Český parlament nebezpečně ohrozil svobodu projevu
Český parlament učinil koncem října nebezpečný krok k omezení svobody projevu. Na návrh poslance Občanské demokratické strany Jiřího Payna schválily obě komory novelu trestního zákona http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw (vyhledej číslo tisku 599/00), která se týká za prvé individuálního podněcování k nenávisti vůči určitým skupinám osob, za druhé podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, a za třetí veřejného projevování sympatií k některým hnutím.
V prvním bodě přidal návrh novely k dosavadním skupinám národu a rasy nové kategorie třídy, náboženství a "jiné skupiny" obyvatel a zpřísnil postih odnětí svobody z jednoho na dva roky. Ve druhém bodě se dosavadní kategorie národnostní, rasové, třídní a náboženské zášti rozrostly o "jiné skupiny osob". Žalář na tři až osm let zůstal v platnosti. Ve třetím bodě novela přidává trest půl roku až tří let za popírání či ospravedlňování nacistických a komunistických zločinů.
Antiliberální kroky českých politiků
Po stíhání vydavatele překladu knihy Mein Kampf, snahy o posilování silných stran ve volbách do Sněmovny a vyloučení nezávislých kandidátů z krajských voleb je tento krok Parlamentu potvrzením trendu k nastolení nadvlády antiliberálního občansko-křesťansko-sociálního světového názoru. Další opatření v tomtéž směru jsou nedávný návrh ministerstva vnitra na trestní stíhání osob komerčně využívajících anebo pálících českou vlajku a současný pokus vyloučit v příštích volbách nezávislé kandidáty z místních zastupitelstev. Jak říká publicista Emanuel Mandler, celá česká politika je národně-sociální. Zdá se však, že veřejná výměna názorů bude brzo omezena na arénu současných parlamentních stran, jakýchsi to frakcí post-komunistické Národní fronty. Nedá se očekávat, že by president Havel, často kritizovaný pro 'měkkost' vůči komunistům, návrh vrátil Parlamentu. Je asi opravdu příliš pragmatický, než aby si vzpomněl na svoji obhajobu svobody slova pro rockovou skupinu Plastic People z roku 1976. Je proto na Ústavním soudu, aby zákon odmítl.
V původním Paynově návrhu, se trestnost nenávisti či její (dle vyjádření Ústaního soudu) zesílené formy, zášti, rozšiřovala jen na třídy, ne na všechny skupiny lidí. Při zdůvodňování návrhu prohlásil poslanec Payne, že KSČM by se měla jasně distancovat od komunistické ideologie a nesmiřitelného třídního boje."Pokud tak neučiní, tak takoví politici u nás nemají co dělat." Dodal, že "státní zastupitelství a orgány činné v trestním řízení mají za to, že pokud by byla novela přijata v této navrhované podobě, tak by to výrazně usnadnilo stíhání všech extremistických hnutí" (Hospodářské noviny, 13. dubna 2000). Pravicové strany tedy obklíčily tygra protipodnikatelské revoluce a zavřely ho do klece, neboť jim dal vzácnou příležitost ke sjednocení. Zbraní jim bylo omezování svobody projevu.
Nedostatečné důvody pro omezení svobody projevu
V důvodové zprávě k návrhu zákona (http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw,tisk 599/00) Payne přiznává, že jeno návrh omezuje svobodu slova, avšak ospravedlňuje to Listinou základních práv a svobod (http://www.psp.cz/docs/laws/listina.htm, která umožňuje Parlamentu omezit svobodu projevu, je-li to nezbytné pro "ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnost". Jako důvod pro přidání dalších kategorií nenávisti v prvním bodě, který se týká jednotlivců, uvádí Payne zharmonizování kategorií s bodem druhým, týkajícím se hnutí, jenž obsahoval třídy a náboženství již od počátku devadesátých let. Poslední bod také obsahuje jednu další drobnou úpravu, která skutečně dává do souladu různá místa trestního zákoníku.
Paynovo tvrzení, že omezování svobody slova represivní opatření umožňuje Ústava (přesněji Listina základních práv a svobod), je neospravedlnitelné. V žádném ze svých mnoha veřejných vyjádření ke svému návrhu Payne nevysvětlil, jak je toto omezení svobody projevu nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. V důvodové zprávě ke svému dřívejšímu návrhu http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw (vyhledej číslo tisku 401/00), který Parlamentem neprošel, se Payne odvolává na omezování svobody slova v minulosti.
Uvádí ovšem příklady z doby Bachova absolutismu a z doby poválečné reakce na německou okupaci; je skutečně ironické, že Paynovi nevadilo, že v obou obdobích vládla v českých zemích armáda, policie a byrokracie podřízená ministerstvu vnitra (ve druhém případě byl ministrem komunista Václav Nosek), za minimální či žádné účasti volených orgánů.
Omezení svobody slova bylo výrazným rysem obou období. Je varující, že Jiří Payne si bere příklad právě z nich, ale fakt, že poté uvádí komunistický trestní zákoník z roku 1948 už opravdu bere dech. Paragraf 26 tohoto zákoníku uvádí:
"Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí popuzuje k násilnému nebo jinému nepřátelskému činu proti jednotlivým skupinám obyvatelů pro jejich národnost, rasu nebo náboženství nebo proto, že jsou bez vyznání nebo že jsou stoupenci lidově demokratického řádu republiky, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let."
Za pozornost stojí zvláště poslední kategorie "ohrožené skupiny" stoupenců lidově demokratického řádu.
Protipodnikatelská revoluce?
Postkomunistické parlamenty dosadily již v roce 1991 do komunisty vymyšleného vzorečku nové kategorie. Uznaly tak právo státu potírat své odpůrce, lhostejno, zda jde o stát komunistický nebo postkomunistický. Nyní Parlament do téhož vzorce přidal, i když ne výslovně, další kategorii podnikatelů, kteří mají být skupinou, která je také "ohrožena" třídní záští. Podle Hospodářských novin z 3. července Payne uvedl: "Když ale někdo začne říkat: všichni podnikatelé jsou zločinci a tuneláři a nebo všichni novináři jsou zločinci, tak jde o předsudek a na místě bude novely použít." Členové Parlamentu za pravicové strany tedy zjevně neváhají použít represivní moci státu k trestání předsudků a emocionálních výlevů. Pravděpodbně existují lidé, kteří podnikatele nenávidějí, ale domněnku, že do lidských emocí a jejich slovních projevů by měl zasahovat stát, přejali pravicoví poslanci přímo z nejlepších tradic autoritářského zákonodárství. Je s podivem, že na Paynovo "kapitalismus si rozvracet nedáme" kývli i křesťanští demokraté, kteří ještě nedávno byli stranou, která se nijak neozývala proti uvádění třídní nenávisti do praxe a proti postihování jednotlivců za jejich názory.
Mezinárodní smlouvy, na které se návrh odvolává, skutečně bohužel v některých bodech vyžadují aby stát zakázal nenávist zákonem (viz http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw důvodová zpráva k tisku 401). Mezinárodní smlouvy ale nemluví o trestání třídní nenávisti, to je český vynález, jak koncentrovat moc v rukou údajně "třídně smířlivého" státu. Vzhledem k neblahým zkušenostem z porušování základních svobod státem komunistickým je ale otázkou, zda by český stát neměl být mnohem zdrženlivější při vytváření nových kategorií nepřátel státu a při aplikaci existujících mezinárodních ustanovení omezujících svobodu slova.
Novela trestního zákona může být zneužita
Nejhrubší pochybení návrhu není ale ve specifikaci třídní nenávisti. Základním problémem je, že zákon by mohl být použit k tomu, čemu se snaží zabránit, totiž k diskriminaci jednotlivců či skupin. Paynovo vysvětlení při obhajování novely v Senátu, že návrh nastoluje rovnost všech skupin obyvatel, je bohužel dosti naivní. Důsledky jeho návrhu budou takové, že stát bude určovat, které slovní projevy porušují rovné postavení různých skupin ve společnosti, a získá tak lehce zneužitelnou příležitost nastolit nerovnost podle vlastních představ. Novela umožní státu či vládnoucí straně zneškodnit jakéhokoliv protivníka. Ústavní právo na svobodu projevu se stane čistě papírovým, a nikdo si nebude jist, kdy a kým bude označen za extremistu. Podobně jako v době komunistických ústav bude stát moci svobodně určovat, o čem se smí mluvit a o čem ne.
Uvedu několik příkladů: Dostane-li se Česku v budoucnu vlády ODS, není vyloučené, že veřejné knihovny čekají důsledné kontroly, které dají pod zámek spisy komunistických vládců Československa a jiných zemí, které bezpochyby nějakou tu třídní zášť obsahují. Přístup k nebezpečným titulům budou mít státem certifikovaní historici. Na porozumění mechanismům komunistické moci si budeme muset počkat několik dalších desetiletí, až cenzorní "přehmaty" začátku jednadvacátého století budou v tichu opuštěny. Mezitím komunisté zmizí z Parlamentu, ne proto že by takzvaně vymřeli nebo že by byli poraženi ve volbách, ale proto, že jejich volební preference začaly "nebezpečně" ohrožovat preference jiných stran.
Dostane-li se Česku antifeministického nejvyššího státního zástupce, bude feministická kritika společenského pořádku zakázána, protože feministky budou prohlášeny za šiřitelkyně zášti vůči mužům - jiné to skupině obyvatelstva. Podobně tábory příznivců a odpůrců potratů se budou navzájem stíhat podle toho, kdo bude u moci, neboť, jak je na amerických a britských příkladech vidno, otázka potratů vyvolává silné emoce, které snadno přecházejí v zášť.
Na pozoru by se měly mít odbory, protože novela by mohla být použita k potlačení stávek a jiných akcí, ve kterých zaměstanci žádají po zaměstnavatelích vyšší mzdy či žádají odstoupení stávajícího vedení. Je jen mlhavý rozdíl mezi reprezentací jedné strany třídního konfliktu, jak by se činnost odborů dala nazvat, a třídní nenávistí podle definice státního zástupce, který bude stávku stíhat.
Stejně neopodstatnitelný jako zákaz nenávisti je zákaz takzvané osvětimské a jáchymovské lži, který novela také obsahuje. Šiřitelé těchto lží popírají, že nacisté vyvraždili v plynových komorách statisíce židů a že komunisté zavírali a mučili lidi. (Musím říci, že jsem se po pádu komunismu setkal s obhajobami komunistických metod, ale nikoliv s popíráním jejich existence. Nechápu proto, proč bylo nutné přijímat speciální klauzuli pro případ popírání komunistických zločinů). Státní trest za lhaní je opět nepatřičnou monopolizací státní pravdy a ztěžuje diskusi o historii.
Diskuse o svobodě slova
Diskuse o míře svobody slova v Česku bude jistě pokračovat. Samy Britské listy nemají v této otázce zcela jasno. Jan Čulík se sice vyjádřil pro publikaci knihy Mein Kampf http://www.britskelisty.cz/0003/20000324f.html, ale, pokud mu správně rozumím, je pro zákaz televizní reklamy, ve které holčička mlátí panenkou o kapotu auta
http://www.britskelisty.cz/0009/20000906g.html - 06 (informace o klipu: http://blisty.internet.cz/0009/20000905b.html).Podle mého názoru by na oba případy měla platit srovnatelná měřítka. Není mi jasné, proč by na etičnost televizní reklamy měly být tak vysoké nároky, když v oblasti tištěného slova vyžadujeme naprostou svobodu. Je-li svoboda slova nedělitelná, nafouknuté airbagy v reklamě by nám neměly vadit.
Zájemce o tuto problematiku odkazuji na stránky Americké společnosti pro občanské svobody http://www.aclu.org/. Její základní motto je: Nenávistným projevům čelme slovem a výchovou, nikoliv soudním postihem. Trestejme činy, nikoliv myšlenky.
