Na obranu Katovny
Posudek Britským listům zpřístupnila Jana Dědečková
aneb obrana Katovny
Podle J. Čulíka je výše uvedená dáma, která vážila cestu z Krkonoš do Prahy, aby v ČT udělala pořádek, odvážná a čestná. Podle mě je nevědomá. A ježto “nevědomost hříchu nečiní” mohli bychom jí snad i odpustit, kdyby svou nevědomost nepasovala na osvícenost, kdyby svou nevědomost nedala do služeb ODS, kdyby svou nevědomost neprosazovala neústupností, lží a porušením zákona.
Byla z prvních, která volala policii do velína. Byla z prvních, která označila stávku za sabotáž. Byla z prvních, která věděla, kdo to všechno zaplatí. Byla z prvních, která vydala prohlášení o nepřípustném nátlaku senátu a sněmovny na Radu ČT. Byla z prvních, která nepodlehla “ulici”, ani kdyby v ní bylo 5x víc lidí. Byla z prvních, která obvinila národ z uštvání Hodače.
Tato paní se středoškolským elektrotechnickým vzděláním, která dávno zapomněla, co je Ohmův zákon, je dnes majitekou penzionu. Do Rady ČT jí nekvalifikovaly vzorně uklizené pokoje, ale členství v ODS. Během krize se z ní stala mediální hvězda první velikosti a v TV nebylo dne bez Dědečkové. Tak se miliony diváků dověděly, co vlastně v té radě chce dělat: “Nebudu mluvit do programu, chci se zaměřit na kontrolu hospodaření ČT”. A než se jí kdo stačil zeptat, zda zná alespoň základy podvojného účetnictví, začala Dědečková do programu mluvit.
Udělala to tak, jak její prosté povaze náleží, totiž hloupě, přesněji nezákonně. Poskytla BL bez souhlasu autorů a bez jejich jmen odborné posudky ke Katovně. Tak Dědečková, která se bije za dodržování zákonů, zákon porušila. Možná ani neví, že máme autorský zákon. A udělala to v době, kdy se kdekdo do Katovny navážel. A udělala to s cílem zrušit program, kterému nerozumí, který se jí nelíbí.
Když několik lidí vysloví názor, že poslední Katovna byla neobjektivní, mají na to svaté právo. Když Dědečková dá ve zjitřené náladě a bez souhlasu autorů k dispozici veřejnosti odborné posudky, je to nemorálnost, je to podraz, je to svinstvo.
Poslední Katovna se vysílala v době krize, kdy do éteru šlo chvíli autorizované (Hodačovo) a chvíli neautorizované vysílání. Katovna byla vysíláním neautorizovaným. Aby se vůbec dostali do vysílání, pozvali si moderátoři dva oponenty, jejichž jedinou kvalifikací bylo to, že psali na druhé straně barikády. Že během pořadu došlo k nesčetným trapnostem, že moderátoři skákali oněm prohodačovským zastáncům práva do řeči, že se pan Just rozčílil tak, jak jsem ho ještě nikdy rozčíleného neviděl, je pravda. Konfrontace lidí, kteří se celý život věnují kritice, kteří mají neskonale větší odborné vzdělání a zkušenosti, než jejich oponenti, ani jinak skončit nemohla. Byla to srážka intelektu s ideologií.
V neautorizovaných posudcích najdeme řadu perel: “Nedoložené výpady proti politikům, ostatním kritikům a umělcům. Nenabízí veřejnosti základní orientaci, t.j. vysvětlovat společenské změny, rozptylovat obavy atd.” Škoda, že neznáme autora. Ten jazyk cosi připomíná. Cituji: “Katovna je v rozporu s ověřenými informacemi a poctivými názory.” Dělnické třídy, dodávám já. Jakási stará struktura, která se už nemůže naučit jinému jazyku, protože starého psa novým kouskům nenaučíš, se pokouší marxleninsky odepsat vynikající kritický pořad. Dědečková tak nechtěně odhalila, kdo pro Radu ČT vypracovával posudky.
Katovna je pořad, který v našich končinách nemá konkurenci. Podle J. Čulíka je Katovna nestrukturovaným blábolením zaujatých polovzdělanců, kteří se povýšili na úroveň “intelektuálů”. Už jednou dal J. Čulík naše intelektuály do uvozovek. Tenkrát jsem mu odpověděl, že oněm intelektuálům v uvozovkách on, intelektuál dle svého mínění bez uvozovek, nesahá po kotníky. Nerad bych se opakoval.
Ne vždy a ne ve všem s protagonisty Katovny souhlasím. Věřím však, že J. Čulík, stejně jako já, uděláme vše proto, aby své názory mohli svobodně říkat.
