Rovnost před zákonem po česku
Úvodem podotýkám, že dle mého soudu jak Rada České televize, tak Hodačovo vedení měli reagovat na usnesení Poslanecké sněmovny PČR z 5.1.2001 demisí. Právo, slušnost a zdravý rozum stojí sice na jejich straně, ale v dané situaci jejich další zápas ztratil smysl. Má snad mravní hodnotu občanské neposlušnosti a protestu proti bezpráví, ale jeho účinek na veřejnost je zanedbatelný. V některých situacích nemá smysl plýtvat silami a trápit se, je lépe říci se: " je mě na to škoda" a odejít.
Základním principem demokracie je rovnost občanů před zákonem. Události kolem ČT ukazují, že jsme si sice rovni, ale někteří více, jiní méně, stejně jako tomu bylo v dobách předlistopadových. Od samého počátku sporu je zřejmé nerovné postavení nezákonně jednajících televizních "povstalců" na straně jedné a Rady ČT a legitimního vedení České televize na straně druhé. Připomeňme si, že zápas byl odstartován neshodou mezi bývalým generálním ředitelem ČT Dušanem Chmelíčkem, který Rada v souladu se zákonem stanovenou odpovědností a pravomocí vyřešila jeho odvoláním. Jedním z hlavních důvodů sporu bylo finanční hospodaření České televize, neefektivně pohlcující stále větší částky. V té chvíli "povstalci" po prvé jednali svévolně a zneužili televizní obrazovky k vyjádření svého skupinového zájmu. V dalším období svévoli stupňovali. Jejich jednání bylo přijímáno s laskavým porozuměním jak politiky čtyřkoalice a většinou i jejího bezmocného přívěšku (míněna ČSSD) i státními orgány, jimž "povstalci" svými akcemi dali viditelně najevo pohrdání.
V období do 5.1.2001 se dopustili sporných skutků také Rada ČT a generální ředitel Hodač a jeho tým. Rada ČT zůstala poměrně pasivní. Ukázalo se, že nemá dostatečnou autoritu u pracovníků ČT, kulturní fronty a celé veřejnosti, aby mohla účinně podpořit svého "koně" na postu generálního ředitele. Generální ředitel, zbavený opory státních orgánů, se pokusil zvládnout situaci prostředky, které mu zbyly. Zasahoval pak do vysílání České televize způsobem, jímž porušil zákon o České televizi. Samozřejmě, jednal v situaci krajní nouze, pro kterou naše právo použití přiměřených nezákonných prostředků připouští. Na rozdíl od jeho odpůrců se na jeho hlavu snesla sprška hněvivých projevů politiků, kteří svou nečinností ve chvíli, kdy měli jednat a krátkozrakým preferováním stranického zájmu před zájmem státu pomohli "povstalcům" změnit počáteční ohníček v nezvládnutelný požár. Nerovnost postavení je zde zřejmá. Jiří Hodač a jeho tým, za nimiž na počátku událostí stála vůle zákonodárného sboru a zákon, jsou dnes lidé, určení na odstřel, překážející téměř všem. "Povstalci", kteří si svou moc přiznali sami a dodatečně si ji nechali posvětit ctižádostivými politickými dobrodruhy, se stali mlčky respektovanou silou, které jsou mocenské orgány ochotny strpět cokoli.
Nerovnost postavení obou stran sporu pak zvýraznilo jednání obou komor parlamentu. Pominu usnesení Senátu jako jednoznačně stranický dokument koalice 4+1, vydaný orgánem, který v dané věci není kompetentní. Usnesení Poslanecké sněmovny PČR, které současným zahrnutím uznání legitimity postavení generálního ředitele Hodače a výzvy k jeho odchodu se snaží tvářit jako vyvážený kompromisní dokument. Pověstný duch zákona, který se v poslední době potuluje pošmournou českou kotlinou, však při jeho čtení zcela jistě pláče. Sněmovna usnesením vyvíjí nátlak na Radu ČT, která má jednat nezávisle na politických vlivech a nabádá ji k odvolání nemocného generálního ředitele, tedy ke skutku, který by byl nejen porušením ducha pracovněprávního práva, ale i obyčejné lidské slušnosti. Přistupuje také na to, že schválí nový televizní zákon v poklusu, přestože sněmovna duchá zákona velí, aby sněmovna nejednala o zákonech v tísni, přestože starý zákon jedenáct let nikomu nevadil, přestože zrychlením zákonodárného procesu se zvyšuje pravděpodobnost vzniku dalšího legislativního zmetku, přestože překotnost jednání byla výtkou, uplatněnou "povstalci" proti postupu Rady ČT při výběru generálního ředitele.
Nechť hodnotím usnesení sněmovny jakkoli záporně, nelze mu upřít zlomový význam. Jím začíná proces, který nemůže vyústit v nic jiného než volbu nové Rady ČT a dosazení nového vedení ČT. Usnesení je stvrzením ústupu legálních orgánů před "údernou pěstí pracujícího lidu" z velína zpravodajství na Kavčích horách. Dalo by se očekávat, že vítězové ukončí stávku, půjdou se vyspat domů a ráno usednou za jednací stůl s protistranou. V dané situaci by totiž dohoda znepřátelených stran o způsobu řízení ČT v přechodném období do ustavení nového generálního ředitele velmi usnadnila sněmovně práci. Stávka však pokračuje dále a zdá se, že neskončí, dokud se orgány neskloní před diktátem "povstalců" při volbě nového vedení ČT. Na druhé straně by se dalo čekat, že mezi Radou ČT a generálním ředitelem Hodačem dojde k dohodě o tichém vyklizení pozic. Toto se nestalo rovněž. Hněv mocných se ovšem opět snesl jen na hlavy jedné strany. Teoreticky si jsou strany před zákonem rovny. V tomto případě avšak vznikla hluboká nerovnost. Ta strana, která si svémocně přivlastnila vládu nad silným nástrojem ovlivňování veřejného mínění a přivedla do ulic desetitisícové zástupy, má všechna práva, její odpůrkyně, za kterou stojí pouze slabý právní řád, nemá práva žádná. Ostatně stejná nerovnost platí i v uplatnění svobody slova, o kterou údajně v tomto sporu šlo. "Povstalci" uplatnili své právo svobody slova prostřednictvím technických zařízení, vybudovaných za peníze státu a koncesionářů, kterých se násilím zmocnili. Legální vedení své právo svobody slova muselo uplatňovat z vypůjčených prostor a zařízení ve zlomku vysílacího času, využívaného "povstalci".
Je-li vítězství takového pojetí občanské rovnosti předznamenáním dalšího politického vývoje České republiky, nabízí se otázka, jaký smysl vlastně měla změna režimu v r.1989.
Nad dvěma návrhy mediálního zákona
(Psáno pro časopis Parlamentní zpravodaj.)Druhým čtením v Poslanecké sněmovně procházejí současně dva návrhy zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (sněmovní tisky č. 717/0 a 780/0). Zatímco vládní návrh byl po neúspěchu radikální varianty zcela přepracován, poslanecký návrh, předkládaný Petrem Bendlem, Miloslavem Kučerou st. , Petrou Buzkovou, Ivanem Langrem a dalšími, se v zásadě neliší od verze zpracované jako původní protinávrh k vládní novele (i když s ní není zcela shodný).
Oba návrhy jsou poměrně blízké stávající úpravě, kterou uvádějí do souladu s legislativou Evropské unie. Zatímco poslanecký návrh spojuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání se zákonem o Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (dosud č. 103/1992 Sb. ), čímž vzniká stejná situace jako např. u zákona o České televizi, vládní novela je minimální a zákona o Radě se nedotýká.
Účelem tohoto textu je uvážit několik charakteristických modelových situací (některé z nich vycházejí ze skutečných minulých nebo současných dějů) a posoudit, jak by se s nimi vypořádal nový zákon v jedné nebo druhé verzi a jaký by byl „optimální“ regulační rámec.
Je však třeba předeslat, že kvalita právní úpravy není jediným a často ani rozhodujícím faktorem, který určuje kvalitu a účelnost regulační praxe; jak ukázal nedávný příklad s krizí kolem České televize a nepříliš úspěšná intervence mediální Rady, určující bývá, jak dobře regulátor umí (a chce) s nástroji, které mu dává k dispozici legislativa, pracovat.
Záměrně jsme vynechali původní vládní návrh zákona (verzi s tzv. „mediální policií“). Hlavním důvodem je, že tato komplexní novela se v současné době již neprojednává. I když je pravděpodobné, že by původní Dostálova verze ze srovnání vyšla poměrně dobře, nebylo by korektní zabývat se takovým zákonem, aniž bychom upozornili na možné negativní důsledky jeho aplikace; to však omezený prostor tohoto článku neumožňuje.
1. Několik uchazečů se hlásí o uvolněnou frekvenci regionálního radia. Všichni nabízejí projekt standardní hudební stanice, avšak předchozí provozovatel byl zaměřen na alternativní a menšinové hudební žánry. Protože v regionu jiná taková stanice nepůsobí, mediální rada by chtěla, aby nový provozovatel aspoň zčásti uspokojoval i tyto posluchače.
a) (poslanecký návrh) Protože nejde o celoplošné vysílání, Rada nemůže stanovit požadovanou programovou skladbu vysílání (§ 15, odst. 2). Rovněž tak nemůže stanovit jiné licenční podmínky, než které přímo vyplývají z obsahu žádosti (§ 18, odst. 4, písm. e).
b) (vládní návrh) Rada nesmí určovat požadovanou programovou specifikaci u regionálních ani celoplošných stanic, úprava licenčních podmínek je stejná jako u poslaneckého návrhu (§ 12, odst. 2).
c) („optimální“ stav) Rada může stanovit požadovaný formát stanice a má možnost v průběhu licenčního řízení s uchazeči sjednávat doplňující licenční podmínky.
2. Televizní stanice si počíná agresivně a neeticky vůči konkurenci, její představitelé často využívají televizní obrazovku k očerňování konkurence a k lobbyingu, provozovatel čelí velkému počtu občansko-právních žalob. Stanice byla Radou nesčíslněkrát pokutována za skrytou reklamu a bylo s ní zahájeno správní řízení o odnětí licence z důvodu nedodržení požadavku objektivity a vyváženosti informací. Provozovatel požádal o prodloužení licence a Rada uvažuje, zda může licenci z těchto důvodů neprodloužit.
a) (poslanecký návrh) Protože nebyl splněn žádný z vyjmenovaných důvodů podle § 12, odst. 11, Rada musí vysílací licenci prodloužit na dalších 12 let.
b) (vládní návrh) Licence se podle této předlohy neprodlužují.
c) („optimální“ stav) Prodloužení licence je možné pouze ve zvláštních případech, např. jsou-li v daném místě nevyužívané rozhlasové kmitočty, a Rada musí vzít v úvahu aspekt veřejného zájmu. V tomto případě proto licenci neprodlouží.
3. Rozhlasová stanice je „hlásnou troubou“ jedné politické strany.
a) (poslanecký návrh) Provozovatel porušil § 31, odst. 3, zákona o vysílání. Nelze mu však uložit pokutu ani odebrat licenci, protože zákon na sankci nepamatuje.
b) (vládní návrh) Jedná se o porušení ustanovení § 4, odst. 2; jedinou sankcí je odnětí licence podle § 15, odst. 2, písm. a), a podmínkou je, že musí jít o závažné porušování zákona. Méně závažné případy jsou bez sankce.
c) („optimální“ stav) Rada může provozovateli udělit pokutu nebo v případě hrubého a/nebo dlouhodobého porušování odebrat licenci.
4. Ředitel televizní stanice dlouhodobě zneužívá programový magazín k monologům zaměřeným na politickou a zájmovou agitaci. Napadené osoby nemají možnost, jak se proti jednostrannému osočování hájit.
a) (poslanecký návrh) Jednání je v souladu se zákonem (nejedná se o zpravodajský ani politicko-publicistický pořad, takže nelze uplatnit § 31, odst. 3), postižení se mohou domáhat svých práv občansko-právní cestou.
b) (vládní návrh) Stejně jako v předchozím případě může jít o porušení § 4, odst. 2. Opět neexistuje jiná sankce než odnětí licence.
c) („optimální“ stav) Jako u předchozího bodu.
5. Rada neví, kdo vlastní televizi: provozovatel je zcela vlastněn společností s ručením omezeným, jejímž vlastníkem je akciová společnost s neznámými akcionáři. Existuje podezření, že obě celoplošné komerční televize jsou na této úrovni vlastnicky propojeny.
a) (poslanecký návrh) Rada nemá právo údaje o vlastnické struktuře do této hloubky zjišťovat.
b) (vládní návrh) Dtto.
c) („optimální“ stav) Rada by měla mít právo zkoumat vlastnické poměry ve společnostech provozovatelů do libovolné hloubky a v případě, že zjistí porušení zákona, může uložit provozovateli, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu. Pokud tak neučiní, smí Rada provozovateli odebrat licenci.
6. Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání kandiduje do Senátu. Díky svému privilegovanému postavení získá nepřiměřený prostor ve všech významných komerčních elektronických médiích.
a) (poslanecký návrh) Situaci lze případně posoudit jako porušení § 31, odst. 3, zákona o vysílání; sankce však v zákoně není. Příslušného radního může ovšem sněmovna podle § 7, odst. 7, písm. c), odvolat.
b) (vládní návrh) Z hlediska médií stejná situace jako v předchozím případě. Protože zůstává v platnosti stávající zákon o Radě, radního v tomto případě nijak postihnout nelze.
c) („optimální“ stav) Radním by mělo být zakázáno v politických funkcích nejen působit, ale také do nich kandidovat, protože už samotná kandidatura pro radního představuje konflikt zájmů a vážně ohrožuje jeho nestrannost v rozhodování.
7. Statutární zástupce ztratí kontrolu nad veřejnoprávní televizí. Velká kabelová společnost po řadu dnů vysílá jiný program, než který schválilo vedení televize.
a) (poslanecký návrh) Rada může s kabelovou společností (tj. provozovatelem převzatého vysílání) zahájit správní řízení a udělit jí za provozování neoprávněného vysílání pokutu až 10 milionů korun podle § 56, odst. 7. Stejnou pokutu mohou dostat i osoby, které takový program dodávají.
b) (vládní návrh) Dikce zákona je nejasná; zdá se, že Rada zde nemá k dispozici žádnou sankci.
c) („optimální“ stav) Shodný s poslaneckým návrhem.
Z těchto příkladů je zřejmé, že zatímco problémem původní vládní předlohy byla nadměrná a neodůvodněná regulace, oba v současné době projednávané návrhy neposkytují regulačnímu orgánu adekvátní a dobře strukturované prostředky pro plnění jeho povinností. Že je v této fázi projednávání legislativní kvalita návrhů nízká, lze pochopit, avšak těžko se smířit s představou, že by se některý z předložených návrhů skutečně stal právní normou, která bude upravovat právní rámec v oblasti regulace elektronických médií v několika následujících letech.
Téměř s jistotou lze tvrdit, že kolizní situace, k nimž v minulosti docházelo zejména ve vztazích mezi Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a televizí Nova, by se opakovaly a možná by v důsledku nedostatečné úpravy docházelo k ještě drastičtějším případům zneužívání „hřiště bez pravidel“ ze strany nejsilnějších hráčů, jimž obě studované novely evidentně straní.
Z porovnání vychází o něco lépe poslanecký návrh, avšak to je dáno především tím, že zákon v něm byl přeformulován a získal modernější strukturu. V jednotlivostech je pak poslanecký návrh na několika místech horší než vládní a již tak neuspokojivou situaci v regulaci elektronických médií by ještě zhoršil. Přijme-li Sněmovna některou z novel, mělo by jít pouze o provizorní řešení, vyžadující návazně urychlenou rekodifikaci.
Jak se v Austrálii snažili dokaři stávkou zlikvidovat modernizační reformy
Rozhodl jsem se vam napsat
kraticky pribeh, co se stal zde v Australi asi pred tremi roky.
Spolecnost a jeji reditel, kteri operuji pristavy, kde se vykladaji lode se
zbozim a zase nakladaji, se rozhodli zlepsit efektivnost a dostat tu
spolecnost na uroven celosvetovou.
Tudiz se rozhodl nakoupit nove zarizeni za
milionove castky. Dale chtel po pracovnicich (kteri bez vyjimky patrili do
odboru), aby se zvysila jejich produktivita, ktera byla (v te dobe) i za
produktivitou pracovniku v Ruskem Vladivostoku! (i to je dokazano)!
Pri jejich prumernych vyplatach okolo $1200 tydne se jim to ale
nelibilo.
Pritom ve skutecnosti pracovali jenom dve hodiny denne. A zbytek
posedavali v okolnich hospodach a hrali kulecnik. Tajne je tehdy filmovala
nase verejna televize ABC.
Jak uz to byva, zacali stavkovat na protest proti
rediteli a jeho snaze zlepsit praci a efektivnost a zaroven zabranit
zbytecnemu plytvani penez.
Prestali pracovat (pokud vubec pred tim
pracovali), a kdyz se nejaka spolecnost snazila do pristavu dopravit
zbozi, bylo i pouzito nasili vuci ridicum kteri dopravovali zbozi. Bylo jim
vyhrozovano a i k fyzickemu nasili doslo.
Milovany reditel se chtel dohodnout
se stavkujicimi, ale ti odmiti jakoukoliv komunakaci s nim a vydavali ruzna
komunike jenom, aby obycejni lide s nimi sympatizovali. Vyhrozovali i jemu a
jeho rodine.
Pan reditel nemel jinou moznost nez obratit se na soud. Stavkujici dokari
toziz nedovolili ani jemu pristup na jeho pracoviste, ktere mu patrilo. Vcetne
veskereho zarizeni. Tudiz stavkujici dokari se dopousteli trestneho cinu.
Kdyz
se pan reditel obratil na soud, dal jeste vypoved vsem dokarum.
Jednalo se o
stamilionove ztraty za nenalozene a vylozene zbozi z lodi!
Nastesti soudy zde
v Australii jsou nekompromisni pracuji efektivne a velice rychle.
A tudiz
rozhodnuti soudu bylo jednoznacne.
Stavkujici dokari dostali narizeno
okamzite opustit pracoviste, soud odsouhlasil i pravo pana reditele jim dat
vypoved.
Dokarum se to nelibilo a slo to k dalsimu soudu. I tam dokari
prohrali.
A navic tento soud jim jeste udelil pokutu a odborum, ktere je zastupovaly,
hrozila deregistrace. A tak se dokari zase odvolali. Az uz to
bylo u nejvyssiho soudu. Ten odsouhlasil rozhodnuti predchozich dvou soudu a
navic naridil unii a dokarum, kteri do ni patrili (coz byli vsichni) nahradit
panu rediteli a jeho spolecnosti skodu, ktera mu nastala pri trimesicni
stavce a nezakoneho okupovani majetku.
Jednalo se o stamilionove castky.
Ale pani dokari a unie si postavili hlavu a vydali vyhlaseni ze nerespektuji
rozhodnuti soudu. A pozvali na reseni problemu mezinarodni organizaci
prace.
Ta jim i poslala pozbudive dopisy ze jsou s nimi a at
vydrzi.
Jenze nejvyssi soud nema rad kdyz se nerespektuje jeho rozhodnuti,a
tudiz naridil okamzite vyklizeni vsech prostor. Dostali 24 hodin. Ale oni
neuposlechli. Reseni bylo uz jedine.
Prisla policie v zasahovych uniformach. Nekteri
dokari radeji odesli po dobrem. Jini, hlavne ti, co zacali hazet po polici
vsechno co jim prislo pod ruku, se dostali do konfliktu s policii.
A tak
policie musela pouzit i nasili vuci nekterym. (Pan Culik by to nazval tyranim
a brutalitou vuci demonstrujicim ze strany policie).
Za sest hodin bylo po vsem. Pan reditel se vratil ke svemu majetku. Nektere
dokare vzal nazpet do prace jine ne. Odbory dostaly pokutu tak vysokou ze na ne
nemelay ,a za par dni na to byly zruseny.
Ti dokari, co nedostali nazpatek praci
nemeli ani narok na podporu v nezamestnanosti po sest mesicu. Kde jsou dnes,
nevim.
Tri roky na to, tedy dnes, australske pristavy patri k jednim z
nejefektivnejsich na svete a dokonce jsme i pred Singapurem. A to je co rict!
Ja sam nevim kdo muze za situaci v
CT. Cetl jsem podrobne uvahu pana Culika o problemu CT,ale moc moudry s toho
jsem nebyl. Nejsem si tak jist jestli to jsou skutecne priciny.
Spina ktera pada na hlavu pana Hodace a jeho spolupracovniku, svedci jen o
skutecnych zamerech a primitivnosti stavkujicich. Ja nevim, jestli je pan
Hodac dobry nebo spatny reditel. To ale nikdy nezjistite, kdyz tomu cloveku
nedate sanci. A k ubohosti za pozehnani pana Havla, ke ktere se stavkujici
uchylili, svedci ze stavkujicim asi ani tak nejde o svobodu slova ale o to
urvat si co nejvice.
Na rozdil od vsech tech pisatelu v NP a v BL neznam reseni krize v CT. Ani
nejsem k tomu kvalifikovany. Ale obycejny rozum me rika ze nejlespi by bylo
odvolat Radu CT, pana Hodace a jeho lidi, ale take stavkujici redaktory a
zamestnance, protoze takovi lide nemaji podle meho nazoru co delat v mediich. Potom by
bylo dobre kdyby odesla vlada. A aby navzdy zmizeli asi dve nejubozejsi a
nejtragikomictejsi figurky z Ceske politiky po roce 1993, pan Klaus a pan
Havel. To by bylo asi nejprospesnejsi a nejuzitecnejsi, co by se mohlo stat v
zemich Ceskych. Rici si ze se 11 let nic nedelalo jenom kradlo a zacit na
novo. Ale nejsem si jist ze obycejnym lidem zbyla trpelivost na dalsich 11
let.
Svoboda slova v České republice
Vojtěch Fatka
Po zveřejnění výzvy 2000 slov v roce 2000 jsem si dovolil zaslat
redakci Lidových novin svůj osobní
názor ve formě otevřeného dopisu panu L. Vaculíkovi. Stejně tak jsem
tento dopis zaslal redakci
MF Dnes, Právu a Britským listům. Jediného zveřejnění mého názoru se
mi však dostalo pouze ve
vaší redakci, přestože jsem otištění očekával především v Lidových
novinách, kde bylo 2000 slov
v roce 2000 zveřejněno. Řekněme si, že otištění tohoto byť
polemického názoru mohlo být alespoň
příspěvkem do diskuse. Žel, nestalo se tak, a přestože jsem do
redakce zaslal i veškeré kontakty na
moji osobu (případné autorizování) dodnes neznám důvody
neotištění. Stejně tak jsem pochodil i
v redakci MF Dnes a Práva.
V poslední době se neustále opakuje SVOBODA SLOVA a NEZÁVISLOST
MÉDIÍ. Jsem zřejmě
hodně naivní, když se domnívám, že tato svoboda a nezávislost patří
skutečně všem. Tedy i těm, kteří mají na danou věc třeba i trochu
odlišný názor. Možná byl můj otevřený dopis panu L. Vaculíkovi špatný,
nejsem totiž žádný psavec. Stejně tak dovedu pochopit i přednost
důležitějším zprávám či komentářům, než byl ten můj. Jen jsem
očekával nějaké zdůvodnění, proč nebyl můj příspěvek otištěn (byť by mi
redakce decentně naznačila, že jsem blb a napsal jsem blbost). Ještě se mohu
domnívat, že prostě
v této dramatické době nefungují faxy či počítačová pošta, že je tu
jakýsi komunikační stav nouze.
V takovém případě se všem redakcím omlouvám.
Cenzura v Rovnosti
V Rovnosti (9. ledna 2001) vyšel článek "Hodač nebyl nepopsaný
list" (autorka A. Poláčková), kde
B. Rychlík komentuje moji schůzku se zástupci brněnnské iniciativy.
Považoval jsem za nutné některé
věci upřesnit už jen z toho prostého důvodu, že na obou stranách
pomyslné barikády mám kamarády, nebo alespoň známé, kterých si přes rozdílné názory vážím.
Zaslal
jsem tedy redakci deníku ROVNOST
svoje stanovisko. Případné otištění mi přišlo naprosto logické,
neboť jsem pouze upřesňoval některá
"fakta", která článek A. Poláčkové uváděl. Poučen minulostí jsem už
nebyl tak naivní a telefonicky jsem
se v redakci informoval na možné otištění mé osobní reakce.
Odpověď
byla pozitivní, a tak jsem do
redakce zaslal (počítačovou poštou) svůj příspěvek, který jsem
nazval "Do Stínadel s Štětináčem".
Žel, situace se opakovala a můj článek nebyl otištěn. Otištění jsem
očekával den po článku, který jsem
uváděl, dle mého názoru, na pravou míru.
Nestalo se tak. Roste tak
ve mně obava o onu proklamovanou
SVOBODU SLOVA a NEZÁVISLOST. Mám totiž pocit, že se prezentují jen
ty názory, které se zrovna
"hodí do krámu" a jakási cenzura reálně existuje. Prostě je to zase
svoboda slova, ale po našem. Pro ilustraci přikládám i zmíněný článek "Do Stínadel se
Štětináčem".
Do Stínadel s Štětináčem
Po přečtení článku „Hodač nebyl nepopsaný list“ (Rovnost, úterý 9. ledna 2001) musím alespoň touto cestou reagovat na některé „údaje“, které jsou v článku uvedeny. Konkrétně B. Rychlík uvádí, že jsem se spolu s producentem I. Tučkem setkal ve chvíli, kdy byla televize vypnuta, se zástupci brněnské iniciativy (Z. Plachým a spol). Dokonce jsem údajně spolu s producentem Tučkem nabízel spolupráci ve smyslu: “Zřekněte se Rychlíka, a my se zřekneme Drahoše“.
Pravda je taková, že výzva ke schůzce vzešla právě od zástupců této iniciativy a producent Tuček mne požádal, abych se rovněž účastnil. V samém úvodu této krátké schůzky jsem předeslal, že nejsem oprávněn hovořit za žádnou stranu, neboť jsem pouze externí režisér a cituji:
„Jsem zde jako Fatka z Husovic“. Z celého setkání jsem vycítil až chorobnou touhu po hlavě stávajícího ředitele Z. Drahoše, což mi bylo dokladováno stále se opakujícími argumenty této iniciativy. Z. Plachý nás dokonce ujistil, že B. Rychlík nemá žádné ambice na některé vedoucí místo v novém vedení brněnského studia.
Toto konstatování mne docela překvapilo a získal jsem pocit, že budoucnost je již vyřešena! Producent I. Tuček pak ve snaze zvrátit tento dle mého soudu neřešitelný rozpor názorů na celou věc vyzval přítomné iniciátory brněnské výzvy k předložení konkrétních námětů či hotových projektů pro případnou realizaci v ČT.
Pokud vím, nic do dnešního dne neobdržel. Za svoji osobu (ještě jednou podotýkám, že jsem se necítil oprávněn hovořit za jakoukoli stranu) jsem toto setkání nad sklenicí minerálky (ať se nejedná o skrytou reklamu) uzavřel slovy: “Co je pro vás postava Drahoše, to je pro mne postava B. Rychlíka, kterého považuji za nemorálního a silně ambiciózního“.
Sám jsem byl několikrát svědkem setkání B. Rychlíka a Z. Drahoše, které mělo z mého pohledu velice kamarádský duch, a jen se divím, že toto přátelství končí reportážemi nad rozestavěnou vilou. Osobně si totiž případný konflikt kamarádů představuji jinak, bez udávání a podobně. Je snad nutné připomenout na tomto místě i fakt, že to byl právě ředitel Z. Drahoš, který v době tohoto podivného přátelství herce Břetislava přijal do brněnského studia i jeho manželku M. Rychlíkovou.
Protože jsme národ Švejků, přirovnal jsem celou situaci s brněnskou výzvou k výpravě legendárních Rychlých šípů. Neberu těm statečným a spravedlivým chlapcům jejich ideály, nechci s jejich názory polemizovat. Jen mi vadí, že v jejich čele nestojí tradičně Mirek Dušín, ale vedení se ujal právě Štětináč. Mám rád výpravy Rychlých šípů, ale tentokráte nejedou romantickým osobním vláčkem, ale Rychlíkem.
K situaci kolem České televizi jsem se pokusil vyjádřit v samém začátku formou otevřeného
Dopisu panu L. Vaculíkovi. Tento popis jsem zaslal do redakce BL, Lidových novin, MF Dnes a Práva. Mimo Britské listy nebyl nikde publikován. Zasílám tento dopis i vaší redakci jako můj osobní názor, který samozřejmě nikomu nenutím. Je tu jedna velká barikáda a obrazně řečeno, prošel jsem se na jejím vrcholu. Na obou stranách jsem viděl bojovníky plné víry a nadšení, stejně jako ty, kterým už asi nejde jen o ideály. Prošel jsem se po té virtuální barikádě a při pohledu na oba tábory mi bylo tak trochu smutno. A to už ani nehovořím o těch, kteří přeběhli z jedné strany na druhou…
Dopis Václavu Havlovi
Zaměstnanci ČT si televizi nemohou přisvojit
Vaše excelence,
dovoluji si nesouhlasit s Vaším postojem k dění v České
televizi.
Česká televize je veřejný podnik, nikoli subjekt veřejné
samosprávy. Vlastnicky patří státu a financují ji občané, kteří jsou k
tomu nuceni zákonem. Proto také nemohou být zaměstnanci ČT nezávislí a
nemohou o ČT rozhodovat sami - nezávislý je pouze ten, kdo se může
financovat sám. Za cizí peníze být nezávislý nelze. Kdo přijímá jakékoli
dary, sám se vůči dárci zotročuje. Nezávislá může být pouze soukromá
televize, která se financuje z výsledků svého podnikání.
Jako občan státu a tedy zprostředkovaně přes své
občanství spoluvlastník televize, donucený zákonem podílet se na jejím
financování, nemohou nikdy souhlasit s tím, aby si zaměstnanci tohoto
veřejného podniku sami rozhodovali o své činnosti a o činnosti a
hospodaření celého tohoto veřejného podniku.
Jediný způsob, jakým se přitom mohu na řízení televize a
hospodárném vynakládání mých financí podílet, je prostřednictvím řádně
zvolené politické representace. Proto lpím na tom, aby ČT byla ovládána
když ne přímo parlamentem, pak prostřednictvím státního orgánu, jímž je
Rada ČT (a to i bez ohledu na to, že současní členové rady mně rozhodně
nejsou sympatičtí a žádné odborníky v nich nespatřuji).
Považuji za zásadně neúnosné, aby zaměstnanci
libovolného podniku, ať veřejného či soukromého, sami rozhodovali o tom,
kdo bude či nebude statutárním zástupcem zaměstnavatele - toto je
koncepce státního podniku z období reálného socialismu, která se ostatně
neosvědčila.
Jsem přesvědčen, že v pozadí událostí není snaha o
"svobodu slova" a "objektivní zpravodajství", leč snaha ovládat nemalé
finanční toky, které jsou tvořeny z větší části veřejnými prostředky.
Tvrdí-li současní usurpátoři v ČT, že chtějí hájit svobodu slova, pak z
vlastní zkušenosti vím, že pouze svou a nikoli mou, ač právě já je
financuje. Tvrdí-li, že jim jde o objektivnost zpráv, pak nepochybně
lžou, neboť o objektivitě zpráv v ČT již dlouhou dobu nelze hovořit. A
tvrdí-li, že chtějí být nezávislí, pak ať se své závislosti na svém
zaměstnavateli zbaví tím, že svůj pracovní poměr podle zákoníku práce
rozvážou.
Vaše excelence,
Vaše prohlášení na podporu těch, kteří vyhlásili, že
neuznávají řádně a legálně jmenovaného představitele svého
zaměstnavatele, je politicky a právně velmi nebezpečené a mohlo by se
snadno obrátit i proti Vám. I vůči Vám může kdokoli vyhlásit, že Vás
jako presidenta země neuznává, protože jste byl do funkce zvolen více
než dvakrát a protože funkci vykonáváte již více než 10 let, což Ústava
nepřipouští. Takovéto prohlášení může učinit vlastně kdokoli vůči
komukoli, kdo je mu nadřazen. Oficiální podpora prohlášení vzbouřených
zaměstnanců ČT se může coby precedent z míst nejvyšších stát dlažebním
kamenem na cestě společnosti k anomii, z níž však, jak historie ukazuje,
vede cesta jen formou diktatury. To není to, čemu byste právě Vy měl
napomáhat.
S pozdravem a přáním pevného zdraví do nového
(křesťanského) tisíciletí, či alespoň jeho prvních desetiletí
JUDr. Milan Duda
N.B.
Váš příměr k roku 1948 byl nešikovný. Současná situace
sice skutečně připomíná nástup komunistů k moci, leč přesně obráceně,
než jste uváděl Vy. Tehdy také zaměstnanci filmového průmyslu vyhlásili
heslo, že film musí patřit jim, a donutili stát ke znárodnění Barandova.
Po nich to pak prohlašovaly nejrůznějších závodní rady všech možných
podniků. Výsledky známe.
Lídě Rakušanové: zachovávejte při své novinářské práci profesionální kritický odstup
Vážená paní,
dovoluji si nesouhlasit s Vaším hodnocením událostí
kolem České televize. Zejména se nedomnívám, že by v pozadí byl boj o
budoucí terestrickou televizi. Příčinu nevidím v budoucnosti, leč v
minulosti. Podle mých informací vše začalo tím, že mediální výbor
parlamentu chtěl po Radě ČT, aby uložila generálnímu řediteli ČT provést
hloubkový audit i za minulá léta (včetně doby televisního panování pana
Mathé). Že to nesprávně nazvali forensním auditem je vedlejší, podstatné
je, že ředitel ČT byl odvolán právě proto, že tomu bránil. Ani mně se
nelíbí rychlost jmenování nového ředitele a členů Rady ČT si nijak
nevážím a za odborníky je nepovažuji, ctím však jejich postavení
správního orgánu, jejich působnost a pravomoc.
Domnívám se, že vzbouřeným zaměstnancům v ČT (kteří jsou
v pracovním poměru podle zákoníku práce, stejně jako většina ostatních
zaměstnanců v této zemi) nejde o svobodu slova. A když ano, tak jedině o
svou svobodu - mou svobodu slova nikdy nehájili, ba naopak (mám vlastní
zkušenosti). Jejich zavádějící užívání pojmu "veřejnoprávní" je zcela
absurdní, je to jako tvrdit, že uhlí je bílé. Veřejné právo je totiž
odlišeno od soukromého práva právě nerovností vztahů a velkým omezením
svobody konání. Veřejný podnik, jímž ČT je, nikdy nemůže být ve své
činnosti tak svobodný jako podnik soukromý. Co je veřejné, je
nesvobodné, právě proto že je to veřejné. Hospodaří-li někdo s veřejnými
prostředky (koncesionářskými poplatky), musí hospodařit velmi dobře a
musí z toho též skládat účty. Naopak vlastní peníze si mohu vyhazovat
jak chci.
Protože jsem koncesionář a ČT žije i z mých peněz,
nesouhlasím s tím, aby zaměstnanci ČT byli nezávislí - zásadně si to
nepřeji. Kdo chce být nezávislý, musí si své činnosti financovat sám.
Financuje-li mu je někdo jiný, musí být nutně na onom financujícím
závislý. Opak by byl absurdní.
Když jsem slyšel pana Svěráka: "Televize je a musí být
naše!" a pana Krause: "My vám tu televizi nedáme!", otevírala se mi
téměř doslovně kudla v kapse. Televize přeci nepatří ani panu Svěrákovi,
ani panu Klausovi. Patří státu a tedy i mně jako státnímu občanu.
Patří-li něco velkému počtu lidí, nemohou to řídit přímo, ale pouze
prostřednictvím volených zástupců. Způsob kreace orgánů a tedy řetěz
nepřímých voleb může mít jistě různou podobu, ale vysledovatelná
závislost na financujících občanech se v něm nesmí ztratit. Není tedy
možné, aby ČT nebyla řízena a ovládána státem, kterému patří.
Nezávislost je principiálně vyloučena.
Protože v tomto případě se zaměstnanci veřejného podniku
zjevnou znárodňovací metodou (obdobnou jako při znárodňování z let 1945
- 1948) zmocnili podniku v mém "spoluvlastnictví", nehodlám nadále
platit koncesionářský poplatek. K bližší informaci přikládám svůj dopis
generálnímu řediteli ČT a generálnímu řediteli ČP z loňského roku: jako
Vám
a rovněž přikládám text svého e-mailu ze dne 3. 1. tohoto roku
panu presidentovi: jako Vám
Vážená paní Rakušanová,
byl bych Vám velmi vděčen, kdybyste se dokázala ve svých
žurnalistických vystoupeních k problematice dění v ČT podívat na problém
též z druhé strany a neprosazovat pouze svou žurnalistickou solidaritu.
Představte si alespoň, jak to v této zemi bude vypadat,
když úředníci nějakého ministerstva (to je též veřejnoprávní instituce)
prohlásí, že neuznávají zvoleného ministra a nebudou ho poslouchat. Nebo
když mzdová účetní Vašeho zaměstnavatele řekne, že neuznává autoritu
Vašeho nadřízeného a tedy ani jím podepsané doklady a nebude Vám tedy
vyplácet mzdu. O tom to také je.
Děkuji
JUDr. Milan Duda
(Lída Rakušanová je komentátorkou českého vysílání Svobodné Evropy, což je stanice, která je součástí veřejnoprávního Českého rozhlasu.)
Dopis americkému velvyslanci:
"Protestuji proti hrubé manipulaci z Rádia Svobodná Evropa"
Vážený pane Čulíku,
protože se systematicky věnujete v BL sdělovacím prostředkům,zasílám
Vám v příloze dopis, který dnes odesílám Velvyslanectví USA. Netoužím
přehnaně po publicitě, nicméně jsem přesvědčen,že o některých
problémech by se zvláště nyní mělo diskutovat. Dost mě překvapuje, že se
nikdo erudovaný nevěnuje stavu v Českém rozhlasu.
Velvyslanectví Spojených států amerických
Tržiště 15
Praha 1
V Praze 11.ledna 2001
Vážený pane velvyslanče,
obracím se na Vás a prostřednictvím Vašeho úřadu na Kongres Spojených států amerických ve věci působení Rádia Svobodná Evropa v České republice.
Výše uvedená rozhlasová rozhlasová stanice představovala pro mne a nezanedbatelnou část občanů v době komunistického režimu nenahraditelný zdroj informací a podnětů a je proto nutno připomenout podíl RSE na zhroucení totalitního sytému v naší zemi.
Dle mého názoru v přímé souvislosti s přestěhování sídla RSE do Prahy došlo k zlomu ve stylu práce uvedené stanice.Někteří redaktoři a spolupracovníci stanice se stávají členy nejrůznějších organizací a hnutí a namísto objektivní žurnalistiky přímo zasahují do politického dění mimo jiné i jednoznačně tendečním výběrem informací a zkresleným komentováním našeho politického dění.
Kongres Spojených států amerických má jistě možnost monitorovat vysílání české sekce RSE a posoudit zda finanční prostředky, které vynakládá na provoz této rozhlasové stanice opravdu slouží k šíření pravdy svobody a demokracie.
Vážený pane velvyslanče, prosím Vás o předání mého podnětu a vyjádřené kritiky příslušným institucím Kongresu Spojených států amerických a současně prosím o stanovisko Velvyslanectví USA k této záležitosti.
Předem však musím konstatovat - jestliže současné vysílání české sekce Rádia Svobodná Evropa naplňuje představu Kongresu Spojených států amerických o poslání sdělovacích prostředků a objektivitě , potom musím jednoznačně říci, děkuji, nechci !
S přátelským pozdravem
Josef Havránek
Praha 5
Poznámka JČ: Je nutno poznamenat, že Kongres Spojených států přispívá v současnosti na provoz RSE jen malými prostředky - RSE je součástí veřejnoprávního Českého rozhlasu. V roce 1995 ukočil americký Kongres financování RSE tím, že poskytl řediteli Pecháčkovi jednorázovou konečnou částku jednoho milionu dolarů a odmítl mu pomoci s privatizací stanice. Pecháčkovi se podařilo vyjednat začlenění stanice do struktury veřejnoprávního Českého rozhlasu, ale cenou byla podbízivost vůči domácím, vládnoucím, "pravicovým" politikům. Svobodná Evropa začala potlačovat příspěvky mj. Jana Čulíka a Jiřího Peheho. Po začlenění do Českého rozhlasu se Pecháčkovi podařilo vyjednat, že aspoň RSE dostávala zadarmo zpravodajský servis v angličtině od stanice RFE/RL. Dlouhou dobu nebylo české vysílání RSE ani uváděno na internetových stránkách RFE/RL, nyní tam zmiňováno už je. Zlé, ale velmi dobře informované jazyky z redakce RSE tvrdí, že hlavní finanční příspěvek Kongresu Spojených států do české RSE jde na plat ředitele stanice Pavla Pecháčka, který prý i nyní dosahuje v českých poměrech americké úrovně, protože "Pecháček je na takový plat zvyklý". - Vysílání RSE bychom sledovat snad měli, ale nestačíme všechno a ono má velmi malou sledovanost - podle samotných vedoucích pracovníků Českého rozhlasu je to považováno za "vysílání do zdi".
Technický pokrok v médiích vede jen k dalšímu propadu kvality
Ad Virtuální realita (http://blisty. internet. cz/0101/20010110e. html#04)
Úvaha je to zajímavá - i když cítím ještě jiný problém, a to je ten, že
možnost volby vždycky doprovází únava výběru. Pluralita novin vede k tomu,
že nejčtenější je Blesk a Literárky si kupuje asi osm lidí.
Nejnavštěvovanější stránky na českém internetu se jmenujou XXL tits a
Porn. cz, a BL jsou v statistice někde hluboko v bažinách. S digitální
televizí to bude dtto (o čemž už svědčí nabídka německého programu Premiere,
anebo vůbec nabídka našich kabelovek: bez Arte, zato s kanálem
necenzurovaného sexu), nedělám si iluze. Iluzí liberálů je, že když se nechá
horda čtrnáctiletých puberťáků jen tak, že se sami ušlechtile vzdělají.
Nevzdělají.
Kolem osmašedesátého všichni koukali na velmi slušnou tv, četli
masově Literárky a časopisy Plamen a Světová literatura byly úzký profil, o
frontách na Sartra a Bulgakova nemluvě.
Dneska máme liberální "svobodu",
a. . . ?
Někde je něco blbě - a dokud si budeme namlouvat nějaké
nezpochybnitelné axiomy, jakože nesvoboda za bolševika úplně blbě, zatímco
dnes bezbřehá svoboda jediné řešení, tak se asi budem divit. Teoreticky je
liberalismus pravdivý, stejně tak jako svobodný trh bez mezí atd. - ale v
realitě nějak drhne. Čím to bude?
Tatíček V. I. L. měl axióm, že kritériem
pravdivosti je praxe - budem to popírat jen proto, že to říkal on?
Poznámka JČ: Britské listy zaznamenávaly v době televizní krize na titulní stránce cca 11 000 přístupů denně a denně bylo staženo až 90 000 souborů. - Doba, kdy ve všech zemích světa národ jednotně sledoval jeden nebo dva televizní okruhy, které tak vytvářely jeho vědomí, je nenávratně pryč. Rozvoj technologie vede ke štěpení informačních zdrojů, mezi nimiž zůstanou nejvýraznější a světově nejznámější jen zdroje kvalitní. Zajímavým konkrétním úkazem je v tomto případě například anglický týdeník Central Europe Review, který má relativně malou čtenost, ale v nynější televizní krizi se velmi rychle stal často v západních sdělovacích prostředích citovaným zdrojem.
Krize v České televizi: pokus o širší pohled na politický dvorek
Rudolf Převrátil
Je to tak trochu jako v detektivce: pokud se chceme aspoň trochu vyznat v záplavě informací, dezinformací a různých stanovisek, které na nás chrlí televizní krize, musíme vyjít ze solidně založené pracovní hypotézy, která se bude opírat o relevantní fakta a objasňovat jednání hlavních účastníků.
Technologické a ekonomické pozadí krize
Současná podoba veřejnoprávní televize vznikala v celé Evropě v 70. letech podle stejného nebo podobného modelu, daného tehdejšími technickými možnostmi snímání, uchovávání záznamů a komunikace. Všude vznikaly obrovské komplexy budov s těžkou technikou a množstvím zaměstnanců. O soukromé televizi se tehdy ještě v Evropě nemluvilo, protože tak obrovské investice byly nad možnosti soukromých investorů. Ve větších zemích tak vznikly nejčastěji tři kanály veřejnoprávní televize s odlišným zaměřením a do určité míry i politickou orientací.
Postupem času však technický pokrok umožnil dělat televizi s podstatně dokonalejším, lehčím a levnějším zařízením. Velmi se zdokonalily telekomunikace (kabel, satelitní vysílání) a rozšířila nabídka programů. Tím byly dány podmínky pro vznik soukromých televizí s mnohem menšími investičními i provozními náklady a menším počtem zaměstnanců. Veřejnoprávním televizím však zůstalo břemeno obrovských budov a systémů s velkými fixními náklady, kterých se nelze jednoduše zbavit. S tímto strukturním problémem se potýkají všechny evropské veřejnoprávní televize od konce 80. let.
Specifika České televize
Československá a později Česká televize se dnes nachází ve velmi obtížné situaci ze dvou hlavních příčin. Jednak vzhledem k vývoji politické situace nebyl od počátku 90. let učiněn žádný vážný pokus o řešení zmíněného strukturního problému, který se proto jen dále vyostřoval. Jeho následky (velké fixní náklady, přezaměstnanost aj. ), společně s důsledky různých dílčích a nekoncepčních organizačních změn dnes už na ČT dopadají velmi těžce.
Druhý problém má politické kořeny. V západoevropských zemích se v 70. letech již ve vznikajícím systému předpokládalo, že každý z kanálů bude do jisté míry odlišně politicky orientován, že bude "blízký" některému z hlavních politických proudů (konzervativci, socialisté, liberálové). Tato "blízkost" samozřejmě neměla nikdy podobu přímého politického zasahování a zřetelná neobjektivnost se považovala za chybu. V některých případech však byla taková politická orientace zajištěna i institucionálně, byť nepřímým způsobem V Československu však nebyl systém televizních kanálů ze zřejmých důvodů vytvářen s ohledem na politickou pluralitu. Vše bylo řízeno komunistickou stranou. I v nových poměrech po r. 1989 se pak - ze strukturálních i celospolečenských důvodů - prosadila tendence k ovlivňování politického zpravodajství a publicistiky dominantní politickou stranou, kterou se stala ODS. Od roku 1998 pak o vliv na veřejnoprávní televizi zřetelně bojují dvě pravicové politické strany, ODS a Unie svobody.
Na tomto pozadí pak došlo k současnému konfliktu, který začal odvoláním generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka 12. prosince. Předběžná analýza množství zveřejněných informací (a také dezinformací) hovoří ve prospěch názoru, že na začátku nešlo o "svobodu slova", ale o problematiku řízení, koncepce a také případné restrukturalizace ČT. V tomto smyslu např. vyznívá "výzva tvůrců" a požadavky na "kteréhokoli nového generálního ředitele" ze 17. prosince, kdy ještě Jiřího Hodače nikdo za kandidáta na tuto funkci nepovažoval. V motivaci hlavních aktérů vzpoury hrála zřejmě velkou úlohu snaha nedopustit žádné změny, které by pro ně znamenaly existenční ohrožení.
Některé předběžné závěry
1. Krize má dva aspekty, které je třeba rozlišit:
(i) boj o větší vliv na ČT mezi ODS a čtyřkoalicí. Vliv čtyřkoalice dosud převažoval, ODS se snaží svůj vliv posílit a přiblížit se tak stavu před r. 1997. Motiv: blížící se parlamentní volby.
(ii) Problém nezávislosti a objektivity veřejnoprávní televize, který určité vrstvy obyvatelstva vnímají ve rostoucí míře. Za ním ovšem stojí širší problém "zkulturnění" televize prostřednictvím veřejnoprávních kanálů.
2. ČSSD není účastníkem tohoto boje, jen jej pasivně pozoruje, vláda se post factum snaží hasit krizi. Toto pasivní stanovisko je důsledkem předchozích zanedbání a pro ČSSD bude mít vážné negativní důsledky. Uvolňuje ruce některým členům vedení k akcím na vlastní pěst, někdy zcela pochybným (P. Buzková), hlavním stranám konfliktu usnadňuje, aby ČSSD účelově nasazovali psíhlavu. ČSSD chybí strategie nejen pokud jde o její vlastní kontakty s médii, ale (a zejména) pokud jde o humanistickou koncepci veřejnoprávních médií. Její nynější, okolnostmi vynucená taktická spolupráce se čtyřkoalicí tento problém neřeší a může se snadno obrátit proti samotné sociální demokracii.
3. Čtyřkoalici se podařilo dát tomuto konfliktu ideový náboj tím, že jej vydává falešně za boj za zachování veřejnoprávního charakteru ČT, což je fikce, protože sama tento veřejnoprávní charakter sabotuje zneužíváním médií stejně, jak to předtím dělala ve velkém měřítku ODS (která by si to nyní ráda zopakovala). Čtyřkoalice (za podpory Hradu a pomoci z různých stran, mimo jiné i některých kruhů uvnitř ČSSD) sehrála hlavní úlohu v utváření a politizaci hnutí "Televize - věc veřejná".
4. Není ale správné přehlížet spontánní a masový prvek v tomto hnutí, motivovaný do značné míry přáním mít lepší televizi, než dosud. Je otázkou, jaká je jeho sociální povaha, trvalost, budoucí možný význam, zda jde jen o projev hnutí mysli "elektronického davu", nebo jev s pevnější sociální a kulturní podstatou. Zdá se, že pravdivý je druhý odhad. Nemalou úlohu v něm např. sehrály elektronické sítě tvořené vysokými školami, jejich učiteli, výzkumnými pracovníky a studenty, se širokými kontakty. Je také vinou pasivity a obecného anti-intelektualismu ČSSD, že sociální demokracie má v této vrstvě malý vliv a špatnou pověst, a že politický výraz potřebám této vrstvy dává v tak velké míře US a čtyřkoalice.
5. ČSSD se tak dostává do vleku čtyřkoalice, s jejíž taktikou se do značné míry ztotožnila. Sílí tlak tímto směrem, vykonávaný na ČSSD zvnějšku (příkladem je např. série komentářů v Právu 11. ledna). ČSSD se vystavuje velkému riziku, že se promění v pouhý přívěšek pravice a dostane se do větší závislosti, než jakou ji způsobila opoziční smlouva.
ČSSD by měla z krize vyvodit programové důsledky, aby vybředla z dosavadní pasivity. Veřejnoprávním médiím je třeba věnovat větší pozornost ve střednědobém i dlouhodobém politickém programování, a to jak v poloze kritiky aktuálního stavy, tak v propracovávání modelu kulturnější a nezávislejší veřejné televize, sloužící lépe veřejnému zájmu. To ovšem předpokládá mít dost odvahy a definovat veřejný (kulturní) zájem v této oblast zásadnějším způsobem, tj. jít proti manipulativním a ohlupujícím tendencím současné televize (a masové kultury vůbec).
Autor je politický analytik a vlastník firmy INDEPENDENT RESEARCH SERVICE
Unie svobody se rozhodla podporovat redaktory z čistě humánních zájmů
Dobry den,
Vas denik ctu uz pomerne dlouhou dobu, a presto ze s mnoha prezentovanymi
nazory nesouhlasim, povazuji ho za velmi kvalitni. Nicmene po precteni
vasich nazoru na vec ohledne Ceske Televize zacinam ztracet viru ve Vas
novinarsky usudek. Z vasich komentaru totiz obcas vyplyva ze povazujete
zbytek naroda za totalni pitomce, kteri se nechaji strasne snadno
zmanipulovat jakymkili obratnym informatorem.
Podobne na me zapusibil i Vas komentar dokumentu pana Savickeho. Vezmu to
trosku napreskacku. Pisete, ze lide protestovali v dusledku hnevu umele
vyvolanemu proti ODS. Jak vite, proti cemu lide protestovali? Bavil jsem
se s nekolika lidmi a nikdo z nich nemel pocit, ze se redaktori vzbourili
proti tomu, ze si tam ODS nastrcila cloveka. Osobne si myslim, ze se bouri
proto, ze se dostal na misto generalniho reditele clovek, ktery nebyl
obliben a spousta lidi melo pocit, ze dojde k dost neprijemnym vecem.
Myslim, ze lide na Vaclavskem namesti byli proti ODS nikoliv z duvodu, ze
se pan Hodac stal generalnim reditelem, ale proto, ze ho tak nepokryte
podporavala a to i navzdory jeho nasledujicim cinum.
Dale me docela pobavilo Vase napadani tvrzeni pane Savickeho o tom, ktere
vysilani bylo a nebylo legitimni. Problemem totiz je, ze OBE STRANY zde
ponekud porusovaly ruzne normy - a to at uz zakonne nebo interni. Pan
Savicky zde upozornoval na to ze zde bylo poruseno nekolik internich norem
a patrne i zakonnych norem ze strany pana Hodace a to, ze rozhodnuti,
ktere vysilani je skutecne autorizovane neni az tak jednoduche. Kdyz uz
chcete slepe dodrzovat zakon, tak si posluzte...
Jeste bych se rad vratil k nekolika problemum, ktere se v Britskych
Listech porad omilaji. Jeden z nich je obsazeni velina vzbourenymi
redaktory - nekde jsem v BL cetl (ted to nemohu najit) prirovnani k
zamestnancum tiskarny, kteri si tisknou petice. Myslim, ze tohle neni
dobre prirovnani, protoze u tiskarny se daji presne kvantifikovat
naklady na tisk tech letaku (odpisy, material, spotrebovany cas), coz
konkretne u tohoto vysilani nejde - porady, ve kterych vystupovali
vzbourenci totiz nejsou orientovany ziskove, takze tezko muzete odhadnout,
kolik by meli vzbourenci zaplatit za 'material'. Nicmene k podobnym
stavkam prece doslo v nedavne dobe i v zahranici - francouzske okupacni
blokace benzinovych pump - a slo preco o tak nizkou vec jako jsou penize
(a nenamitejte, ze dopravci pouzili vlastni auta - ta auta blokovala
rafinerie na 'verejnopravnich' silnicich).
Vite, ona i argumentace, ze pan Hodac nedostal sanci, je ponekud pochybna.
Myslim, ze pokud by byl na jeho miste slusne nadany manazer, tak by bud
danou funkci neprijal, nebo by za 2 dny (nejpozdeji) odstoupil. Jenomze u
nas je stale zakorenena jista komunisticka tradice, ze pokud dostanu
nejakou funkci, tak ji proste mam a hotovo. A vubec nevadi, ze me tam
nikdo nechce. Uz vidim ty demonstrace, kdyby v dusledku oposmlouvy byl
zvolen Vaclav Klaus prezidentem. ODS zde reprezentuje asi 20% volicu, tzn.
nejmene 70% by bylo proti. Predpokladam, ze by se take ohanel, ze byl
zvolen podle platneho zakona. Vetsina zamestnancu CT pana Hodace nechtela.
Pan Hodac byl zvolen podle zakona (ja vim, ono to neni presne, ale
zamestnanci maji pravo vyjadrit svuj nazor. A myslim, ze v tomhle pripade
je lepsi, ze nedala pulka CT vypoved, protoze to by byla likvidace spousty
dobre udelane prace).
Ze spousty vasich prispevku mam pocit, ze vidite za celym protestem pouze
rec penez a politickych zajmu. Nejdrive k tem politickym
zajmum. Samozrejme je pro redaktory jednodussi nejakym zpusobem zobrazovat
na obrazovce predstavitele stran, kteri jim nenadavaji do hnoje pripadne
nerozbijeji mobilni telefony. Panove Klaus a Zeman si za to mohou do
znacne miry sami. Mimochodem, fascinuje me jak z implikace 'US podporuje
CT' (matematicky US -> CT) vyvozujete CT podporuje US (tzn. CT ->
US) (Ruml spi ve veline, takze vsichni vidime, kdo je v CT peceny
mazany [spat tam mohli i lide z jinych stran]). Dale me fascinuje, ze
snahu US problem vyresit interpretujete jako snahu ziskat si pro sebe kus
volebnich preferenci. Rekneme, ze se US rozhodla podporovat CT z ciste
humannich zajmu. Pokud se ji to povede, patrne ziska cast volebnich
preferenci. Znamena to, ze US podporuje CT s cilem ziskani volebnich
preferenci? (Mozna narazite na to, ze se US v nekterych projev do ODS dost
navazi. Jenomze ODS je bohuzel stranou, s kterou sympatizuje 'legalni'
vedeni CT. A vypada to, ze ODS sympatizuje s 'legalnim' vedenim (a to na
zaklade jejich cinu, nikoliv falesne kauzality), bez ohledu na to, co to
vedeni dela).
Na zaver bych jenom pripojil obdobu toho, co jiz pouzila pani Marvanova
pri patecnim zasedani poslanecke snemovny. To prislovi ma obrovskeho
ducha, a myslim, ze by si ho mel rict kazdy, kdo se rozhodne hodnotit
nekoho jineho, zvlaste pokud ho zacne obvinovat z jakychsi nizkych zajmu
(penize, moc...) Zni: "Podle sebe soudim tebe."