Krize v ČT a kolem ní je náhradní, nedemokratický, ale historicky pochopitelný nástroj k výměně politických garnitur
Když se moc dlouho budeme zabývat tahanicemi v ČT, může nám uniknout spousta vážnějších otázek, které před nás krize klade. Některé nás už oslovily:
Jaktože krize v ČT vzbudila tolik emocí na tolika stranách, proč tak rychle prosákla do politiky a politika do ní? Je to tím, že jsme my Češi tak politicky nedospělí a taková nemehla? A jak a kdy se z toho vymotáme? Nebo to spískali nešikovní členové Rady? A jak se mohlo stát, že se do Rady dostali? Nebo jde opravdu o cílenou akci některých z politických stran (to je jedno, jestli ODS, či ODS spřažené s ČSSD, nebo kliky v ČSSD, nebo Čtyřkoalice)? A jaktože nejsou hanebné plány dost rychle odhaleny a prokázány a původci nejsou donuceni k rezignaci na politické funkce? Nebo je to prostě krach způsobený špatně seřízenými zákony a nezaběhnutými řídícími mechanismy ve veřejných institucích? A které další by mohly takto krachnout a vést k politickým rozbrojům? A kdo se už teď zabývá přípravou lepších zákonů a jejich lepším vzájemným seřízením?
Můj pokus o odpověď:
Krize kolem ČT je jen nešikovný prostředek nešikovné a nedospělé české společnosti k tomu, aby se prolomila neuspokojivá, ale zároveň těžko měnitelná politická krize v ČR. Snažíme se být demokrati, ale neumíme stavět volební kampaně (pamatujete těch nablblých keců, reklamních šotů, přitroublých hesel a přitrouble napsaných volebních programů?), a pak si neumíme ani nemůžeme ve volbách vybrat dobré vládce. Ještě hůř: Schopných politiků aby pohledal! Rozumní lidé se většinou drží od politiky moc daleko, a těch několik slušných a moudrých, kteří se nakonec do Parlamentu nějak dostali nebo které jejich partaje nezvládly nahradit poslušnými omezenci, nestačí na to, aby se poslanci a partaje po volbách začali jako celek chovat konstruktivně a zodpovědně. To je podle mě normální důsledek čtyřiceti let, během kterých nevyrůstali v Česku politici, z matek a otců nepřecházely na děti vzory solidního veřejného jednání, bylo diskreditováno sdružování a spolčování, opozice byla nahrazována nadáváním na poměry a na komouše, zájem o věci veřejné byl kanalizován u lidí méně intelektuálně nadaných do chalupaření, pomluv, závistí, piva a fotbalu, u nadanějších do chalupaření, privátní vědy, privátní kultury, pomluv, závistí, piva a fotbalu.
Kde bychom po tom všem teď mohli vzít takového Klause, jehož liberalismus nepřeválcuje jeho vlastní pýcha a touha po moci, kde bychom mohli vzít sociálně ohleduplného Zemana, kterého nestrhne lidová líbivost myšlenek o sociální solidaritě a spravedlnosti až k demagogii a manipulaci? Odkud bychom měli po pouhých deseti letech svobody najednou vzít svobodně myslící opozici, která by uměla účinně a přitom solidně, rovně a demokraticky vystoupit a uspět proti spojeným silám těch vládnoucích politiků, kteří mečiarizují hospodářství, Ústavu, postupně i kulturu a jimž by svobodná veřejnoprávní televize musela být trnem v oku? Kde by taková opozice nalezla voliče a podporovatele v národě, který konzumuje hlavně Novu, majora Zemana, romantické seriály, pivo a hokej?
Neříkám, že u nás nejsou poctiví a rozumní lidé! Jenom je jich mnohem menší procento, než jakého je třeba k tomu, aby se v dostatečném množství nakonec objevili i v tak profiltrovaných vrstvách, jako jsou vůdcové partají nebo poslanci Parlamentu. Díky bohu, že jich je pár (taky málo) aspoň mezi starosty obcí, tu a tam řediteli škol, majiteli nebo šéfy podniků. (Nezdá s vám taky, že čím dál je člověk od politiky, tím zmotanější a byrokratičtější jsou předpisy a zákony, které mu místo pomoci spíš brání v práci?)
Chabí politici jsou ti, kteří jdou víc po obročích a po moci než po zlepšování státu. Chabých máme myslím hodně, a proto se může stát, že už krátce po volbách je situace pro občany nesnesitelná, ale do voleb daleko. Politici vládnoucích stran to vědí a počítají s tím. Mění si ústavu, zpomalují nebo pozměňují přijímání zákonů, rozdělují státní rozpočet tak, aby vznikla situace, která je posílí. Chabá opozice nemá demokratické prostředky na to, aby vládu odvolala a nahradila lepší.
Kdyby lid byl prozíravý, pídil se nejen po informacích, ale dokonce jim chtěl porozumět, mohla by vláda být odvolána na základě celonárodní petice. Jenom si nejsem jist, že by peticionáři měli koho lepšího na zvolení do vlády nové. Ale nemusím se obávat, český lid tak racionálně postupovat nebude, a asi ani jiné lidy v Evropě nejsou o mnoho uvědomělejší. Že nemají tak mizerné vlády a zákony jako my, to je spíš tím, že se jejich civilizační vývoj nenarušil tak zásadními příležitostmi pro padouchy, jaké jsme měli my Češi.
Krize v ČT a kolem ní je tedy možná náhradní, nedemokratický, ale historicky pochopitelný nástroj k výměně politických garnitur. (To neznamená, že ho omlouvám! Jen konstatuju.) Rozhodně to není nástroj spolehlivý - stejně tak může skončit posílením totalitních záměrů těch politiků, kteří jsou u moci dosud, anebo nastolení nových zpupných ješitů a tunelářů. Skandály, nepokoje, vzpoury jsou prostě nejdostupnějším nástrojem politické změny tam, kde je politická situace nedostatečně ovlivnitelná cestami demokratickými. Musíme počítat se škodami, které společnosti vždy přinese to, že se z politického patu musí vymanit nedemokraticky - změna smete nejen neschopné, ale i schopné, dosadí nejen poctivé, ale i lumpy a jejich poradce, opět se odloží vylaďování zákonů, opět se bude tunelovat a mečiarizovat, protože ti noví u moci ještě nemají naloupeno a strach o jejich majetky a výnosy je nedohnal k zájmu a péči o právní stát.
To se jistě dělo celá staletí do novověku a taky trochu v novověku, a my se takovými kotrmelci ještě pár desítek až stovek let budeme muset pohybovat vpřed.
Naší nadějí je, že v těsném sousedství a propojení se státy, které mají tento typ kotrmelců za sebou, se urychlí vytřídění zmetků a posílí vývoj relativně slušných a schopných jedinců na důležitých místech ve státě, v hospodářství, ve vzdělávání i kultuře. Nebezpečné ovšem je, že náš divoký společenský terén může být infekční pro sousedy, protože se na něm podaří vyrůst a posílit těm západním podnikatelům nebo politikům, jejichž hanebnosti se v domácím prostředí dařit nemůže. Anebo na našem ouhoru může po zorání místo jetele vyrašit veškeren starý plevel: haiderovci, lepenovci, národní fronty, fašisti, bolševici tu najdou chápavé voliče.
Toho všeho si budou muset být vědomi ti domácí politici, kdo se po kotrmelci chopí moci. Podle toho, jak zřetelně a systematicky se budou snažit nastolit buď poměry pravidelné a právní, a zda pravidelnost bude ve prospěch všech, nebo jen jejich moci, anebo jak budou využívat chaosu, který je vynese k moci, poznáme, zda se dějinné kotrmelce v Česku zpomalují, nebo pokračují…
Zdá se mi, že jednou z možných cest ke zmenšení divokosti příštích kotrmelců bude, když budeme stále naléhat na maximální průhlednost poměrů v těch institucích, které si musíme platit z daní nebo pojistek: státní správa, Parlament, partaje (ty taky dostaly přípěvek za voliče, ne?), zdravotnictví, školství. Smlouvy, výdělky, plány a jejich plnění - vše může povinně viset na internetu s povinností aktualizovat řekněme jednou měsíčně. Těch pár rejpalů, kteří pohlídají, aby se případné lotroviny veřejně rozmazaly, už jistě máme.
Kromě toho bychom měli jako kritérium důvěryhodnosti lidí vystupujících veřejně přijmout to, jak dalece ovládají a pěstují pochybování o své vlastní pravdě. Takže možná je televizní krize skutečně jenom pokusem partají získat ji do područí, anebo redaktorů udržet si stav nekontrolovanosti.
