Pár slov o ČT - snad ještě ne opožděných
Spor o ředitele ČT je zástupný pseudospor
Je mi líto, že nemohu mlčky souhlasit s většinou, kterou tvoří i mí přátelé a lidé, jejichž postojů a díla si velice vážím, a že se tak objektivně zařazuji mezi ty, které jsem nevolil, neopěvoval a s kterými jsem v minulosti nesouhlasil.
Nemohu souhlasit s jednáním většiny pracovníků televize, s postojem řady jejich sympatizantů, ani je schvalovat, byť o jejich dobrých úmyslech nepochybuji. Nemohu se smířit s narušením řádu, se zprivatizováním vysílacího času a jeho proměnou v propagandistický boj ve vlastní věci, nemohu se smířit s revolučním nevkusem a s nabízením jednoduchých polopravd, nemohu přijmout interpretaci událostí a motivů k nim vedoucích jako jedině možnou.
Jsem přesvědčen, že k správným cílům nelze dospět pomocí nesprávných prostředků. A nadto - jsem skeptický k tomu, že nezávislost zaručí zákon nebo rada moudrých či můj nadřízený. Nezávislost si neseme každý sám v sobě, ve svém srdci. Spor o ředitele se mi jeví jako zástupný pseudospor.
Neštěstím se mi jeví, že vstupem politiků do příběhu posledních dnů, zpolitizováním sporu se zastřela podstata vlastního problému, diskuse o otázce "co je to televize veřejné služby", "kdo ovlivňuje její podobu", jak stanovit mechanismy, aby každodenní rozhodovací procesy v televizi, její každodenní fungování vycházející z vize podpořené racionálními argumenty, kontrola činnosti televize byly průhledné. Je mi líto, že věcnou diskusi nahradily mítinky. Mám obavu z přijmutí nebezpečného precedentu, z přijmutí radikálních názorů, které nepřipouštějí pochybnosti.
Neříká se mi to lehce - ale chci-li aby mé svědomí zůstalo čisté, nemohu jinak. Nemohu jinak, protože odmítám vidět celý příběh jako jednoduchý příběh souboje neposkvrněného dobra a temného zla, kde existuje jen jediná pravda, jediné řešení.
Neznamená to ale vůbec, že bych přehlížel tlaky zpupných a arogantních politiků, že bych byl přesvědčen, že překotná volba Rady byla moudrá a nediskutabilní. Její rozhodnutí nebylo odpovědné a respekt budící zvláště proto, že do vysoké funkce jmenovala muže, který měl s budoucími zaměstnanci konflikt a možná i nevyřízené účty. Rada také jednala špatně, když zcela ignorovala žádost bývalého generálního ředitele o projednání zprávy o kontrole v brněnském TS.
Stejně tak nemoudré bylo podle mne rozhodnutí pana Hodače přijmout funkci generálního ředitele. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že to nebylo dobré - avšak nikoliv z těch důvodů, které jsem v posledních dnech slyšel. Nebylo to - a není to vůbec dobré - z hlediska smyslu a poslání této funkce a televize jako instituce. A přerušení vysílání bylo neuvážené, nešikovné a špatné.
I když vím, že zákony mají být v souladu s vyššími morálními principy, měly by se zákony - byť jsou třeba nedokonalé - respektovat do doby, kdy budou nahrazeny zákony dokonalejšími.
Jsem přesvědčen, že v této válce kdo s koho, o jedinou možnou pravdu, nebude vítěze, že v dané chvíli neexistují dobrá řešení. To, co nazýváme krizí (ale ve skutečnosti je jen boj o moc) je selháním každého z nás.
Prosím, snažně žádám, abyste mi věřili, že moje slova nejsou alibismus, snahou být zajímavým, snahou po nějaké falešné neutralitě, touhou být nestranný a vyvážený za každou cenu, moje slova neznamenají, že bych chtěl být soudcem (natož generálem po bitvě).
Co se však již stalo, nelze odestát. Zdá se mi, že by bylo v dané chvíli luxusem žonglovat s právními pojmy, přít se o slovíčka, pokoušet se vážit na vahách vinu jedněch a vinu druhých.
Myslím, jsem o tom dokonce přesvědčen, že v dané chvíli je třeba věnovat úsilí hledání přesných otázek a následně pak hledání správných odpovědí, odpovědí možná nejednoznačných a případně i alternativních.
Nic si nenalhávejme - rebelie hoví lidským srdcím, zvláště když na jedné straně jsou projevy neposlušnosti ve jménu posvátných ideálů a na straně druhé srdce sympatizujících jsou frustrovaná důsledky nemravného politického handlu a nešťastná ze zhoršování jejich každodennosti. Nenalhávejme si, že skutečné, skutečně existující palčivé problémy posledního postsocialistického mastodonta, kterým Česká televize je, lze řešit mítinky a vykřikováním hesel. Je třeba střízlivé a solidní (a možná i bolestné) diskuze o podobě instituce jakou ČT je, o jejím organizačním uspořádání, její personální vybavenosti, jejím ekonomickém zabezpečení, o dlouhodobé programové koncepci. ČT prožívá systémovou krizi již delší dobu.
Otázky, které mne v souvislosti s tím napadají, jsou tyto:
a/ jak překlenout stav provizoria od ukončení nenormálního stavu do chvíle, kdy budou naplněny konsekvence ze schválené novely zákona - podle mne nepůjde o dobu hodin či dnů, ale spíše o dobru týdnů či snad i měsíců
b/ jak nalézt mechanizmy k výběru kandidáta (kandidátů) na členy Rady a jak definovat působnost (kompetence) Rady
c/ jak spolupracovat na definování kriterií pro výběr nového generálního ředitele televize, který bude muset obdržet bianco šek k provedení bolestivých změn
d/ jak nalézt postup pro definování cílů nutných změn, aby se ČT stala funkční a opravdu nezávislou televizí veřejné služby.
V minulosti jsem mnohokrát na nejrůznějších úrovních vyslovil názor, že používání termínu "veřejnoprávní" - tohoto právního nesmyslu, slovního bastardu a matoucího pojmu, pod kterým si každý může představit co se mu zlíbí, namísto pojmu "televize veřejné služby vysílající ve veřejném zájmu" je cesta do pekel. Pokud nenaplníme trpělivým, pracným a možná velice zdlouhavým hledáním pravý smysl slova"veřejná služba", může se stát, že část z těch, co se navrátila z Václavského náměstí domů a nezapnula si vysílání Novy, může v blízké budoucnosti znovu se sejít, aby se důrazně zeptala, proč vlastně platí koncesionářské poplatky. Protože Česká televize není majetkem ani politických stran, ani lobbyistických skupin s jejich partikulárními zájmy a touhou po zisku, ale ani zaměstnanců České televize - funkční a opravdu nezávislá Česká televize patří české veřejnosti, jejím koncesionářům.
Úmyslně se vyhnu spekulaci o jiných možných motivech jednajících stran a jednotlivých aktérů děje.
Několik argumentů pro tvrzení:
1/ Příběh sice - zdánlivě - začíná jmenováním generálního ředitele, ale sám tento akt vstupuje do atmosféry připravené médii v souvislosti se vznikem iniciativy Česká televize - věc veřejná (resp. se vznikem petice "2000 slov v roce 2000", kterou lze mj. charakterizovat:
a/ jsou uváděny nepřesné informace a polopravdy (Rada odvolala tři ředitele - mimochodem: pan Puchalský odstoupil po nátlaku zaměstnanců na Radu, kdy jeden z argumentů byl, že nepřipravil včas VS a VÚ)
b/ tvrzení, že zákon o ČT je špatný či nedokonalý. Ne, že by nebyl. Ale zákon platí již devět let (a mnozí z dnes demonstrujících jej tehdy schvalovali a rebelujícím redaktorům zpravodajství nikdy nestál za sebemenší pozornost) a málokdo se jej snažil vylepšit. (Ministr Dostál si stěžoval, že jeho verzi odmítli zástupci všech stran.) A pak - i nedokonalý zákon platí až do té chvíle, kdy je nahrazen zákonem dokonalejším (byť nikdy ne zcela dokonalým). V otevřené společnosti musí být respektován zákon,
c/ tvrzení, že Rada je tvořena nekompetentními osobami a byla mocensky jmenována. Ne, že by byla kompetentní a že by se na její "volbě" nepodepsala opoziční smlouva. Ale Rada byla zvolena již na jaře… (kdy dostala od ředitele ČT i mobily, notebooky a televizory). Proč tedy ten křik až nyní? A proč např. dnes s kritikou Rady přicházející politici čtyřkoalice přistoupili na systém volby Rady tím, že navrhli svého kandidáta? Zvolením jejich kandidáta měli převzít také odpovědnost za činnost Rady.
Nadto - dosud nebyl předložen jediný důkaz o politickém tlaku či zásahu Rady, který by ohrozil svobodu slova a demokracii.
d/ tvrzení, že politici chtějí ovládnout televizi. Jednak politici vždy budou mít touhu ovlivnit televizi a pak záleží na každém zaměstnanci, jeho vnitřní nezávislosti (ke které mu nepomůže žádný zákon a žádný ředitel) jak se této snaze ubránit a jednak - politici jsou většinou volení zástupci lidu. Lid je zvolil - ať se nám to líbí nebo ne. Přiznat tento fakt by však znamenalo imanentně přiznat spoluzodpovědnost.
2/ Když vstoupil ředitel Hodač do budovy ČT, byl přivítán prvním přerušením vysílání a tvrzením, že jej není možno uznat za ředitele kvůli způsobu volby (nikoliv však kvůli osobním vlastnostem) a že jediné možné řešení je, aby odstoupil. Tím byl hned na počátku znemožněn jakýkoli dialog a dokonce vysloveno ultimatum. Ale o legálnosti volby snad mohla rozhodnou soudní moc.
3/ O něco později se objevilo tvrzení, že pan Hodač je exponentem ODS. Vedle nikým a ničím nepotvrzené fámy o údajném úmyslu ODS jmenovat jej tiskovým mluvčím strany, nebyl předložen ani náznak jediného důkazu o jeho politické angažovanosti. Totéž platí i o pozdějším tvrzení, že vzniká obava,že pan Hodač může ohrozit (že ohrožuje) svobodu slova. Čím a jak?
4/ V ten okamžik již byl zaměstnanci zpravodajství okupován "velín" s veškerou technikou potřebnou k vysílání zpravodajství a "zprivatizovali" vysílací čas pro hájení své věci. Okupace techniky a privatizace vysílacího času přitom vychází z nevyřčeného předpokladu, že ČT patří zaměstnancům veřejnoprávní televize. Proč však hned vzpoura a okupace navíc podpořena ultimativním požadavkem? Vždyť třeba šlo vyhlásit stávkovou pohotovost, vyhlásit pasivní rezistenci, požádat o přeřazení na jinou práci, rezignovat na svoje funkce, dát hromadnou výpověď, prosazovat svoje požadavky přes svoje poslance, věcně odhalovat chyby… Ale především - vyčkat, až se pan Hodač projeví tak, jak všichni předpokládají. Respekt ke standardním mechanizmům je však v Čechách bohužel minimální.
5/ Když pak pan Hodač - v tu chvíli generál bez vojska - ve snaze ovládnout televizní vysílání (v souvislosti se snahou o převzetí své funkce) se snažil zamezit redaktorům zpravodajství přístup k vysílacímu signálu, sympatizanti redaktorů a s nimi solidárních zaměstnanců ČT se snažili nestandardně využít (zneužít) nezpravodajské formáty jiných pořadů a jiných programových forem (uvádění večerních pořadů, klip rámující novoroční projev prezidenta,…). Pan Hodač ČT vypnul a příběh se stal příběhem boje za svobodu slova, proti cenzuře a proti totalitním praktikám. Jaká je však hierarchie odpovědnosti a z ní vyplývající dělby práce, systému práv a odpovědností zaměstnanců ČT - televize veřejné služby?
6/ Přijetím otevřené podpory politiků došlo ke zpolitizování problému - bojují li zaměstnanci za politickou nezávislost, měli by se distancovat i od podpory politiků. Jejím přijetím se zaměstnanci zpravodajství hlásaná nezávislost stala součástí stranického sporu a boje o politickou moc a de facto se vytratila.
7/ Mluví se o potřebě nezávislosti jako nutném předpokladu profesionality. Ale byly výkony redaktorů zpravodajství a jejich sympatizantů během tohoto příběhu (ale i před jeho počátkem) opravdu vždy profesionální? (Např. pořad "ČT v mlhách"). Každý nechť si zamete před vlastním prahem.
8/ Zákonitým vývojem se příběh stal majetkem mítinků, kde logicky nad věcnými argumenty, nad hledáním pravdy a pokusy o nalezení kompromisního východiska mají navrch emoce a tvrzení,která netřeba dokazovat.
9/ Slyšel jsem, že občané této země se probudili (jinými slovy, že do této chvíle spali. Slyšel jsem slova, že problematičnost zákona o ČT a volby Rady jsme si nevšimli a podcenili. Slyšel jsem mnoho slov o špatných politicích. Neslyšel jsem však ani jediné slovo o spoluvině za stav věcí veřejných a pokoře z ní plynoucí.
10/ V této chvíli mi nezbývá než ponechat na budoucích analýzách, aby zdokumentovaly, jak vývoj celého příběhu ovlivňovalo (eskalovalo) citové vydírání, žonglérství s významem slov a abstraktních pojmů, účelová (demagogická) spojení jevů a faktů, tlak atmosféry "kdo nejde s námi, jde proti nám".
Úmyslně nechávám stranou aspekty a kontexty společenské situace.
Není přinejmenším nápadné, že největší konflikty v ČT jsou spojeny s těmi, kteří byli nějakým způsobem ovlivněni tolik vychvalovanou veřejnoprávní BBC?
Vycházím z přesvědčení, že pan Hodač v brzké době bude odvolán stávající Radou nebo odstoupí sám. Odstoupí ne proto, že by byl zvolen nelegálně či nelegitimně, ale proto že pochopí, že je to moudrý a nadosobní čin, čin ve prospěch instituce veřejné služby.
V zákonu č. 483/1991 Sb. O České televizi ani v dosud platném Statutu České televize se termín "veřejnoprávní" nevyskytuje.
