Zničí nové zábavní a obchodní centrum uprostřed Zlína významný architektonický areál?
Vážený pane Čulíku,
v srpnu loňského roku /29.8.2000/
na stránkách Britských listůhttp://blisty.internet.cz/0008/20000829h.html#07
jste uveřejnil článek z dílny Zlínského gremia
"Postaví Zlín uprostřed své funkcionalistické architektury
supermarket?" Neuplynulo ani půl roku a zlinský magistrát
bude projednávat prodej pozemků ve středu města,o rozloze šestnácti tísíc
čtverečních metrů, k výstavbě nového zábavního a prodejního centra.O
výstavbu
centra požádala město společnost Plaza Praha,která
je dceřinou firmou společností Plaza Centers se sídlem v Nizozemsku.
Na tomto faktu nic nemění skutečnost,že investorská společnost
Refina Investements se marně snaží vybudovat velké zábavní a prodejní centru
o kterém byl článek z 29.8.2000 v BL.
Domníváme, že Zlín vykazuje absenci účelného plánování.
Proto si dovoluji připojit článek architekta Zdeňka Chládka:
"Územní plánování- věc veřejná."
Na závěr bych chtěl čtenáře upozornit na www.ezlin.cz,
kde je nově ke stažení ppt prezentace:"Historie Baťovy nemocnice",která v r.
2002
bude slavit 75 let od svého založení
http//www.inzlin.cz/bata.
Územní plánování - věc veřejná
Zhruba od prvé poloviny loňského roku se občanské sdružení Zlínské Grémium snaží všímat si současného stylu rozvoje města, zračícího se v proměnách veřejného prostoru, zhoršování životních podmínek i celkové atmosféry města. Deset let po zahájení transformace české společnosti vykazuje Zlín - "město podnikatelů" - absenci účelného plánování a stavební kultury. Prohlubující se krize svědčí o nevhodně volené strategii k využití společenského a hmotného potenciálu místa.
Stavba měst
Urbanismus - stavba měst se významně dotýká každého. Vždyť prostředí, které nás obklopuje, formuje náš vztah k místu, náš celoživotní postoj, světonázor. Zdá se mi, že neexistuje vhodnější příklad pro ilustraci tohoto tvrzení, než jakým byl úžasný iniciační účinek Baťova Zlína na jeho obyvatelstvo. Komunisté zneužili během své padesátileté společenské praxe pracně vystavěný hodnotový systém a morálku meziválečné generace a postupně je rozvrátili do podoby, která zatěžuje přítomnost v mnoha směrech. Toto je jednou z příčin současné krize územního plánování, zakřiknutosti odborné veřejnosti a přezíravého postoje politiků k oboru, zabývajícímu se proporčním rozvojem městského prostředí. Vývoj posledních deseti let naznačuje, že změna nepřichází automaticky, i když právě ve Zlíně existuje zFnitý příklad vrcholného funkcionálního urbanismu a také možnost, ba přímo povinnost, chránit meziválečné hodnoty a navazovat na ně.
Prostor svobody je teprve nutno naplnit novým obsahem. Minulý režim prezentoval stavbu měst jako specializovanou vědeckou disciplínu, která skrytě, podle rádoby železné logiky, formovala tvář socialistických měst. Ve skutečnosti vyprázdnil myšlenkový základ územního plánování, neboť uplatňování svých rozhodnutí stavěl nad vlastní obsah návrhu. Plán sloužil jen jako podklad pro výkon moci. Jeho vlastním cílem by však mělo být vyvážené, zdravé městské prostředí. Záměnou prostředků a cílů došlo ke znevážení vlastního obsahu a smyslu plánování. Tato praxe přešla v období změny vlastnických vztahů plynule do současnosti.
Krátká exkurze do nedávné minulosti stavby měst je pokusem o obhajobu této činnosti provázející dějiny lidské civilizace, neboť v současných podmínkách je tato disciplína podceňována s poukazem na změnu charakteru společenské objednávky. V tomto ohledu jsme však o třicet let pozadu, takže příkladů hodných následování je všude dost.
Středověké sídlo a nástup průmyslové revoluce
Na protikladu středověkého sídla a současného průmyslového města je možno demonstrovat vývoj v pojetí organizace městského útvaru a hlavní rysy novodobé teorie stavby měst. Princip hrazení středověkého města byl zdrojem výhod vyvážených závazkem obyvatel k obci. Obranyschopnost určuje přípustnou délku hradeb, tedy velikost města. Stavební činnost se odbývala podle závazného kodexu, jenž stanovil řadu regulačních podmínek jako např. respektování uliční čáry, zřízení podloubí na náměstí, dodržení podlažnosti, minimální zastavěné plochy, řadu podmínek technických, finanční odvody na obecní účely apod. Středověké město je útvar statický, nehybný, o jednotné hustotě zástavby, oddělený hrazením od svého okolí.
Nástup průmyslové revoluce v 19. století způsobil rozpad ustáleného vztahu sídla a krajiny, neboť zahájil proces urbanizace, v jehož průběhu se převrátil poměr venkovského a městského obyvatelstva. Soustředění lidí do měst se zprvu vymklo veškeré kontrole. Města opustila své hranice, spontánně vznikají nové periferie, středy byly adaptovány na podmínky nového provozu. Základy teorií plánování industriálních sídel vznikaly v reakci na problémy s živelným růstem a ubytováním příchozích mas. Nové utopické vize a humanistické koncepce se obírají představou průmyslových měst omezené velikosti, mezi jinými i návrhy zahradních měst. Souběžně probíhají velkorysé klasicistní přestavby evropských a amerických metropolí ustavující nové formy veřejných prostor jako bulvár, městský okruh, nábřeží, park, bloková zástavba apod. Beztvará periferie, směšující zařízení výrobní, dopravní, sklady a bydlení, přežívá se svými sociálními a hygienickými defekty. Období meziválečné přestavby Zlína by vyžadovalo zvláštní hodnocení, neboť je ojedinělým příkladem řízené urbanizace.
Vznik funkcionální urbanistické teorie
Rozmach motorové dopravy vyhrotil dále krizi měst a uspíšil počátkem 20. století nástup funkcionální urbanistické teorie. Ta přijala některá nová východiska. Růst průmyslových měst pokládá za jejich hlavní charakterový rys. Motorové dopravě přisuzuje hlavní roli v městském provozu. Vyvíjí nový způsob zastavění izolovanými budovami v parku. Přináší klasifikaci funkcí města na bydlení, výrobu, správu a obchod, rekreaci, dopravu a umísťování jednotlivých činností do monofunkčních areálů propojených navzájem dopravou. Funkcionální teorie formulovaná v roce 1933 Aténskou Chartou byla všeobecně přijata pro svou přehlednost. Schematické dělení je podepřeno argumenty hygieny, specializace, výlučné role dopravy. Důsledkem je zřizování sídlišť, výrobních, centrálních a rekreačních zón, což v důsledku vede ke komplikovanosti městského provozu, přetíženosti dopravou, ochuzení městského způsobu života, ztrátě atmosféry, identity prostředí. U nás byla Aténská Charta přijata pro možnost využití statistiky a rozmělněna do soustavy ukazatelů pro jednotlivé typy sídel a jejich částí. Průvodními jevy životního stylu formovaného nesplněnými nadějemi poválečných generací jsou masový úprk obyvatelstva do chatových měst a zahrádkářských kolonií.
Nové koncepty ve druhé polovině 20.století
V liberálním světě byl schematický urbanismus monofunkčních areálů z období let poválečné obnovy nahrazen novými koncepty. Ty usilují o omezení mobility obyvatel v rámci každodenního cyklu přibližováním ubytovacích možností a pracovních příležitostí. Rehabilitace chodce přináší s sebou fyzické ozdravění prostředí a psychické ozdravění populace. Vynikající teoretický základ plánování postindustriálních sídel u nás z konce šedesátých let byl ponechán bez povšimnutí. Změna struktury zaměstnanosti, pokles počtu zaměstnanců výrobního sektoru, je hlavní příčinou zastavení růstu města charakteristického pro industriální fázi. Se zpožděním se tento trend dostavil i u nás a zásadně mění povahu úkolu. Od otázek kvantitativní povahy, poměřovaných soustavou ukazatelů, je třeba přejít k otázkám kvality. Těmi jsou vztahy v uspořádání částí města, zejména pak vztah bydliště a pracoviště, vyžadující redistribuci.
Podstatným rysem plánování měst ve vyspělých společnostech je otevřenost tohoto procesu vůči celému spektru obyvatel sídla. Vytvářet zvláštní informační systém pro určitou skupinu, například pro podnikatele, je kontraproduktivní, neboť vyhraněný zájem této skupiny směřuje k získání určité výhody a je doprovázen lobbováním, tlakem na hodnotový systém.
Chování v městském prostředí se řídí jinými pravidly než chování v ekonomickém prostředí. Imperativem stavby měst je harmonizace, usmíření často protichůdných zájmů a podmínek, propojení jednotlivých městských systémů do vyššího celku. Zájem občana na budoucnosti města je komplexní a jeho naplnění slibuje rozmach iniciativy a morální obrody společnosti. Hlas veřejnosti by měl být rovněž respektován při rozhodování o umísťování větších staveb a výraznějších zásazích do území . Je to žádoucí, ale i oprávněné při vědomí, jak velmi souvisí chod městské infrastruktury a institucí s finančními odvody obyvatel.
Územní plán nelze pojímat jako diagram střídavých mocenských zájmů, nýbrž jako službu veřejnosti - například v otázce odvrácení úplného rozkladu středu města dopravou a hrozícího dopravního kolapsu.
Plánování měst, urbanismus, je součástí dobových myšlenkových konceptů, má svá východiska, vývojové zvraty a cíle. S dědictvím minulosti v zádech, na prahu Evropy, nelze tuto skutečnost ignorovat. Nevratné omyly při umísťování nových staveb do území, hromadná výstavba kýčovitých domků podle regulačních plánů pořízených městem, množící se případy devastace vynikajících staveb, mechanický výkon památkové péče, pojetí nového Územního plánu města varují a ilustrují další propad kultury stavění. Soubornou vizi postindustriálního města, podrobenou veřejné diskusi, nelze nahradit hlasováním ve Stavební radě.
Zdeněk Chládek
architekt
