pocit, že se chovám jako svéprávný občan, který si nenechal líbit svévoli státní moci, mi to určitě stojí.
|